Lze odhalit nadané děti ve škole? O školství s učitelem
30.03.2026
Foto: Pixabay
Popisek: Výuka, ilustrační foto
V sobotu jsem navštívil dvoudenní konferenci, nazvanou Vzdělání pro budoucnost, která se konala v Praze. Setkání s novináři se „zvrhlo“ právě k otázce v názvu článku.
To bude téma mého dnešního článku. Nejprve zhodnotím konferenci, na níž jsem se k tomuto tématu dostal. Především musím napsat, že byla dokonale připravena. Po organizační stránce nebylo pořadatelům co vytknout, hladký chod přednášek a workshopů, pohoštění pro účastníky, káva, čaj a voda kdykoli k dispozici a také prezentace firem, nabízejících vzdělávací pomůcky, od papírových až po roboty, technické stavebnice a obráběcí stroje pro děti.
Vzdělání pro budoucnost budoucnost nezachrání
Horší byl z mého pohledu výběr témat přednášek. Značná část z nich neměla s budoucností mnoho společného, pokud budoucnost nechápeme ve smyslu „i zítra vyjde sluníčko“. Některé přednášky byly propagací nějakého projektu či firmy (z pohledu jejich marketingu se jedná o vzdělání pro budoucnost), případně byly úlitbou Strategii vzdělávací politiky 2030+.
Témata: Jak smysluplně vyplnit formulář pro ZŠ?, O2 Chytrá škola, Zápis do 1. třídy nově, Zdravá škola, Intuitivní první pomoc, Čeština s písničkou, Wellbeing: Sebepéče pedagoga v každodenní praxi, Formativní hodnocení... Mohl bych pokračovat.
Možná tato témata budou pro některé účastníky zajímavá, ale rozhodně díky nim nedoženeme Čínu. V dohnání asijských tygrů vidím vzdělání pro budoucnost já. My upadáme, bez ohledu na to, jak krásně se u toho budeme usmívat. Jistě, můžeme se proměnit ve skanzen, v něm svůj úsměv dobře uplatníme. Otázkou ale je, zda s ním budeme pro turisty zajímavější než amazonští indiáni.
Výuka jazyků má pro budoucnost smysl
Tím neříkám, že tam nebyly zajímavé přednášky, které jsem si rád poslechl. Například Bilingvní tandemová výuka prvouky, o níž se podělily paní učitelky ze ZŠ 17. listopadu v Kopřivnici, byla vynikající.
Předpokládám, že nesoulad mezi tématem konference a jejím obsahem byl způsoben zcela nesourodou dvojicí pořadatelů. Prvním z nich je Národní pedagogický institut, který nese značnou část odpovědnosti za marast, v němž se české školství nachází. Druhý je Svět vzdělávání, který rodičům nabízí kompenzaci nekvalitní výuky, produkované právě NPI a MŠMT. Svět vzdělávání nabízí rodičům možnost kvalitní výuky v základních předmětech, byť za (přijatelnou) úplatu. Rozhovor s jeho zakladatelem by měl vyjít příště.
Přestavba má zádrhel, není papír na…
Společná konference NPI a Světa vzdělávání je stejně absurdní, jako kdyby společnou konferenci uspořádal komunistický plánovač s vekslákem. Vekslák fakticky pokrýval poptávku, kterou centrálně plánované hospodářství (vedené plánovačem) nedokázalo uspokojit. Obdobně dnes selhává NPI.
Tím nechci urazit Svět vzdělávání. Ovšem NPI by jako skanzen komunistických metod řízení posloužit mohl včetně plánovačů. Ta paralela je do očí bijící. NPI oficiálně funguje dobře (aspoň se tak tváří), ale modelové vzdělávací programy stále nejsou hotové. Za komunistů to bylo stejné. Plán byl plněn na 110 procent, ale toaletní papír nebyl. Člověk se nestačí divit, jak moc má současná přestavba školství s komunismem společného. Ale zpět k tématu.
Lze ve škole odhalit nadané děti?
Teoreticky ano, v reálu spíše ne. Proč? K otázce, proč nelze ve škole odhalit nadané děti, velice brzy sklouzla diskuse novinářů s panem Blumensteinem. V rámci ní jsme narazili na několik úskalí a jednu paralelu.
Začnu paralelou. Tou je sport, hudební a výtvarná umění. To jsou relativně dobře podchycené obory, obzvláště sporty. Děti mají odmala možnost chodit do nejrůznějších sportovních oddílů, případně do základních uměleckých škol. V rámci nich je případný talent brzy rozpoznán a rozvíjen, pokud do nich dítě nastoupí. Problém je, že tyto aktivity jsou v obvykle placené, takže nejsou dostupné všem dětem, paradoxně z nízkopříjmových pracujících rodin. Vyloučené děti mají tyto aktivity zdarma. Tam je jiný problém, chybí jim obvykle vytrvalost a ne všichni rodiče je na takovou výuku přihlásí.
Napadlo vás někdy, že na rozvoj mentálních schopností žádné „zušky“ ani sportovní kluby nemáme? Otázkiz je, jak by „dílny ducha“ měly vypadat.
V heterogenní třídě nadané dítě plnohodnotnou péči nedostane
Ve škole je situace složitější. Předně ne každý učitel je Učitel, který dokáže skryté talenty rozpoznat. Mnozí učitelé žijí v mylné představě, že nadané děti mají hezké známky. Opak je pravdou. Průměrný člověk vidí v géniovi podivína nebo problémistu. Známky jsou často jen obrazem píle a poslušnosti. Ne nutně nadání.
Ale I když učitel nadaného žáka rozpozná, nemá šanci se mu ve třídě, zaplněné dětmi s nejrůznějšími „opatřeními“ plnohodnotně věnovat, protože na to nemá kapacitu – velkou část času mu odebere inkluze. Takže mu obvykle dá „nějakou“ práci navíc, a tím to končí. Víc v běžné třídě není technicky možné.
Teoreticky lze nechat nadaného žáka dělat si, „co chce“. Jinak řečeno, má-li splněn základ, určuje směr svého vzdělávání sám. Udělal jsem to jednou. Žákyně, jíž jsem dal důvěru, vyhrála první místo v krajské olympiádě a porazila žáky z víceletých gymnázií. Přitom za tři roky na ZŠ při dvou hodinách týdně dosáhla maturitní úrovně!
Toto si však mohu dovolit jen u extrémně nadaných a samostatných dětí. Většina dětí samořízené práce není schopná. Těmto dětem poskytuji psaný algoritmus pro samořízené učení. Tito žáci pracují nezávisle na zbytku třídy, ale mají mě k dispozici, pokud potřebují.
Odhalí škola technický talent?
V drtivé většině případů ne. Je to tím, že ne každá škola má dílny, a když už je má, jen málokde děti rozebírají a zkoumají staré výrobky nebo navrhují vlastní konstrukce. Pokud se žák s jakoukoliv činností nesetká, nemůže vědět, zda jej baví, natož zda pro ni má talent.
Setkal jsem se se žákem, který při běžných hodinách nepracoval, za celou hodinu neudělal nic. Ne obrazně, ale doopravdy. Když si vypomohl pomocí ChatGtp, mechanicky opsal, co mu předložila. Pak se jednou z organizačních důvodů objevil na mé hodině dílen (normálně jej neučím). Vybral si k rozebírání elektrickou řetězovou pilu.
Ukázalo se, že i když neumí počítat, nepracuje v češtině, tak pilu bez poškození rozebral, vymontoval z ní motor, převody s ozubenými koly a neopomněl vypreparovat ani ložisková pouzdra. Když skončil, naprosto přesně sestavil převodové ústrojí k použití na motokáru. Tento hoch je nepochybně technický génius, ale objevil jsem ho čistě náhodou. Co se žáky, jejichž nadání je technického či jiného prakticky zaměřeného směru?
Odhalí skrytý technický talent IQ testy?
Zeptal jsem se při tiskovce pana Blumensteina, zdali by takového žáka dokázaly zachytit IQ testy, které společnost Mensa nabízí školám za zhruba 300 korun. Odpověděl, že pravděpodobně ne. Já s tímto předpokladem souhlasím, slovní test nedokáže odhalit manuálně-technickou dovednost.
Jenže právě tento typ nadání je to, co nese vědeckotechnický rozvoj. Co s tím budeme dělat? I tato otázka by měla být pevnou součástí konceptu nového RVP. Potřebujeme včas podchytit všechny šikovné děti. Nejen kvůli přežití v globální konkurenci, ale především kvůli nim. Jak by měla vypadat technická výuka budoucnosti? Podle mne třeba takto:
Zdroje: Mensa Česko - Konference vzdělání pro budoucnost (ZDE), YouTube (ZDE)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák