Velikonoce - zážitková pedagogika v praxi. O školství s učitelem
06.04.2026
Foto: Gemini AI, Kori
Popisek: Velikonoce - ilustrační foto
Nepamatuji si už název básně, myslím, že je od Františka Branislava, ale obsahuje verš: „Jde kolem, v duchu říká kdyby - a nakonec mě nepolíbí…“
Verš přesně popisuje až příliš častou situaci, kdy mladý muž zahlédne dívku svých snů v autobuse, ztuhne, sklopí zrak a nakonec odejde s prázdnou. Není to škoda? Z verše je cítit, že i ona by chtěla prohodit pár slov… Ano, bylo to tak vždycky, ale dnes je neschopnost mladých lidí přirozeně komunikovat mnohem naléhavější než kdy dřív.
Vítejte v každodenní realitě 21. století!
Naše děti procházejí digitálním světem plným filtrů a emotikonů, ale tváří v tvář skutečné, živé osobě ztrácejí řeč. Přesněji – mnozí ji nikdy neměli. Jak může někdo, kdo si jen vyměňuje smajlíky a zkratky, zformulovat větu?
K tomuto novodobému problému se připojují strachy, které v sobě máme odedávna, především strach z odmítnutí. Právě v tomto bodě přichází na scénu starodávný, často kritizovaný, ale geniální vynález našich předků: Velikonoční koleda s pomlázkou.
Zatímco dnešní feministická kritika tento svátek často redukuje na „násilný rituál“, uniká jim to nejpodstatnější, společenský význam, který tradice velikonoční pomlázky udržuje. Než velikonoční „násilí“ odsoudíme, podívejme se na něj optikou vztahové výchovy a osobnostního rozvoje.
Povolení k odvaze
Je třeba položit si otázku: Kde jinde v dnešním světě má mladý muž společenské povolení přijít ke kterékoliv dívce, která se mu líbí, začít s ní „jen tak“ komunikovat a nebýt považován za „úchyla“?
V době, kdy jsou dětem promývány mozky feministickou ideologií, která po muži požaduje písemný souhlas téměř ke každému kontaktu se ženou, to fakticky nejde. Mimo to je tu onen odvěký stud, umocněný bezkontaktní komunikací na sociálních sítích.
Velikonoce tento problém elegantně řeší. Jednou do roka platí jasná pravidla hry. Chlapec není „otravný“, když zaklepe na dveře a navštíví příbuzné, kamarádky, ale třeba i cizí dívku, která se mu líbí. Tento rituál dává nejistému mladému muži možnost a zároveň ultimátum: Zvedni se a jdi šupat! Můžeš!
V tom je neuvěřitelná síla. Pro mladého muže, který by jinak nikdy nenašel odvahu oslovit spolužačku, kterou tají v srdci, jsou Velikonoce záchranným lanem. Je to nácvik odvahy v bezpečném, ritualizovaném prostředí. Uchovejme tendo krásný a důležitý rituál!
Zážitková pedagogika v praxi
Moderní vzdělávání často mluví o zážitkové pedagogice. Chceme, aby se žáci učili praxí, aby vystoupili ze svých komfortních zón, a je to tak správně. Ale co jiného je Velikonoční pondělí, než největší zážitkový kurz v České republice? Podívejme se na dovednosti, které tento „kurz“ rozvíjí:
Komunikační dovednosti: Koledník musí přijít, zazpívat (či odříkat), popřát, popovídat si a včas odejít. Učí se verbálnímu projevu v reálném čase.
Fyzická interakce a čtení neverbálních signálů: To zahrnuje honička, šlehání, polévání. Je to jedna z mála chvil v roce, kdy si děti a mladí lidé zažijí ryzí fyzický kontakt. Učí se vnímat hranice, číst radost v očích druhého a rozlišit, kdy je legrace ještě legrací.
Zvládání trémy: Koledník vstupuje do „cizího teritoria“ (domu dívky), kde je středem pozornosti. To je mnohem těžší, než napsat zprávu na Messengeru.
Zapadá to přesně do konceptu studií o tradičních hrách, které jasně ukazují, že tento typ rituálů produkuje u účastníků radost, vzrušení a euforii a pozitivně ovlivňuje jejich emoční pohodu neboli wellbeiing. Není to „násilí“ – je to dobře dávkovaný adrenalin.
Symetrická válka, plná respektu
Kritici zapomínají na jeden zásadní detail: žádná tradice není jednostranná. Český lidový génius vymyslel dokonalý pojistný ventil. Zatímco dopoledne vládnou muži, odpoledne přebírají vládu ženy.
Jakmile odbije poledne, role se obrací. Dívky a ženy vytahují kbelíky se studenou vodou a pronásledují opozdilé koledníky. Kdo přijde pozdě nebo neodejde včas, schytá sprchu. Je to symetrická hra na honěnou, nikoliv útlak. Tento aspekt zábavy a vzájemného škádlení je tím, co dělá Velikonoce tak živými.
A pokud někdo někoho skutečně „přetáhne“ pomlázkou, nejedná se o selhání tradice, ale o selhání jednotlivce. To, že někdo použije nůž k násilí místo ke krájení chleba, neznamená, že zakážeme všechny nože.
Velikonoce jsou příležitostí pro setkávání
Velikonoční zvyky poskytují přesně to, co moderní společnost postrádá, příležitost k setkávání. Společné rodinné a komunitní rituály upevňují mezilidské vztahy a posilují u dětí pocit sounáležitosti.
Koledování není jen o šlehání. Je to maraton návštěv, během kterého se mladí lidé dostanou do domácností svých vrstevníků, sousedů a přátel. Povídají si, smějí se, jedí, výjimečně i něco vypijí. Rodí se vztahy, které by jinak v neosobní anonymitě dnešní doby nikdy nevznikly. Je to sociální lepidlo, které drží komunitu pohromadě.
Nenechme si ujít příležitost
Až příště uslyšíte nářky feministek (jež stejně jen závidí pozornost, které se jim nedostává) nad „násilnými“ Velikonocemi, vzpomeňte si na tichého kluka z lavice, který by se jinak nikdy neodvážil promluvit na dívku, kterou obdivuje. Velikonoce mu dávají šanci. Dávají mu křídla.
A dívky? Ty čekají u dveří s nazdobenými vajíčky a nemohou se dočkat, až kluci zazvoní. Vědí, že Velikonoce patří k jaru. Vědí, že pokud hoši nepřijdou, jako by nebylo jaro. Každá žena má ráda zájem – i od těch, kteří ji nezajímají.
Neměli bychom tuto tradici hanět, ale zařadit ji do osnov. Jako kurz: „Základy mezilidské komunikace v praxi“ s důrazem na rozvoj odvahy, respektu a zdravé fyzické interakce. Protože v době, kdy se bojíme podat si ruce, je každá příležitost k autentickému setkání k nezaplacení. A za tu jednu „modřinu“ na lýtku to stojí.
Slovo pomlázka není od slova mlátit, ale mladit. Proto je z proutků, a ne z prutů. Ale občas se v zápalu pro věc i mistr šupač utne. Při sportu také utržíme nejednu modřinu a nikdo se nedomáhá ukončení této násilnické tradice. Takže hezké Velikonoce!
Zdroj: Seznam Zprávy (ZDE)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák