Že by školám s novou vládou svitla naděje? O školství s učitelem

Programové prohlášení vlády mne v mnoha směrech příjemně potěšilo. Otázkou je, jak bude vypadat jeho realizace, ale náznak správné cesty tu máme.

Vzhledem k tomu, že se věnuji školství, vynechám takové věci, jako je ústavně zakotvené právo na hotovost, pomoc lidem v restauracích či odmítnutí emisních povolenek pro domácnosti, ač jsou zásadní a důležité. Také nechám stranou neziskové organizace, těm se budu věnovat zvlášť.

Je-li dost starý na vraždu, je dost starý i na trest

Hned v šesté kapitole, nazvané Právo a spravedlnost, se píše: „Zvážíme snížení věku trestní odpovědnosti pachatelů trestné činnosti.“ Myslím, že tato změna je nanejvýš potřebná. Otázkou je, co nová vláda hodlá zvažovat. Věk, na nějž trestní odpovědnost sníží, nebo samotné snížení věku trestní odpovědnosti?

Důležité také je stanovit, kterých trestných činů by se mělo snížení trestní odpovědnosti týkat. Bylo by asi nesmyslné stíhat třeba dva puberťáky za sexuální hrátky. Bez diskuze by však měly být tvrdě trestány násilné trestné činy a opakované krádeže. I na to nová vláda myslí, jen neříká jak: „Výchovná opatření uložená mladistvým pachatelům musí být účinná a vést k resocializaci – posílíme jejich motivaci k nápravě.“

Svoboda projevu i po projevu?

Už nevím, kdo řekl památnou větu: „Svobodu projevu už tu máme, nyní bychom potřebovali i svobodu po projevu.“ Zaznělo to před, nebo po listopadu 1989? Pravdou je, že dnes se zase lidé bojí veřejně říkat své názory, pokud se liší od oficiálního narativu (Krásné, jak slovo, které znám z teorie literatury, už proniklo mezi lid. Kdo znal před rokem slovo narativ? My jsme se dokonce učili i o narativních maskách. Nasadíme si je?). Jinak narativ je zjednodušeně úhel pohledu.

Snad se blýská na lepší časy: „Zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje. Svoboda projevu je nedotknutelná. Zajistíme důslednou ochranu soukromí občanů. Zákon nesmí vágními formulacemi umožnit selectivní trestání. Proto zrušíme trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc.“ K selectivnímu trestání skutečně dochází. Testní oznámení za výzvu k věšení komunistů policie odmítla s odůvodněním, že to nelze zrealizovat, ale výzvy k násilí proti jiným skupinám tvrdě trestá.

Selektivní dobro zůstane

Nejsem příznivcem čehokoliv zdarma. Toho, co je zadarmo, si lidé moc neváží, ale vzdělávání a vše, co s tím souvisí, by zdarma, nebo za symbolickou cenu, být mělo. Dobře jsou v kapitole Doprava navrženy slevy jízdného: „Vrátíme slevy na jízdné pro studenty a seniory ve výši 75 procent.“

Těch 75 procent platí pro všechny, zatímco selectivní obědy zdarma odporují § 2 školského zákona - děti nesmějí být diskriminovány na základě sociálního původu, ovšem podle návrhu budou: „Rozšíříme podporu bezplatného školního stravování pro děti ze znevýhodněných rodin.“ Jedině že by bezplatné stravování bylo rozšířeno na všechny děti.

Na papíře vypadá dobře i revize inkluze

„Provedeme zásadní revizi a zrušíme neefektivní prvky současného inkluzivního vzdělávání, aby vzdělávání znevýhodněných žáků bylo v nejlepším zájmu žáka a zároveň nešlo na úkor ostatních. Podpoříme kapacity speciálních škol a speciálních tříd a posílíme kompetence ředitelů škol tak, aby mohli lépe ochránit nejlepší zájem dítěte i zajistit bezpečné prostředí na školách.“

Je otázkou, zdali nemají být kompetence ředitelů posíleny na úkor rodičů. Kdo rozhodne o tom, zda dítě půjde do pomocné třídy, nebo třídy pro nadané? A na základě čeho? Já osobně jsem kdysi měl jít pro pomalost do pomocné školy, ale rodiče s tím nesouhlasili. Dnes mám vysokou.

Vzdělávací potenciál a vzdělávací výsledky dítěte nejsou totéž. Bez jasných a pevně daných pravidel by mohlo dojít k vyřizování účtů s nepohodlnými rodiči prostřednictvím dětí. Ale snad to tak nebude. Alespoň dle dalších řádků prohlášení:

„Díky tomu vytvoříme také kvalitní podmínky pro rozvoj nadaných žáků, kteří budou mít možnost plně rozvinout svůj potenciál. Tím v běžných třídách otevřeme a využijeme prostor pro zásadní zkvalitnění rozvoje čtenářské, matematické i technické gramotnosti.“

Psychology ano, ale s jasnými výsledky…

To by bylo moje přání, ale z programového prohlášení to nevyplývá: „Podpoříme dostupnost a zajistíme dostatečné financování školních psychologů, speciálních pedagogů a asistentů pedagogů na školách, se zaměřením na kvalitu, nikoliv kvantitu, a na programy pro jejich studium, stejně tak podpoříme programy na podporu duševního zdraví.“

„Zaměříme se na zlepšení prevence patologických jevů, jako jsou závislosti na alkoholu, psychomodulačních látkách, hazardu, sociálních sítích či on-line hrách, na podporu duševního zdraví a prevenci šikany i kyberšikany.“ Mám jen jednu otázku. Jak? Dalšími žvanivými, či „selfžvanivými“ kurzy od lidí z neziskovek? Napadlo někdy někoho změřit reálný dopad těchto aktivit? Jednu dobrou však znám a doporučuji: Protidrogový vlak.

Moderní technologie ano

S využitím ICT se dá vcelku souhlasit: „Moderní technologie včetně umělé inteligence do výuky patří, jejich využívání však musí být vždy se souhlasem vyučujícího. Závislost na mobilech a sociálních sítích do škol nepatří; přestávky mají děti trávit aktivně a v reálném světě.“

Vláda myslí i na rizika umělé inteligence. Také narážím na bezradné žáky, kteří žmoulají v ruce telefon, opisují cosi, co jim vygeneroval ChatGPT, a netuší, co opisují. O tom, že by chatbot mohl „halucinovat“, nikdy neslyšeli. Vše je svatá pravda.

Zažil jsem v angličtině žáka, kterého ani nenapadlo chatbota požádat o překlad vygenerovaného textu, kterému nerozuměl. Ale statečně opisoval. Plán je tedy správný:

„Postupně zavedeme smysluplné využití AI do výuky tak, aby rozvíjelo kompetenci dětí a nenahrazovalo přemýšlení. Součástí bude vzdělávání pedagogů v této oblasti.”

Změna zasáhne i přijímací zkoušky na střední školy

Vzhledem k účasti pana Krejčího od Motoristů se dá očekávat že ke změně opravdu dojde, není nad účast lidí se zkušenostmi. Škoda, že se na programu nepodíleli také pragmatici z řad učitelů.

Cituji vládní návrh: „Změníme systém přijímacího řízení na střední školy tak, aby si rodiče a žáci vybírali konkrétní školu až se znalostí výsledků státní části přijímací zkoušky. Tím zajistíme, že volba střední školy bude lépe odpovídat skutečným schopnostem a potenciálu každého žáka.“

S koncem odstavce souhlasit nemohu. Volba střední školy bude odpovídat vzdělávacím výsledkům žáka, nikoliv jeho potenciálu. Tentýž žák by pod vedením jiného učitele mohl (ale nemusel) mít naprosto jiné výsledky. Nový systém ve smyslu kvality výuky nic nezmění, jen usměrní přehnané či podhodnocené aspirace rodičů. Pro úspěch žáka bude zásadní kvalita výuky na ZŠ.

Dojde k rozvoji řemesel a učňovského školství?

Já osobně mám řemeslo, maturitu i vysokou školu. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je to vynikající kombinace. Jako řemeslník umím odlévat kovy, jako absolvent průmyslovky rozumím procesům, které při odlévání probíhají, a jako vysokoškolák z humanitního oboru jsem tyto vědomosti a zkušenosti schopen aplikovat i v jiných oblastech.

Slovy Amélie Nothombové, technické vzdělání mi dalo koule (pragmatismus – drží mě při zemi), humanitní vzdělání mi zase dalo ptáka (fantazii – schopnost létat). Proto bych všechny učňovské obory automaticky provázal s možností maturity, přičemž bude na žákovi, zda se zastaví u výučního listu, nebo si jej doplní o maturitu, vše na jedné cestě. Zde je návrh vlády:

„Podpoříme skutečné využívání prvků duálního vzdělávání, které kombinuje teoretickou výuku ve školách a praxi ve firmách, stejně jako kvalitu učňovského školství včetně propagace řemesel směrem k žákům i jejich rodičům.“

Bez výše uvedeného se atraktivita výučního listu pro rodiče nezvýší: „Rozvoj praktických dovedností a povědomí o řemeslech začleníme do výuky na druhém stupni základních škol i do mimoškolních aktivit, se zvláštním důrazem na kvalitní kariérní poradenství pro žáky i jejich rodiče.“

Platy, platy, platy… a kariérní řád

Nová vláda neopomněla ani stálici českého školství, učitelské platy: „Zvýšíme platy pedagogických pracovníků na úroveň, odpovídající jejich významu. Nástupní plat vysokoškolsky vzdělaného učitele bude 50 tisíc korun. Učitelům garantujeme na konci volebního období průměrný plat ve výši 75 tisíc korun.“ Otázkou je, co si na konci volebního období za 75 tisíc korun koupíme? Možná méně než nyní, takže tento slib je sám o sobě irelevantní.

S čím nemohu souhlasit, je kariérní řád, který představuje stejně zkostnatělý mechanismus hodnocení práce, jako platová tabulka. Takto si to představuje nastupující vláda: „Místo demotivační platové tabulky připravíme a zavedeme kariérní řád pro učitele i ředitele, aby byl jasný profesní rozvoj a ohodnocení učitelů odpovídalo jejich kvalitě na základě objektivně měřitelných kritérií.“

Plagův rukopis je nepřehlédnutelný. Nevím, zda se jedná o neobratnost, ale není mi jasné, co vláda rozumí „kvalitou učitelů“. Má být kvalitní učitel, nebo má být kvalitní jeho výuka? Mám obavu, aby se postup kariérním řádem nestal něčím mezi sběrem certifikátů a ochotou plnit předložené politické zadání, kterým je třeba i realizace inkluze nebo wellbeiing. I toto jsou politická zadání.

Nebylo by spravedlivější měřit vzdělávací výsledky každého učitele? Finančně hodnocena přece má být moje práce, ne já. Učitelé jsou najati na práci. Nebo na šlechtění?

Ve skutečnosti kariérní řád poslouží k odstranění výrazných osobností, které pohrdají kolektivismem, ze škol, jak řekl pan Plaga, tyto lidi je třeba ze škol „vystrnadit“. Je to ono? Vláda se s odpůrci Edukolektivizace 2030+ vypořádá jako komunisté s tvrdohlavými sedláky, kteří se v padesátých letech nepřipojili ke kariérnímu řádu v JZD.

Co dodat? Dejme pozor, aby se tyto dobré myšlenky nestaly jen jednou z dalších cest do pekla, dlážděnou dobrými úmysly. Levičácké MŠMT, prolezlé aktivisty,  bude nutné pořádně hlídat.

Zdroj včetně originálu programového prohlášení ZDE

 

Vložil: Stanislav Korityák

HP, Pojďme hovořit o školství s učitelem, programové prohlášení,