Incident ve škole v Popradu a mediální manipulace. O školství s učitelem
17.11.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Noviny, ilustrační foto
Jsem velice vděčný skupince studentek a studentů, kteří teatrálně odešli ze setkání s Robertem Ficem.
S ohledem na to, že se mi nechtělo opakovat, co už jsem o 17. listopadu 1989 již dříve napsal, jsem velice vděčný skupince studentek a studentů, kteří teatrálně odešli ze setkání s Robertem Ficem, místo aby jej „uzemnili“ věcnými argumenty.
Ať správná pravda zvítězí nad lží a nenávistí
Na „incident“ upozornila série manipulativních článků na Novinkách: Škola v Popradu marně narychlo odstraňovala z chodníku hanlivé nápisy. Fico diskusi se studenty zrušil (7. 11. 2025 ZDE), Studenta, který napsal před školou nápis proti Ficovi, vyslechla policie. Opozice to označila za zastrašování (9. 11. 2025 ZDE), Studenti se během diskuse s Ficem zvedli a odešli za cinkotu klíčů (14. 11. 2025 ZDE) a konečně Slovenská komora učitelů podporuje popradské studenty, kteří opustili diskuzi s Ficem (15. 11. 2025 ZDE).
Všechny tyto články mají společného autora Ivana Vilčeka. Evidentně jej Robert Fico docela dobře živí. Jistě, živí jej i správný názor a správný úhel pohledu. Nevím, jak by asi pan redaktor dopadl, kdyby se pana Fica zastal. Skončil by jako Magdalena Matoušová, která si dovolila udělat rozhovor s osobou žijící v Gaze a měla na konflikt diametrálně odlišný názor, než se nosí? Je s podivem, že ani v jednom z článků pan Vilček nedal prostor k vyjádření Robertu Ficovi.
V roce 1989 jsme požadovali pluralitu názorů. Máme ji?
Jsme u prvního z požadavků demonstrujících v roce 1989. Záměrně nepíši studentů, mnozí z nich byli svazáci, ale stávek a demonstrací se účastnili také dělníci a sami komunisté. Máme pluralitu názorů? Ani omylem.
Názoroví oponenti jsou dnes místo věcné argumentace nálepkováni a „liberálně smýšlejícím“ osobám to nepřijde ani divné. Jedná se o skutečné liberály? Jistěže ne. Skutečný liberalismus usiluje o maximální možnou svobodu jednotlivce, charakterizovanou citátem: Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Proč jsou články pana Vilčeka manipulativní?
Už přímo v názvu nám autor podsouvá, že odešli „studenti“, nikoliv někteří studenti. Čtenář tak nabývá dojmu, že odešli všichni, což není pravda. Větší část studentů zůstala v sále, přičemž pan Vilček opomněl napsat, že Robert Fico sklidil bouřlivý potlesk. Celý záznam můžete zhlédnout ZDE. Prací se zdroji se pan Vilček evidentně nezabývá.
Kdo si článek nepřečetl do konce, ten se nedozvěděl, že se jednalo o necelých třicet předem domluvených lidí. Dát polopravdu do názvu titulku je jednou z technik moderní propagandy. Autor (a jeho médium) se spoléhá na to, že velká část čtenářů čte jen titulky.
S ohledem na to, že studenti byli už před začátkem diskuse jednotně ustrojeni, bylo by vhodnější označení úderka v černém. I toto je úhel pohledu. Je přípustný? Jak u koho, jak ve vztahu ke komu.
Jak ti chutná Putinův ko…? (následuje vulgární označení pro mužské přirození)
Tento nápis čtenářům pan Vilček zamlčel slovy: „Student kritizoval především dobré vztahy Fica s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.“ Skutečné znění nápisu se čtenář z článku na Novinkách nedozvěděl. Podotýkám, že to nebyl jediný vulgární nápis, naznačující vysoce nadstandardní vztahy mezi premiérem Ficem a prezidentem Putinem.
Máme vyjádření redaktora chápat jako zamlčování nepohodlné pravdy?
Docela by mne zajímalo, jak by pan Vilček popsal tuto situaci (i s nápisy hodnými liberálně založeného „studenta“), kdyby na návštěvu přijel Petr Pavel? Také by odsoudil vulgárně napadeného politika?
Zrušení cenzury – další z požadavků demonstrujících v roce 1989. Je jedno, zda se jedná o státní, nebo korporátní cenzuru. Komerční média dnes mají mnohem větší dosah, než ta veřejná. Popravdě tyto soukromé firmy se dopouštějí omezování osobní svobody na základě přesvědčení. Neměla by demokratická společnost své názorové menšiny hájit obdobně, jako útoky proti sexuálním či etnickým menšinám?
Za své přesvědčení musíme bojovat
Je příznačné, že studenti ze sálu odešli ve chvíli, kdy Robert Fico mladé hrdiny a hrdinky vyzval, aby šli za své přesvědčení bojovat. Přijde mi správné dát mladým lidem svobodu nést osobní zodpovědnost. Na otázky, týkající se osobní oběti, by tito gaučoví bojovníci odpovídali jen těžko. Proto museli utéct.
Je snadné z pohodlí domova požadovat poslání veřejných prostředků na ukrajinskou válečnou mašinerii, aby pak za tyto peníze ukrajinský režim odchytával lidi po ulicích jako dobytek. Člověk není otrok a má podle Listiny lidských práv a svobod právo odepřít službu v armádě. Ale mohou jít bojovat ti, kteří to považují za správné. Popradské hrdiny nikdo jako zvěř honit nebude. Ti mohou nadále blekotat nesmysly podle telefonu, jako slečna na videu v jednom z Vilčekových článků!
Ale když už tak moc chtějí tito mladí, uvědomělí lidé pomáhat, proč si vynucují použití veřejných peněz? Copak nemohou jít na brigádu a sami potřebné peníze vydělat? Mohli by se k nim přidat i aktivisté z občanského sdružení, které si říká Slovenská komora učiteľov. Co takhle dobrovolně odvádět desátek na Ukrajinu? Je to přece správné.
Osobní statečnost. I toto je jeden z odkazů 17. listopadu. Chci-li něco změnit, musím začít sám u sebe. Jak by asi v roce 1989 probíhaly střety s policejními oddíly podle představ těchto statečných studentů a studentek? Také by přispěli (z peněz svých rodičů) na demonstranty, ale sami by ránu obuškem neriskovali?
Slovenská komora učitelů… Kdo to je?
Samozřejmě, že se nejedná o profesní organizaci na základě zákona (ač se do této pozice svým názvem stylizují), ale o občanské sdružení, jehož členem mohou být dle stanov: “fyzické a právnické osoby, ktoré súhlasia so stanovami a cieľmi združenia”, tedy kdokoliv. Třeba i naši udatní studenti. S učiteli toto sdružení moc společného nemá.
Ovšem zcela jednoznačně je stanoven požadavek na povinný souhlas se stanovami a cíli sdružení. To není prostor pro pluralitu názorů. Dokonce si troufám tvrdit, že má tato organizace totalitnější charakter než sám Robert Fico, ten povinný souhlas nevyžaduje.
A pak tu máme ještě jednu otázku. Kdo dal této aktivistické partičce právo mluvit jménem učitelů? To je samostatná otázka pro pana Vilčeka. On si v rámci své rešeršní práce nezjistil, že ona „komora“ je obyčejné občanské sdružení, které je oprávněno vyjadřovat se jen svým jménem, ale ne jménem všech učitelů? Kde je jeho novinářská etika?
Přehlížení vandalismu se slučuje s novinářskou etikou?
Pomalování chodníku před školou má rovinu trestně-právní a občanskoprávní. Ten chodník někomu patří, víme, mladý muži? Jak byste se tvářil, kdyby někdo nedopatřením napsal poslední slovo Vašeho výroku o Ficovi na Vaši ctěnou botu?
Dovoluji si Vás i ostatní udatné bojovníky a bojovnice upozornit, že respekt k soukromému majetku byl dalším z cílů demonstrujících z roku 1989.
Slovenská policie vyhodnotila čin studenta jako přestupek, takže jednoznačně porušil zákon. Nejedná se o žádné zastrašování, poškodil cizí věc. Bylo by fajn, kdyby mu správní orgán místo pokuty uložil veřejně prospěšné práce, aby se naučil vážit si práce druhých. Demokratický vandal se bude „svobodně projevovat“, ale uklízet za něj mají jiní?
K rovině občanskoprávní. Ředitelka udělala chybu, když úklidem pověřila zaměstnance školy. Měla k dispozici videozáznam s jednoznačnou identifikací pachatele, a proto měla na čištění nápisu pozvat soukromou firmu, a následně dát fakturu našemu mladému hrdinovi k úhradě. Snad na něj nejsem zlý a útočný?!
Listopad 1989 vidím stejně jako Robert Fico
O tom, že byla řež na studenty předem připravená, nemám nejmenší pochybnosti. Ačkoliv se některé ideologické organizace (např (ÚSTR) snaží roli Ludvíka Zifčáka bagatelizovat, je nepochybné, že byl tento pán na Národní třídě pracovně. Pokud nikdo nezpochybňuje fakt, že jej StB nechala infiltrovat do studentského hnutí, pak není důvod pochybovat o plnění služebního úkolu na demonstraci.
Je příznačné, že ÚSTR na svých stránkách o Zifčákovi píše: Ve večerních hodinách 17. listopadu 1989 po brutálním potlačení demonstrace v Praze na Národní třídě sehrál dosud nepříliš objasněnou roli „mrtvého studenta“. Zároveň kompletně zcenzuroval stránky z osobního spisu Ludvíka Zifčáka z 6. 12. 1989, které souvisely s jeho převelením z Ostravy do Prahy. Jedná se o stránky 163 a 164 z přiloženého dokumentu. Pravděpodobně popisují úkol, jímž byl pověřen. Zifčák byl do Prahy převelen jedenáct dní před 17. listopadem! Je to náhoda?
Zcenzurována je také pasáž ze Zifčákovy osobní karty, týkající se jeho odvolání z funkce 14. 1. 1990 (viz strana 3 dokumentu). Proč nesmíme vědět, za co byl odvolán? ÚSTR cenzuruje stejně jako totalitní režimy? To snad ne!
Listopad 1989 byl předem připravenou akcí
Tak to prostě, bez ohledu na to, že i já sám jsem byl jednou z mnoha zmanipulovaných ovcí. Doporučuji zhlédnout dokument Igora Chauna Mrtvý student, který se nikdy nenarodil. Ten odvysílala ČT v roce 2010. Hodně se dozvíme také z rozhovoru se samotným agentem Zifčákem. Rozhodně je to pro mne důvěryhodnější zdroj, než zcenzurovaný spis na stránkách ÚSTR. Kdo chce důvěru, nesmí cenzurovat.
Zdroje: novinky.cz (ZDE, ZDE, ZDE a ZDE), YouTube.com (ZDE, ZDE, ZDE a ZDE), voxpot.cz (ZDE), Slovenská komora učiteľov (ZDE), Ústav pro studium totalitních režimů (ZDE a ZDE)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák