Příprava na život, ne na záchranu světa. O školství s učitelem
09.03.2026
Foto: Pixabay
Popisek: Cesta do života - ilustrační foto
Asi není nikdo, kdo by řekl, že škola má připravovat žáky na minulost. Naopak, tvůrci libovolného kurikula odkazují na budoucnost, ačkoliv nikdo z nás neví, jaká vlastně bude.
Já jsem si položil otázku takto: Co má umět absolvent školy v roce 2040, aby se uživil, dokázal se postarat o rodinu, nenechal se ošidit prvním podvodníkem, kterého potká, a nezbláznil se z rychlosti změn, které se na něj valí? Odpověď není „zachránit planetu“ nebo „myslet globálně“. Moje odpověď je zcela přízemní – musí se umět postarat o sebe a své blízké. Co je tedy potřeba?
Dát žákům pevný základ, který se nemění
Ať budeme snít o jakékoliv budoucnosti, bez základů to nepůjde. Jaké základy mám na mysli? Staré známé trivium z dob Marie Terezie – potřebujeme umět číst, psát a počítat. Škola musí žáky naučit číst s porozuměním, nejen text, ale i smlouvu, úřední dopis nebo nálepku na potravinách (pokud nechce papat broučky).
Dále by žáci měli umět psát tak, aby věty dávaly smysl, vyjadřovaly jejich záměry a aby zbytečnosti neodváděly jejich pozornost od základního sdělení. Jak napsal Anton Pavlovič: „Stručnost je sestra talentu.“
Stejně tak se neobejdeme bez počítání. Nepotřebujeme umět integrály, ale spočítat objem vody v bazénu, úroky, hypotéku, riziko půjčky, rozpočet domácnosti. Bez těchto tří věcí je člověk v 21. století negramotný a vydaný napospas komukoliv, kdo mu dobře „poradí“.
K tomu jsou nezbytné cizí jazyky, minimálně angličtina a k ní jazyk z nějakého jiného kulturního okruhu – ruština, arabština, čínština... Člověk získá informace z naprosto jiného informačního zdroje, než je ten oficiální, čímž se navzájem vybalancuje naše a jejich propaganda.
Stejně dobře poslouží španělština nebo portugalština. I těmi se mluví na více světadílech. Za covidu jsme využívali zprávy z Mongolska. Díky nim jsme včas nakoupili zásoby potravin, což se v důsledku růstu cen nakonec ukázalo jako velice výhodná investice.
Pragmatická digitální gramotnost
První a základní věc, kterou si při využívání digitálních technologií musíme ujasnit, je otázka: Kdo je tady pán? Já, nebo počítač? Nejsem-li v tomto vztahu pánem, pak mohu být jedině sluhou. Počítač má sloužit nám, ne my počítači.
Škola by měla žáky naučit, že nic není zadarmo, že za vše „zdarma“ na internetu platíme svým soukromím, svou pozorností a daty. Slavná věta „If you are not paying for it, you are the product“ (pokud něco dostaneš zdarma, pak nejsi zákazník, ale zboží) platí beze zbytku. Je připisována Marku Zuckerbergovi, ale Richard Serra ji formuloval už v roce 1973. Také by žáci měli rozeznat podvod – phishing, falešné e-shopy, „rychlé zbohatnutí“, investiční nabídky na Instagramu atd.
Naprosto zásadní je zvládnutí práce s umělou inteligencí (dále AI). Přestože se AI ještě v mnohém změní a zdokonalí, vždy by ji měli chápat jako nástroj. Neopisovat od ní, ale používat ji jako kalkulačku pro text. Umět si ověřit, co „vyplivne“.
Finanční a právní minimum
Statistiky exekucí v ČR jsou děsivé. Škola by měla být místo, kde se žáci dozvědí, co je to RPSN a proč je „půjčka bez doložení příjmu“ past. Žáci musí vědět, že nejde něco jen tak podepsat, obdobně jako cokoliv odkliknout na počítači.
Je pravda, že finanční gramotnost se na školách jakžtakž učí, ale s právním minimem se na ZŠ setkalo jen minimum dětí. To je obrovský dluh. Děti opakují básničku, že žijí v právním státě, ale jen málokdo jim řekne, jak svá práva uplatnit.
Také by žáci měli vědět, jak funguje ekonomický systém, proč se vyplatí mít přehled o svých penězích a také že vlastnictví zavazuje (např. povinnosti plynoucí z vlastnictví automobilu nebo nemovitosti). Toto není výchova k podnikavosti, jen prevence chudoby.
Řemeslo má zlaté dno – není ostuda pracovat rukama
Současná společnost je posedlá vysokými školami. Zapomněla, že bez instalatérů, elektrikářů, kuchařek a automechaniků se naše ekonomika zhroutí. Přijde doba, kdy se nezaměstnanými vysokoškoláky bude moci dláždit, právě jejich práci převezme umělá inteligence. AI dokáže už dnes napsat pěkný novinový článek, ale olej v autě nevymění.
Kvalitní vzdělání proto musí vrátit prestiž učňovským oborům. Nemají být vnímány jako druhá volba, ale jako plnohodnotná cesta. Žáci by měli zvládat údržbu domácnosti. tedy přišít utržený knoflík, opravit prasklou hadici, zavěsit poličku. Člověk, který si umí sám poradit, není závislý na ostatních a je svobodnější.
Je naprosto zásadní, aby si děti uvědomily, že žádná potřebná práce není ostuda, ať už je to práce v kanceláři, nebo na stavbě. Důležité je slovo potřebná. Když v roce 1968 v New Yorku stávkovali popeláři, bylo za šest dnů v ulicích přes 100 000 tun odpadu. Guvernér v krátké době přistoupil na jejich podmínky. O dva roky později v Irsku stávkovali bankéři. Ani po šesti měsících nedosáhli svých cílů a v tichosti se vrátili do práce. Zamyslete se, jak bude svět fungovat bez té či oné profese. Bude při kolapsu systému někomu chybět správce GDPR?
Psychická odolnost – svět není fér a nebude
To je možná nejdůležitější a nejvíc opomíjené. Škola by měla žáky připravit na to, že život není fér, někdo se narodil chytřejší, někdo bohatší, jiný s lepšími známostmi. To je něco, co nelze změnit, a musíme to přijmout jako fakt.
Mnohé děti netuší, že práce je dřina, která je ne vždy bude bavit. Koncept „práce jako zábava a seberealizace“ je luxus pro úzkou skupinu lidí (naštěstí k nim patřím).
V ideologii wellbeingu a povinného „úspěchu pro každého“ (který žákům mají zajistit jiní) žáci nemají šanci poznat, že neúspěch patří k životu. Nepřijmou tě na školu, nevyjde vztah, vyhodí tě z práce? Nic se neděje. Důležité je vstát a jít dál.
Neméně důležité je vést děti k řádu, k rovnováze práv a povinností. Slovo povinnost je na dnešních školách velmi vzácné. Ani autorita není sprosté slovo, respekt k učiteli, k policistovi, ke staršímu člověku není podřízenost, ale základ fungující společnosti.
Co s tím „greendealem“?
Určitě je s dětmi ve škole potřeba mluvit o globálních tématech, ale věcně a bez ideologie. Když už se s nimi o těchto tématech budeme bavit, měli bychom u všeho uvést pozitiva i negativa, a především je upozornit na dopad možných řešení na ně samotné. Dnes se děti ve škole nedozvědí, že budou chodit pěšky, jíst méně masa a že jim budou smět chodit domů kontroly, které budou hlídat, čím topí.
Moc by se mi líbila třeba učebna, vybavená solárními panely se záložními bateriemi (ostrovní systém nepřipojený k síti), které jsou v listopadu a prosinci obvykle nedostačující, a ve třídě tak v zimě nebude dost elektřiny. Nebudou fungovat světla, počítače, elektronický klasifikační systém ani datový projektor.
Jakmile se tak stane, učitel začne psát křídou na tabuli, nebo zmáčkne vypínač běžného osvětlení, u něhož bude velký nápis „uhelná elektrárna“. Ještě účinnější by bylo, kdyby z tohoto nestabilního zdroje byla napájena školní wifi. To by žáci ze zelené ideologie vystřízlivěli ještě rychleji. „Proč nejde wifina?“ „Nesvítí Slunce.“ Cesta do školy musí být samozřejmě také bezemisní.
Škola má být přípravou na život, ne na záchranu světa
Možná to ode mne zní sobecky, ale pragmatické vzdělání si neklade za cíl zachraňovat planetu. Škola má vychovat člověka, který:
- Uživí sebe a svou rodinu.
- Nenechá se napálit a okrást.
- Je užitečný ostatním (ať už jako lékař, účetní nebo zedník).
- Má zdravý rozum a nadhled.
- Ví, že svět není dokonalý, ale dá se v něm slušně žít, když se člověk snaží.
To je vzdělání, které mi dává smysl.
Zdroje: reddit.com (ZDE), Bullshit Jobs: Moderní svět vytváří miliony zbytečných profesí (ZDE)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák