Kde není stanovený cíl, tam není cesta. O školství s učitelem
21.07.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Vzdělání - ilustrační foto
Tím, že se české školství ubírá špatným směrem, jsem si jistý už mnoho let. Minimálně od roku 2004.
Mám na mysli tzv. Rámcové vzdělávací programy (RVP), které nahradily dřívější osnovy. RVP jsou zvláštní tím, že neobsahují žádné učivo, jen božské cíle, jichž mají žáci dosáhnout.
Velice mne potěšilo, že obdobnou zkušenost, jakou mám já – a tisíce českých učitelů, má i člověk z akademické sféry. Je to čestná výjimka, ale potěší. Že je potřeba vrátit se ke kvalitnímu systému, kterým jsou osnovy, tvrdí skotský profesor Lindsay Paterson.
Úspěšné vzdělávací systémy přesně určují, co mají děti umět
To je název článku, který byl publikován na serveru Heroine 16. 7. 2025. Tento výrok řekl právě profesor Lindsay Paterson, jenž působí na univerzitě v Edinburghu. S jeho tvrzením se plně ztotožňuji. Tak to prostě je.
Pokud jednoznačně a srozumitelně nestanovíme konkrétní cíle, kterých mají žáci ve škole dosáhnout, nikdy těchto cílů nedosáhneme. Obecné demokratické „kecy“, typu jaký by žák měl být atd., jsou stejně hloupé, jako komunistické „žvásty“ za soudruhů.
Jeden rozdíl tu však je. Za „komoušů“ kromě těch „keců“ vzdělávací systém žákům poskytoval i učivo. Dnes zbyly jenom ty „kecy“. Alespoň v kurikulárních (vzdělávacích) dokumentech. To, že ve školách nějaké učivo ještě najdeme, je zásluha učitelů.
„Nerovnost ve vzdělávání“ je způsobena neexistencí jasných cílů
Dnes se velice často hovoří o „nerovnosti ve vzdělávání“, která v podstatě spočívá jen v rozdílné kvalitě škol. Rozdíly mezi jednotlivými školami činí až dva ročníky. Různí sociologové nám neustále opakují, že úspěšnost ve škole je vázána na rodinné zázemí dětí, ale nezabývají se příčinou, proč tomu tak je.
Příčina není v rodinách samých, ale v nekvalitním a nesystematickém vzdělávacím systému, nahlodaném neexistencí jasných cílů (osnov), rozdílnou kvalitou vzdělávacích plánů (jejich kvalita závisí na kvalitě jednotlivých učitelů) a také inkluzí, která nejenže míchá děti vzdělavatelné s nevzdělavatelnými (zažil jsem na ZŠ žáka, který nebyl schopen běžné komunikace).
Důvod, proč děti z rodin, které o ně mají zájem (nejen deklarovaný, ale prokazovaný péčí), dosahují lepších výsledků, spočívá v tom, že tito rodiče svou péčí dokážou kompenzovat nekvalitu a nesystematičnost výuky, ať už vlastní výukou, nebo zaplacením doučování. Dobrých výsledků dosahují i žáci z chudých rodin, pokud rodiče mají zájem.
Jasné osnovy v Polsku a Estonsku přinesly zlepšení u slabších žáků
Skotsko se stejně jako Česká republika odklonilo od znalostně pojatých osnov, na rozdíl od některých dalších zemí, a přešlo na kompetenční vzdělávání, jehož cílem není předávání znalostí, ale snaha vybavit žáky takzvanými kompetencemi, což je soubor znalostí a dovedností. Problém je, že vlivem této koncepce jsou znalosti zanedbávány, ačkoliv bez nich nelze dosáhnout potřebných kompetencí. Může dobře jezdit řidič, který nezná značky? Možná někde po polňačce.
Jinou cestou šly Estonsko a Polsko, jejichž vzdělávací reformy kladly velký důraz na znalosti. Jejich reformy přinesly měřitelné výsledky. Kromě toho v těchto dvou zemích došlo k výraznému zlepšení u slabých žáků, takže systém se stal spravedlivějším.
„Posun od strukturované, učitelem řízené výuky k mnohem méně strukturovanému učení na bázi vlastního objevování je příčinou mnoha problémů, kterým nyní čelíme. Oslabil soudržnost systému, jasné vědomí, k čemu máme směřovat, a snížil i akademická očekávání,“ říká profesor Paterson. Já jen doplňuji, že v Estonsku nemají ani inkluzi, podtrhuji to proto, aby bylo jasné, že tvrzení, že inkluzi nelze zrušit, je lež. Estonsko je v EU.
Že jde české školství od deseti k pěti, se vědělo
V roce 2019 vyšla na Karlově univerzitě kniha, nazvaná Kurikulum školního vzdělávání: zahraniční reformy v 21. století. Tu si můžete, tak jako já, půjčit v Pedagogické knihovně, nebo stáhnout ve formátu PDF ZDE. Vynikající kniha – velice doporučuji si ji přečíst každému, kdo se chce věnovat školským reformám. Dozvěděl by se, že 1+1=2 a že všude je chleba o dvou kůrkách. Jistěže to tam není tak jednoduché, jak jsem naznačil, ale z knihy jednoznačně plyne, že systémy, kde stavěli vzdušné zámky, úspěšné nebyly. Chci říci, že musíme stát na zemi.
Dobrých výsledků dosáhly vzdělávací systémy, stojící na pevných základech, které jasně říkají, co mají žáci umět. V uvedené knize je popsán i úpadek skotského školství, jak nám jej popsal pan profesor. Už v roce 2019! Takže informace byly a jsou. Ale Plagovi „odborníci“ je nechtěli vidět – měli před očima svou ideu. Nebo ideologii? Spíše to druhé.
Koncept Rámcového vzdělávacího programu odporuje také principům SMART
SMART je zkratka a zároveň mnemotechnická pomůcka pro jednu ze základních metod stanovování cílů, užívaná ve firmách. Není jediný manažer, který by se s tímto pojmem nesetkal. Přesto na MŠMT vytvořili koncept, který tomuto základnímu souboru zásad odporuje. Proč, to nechápu. Zde jsou jednotlivé body pravidla SMART:
1. Specific (konkrétní)
Cíle by měly být konkrétní. Je potřeba je popsat do detailu, aby každý jasně pochopil, co je cílem a jak jej dosáhnout. Zároveň musí být srozumitelné, aby se v nich vyznali všichni zúčastnění. Čím jednodušší a jasnější, tím lépe.
2. Measurable (měřitelné)
Každý cíl by měl být měřitelný, abychom dokázali zhodnotit, zda se ho podařilo dosáhnout, případně do jaké míry. Za slovo měřitelné můžete také dosadit slovo motivující. V tom smyslu, aby lidi motivoval k jeho dosažení. Když stále jdeme a cíl je v nedohlednu, bere nám to chuť pokračovat.
3. Acceptable (akceptovatelné)
S cíli by měli souhlasit všichni, jichž se týkají. Opravdu všichni souhlasí s tím, co se ve školách děje? To těžko. Inkluzi nepřijala drtivá většina rodičů i učitelů a vítané nejsou ani RVP – nadpoloviční většina učitelů se dožaduje osnov. Opravdu na MŠMT věří, že učitelé své práci nerozumí?
4. Realistic (realistické)
Realistické nebo také relevantní či smysluplné. Nedávejme si cíle, kterých nejsme schopni dosáhnout. Mysleme na to, aby odpovídaly našim schopnostem, i všech ostatních zúčastněných. Bude třídě stačit handicapované dítě?
5. Time-framed (časově vymezený)
Cíle bez časového horizontu nikdy nedosáhneme. Je potřeba stanovit si čas, do kterého chceme cíle dosáhnout, a myslet i na to, zda je to vůbec možné. Myslím, že toto je jediný bod SMART, který Plagova, Babišova a Fialova „Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+“, na niž jsou navázány rámcové vzdělávací programy bez učiva a inkluze, splňuje. S ostatními body nemá nic společného. Její cíle nejsou konkrétní, měřitelné, realizovatelné, a už vůbec ne akceptovatelné.
Kudy vede cesta?
Já osobně vidím cestu v modulárních osnovách, které na jedné straně poskytnou kvalitní výukové podklady pro učitele a rodiče a zároveň dají žákům možnost vybírat si část předmětů podle svých zájmů a schopností. Řekl bych – potřebujeme flexibilní řád, který nahradí Plagův neřád.
Zdroje: Heroine.cz (ZDE), Kurikulum školního vzdělávání: zahraniční reformy v 21. století (ZDE)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák