Učebnice se vracejí, papírové a kvalitní. V Anglii třeba. O školství s učitelem
23.03.2026
Foto: Pixabay
Popisek: Vzdělání - ilustrační foto
U nás ještě ne, ale v zemích, které si už svůj pád prožily, ano. K papírovým učebnicím se vrací Británie, Švédsko a asi nepřekvapí, že se jich nikdy nevzdalo Finsko.
Zatímco u nás se diskutuje o tom, zda mají ve výuce převažovat kompetence nebo znalosti, v Anglii už tuto debatu vyřešili. Jasný učební plán, důraz na základní poznatky, a především návrat ke kvalitním učebnicím, to jsou nástroje, které dokážou vyrovnat vztah mezi sociálním zázemím dítěte a jeho školním úspěchem, za předpokladu, že nějakého úspěchu žák dosáhnout chce.
Návrat ke znalostem a učebnicím
Tim Oates, který stál v čele expertního panelu pro revizi anglického kurikula v letech 2010-2013, se dlouhodobě věnuje srovnávání vzdělávacích systémů po celém světě. Jeho výzkumy z Anglie i z jiných zemí ukazují, že kvalitní učebnice nejsou přežitkem, ale klíčovým nástrojem pro zajištění systematického a spravedlivého vzdělávání.
Učebnice jako základ boje proti nerovnostem
Podle Oatese spočívá hlavní problém anglického školství v tom, že většina učitelů spoléhá na pracovní listy. Ty však podle něj neplní funkci úložiště znalostí. Děti s nimi totiž zacházejí jako s materiálem na jedno použití. Jinak řečeno vyhodí je, nebo ztratí. Jak říká Tim Oates: „Pořádní studenti s pracovními listy zacházejí lépe než ti méně pořádní, a to vede k prohlubování vzdělávacích nerovností.“
Mimoto výroba pracovních listů zabírá učitelům zbytečně mnoho času. Také v kvalitě pracovních listů jsou propastné rozdíly. A už vůbec nehovořím o tom, že pracovní listy obvykle netvoří provázaný systém a mnohdy jsou to ukradené materiály, které by školu mohly stát dost peněz. Stačí jeden naštvaný rodič a ředitel bude mít co vysvětlovat.
Řešení těchto problémů je právě v kvalitních učebnicích. Jasně definovaný a strukturovaný materiál poskytuje oporu učitelům, žákům i rodičům.
90 % finských učitelů učí podle učebnic
V zemích s nejlepšími vzdělávacími výsledky, jako je Finsko, učitelé učebnice běžně používají. Podle údajů, které Oates uvádí, je využívalo systematicky devadesát procent finských učitelů. V Anglii ve stejné době podle učebnic učilo pouhých dvanáct procent učitelů! U nás je snaha papírové učebnice ze škol vytlačit s odůvodněním, že všechny výukové materiály budou v elektronické podobě na datovém úložišti školy.
Osobně v tomto konceptu vidím několik zásadních problémů. První je ten, že bylo prokázáno, že z papíru se žák naučí víc než z displeje. To je pro mne, jako pro učitele, naprosto zásadní – beru jen to nejlepší.
Další problém se týká autorských práv. Nejde jen o nelegální kopie cizích materiálů na školních serverech. Problematické je z hlediska autorského zákona samotné ukládání výukových materiálů vytvořených učiteli – kdo bude učitelům platit licence? Nebo budou pracovat zdarma? Co když učitel ze školy odejde a své materiály smaže?
Vím, že české školství se na hraně šedé zóny pohybuje od nástupu Roberta Plagy permanentně, ale to neznamená, že je to správně. Mimochodem, dotazem na autorská práva jsem tvorbu sdílených materiálů zarazil na jednom ze svých bývalých působišť. Ředitelce okamžitě došlo, že pokud za materiály neplatí, nemůže cokoliv vymáhat.
Švédský obrat – od digitálních materiálů zpět k papíru
Zatímco mnoho zemí tlačí na digitalizaci školství, Švédsko se vydalo opačným směrem. Impulzem byla krize – známky, které učitelé dávali žákům, se zlepšovaly, zatímco výsledky žáků v mezinárodních šetřeních PISA klesaly.
Švédsko proto před čtyřmi lety zrušilo zákon, který vyžadoval používání digitálních materiálů, a investovalo velké peníze do nákupu papírových učebnic. Tento krok byl součástí širšího „oddigitalizování“ vzdělávání. Jeho součástí je také zákaz telefonů ve školách.
Oates tento vývoj vítá. Podle něj by se měla do tvorby a schvalování učebnic promítnout i moderní poznání vědy, například teorie schémat – mentálních struktur, které lidem pomáhají organizovat znalosti a interpretovat nové informace. „Začlenění principů kognitivní vědy do schvalovacích kritérií je nesmírně důležitým vylepšením,“ říká.
Znalosti před kompetencemi? Zkušenosti z Anglie a Skotska
Anglie se v rámci školské reformy vydala cestou tzv. znalostně bohatého kurikula (knowledge-rich). Oates to obhajuje srovnáním se zeměmi, které vsadily na kurikulum kompetenční. Většina z nich – Skotsko, Nový Zéland, Holandsko – zaznamenala pokles vzdělanostní úrovně. Neexistuje žádný příklad dobře fungujícího vzdělávacího programu, který by kladl důraz na kompetence, bez návaznosti na znalosti.
Nejde ale o to stavět znalosti proti zájmu žáků o učení. Kvalitní vzdělávání má dva pilíře. Má předávat základní znalosti a dovednosti a zároveň podpořit zájem dětí o vzdělávání. Obě tyto věci jsou důležité.
Pro české prostředí, které se už dvacet let profiluje kompetenčně, může být tato zkušenost varováním. Oatesovy argumenty podporují i data – pokles vzdělanostní úrovně ve Skotsku a na Novém Zélandu po zavedení kompetenčního kurikula je nezpochybnitelný.
Jak přetnout vazbu mezi sociálním zázemím a úspěchem
Oates se věnuje i tomu, jak anglická vzdělávací politika přistupuje ke snižování nerovností. Zatímco dříve vědci pracovali s předpokladem, že školní úspěch určuje rodinné prostředí, novější výzkumy ukazují, že klíčové jsou pracovní návyky dítěte – svědomitost, schopnost plánovat, soustředit se a vytrvat.
Existují děti z chudých poměrů, které tyto schopnosti mají a daří se jim dobře. Vazbu mezi sociálním zázemím a úspěchem můžeme přetnout, pokud se škola zaměří na posílení těchto dispozic. Nástroje? Jasný učební plán, kvalitní hodnocení a používání kvalitních učebnic.
Bohužel, české MŠMT společně s „odborníky z neziskovek“ stále žije v bludu, že vzdělávací úspěchy dětí určuje rodinné zázemí. Vůbec si nepřipustí, že fungující rodina pouze kompenzuje nekvalitní výuku ve školách. Čím jiným jsou kurzy k přijímacím zkouškám, na nichž se děti doučují to, co učitelé nestihli probrat? Třeba kvůli inkluzi?
Digitální svět a umělá inteligence
Oates je skeptický k nadšení z digitálních technologií ve vzdělávání. Studie, kterou provedl ve spolupráci s Microsoftem, ukázala, že když studenti používali umělou inteligenci k psaní poznámek, bavilo je to sice víc, ale naučili se méně.
Podle Oatese problém spočívá v tom, že mnoho lidí, kteří vyvíjejí vzdělávací aplikace, pracuje mimo oblast vzdělávání a nemají žádné reálné zkušenosti se vzděláváním dětí a s jejich potřebami.
České školství se nyní nachází v podobném bodě, jako Anglie před více než deseti lety. Stojí před rozhodnutím, zda se vydat cestou kompetenčního kurikula, nebo zda se inspirovat zkušenostmi zemí, které se k jasně strukturovanému obsahu a kvalitním učebnicím vracejí jako k nástroji, jenž funguje.
Kvalitní učebnice jsou kostrou vzdělávacího procesu. Bez kostry se neobejde žádný koncept ani žádný člověk. Čím bychom byli, kdyby naše tělo nepodpírala kostra? Nechci to vidět. Raději si odpovězte sami.
Zdroje: eduin.cz (ZDE), academia.edu (ZDE)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák