Jak domácí úkoly slouží k výchově elit. O školství s učitelem
12.01.2026
Foto: Pixabay
Popisek: Domácí úkol - ilustrační foto
K evergreenům diskusí o českém školství patří domácí úkoly. Má učitel právo je zadávat? Smí je hodnotit? A musí je žák vypracovat?
Toto jsou tři tři otázky, o nichž se diskutuje celé roky, ačkoliv by se o nich diskutovat vůbec nemělo. Prvotní otázka totiž zní: K čemu jsou domácí úkoly dobré? Druhý důvod, proč o domácích úkolech nemáme diskutovat, je ten, že je nutné zastavit spirálu zpochybňování čehokoliv. Dostáváme se do stavu, že mladí lidé už opravdu nevědí, čí jsou. Dříve bylo toto pořekadlo chápáno jako nadsázka, ale dnes se stalo skutečností. Jasná a srozumitelná pravidla dávají jistotu. A proto jednoznačně odpovídám:
Domácí úkoly jsou potřeba - vedou k samostatnosti
Uznávám, že ne každý domácí úkol je pro dítě přínosem. Nechme stranou úkoly, zadávané bez hlubšího vzdělávacího smyslu a v některých případech i bez kontroly. To je špatně.
Dobře zadané domácí úkoly mají několik velice důležitých funkcí. První z nich je zopakování učiva, probraného ve škole. Křivky zapomínání jsou jednoznačné. Bez opakování po dvanácti hodinách zapomeneme polovinu znalostí, pokud si učivo nezopakujeme.
Domácí úkoly dále umožňují individuální přístup. Pracuje-li žák ve škole pomalejším tempem, než zbytek třídy, má možnost si probranou látku doma doplnit. K individualizaci vzdělávání v rámci domácí přípravy patří také drilování násobilky nebo vyjmenovaných slov, protože rychlost pamětního osvojování je individuální.
Které profese si nosí práci domů?
Nejdůležitější funkcí domácích úkolů je ale získávání schopnosti sebeřízení a hledání optimálního způsobu práce se sebou samým. To je dovednost, kterou potřebují především vedoucí a tvůrčí pracovníci. Je jedno, zda zjistíme, že nám vyhovuje pracovat v klidu a systematicky, nebo se ukáže, že nejlepší výkon podáváme na poslední chvíli pod tlakem. Důležité je, že najdeme svůj pracovní styl.
Pravidelné zadávání domácích úkolů je především přípravou na výkon zodpovědných profesí. Úkoly vedou k sebekázni, kterou potřebuje lékař, pilot i konstruktér mostů. U těchto pracovních pozic je samozřejmostí také celoživotní učení.
Práci domů si nosí i tvůrčí profese, které nemusí být až tak zodpovědné, třeba umělci. Ty žene je vpřed určitá „posedlost“, jež je vede až k sebezničení. Vzpomeňme na Michelangela, Beethovena nebo Vincenta Van Gogha.
Je to logické, pokud o něčem intenzivně přemýšlím, jen těžko mohu svému mozku říci „padla“ a jít domů. To si může dovolit dělník ve fabrice, jehož práce končí u píchačky. Platí to i pro žáky, které pro píchačkovou pracovní dráhu nezadáváním úkolů předurčujeme.
Jsou lidé, kteří si úkoly dávají sami
I takovéto žáky ve škole najdeme. Dělají jen úkoly, které si sami vytyčili, a nenechají se rušit cizími zadáními. Jedná se o extrémně cílevědomé lidi, kteří přesně vědí, co chtějí. Zároveň jsou dostatečně sebevědomí, že se nenechají zviklat názory okolí. Mezi takové lidi patřil třeba Steve Jobs nebo Bill Gates.
To jsou oni velmi nadaní žáci, které ve školách nemají rádi, protože je nedokážou identifikovat. Obvykle je učitelé mají zaškatulkované jako podivíny, tiché blázny nebo potížisty, kterým běžná škola v podstatě nemá co dát. Tito žáci se úkolují sami a v rámci možností bychom to tak měli nechat. Nemůžeme vidět cestu génia, nejsme-li géniem.
Jakžtakž se nadání daří vypozorovat u sportovců. Těm domácí úkoly několikrát týdně nakládá trenér. Naštěstí mu do toho nikdo nekafrá. U identifikace ostatních nadaných žáků školy selhávají. Mylně považují za nadané poslušné žáčky s hezkými známkami.
Má smysl domácí úkol, vypracovaný ve škole?
Domácí úkoly jsou úzce spojeny s time managementem. Má-li se žák naučit pracovat s časem, musí mít důvod svůj čas dělit mezi koníčky, školu a práci doma. Nemá-li dítě žádné zájmy ani povinnosti, nemá na čem se naučit se svým časem hospodařit.
Z toho vyplývá, že pokud žák žádné koníčky nemá, je naší povinností mu úkoly zadat. Nejen kvůli procvičení učiva, ale aby si položil otázku, kdy je bude dělat.
Dále je tu otázka, zdali má smysl úkol, napsaný ve škole. Domnívám se, že má. Jsou totiž žáci, kteří úkoly píší o přestávce ihned po jejich zadání. Jiní úkoly píší těsně před hodinou. A najdou se i tací, kteří poctivě pracovali doma.
Psaní úkolů těsně před hodinou bývá považováno za špatné, ale oč je to horší, než psaní úkolu ihned po zadání? Tento žák úkol píše také ve škole. Řekl bych, že všichni uvedení žáci úkol splnili, takže vzali na vědomí, že mají nějakou povinnost. Jsem spokojen.
Lze dát za nesplněný úkol pětku?
Podle názoru MŠMT a České školní inspekce nikoliv, nemůžeme hodnotit něco, co jsme neviděli. Tento argument má svou logiku. Úkol skutečně může být splněn na výbornou, jen ho žák zapomněl doma. Stalo se to asi většině z nás. Zaslouží si žák jedničku, nebo pětku? Co s tím?
Situace se dá řešit podmíněnou pětkou, která se po dodání úkolu změní na jedničku či jinou známku podle kvality vypracování.
Ale zpět k otázce. Lze dát za úkol, který jsem neviděl, pětku? Řekl bych, že ano, přes kompetence. Mezi kompetencemi je kompetence k učení: „KKU-SMU-000-ZV9-001 Žák si uvědomuje důležitost celoživotního charakteru učení.“ Právě zde máme prostor pro pětku. Bude-li hodnoceno uvědomění celoživotního charakteru učení, lze pětku dát. Těch blábolů v RVP, kterými lze podložit pětku za nesplněný úkol, je víc.
Takže pětku za nesplněný úkol, který jsme neviděli, dát lze. Záleží, co je hodnoceno. Ale nejde vůbec o pětky. Cílem je naučit žáka systematicky pracovat. Pětka je jen jedním z nástrojů, jak toho docílit. Zároveň je také informací pro rodiče. Rodiče mají právo na informace o průběhu vzdělávání dítěte a v případě problémů většinou zasáhnou.
Místo pětky za nesplněný domácí úkol důtka?
Asi ano. Cituji ze stanoviska MŠMT ze 4. 5. 2023: „Zcela nepřípustné je hodnotit nevypracované domácí úkoly (např. známkou 5), neboť toto hodnocení nevypovídá o míře dosažení vzdělávacích cílů. K nevypracovaným zadaným domácím úkolům, resp. nevypracované domácí přípravě, lze v přiměřené míře přihlédnout při ukládání výchovných opatření nebo hodnocení chování.“
Přijde mi zvrácené, že za nesplnění úkolu, který má být podle téhož Stanoviska MŠMT dobrovolný, má být vyvozován kázeňský postih dítěte. Cituji bod e): „MŠMT doporučuje zadávat domácí úkoly jako dobrovolné.”
Za mě je lepší dát žákovi za nesplněný úkol pětku, neboť rodiče zjednají včas nápravu, než čekat na více nesplněných úkolů, a řešit pak problém kázeňsky. Nesplněný úkol (v žákově volném čase!) není otázkou kázně.
Kromě toho bude mít žák skluz, který bude muset dohánět. Mějme na paměti, že máme za úkol žáka vzdělávat. Ne trestat.
Zdroje: Národní pedagogický institut ČR (ZDE), Stanovisko MŠMT k zadávání domácích úkolů ze dne 4. 5. 2023 (ZDE), Česká školní inspekce (ZDE)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák