Ředitel školy - šikanovaný despota. O školství s učitelem
02.02.2026
Foto: Ilustrační foto Pixabay - AI Generated Surreal
Popisek: Ač je to k nevíře, pozice ředitelů je výrazně horší než učitelů
Hned na začátku se ředitelům omlouvám, že jsem je spojil se slovem despota. Nepopisuje je samotné, jen záměr Plagovy Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+.
Podle této strategie by přesně tím měli být, šikanovaným despotou. Ač sousloví šikanovaný despota zní jako protimluv a ve zmiňované Strategii 2030+ to takto explicitně také není napsáno, myšlenková zkratka přesně vystihuje mechanismus, na jehož principu probíhá realizace Plagovy školské reformy. Plagova expertní skupina ví moc dobře, jak dopadlo zavádění RVP v roce 2005, a tak nic neponechala náhodě.
Cukr a bič – základní kámen realizace Strategie 2030+
Tehdejší pokus o reformu dosáhl změn jen u škol, které o změnu stály. Dle mého odhadu jejich počet nepřesáhl 20 procent. Ostatní školy formálně splnily, co se od nich očekávalo, ale fakticky učily jako dříve. Ovšem Plagovi sociologové si chtějí podrobit všechny školy. Nejen ty, které chtějí být pokrokové.
Příčiny, proč to tenkrát nevyšlo, byly tři.
První a hlavní – nikdo učitelům nedokázal vysvětlit, co a proč se od nich očekává.
Druhá –chyběla „motivace“, výrazné odměny pro poslušné a tresty pro ty, které „božský plán“ odborníků z MŠMT nenadchl.
Třetí – učitel nemá podmínky ani čas na vytváření vzdělávacích konceptů. To je práce týmu profesionálů na plný úvazek. Nelze ji dělat ve „volném čase“ po večerech, poté co má člověk napsané přípravy a opravené písemky. Pak se divíme, že máme nízkou porodnost.
Nakonec – představa, že si má učitel sám vytvářet vzdělávací plány, je stejně scestná, jako kdyby si měl řidič autobusu postavit vlastní autobus.
Asi toto jsou důvody, proč je „cukr a bič“ přímo v DNA Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Sociologové, kteří Strategii psali, dobře vědí, co je třeba. Mimochodem, členem Plagovy „expertní skupiny“ nebyl ani jeden reálně vyučující učitel ZŠ nebo MŠ.
Co je napsáno ve Strategii 2030+?
K pochopení, že je realizace Strategie 2030+ postavena na principu cukru a biče, si stačí na straně 12 přečíst, kdo je „pedagogický lídr“: „Kompetentní a sebevědomý pedagog (ředitel), který uznává hodnotu vzdělání a je v souladu s trendy vývoje vzdělávací politiky. (...) Rozhodný a zodpovědný při implementaci strategických opatření.“
Mohu být podle této definice ředitelem já, když Strategii 2030+ považuji za snůšku hloupých keců od ideologů a sociálních inženýrů? Jistěže ne, nejsem v souladu s trendy vzdělávací politiky. To znamená, že už předem jsem na základě svého odborného názoru (založeného na zkušenostech) z politických důvodů vyloučen. Nepřipomíná vám to něco? Právě jsem neprošel kádrováním.
Dobře, já ředitelem školy být nemohu. Pak je otázkou, zda mohu být aspoň učitelem. I na to v citátu výše najdeme odpověď: Pedagogický lídr musí být rozhodný při implementaci strategických opatření.
Vše funguje na principu zákona padajícího…
Strategie 2030+ dává ředitelům obrovské pravomoci ve vztahu k podřízeným, od nichž se očekává realizace této strategie. Obdobně Školský zákon, který je na rozdíl od Strategie závazný.
Stejně jako má ředitel možnost působit na učitele, kteří nejsou v souladu s „moderními trendy“ (naštěstí toho většina ředitelů nezneužívá), má MŠMT dostatek nástrojů, jak přimět k poslušnosti ředitele, kteří nejsou dostatečně „rozhodní a zodpovědní“ (rozumějte důslední) při implementaci strategických opatření.
Vše funguje podle starého známého zákona o padajícím ho… MŠMT (přímo nebo přes ČŠI)„zaklekne“ na ředitele, a ti jsou následně nuceni použít své silné pravomoci vůči málo oddaným podřízeným, čímž se stávají šikanovaným despotou. Jako v každém totalitním systému. Strategie 2030+ si nezadá s komunistickou kolektivizací v padesátých letech včetně agitátorů, kteří se dnes rekrutují z neziskovek a některých médií.
Jakou moc má ředitel?
Ve vztahu k podřízeným je moc ředitele obrovská, ve vztahu k rodičům poněkud slabší – zatím. Co se zaměstnanců týče (především učitelů), stojí ředitel za samotným bytím a nebytím učitele. Ne ve smyslu, zdali bude člověk přijat, ale zda mu přizná odborný předpoklad výkonu profese.
O tom, že má člověk bez vzdělání vzdělání, rozhoduje ředitel na plné tři roky. Jeho závěr má stejnou váhu, jako studium pedagogické fakulty. Je jasné, že tato skupina lidí je na řediteli plně závislá, a tedy i patřičně poslušná.
Tato míra závislosti je extrémní. Jsou však i jemnější nástroje pro řízení lidí. Například pohyblivá složka platu. Ne náhodou Strategie 2030+ říká, že učitelé mají mít v PRŮMĚRU 130 procent průměrné mzdy (což stejně nedostávají). Tím je řečeno, že je nedostanou všichni. Rozdělování nadtarifní složky je podmiňováno právě využíváním „moderních metod výuky“, aniž by měly být brány v potaz vzdělávací (akademické) výsledky žáků.
Ty může ocenit sám ředitel (mnozí to dělají), ale ČŠI se měřením tohoto ukazatele systematicky raději nezabývá. Výsledky by nejspíš byly vodou na mlýn odpůrcům inkluze, RVP a celé Strategie 2030+. Už dnes ČŠI přiznává, že rozdíl v kvalitě výuky na českých školách je dva ročníky, a to vychází jen z dat, potřebných pro mezinárodní srovnání.
Jaký bič má MŠMT na ředitele?
Jak jste mohli postřehnout, nástroje ředitelů na učitele jsou veskrze existenční, takže v podstatě běžné v rámci trhu práce. Máš hypotéku? Poslouchej!
Ač je to k nevíře, pozice ředitelů je výrazně horší než učitelů. Hypotéky (či jiné závazky) mají stejně jako všichni ostatní, ale stát má na ně připravené další páky. Důvodů pro jejich použití může být celá řada: přijímání nízkého počtu Romů, nesoulad s trendy vývoje vzdělávací politiky, odmítnutí zákazu doučování dětí, které poctivě chodily do školy (podmínkou pro doučování za covidu byla dlouhodobá absence), malý důraz na inkluzi,...
Těch „správných věcí“, za které lze ředitele „bít“, je spousta. Široký je také soubor prostředků, kterými lze ředitele a zřizovatele ke konání dobra donutit.
Řediteli, který se neřídí závěry České školní inspekce, hrozí až padesátitisícová pokuta. Obdobně lze postihovat i zřizovatele. Ředitele dnes může odvolat nejen zřizovatel, ale také přímo ČŠI. Pokud se za ředitele postaví zřizovatel, je možné vyškrtnout školu z rejstříku škol, čímž škola fakticky zanikne. A nikdy se tak neděje proto, že by žáci neuměli číst, psát nebo počítat.
Máme nejen bič, ale i cukr, tedy různé finanční pobídky. Ředitel, který dělá projekty, přijímá inkludované žáky, zvýhodňuje některé skupiny dětí atd., má víc peněz na rozvoj školy, nákup vybavení, ale i na benefity pro zaměstnance, než konzervativní ředitel, který dětem zajistí kvalitní výuku, ale ideologické nesmysly odmítá.
Kauza Hnojník – příprava terénu pro další utažení šroubů
S vědomím výše uvedeného jsem velmi opatrný k vynášení jakýchkoliv soudů ve vztahu ke kauze Hnojník. To, že děti zvonily klíči a kopaly do dveří ředitelny, nic neříká o skutečných důvodech napětí ve škole. Pokud normálně vychované dítě necítí podporu dospělých, kopat řediteli do dveří si nedovolí. Děti byly pouze zneužity dospělými. Zvonění klíči se dobře mediálně prodává.
Mám obavu, že kauza Hnojník povede k ještě většímu tlaku na školy a jejich zřizovatele. Jistá neziskovka, která obcím za peníze nabízí pomoc při výběrových řízeních na ředitele, už pro další utažení šroubů připravuje půdu. Minimálně mediálně, ale jsem si jist, že brzy poučí o tom, co je potřeba udělat, i pana Plagu.
Může se to „hodit“ například při nucených změnách spádovosti škol za účelem rovnoměrného rozdělení Romů, spadajících pod jednoho zřizovatele. To se nyní děje v Brně-sever. Není náhoda, že se na tomto bohulibém počinu podílí Agentura pro sociální začleňování. Nemám nic proti Romům, ale ideologické šachování s dětmi mi vadí.
Nejde vůbec o děti
Slučování škol pod jednoho ředitele je dalším z nástrojů k utužování inkluze. Máme-li dvě školy se dvěma řediteli, z nichž jedna je „vyloučená“, bude donucování dvou ředitelů k míchání dětí náročnější, než když obě školy patří pod jednoho ředitele, který dostane pokyn změnit spádovost, třeba podle návrhu Agentury pro sociální začleňování.
Je možné, že v Hnojníku skutečně došlo k chybě na straně ředitele a zřizovatele. Přesto jsem přesvědčený, že situace nemá být řešena teatrálně prostřednictvím dětí a médií, jež z každého zacinkání klíči udělají boj za demokracii. To, že k takové situaci mohlo dojít, je důkazem, že školy a ředitelé mají ještě jistou míru autonomie.
Buďme rádi, že vzpoura zřizovatele a ředitele je stále možná. Je třeba si uvědomit, že zřizovatel i ředitel mají ke škole blíž, než MŠMT či Agentura pro sociální začleňování. Tu vaše děti nezajímají, ta jen plní svou agendu.
Možná to budou právě zástupci obce s ředitelem, kteří budou vaše děti bránit před kulturním obohacením třídy o žáky, kteří na ty vaše budou sprostě pokřikovat a ukazovat jim „sprostý prst“, jako jej dlouhodobě ukazuje MŠMT učitelům.
Zdroje: MŠMT (ZDE), SeznamZprávy (ZDE a ZDE)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák