Ministr se trefil aneb Proč neučit angličtinu od první třídy. Komentář učitele

Přestože se o mnoha krocích Roberta Plagy vyjadřuji negativně, musím souhlasit s jeho rozhodnutím zrušit plošnou výuku angličtiny od první třídy.

Povinnou výuku angličtiny od 1. třídy zavedl Mikuláš Bek. Kromě toho - oproti záměrům Plagy - ponechal povinný druhý cizí jazyk, ovšem z „adekvátních jazyků“ (tak je nazval) vyškrtnul ruštinu. Nyní Robert Plaga vrací povinnou výuku angličtiny od třetí třídy a druhý cizí jazyk ponechává jen jako volitelný. Zda bude rehabilitovat ruštinu, to se teprve uvidí, ale jako ruštinář bych to docela ocenil. Je to krásný jazyk s bohatou kulturou.

Děti si jazyky přirozeně osvojují jen za určitých podmínek

Velice častým argumentem pro výuku angličtiny od první třídy je skutečnost, že malé děti se jazyky učí snadno a rychle. Potvrzuji, že je to pravda. Sám s tím mám bohaté zkušenosti. Máme v rodině dvě bilingvní (dvojjazyčné) děti a mám v tom prsty. Jedno hovoří plynně česky a rusky, druhé česky a mongolsky.

Je tu však jedna zásadní podmínka - dítě se musí do jazyka „ponořit“. Musí cizí jazyk slyšet dlouhodobě, a to minimálně od dvou mluvčích, kteří tímto jazykem komunikují mezi sebou a také s dítětem. Proč? Protože mluvená řeč má vždy dvě navzájem propojené roviny - otázku a odpověď, povel (příkaz) a reakci. Dítě potřebuje slyšet obě části mluveného projevu.

Je-li mluvčí jen jeden, dítě nemá vzor pro druhou polovinu sdělení. Druhého partnera můžeme nahradit sledováním filmů a poslechem hudby v cílovém jazyce. Přínosné jsou i návštěvy cizinců. Učit malé děti izolovaná slovíčka (barvy, zvířátka,...) je z psycholingvistického hlediska nesmysl.

Tříleté dítě často mluví lépe než maturant

Touto tzv. přímou metodou si dítě mluvenou podobu jazyka na dobré úrovni osvojí přibližně za rok. Jedna z dcer se naučila mongolsky během devíti měsíců chození do mongolské školy. Umí mluvit, číst i psát, ale to není zcela běžné. Ovšem získáváme představu, nakolik je přirozené osvojování jazyka efektivní. Před pubertou to jde lépe, protože nám práci nekomplikuje ostych. S druhou z dcer jsem se v libovolné situaci bavil pouze rusky. Byl to didaktický experiment a byl úspěšný. Dcera plynule mluví rusky.

Kdysi dávno, když jsem učil na gymnáziu, jsem si tuto dceru brával do školy. Jako tříletý prcík se mi batolila po třídě. Jednou při psaní písemky si ji jedna ze studentek vzala na klín a nechala si od ní diktovat odpovědi při písemce z ruštiny.

Dělal jsem, že nevidím, a nechal je spolupracovat. Dcera písemku nadiktovala na výbornou. Ale také mi došlo, že pokud tříleté dítě umí jazyk lépe než maturant,  je tzv. klasická výuka u cizích jazyků extrémně neefektivní.

Proč výuka jazyků ve škole nefunguje?

Ve škole tohoto stavu nemáme při jedné hodině týdně (v první třídě) šanci dosáhnout, a to ani se špičkovým učitelem. To je naprosto zásadní důvod, proč je výuka angličtiny hodinu týdně od první třídy nesmysl.

Než mít hodinu týdně v první, druhé a třetí třídě, bude mnohem efektivnější mít tři hodiny týdně kvalitně odučené angličtiny ve třetí třídě. Při této frekvenci dosáhneme nižší míry zapomínání. Při jedné hodině týdně dítě většinu učiva do příště zapomene.

Brzký start automaticky nezajistí dobrou znalost jazyka

To potvrzují i zkušenosti s výukou angličtiny od první třídy v Německu. Tam (v některých zemích) s angličtinou od první třídy experimentovali, ale později od toho ustoupili. Zjistili totiž, že efekt byl minimální, děti, které začínaly ve třetí třídě, velmi rychle dohnaly ty, které začínaly v první. Problém byl, že učitelé neměli dostatečnou kvalifikaci a bylo to opravdu jen o barvičkách a o zvířátkách.

Z toho vyplývá, že brzký start automaticky nezajistí dobrou znalost jazyka. Důležité je, kolik hodin týdně se jazyk učí, jakou metodou a kdo jej učí. Pokud toto nemáme vyřešené, je lepší začít později a kvalitně, než brzy a nekvalitně.

Podle dat sítě Eurydice většina evropských zemí skutečně začíná s prvním cizím jazykem mezi 6. a 7. rokem věku dítěte. Jistě vás napadne, proč bychom to nemohli mít stejně? Problém je, že u nás vstupují do hry tři komplikace: zpackaná inkluze, zrušené odklady a nedostatek kvalifikovaných učitelů.

Při správném postupu se žák naučí jazyk i proti své vůli

Mám ještě jednu zkušenost, která je obzvlášť zajímavá. V době, kdy jsem se s dcerou bavil pouze rusky, jsem žil v domácnosti s hochem, který ruštinu odmítal. I na něj jsem mluvil rusky. On mi odpovídal anglicky. Rusky mluvit nechtěl. Rusko-anglicky probíhala naše běžná komunikace.

Přesto když byl doma sám, dokázal v ruštině vyřídit telefonát a předat informaci. Z toho vyplývá, že se rusky naučil proti své vůli. To je velmi důležité zjištění. Cizí jazyk lze správným postupem naučit i děti, které jen pasivně vnímají.

Díky tomu mi ve škole dobře mluví i slabší děti. Nesmím jim ale vysvětlovat gramatiku. Stává se mi, že někteří žáci mluví po třech letech ruštiny rusky lépe, než anglicky po devíti letech angličtiny.

Lze tyto zkušenosti přenést do školy? Ano

Jak toho dosahuji? Dvacet až třicet minut z každé hodiny věnuji konverzaci. Zároveň u konverzace vyžaduji klid. Jazyk se totiž do podvědomí dítěte dostává nejen tím, co říká, ale i tím, co okolo sebe pasivně slyší.

Není to však nějaká náhodná konverzace. Mám pečlivě vybraný soubor prakticky využitelných frází v párovém uspořádání (otázka - odpověď). Využívám tři druhy otázek v závislosti na šikovnosti a odvaze dítěte.

Dětem, které nemluví, dávám jen povely: „podej mi tužku“, „vybarvi košili modře“. V další fázi pokládám otázky, na něž lze odpovědět ano/ne. Formou otázky mohu i napovídat (aniž si to třída uvědomuje): „Je to tužka, nebo pero?“ ptám se a ukazuji tužku. Žákovi z otázky stačí zopakovat slovo tužka. Nejnáročnější jsou otevřené otázky: „Co dnes bude k obědu?“

Proč má Plaga pravdu?

Ne všechny děti jsou stejné. V první třídě se nám setkávají děti, které umějí číst a psát, se zanedbanými dětmi, které si nedokážou utřít nos. Mnohé z dětí nemají ještě plně zvládnutou výslovnost češtiny a potřebují logopedickou péči. Obdobně děti cizinců. I tyto děti potřebují nejprve zvládnout vyučovací jazyk.

V první třídě jsou ty rozdíly propastné. Do první třídy dnes v důsledku inkluze a zrušení odkladů (jejich razantnímu omezení) nastupují děti, které by dřív zůstaly rok doma, nebo by nastoupily do přípravné třídy. Ty mají problémy se samotnou češtinou.

Pokud k tomu přidáme angličtinu, riskujeme, že se dítě ve dvou jazycích začne ztrácet. Angličtina od první třídy bude pro tyto děti spíš přítěží než pomocí. Jestliže za této situace plošně zavedeme povinnou výuku angličtiny od první třídy, připravíme některé z těchto dětí o sebedůvěru na celý život.

Největší problém - učitelé

Vzhledem k tomu, že se malé děti učí jazyk nápodobou, nestačí, aby učitel anglicky nějak hovořil. Výslovnost učitele v první třídě musí být na úrovni blízké rodilému mluvčímu, protože na jeho úrovni si děti jazyk osvojí. Děti se učí jazyk nápodobou jako návyk. Ne jako znalost. To platí všeobecně.

Osvojování jazyka (mateřského i cizího) má z psychologického hlediska blíž k jízdě na kole, k plavání nebo ke hře na hudební nástroj. Všechny tyto činnosti probíhají na podvědomé úrovni. Při hře na kytaru se nedíváme, co dělá naše ruka na hmatníku. Když hovoříme, také nepřemýšlíme o tom, že zrovna užíváme minulý čas. Myslíme jen na to, co chceme říci. Gramatickou stavbu věty sestavíme podvědomě, bez přemýšlení. Všimli jste si, že malé děti mluví gramaticky správně, i když jim nikdo nevysvětlil gramatiku?

Jazyk si osvojujeme jinými postupy, než matematiku nebo dějepis

Mnozí učitelé mají snahu předávat jazyk jako znalost, což nejde. Nemůžeme myslet současně na to, co chceme říct, a zároveň jak sestavit větu. Pokud to uděláme, pohybujeme se myšlenkově na dvou kolejích. Myslíme na to, co chceme říci, a současně jak to říci.

Je to stejný nesmysl, jako kdybychom měli zároveň myslet a počítat. Zde je také odpověď, proč se ve škole jen málokdo opravdu naučí cizí jazyk.

Výuka jazyka s nekvalifikovanými učiteli není jen neúčinná, ale také nebezpečná. Pokud dítě od začátku slyší špatnou výslovnost a nesprávné vazby, vytváří si chybné vzorce, kterých se pak těžko zbavuje. Nám přitom chybí tisíce kvalifikovaných učitelů angličtiny pro první stupeň.

Nejde jen o aprobaci. Potřebujeme lidi s výslovností na úrovni blízké rodilému mluvčímu. Stejně důležitá je schopnost umět jazyk správně předat malým dětem.

Dobrovolný druhý cizí jazyk – ano, ale ne jako varianta ke sportu

Myšlenka, aby si děti mohly dobrovolně vybrat druhý cizí jazyk, je správná. To, že ministerstvo školství od povinné výuky druhého cizího jazyka ustoupilo, považuji za vítězství zdravého rozumu.

Druhý cizí jazyk by měl být nabídkou pro ty, které cizí jazyky baví. Ti, kteří nechtějí, ať se zdokonalují v češině nebo v angličtině. Zároveň platí, že druhý cizí jazyk by neměl být konkurencí nejazykových předmětů. Jeho konkurencí by měly být jiné cizí jazyky nebo doplňující angličtina.

Pokud budeme dětem nabízet druhý jazyk vedle sportovních her, většina dětí si zvolí cestu nejmenšího odporu, kterou určitě nebudou cizí jazyky.

Proto bude vhodnější, aby si děti vybíraly mezi cizími jazyky, doučováním angličtiny nebo anglickou konverzací. V některých případech bych za „druhý jazyk“ považoval i češtinu pro cizince – pro děti, které to potřebují.

Zdroj: Seznam Zprávy (ZDE)

 

 

Vložil: Stanislav Korityák

HP, Pojďme hovořit o školství s učitelem, angličtina, školství,