Jak vypadá inkluze po čínsku. O školství s učitelem
19.01.2026
Foto: Pixabay
Popisek: Inkluze v Číně - ilustrační foto
Že je inkluze nesmysl a že se jedná o jednu z forem komunismu, realizovanou ve školství, tuší většina z nás. Máme oči a vidíme, co se ve školách děje.
To, že máme inkluzivní ideologii v neomarxistické EU, také nikoho nepřekvapí. Ovšem že bychom mohli narazit na inkluzi v komunistické Číně, to by čekal málokdo. A přesto je to pravda. Ovšem v poněkud jiné podobě než u nás. V Číně zkoušeli inkluzi jako experiment na omezeném počtu žáků, aby zjistili, jaký vliv má zařazení znevýhodněných dětí na studijní výsledky zbytku třídy. (Kdo nechce číst mé "kecy" kolem, nechť přeskočí na konec článku.)
Opravdu inkluze rychlejší žáky nebrzdí?
Že inkluze nebrzdí šikovné děti, se nám snaží namluvit článek pana Mačího na Seznam Zprávách z 5. 1. 2026, označený jako anylýza. Že se jedná o mediální manipulaci, lze tušit ze samotného názvu článku: „Inkluze rychlejší žáky nebrzdí, naznačují výsledky testování“. Mezi slovy „naznačují“ a „prokazují“ je zásadní rozdíl. Autor si kryje záda, protože tuší, že píše nesmysly, které jsou v rozporu s každodenní zkušeností jeho čtenářů.
Článek je součástí propagandistického cyklu článků, nazvaného Inkluze po česku, publikovaného na Seznam Zprávách. Tyto články sice připouštějí „drobné nedostatky“ jinak dokonalé inkluze (obdobně jako zprávy z 80. let připouštěly dílčí nedostatky socialismu), ale jako celek tuto zlatou krávu považují za správnou, svatou a nedotknutelnou.
Jak by ne. Inkluze není vědecký, ale ideologický projekt. Jinak by se data o její prospěšnosti nehledala až dodatečně po jejím zavedení. Dovedete si představit projektanta, který by počítal statiku mostu až po jeho postavení? Ale u inkluze žádný problém. Stát do této bezedné studny nalije miliardy a raději se neptá, jak efektivně byly tyto prostředky využity.
Z článků je patrné, že mají podpořit Plagovo proinkluzivní snažení v době, kdy Robert Plaga čelí odmítání inkluze ze strany koaličních partnerů, SPD a Motoristů.
Testování na zakázku
Jak přiznává autor článku, ono testování pro Seznam Zprávy vytvořila společnost Kalibro na zakázku. Mám obavu, aby to nebylo jako s pořekadlem, které koluje mezi účetními: „Kolik je jedna a jedna?“ ptá se klient. – „A kolik má vyjít?“ upřesňuje dotaz účetní.
Průzkum probíhal na 116 školách, přičemž 25 z nich do testování zapojilo i žáky se „speciálními vzdělávacími potřebami“ (SVP) – tímto souslovím bylo politicky korektně nahrazeno sousloví „postižené děti“. Tím je řečeno, že děti jsou zcela v pořádku. V nepořádku je pouze škola, která nedokáže uspokojit jejich speciální vzdělávací potřeby. To jen vysvětlení na okraj pro lidi mimo školství.
Ředitel společnosti Kalibro, pan Souček, výsledek komentuje slovy: „Lze konstatovat, že u uvedeného vzorku škol nemá ‚inkluze‘ žádný významný negativní vliv na ostatní žáky.“
Pan Souček si také kryje záda, podobně jako pan Mačí, když říká „u uvedeného vzorku“. Zapomněl dodat, že tito žáci sice byli testováni odděleně, na dvaceti pěti školách inkludovaní žáci s neinkludovanými, ve zbytku škol jen neinkludovaní, ale výuku tyto děti absolvovaly společně.
To znamená, že v rámci výuky stihly probrat jen to, co se v takto namíchané (moderně heterogenní) třídě probrat dalo. Je to méně, než by se dalo za stejnou dobu probrat ve třídě heterogenní. Jistě pan Souček nebude zpochybňovat, že jinou rychlost výuky má třída prvňáčků, kde všechny děti umí česky a počítají do deseti, než třída, kde učitel polovině dětí utírá nos.
Skutečné dopady inkluze nikdo neměřil a změřit nemůže
Skutečně relevantní údaj bychom získali za předpokladu, že by se tyto dvě skupiny učily odděleně od první třídy pod vedením týchž učitelů – kvalita učitele je druhý naprosto zásadní faktor. Takové třídy v českém školství ale nejsou, inkluze je ale povinná. Chybí nám tedy potřebný referenční vzorek. Proto plný dopad inkluze nemůžeme zjistit.
Důležitý je také vyučovaný předmět. Já jako jazykář dokážu naučit dobře mluvit i velice slabého žáka, pokud použiji správný postup budování návyku mluvit místo zbytečného vysvětlování gramatiky. K ovládnutí jazyka není třeba být génius, stačí IQ 80. I tito lidé bez problému hovoří. Tím také vysvětluji, proč došlo ke zlepšení angličtiny oproti roku 2005, na což odkazuje pan Souček. Děti hrají PC hry a sledují YouTube. Není to zásluha školy.
V naprosto jiné situaci je však učitel matematiky nebo fyziky. Tam je určitá míra intelektuálních předpokladů nezbytná. Pokud dítě nemá alespoň trochu „"od Boha“, žádná „podpůrná opatření“ mu nepomohou. Jakmile narazí na svůj strop, je konec dalšího postupu. Takové děti jsou typické tím, že se bez hlubšího pochopení učí celé příklady zpaměti.
Dalším faktorem je klid, který potřebujeme k soustředění na práci. Ten v inkludovaných třídách není. Chtěl bych vidět, jak by se pracovalo panu Plagovi, Součkovi nebo panu Mačímu, kdyby se jim válel po podlaze kanceláře inkludovaný kolega. Jistě by mu poděkovali za obohacení pracovního kolektivu.
ČŠI si nevidí do úst?
Je jasné, že článek je postaven na principu „Kolik má vyjít?“. Dokazují to i navzájem si odporující výroky vrchního školního inspektora pana Zatloukala (jak příznačné jméno) z článku pana Mačího: „Data ukazují, že pokud škola umí s různými žáky pracovat, tak z toho mají prospěch všichni.“ Jak pan Zatloukal měří „prospěch všech“?
O pár řádků níže však pan Zatloukal přiznává, že žádná relevantní data nemá: „Kontinuálně připravujeme podklady pro to, aby se v této věci dalo kvalifikovaně rozhodnout. Že se mají komplexně vyhodnotit aspekty společného vzdělávání od jeho zavedení, jsme upozorňovali v naší výroční zprávě už v roce 2020.“
Pan Zatloukal, pan Mačí, pan Souček i lidé z politické neziskovky PAQ research (pojmenované skromně po Danielu Prokopovi, který pro Roberta Plagu nejprve zpracovával proinkluzivní agendu, a nyní ji nezaujatě zkoumá) shodně tvrdí, že inkluze nemá negativní vliv na studijní výsledky zbytku třídy.
Co tedy ta inkluze v Číně?
Protože jsem měl toho jejich ohlupování dle politického zadání plné zuby, zapátral jsem mimo komunistickou EU. Na stránkách ScienceDirect (jedna z největších vědeckých databází na světě) jsem našel článek o pokusu s inkluzí v Číně. Tam dělají pokusy s inkluzí, zatímco u nás je inkluze pokusem na dětech, jak dokládá pan Zatloukal – inkluzi máme, aniž by někdo předem věděl, jaké budou její dopady. Mělo by to být naopak, napřed výzkum, potom aplikace.
K čemu soudruzi v Číně došli? Studie ukazuje, že přítomnost žáků se zdravotním postižením ve třídě má významný negativní dopad na akademické výsledky jejich spolužáků bez zdravotního postižení. Zkoumání mechanismů ukazuje, že děti se zdravotním postižením vedou ke zhoršenému studijnímu prostředí (tj. snížení pomyslné laťky celku) a ke zvýšeným „sociálním interakcím“ s rušivými vrstevníky ve škole. Přeloženo do normálního jazyka – vedou ke konfliktům.
Studie zároveň došla k závěru, že neexistují žádné důkazy o tom, že by děti se zdravotním postižením zhoršovaly studijní úsilí nebo vzdělávací aspirace studentů bez zdravotního postižení ve stejné třídě.
Sečteno, podtrženo – inkluze má (dle čínských soudruhů) vliv na snížení studijních výsledků spolužáků, ale nesnižuje jejich ambice a snahu se učit. Proto v těchto pokusných třídách docházelo ke konfliktům.
Tomuto závěru jsem ochoten věřit v čínských podmínkách, kde byla inkluze izolovaným experimentem, nikoliv systémovou změnou. U nás praxe na školách ve „vyloučených lokalitách“ ukazuje něco zcela jiného. Jakmile počet problémových dětí přesáhne určité procento ve třídě (uvádí se tři), stává se tato třída místem nezpůsobilým pro vzdělávání.
Čím se liší česká a čínská vzdělávací cesta?
Inkluze po česku je pokus na dětech. Inkluze po čínsku je pokus o inkluzi. Odpovězte si sami, co je morálnější.
Inkluze u nás má ještě jeden důležitý aspekt, míchají se děti skutečně nemocné, které pomoc opravdu potřebují, s dětmi nevychovanými (tzv. porucha chování) a s dětmi zanedbanými (tzv. sociální znevýhodnění). Přitom za špatné jsou považovány rodiny, které se o své děti poctivě starají, čímž své děti „nespravedlivě zvýhodňují“, jak se dočteme ve Strategii 2030+, na níž pracoval Daniel Prokop z neziskovky PAQ Research a kterou za Roberta Plagy schválila Babišova vláda.
Myslím, že právě míchání dětí nemocných s dětmi nevychovanými a zanedbanými je hlavní výhradou rodičů a učitelů. Nikdo z nás nemá nic proti dítěti na vozíčku. Ale odmítáme považovat nevychovanost za poruchu. Toť vše.
Zdroje: SeznamZprávy (ZDE), ScienceDirect (ZDE)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák