Pravdou a láskou k nejtvrdší totalitě. O školství s učitelem
14.07.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Agresivní dítě - ilustrační foto
Trochu jsem aktualizoval slogan, který proslavil Václav Havel.
Slogan to byl velice krásný a úspěšný, rozhlas jej v jedné ze svých znělek recykluje dodnes. Ale teprve v dnešní době zjišťujeme, jak je nebezpečný. Stačí se podívat do Německa nebo do Velké Británie, kam s láskou bez hranic a jedinou přípustnou pravdou došli.
Učitel má zakročit, ne volat o pomoc
K tomuto závěru mě přivedl článek nazvaný: Muslimští žáci v hamburských školách šikanují „nevěřící“. Rodiče a učitelé volají o pomoc. Konec názvu. Článek vyšel 11. 7. 2025 na Novinkách. K vážnému zamyšlení by nás měla vést druhá věta z názvu. Proč učitelé volají o pomoc? Bojí se těchto dětí? Bojí se obvinění z rasismu? Mají zákaz proti těmto dětem zakročit? Mají mozky vymyté „humanismem“? Nebo postrádají kompetence k tomu, aby jednali?
Řekl bych, že od každého trochu. Ale nesmíme zapomenout ani na pravdu a lásku. Na jedinou správnou pravdu. Pravdu, že musíme pomáhat, aniž bychom se ptali, komu pomáháme a zdali si dotyčný nějakou pomoc vůbec zaslouží. Tato otázka je dnes nepřípustná.
Netýká se to jen Německa. K této všeobjímající lásce bez pochybností jsou vedeny také české děti a s nimi i jejich učitelé. Dodnes si pamatuji univerzální argument na negativní chování ukrajinských žáků: „Nevíte, čím si prošli.“ Tuto větu jsem slyšel mockrát a jsem si jist, že nejsem jediný, kdo ji slyšel. Nepochybně přes proškolování ředitelů zazněla i na jiných školách.
Znásilňování dívek v Británii
O nic lépe na tom nejsou ani ve Velké Británii. I tam se po dlouhá léta policie nezabývala znásilňováním dívek migranty. Příznačné je, že zavírala oči policie. O to zajímavější je, že nikdo z policistů není trestně stíhán za zneužití pravomoci, neboť fakticky kryli trestnou činnost. Báli se britští politici, že přijdou o velkou část policistů? Nebo byly obavy, do jak vysokých pater by se vyšetřování mohlo dostat? Asi obojí. Policisté nepochybně dostali instrukce, jak postupovat nebo nepostupovat. Obdobná situace je i ve Francii nebo Švédsku.
Pro nás je zásadní, že nekonala policie, tedy orgán, který má za úkol dbát na pořádek ve společenském organismu. Důležitá otázka je, proč nekonali? A jsme zpět u otázek z předchozího odstavce. Je nutné ptát se, proč nefunguje prvek, který má udržovat pořádek. A je nefunkční jen vůči někomu, nebo vůči všem? Bez ohledu na příčiny je zřejmé, že prostřednictvím široké lásky a politicky korektní pravdy došla Británie až k popření základních práv vlastních občanů. Tím hůř, že Britové přihlíželi znásilňování vlastních dívek a žen.
Je učitel policajt? V podstatě ano. Měl by být...
Ne v tom pejorativním smyslu, jak jej občas užívají někteří rodiče, ale ve smyslu péče o pořádek, a tedy i bezpečnost. Aby to tak bylo, měl by být nezpochybnitelnou autoritou, jejíž slovo má váhu – obdobně jako slovo policisty. Pokud slovo učitele není „svaté“, nikdy nemá šanci zajistit pořádek ve třídě. Vždy to skončí u dohadování s některými rodiči a jejich nevychovanými dětmi. Učitel toto „vyšší postavení“ nepotřebuje kvůli sobě, ale především proto, aby mohl zajistit bezpečnost dětí ve třídě. V podstatě by mělo platit staré známé: „Učitel má vždycky pravdu.“
Ano, vím, že jsou mezi učiteli lidé hloupí a někteří i úchylní, tak jako v libovolné jiné profesní skupině, jako jsou zdravotníci, policisté, sbormistři, kněží či skautští vedoucí. Pokud dojde k nějakému zneužití dítěte, vždy je nutné tvrdě zakročit.
Ale nesmíme zaměňovat výchovu za zneužití. To, že učitel vynadá nevychovanému nebo agresivnímu dítěti, neznamená, že mu ubližuje. Je možné, že v danou chvíli chrání před ubližováním jiné děti. Dítě by nemělo být nedotknutelné, a pokud si to některý rodič myslí, ať si svého nedotknutelného Boha vychovává sám. Však on mu to jednou spočítá.
Kdo je oprávněn zasáhnout proti nebezpečnému dítěti?
Dítě, obdobně jako migrant, je chráněná osoba, která může vše a ti ostatní nesmí nic. V současné ideologické hantýrce se říká „zranitelná osoba“, jejíž „zranitelnost“ často spočívá jen v tom, že je dotyčný odkázaný na dávky. Tedy že nepracuje a živí jej ostatní.
Reálné právo zasáhnout bez rizika postihu nemá nikdo. Mezi dětmi v Německu, v Anglii i u nás platí právo silnějšího. Silnější dítě či skupina dětí si fakticky může dělat, co chce, od loupeže přes znásilnění až po vraždu. Ve všech případech jsou pachatelé beztrestní a poškození nemají právo na žádnou satisfakci.
Naopak dospělý, který si dovolí proti skupinkám nezletilých grázlíků zasáhnout, riskuje trestní stíhání za napadení „dítěte“ nebo „skupiny dětí“. Není to tak dávno, kdy byli na Moravě odsouzeni rodiče, kteří bránili svou dceru za napadení „skupiny dětí“, přičemž soud útok na dívku bagatelizoval slovy, že „šlo o jakousi mstu“. Ale proč by si rodiče měli nechat otloukat své dítě?!
Ke každé diskriminaci je nutná manipulace
Policista, učitel, nebo i soudce (ano, i ti jsou proškolováni ve správném chápání lidských práv) nebude diskriminovat jen tak pro zábavu. Je nutné jej nejprve zmanipulovat. Každé zlo musí být prezentováno jako dobro. Jak toto dobro končí, jsme viděli v Británii a v Německu, byť je prezentováno jako podpora a pomoc, tedy dobro.
Manipulace je nezbytná ke každé diskriminaci, přičemž nejúčinnější manipulace je ta, která jedinci dává pocit dobra a vlastní šlechetnosti. Může to být ona větička: „Nevíš, čím si prošel“, ale třeba také: „Nech se naočkovat – zachráníš dědečka a babičku“. Na stejném principu pak učitelé diskriminovali neočkované děti a školy neočkované učitele. Jistě si pamatujete, jak za covidismu museli neočkovaní žáci nosit roušky, aby neohrožovali očkované děti, které prý měly být očkováním chráněny.
To je důvod, proč učitelé, ale ani policisté nezasáhnou. Tuto manipulaci ve školách zajišťují neziskové organizace, které učitelům vysvětlují důvody, proč tolerovat žáka s poruchou chování, proč mít pochopení pro nevhodné chování cizinců atd. Nemají to přece lehké…
Nakonec aktivisté učitele „proškolí“ na téma „bezpečné klima ve třídě“, kde se dozvědí, že ani ten nejhorší grázl není špatný a má právo na vlídné zacházení. Špatné přece bylo jen okolí, on je dobrý. Ano, tento jedinec má „práva“, ale ne povinnosti. Aktivisté učitelům vysvětlují, proč dotyčný nemůže plnit povinnosti, třeba dodržovat školní řád. Nedodržování povinností nesmí mít dopad na jeho práva. Ta jsou nedotknutelná.
Když se z pomoci stane nárok…
Právě v právech, přecházejících v nároky, je zakopán pes. Práva byla striktně oddělena od povinností. Užívání práv není podmíněno plněním povinností, přičemž práva se postupně stávají nárokem. To vede k tomu, že nám tu vznikají parazitní struktury jedinců a organizací, které se hlásí o svá práva, zákonem povýšená na nárok.
Ale vraťme se zpět do školy. Bude-li české školství pokračovat v nastoleném trendu, který nám tu zavedl pan Plaga ve Strategii 2030+, kde se výslovně píše, že žák má právo na společné vzdělávání bez ohledu na to, jaký je on sám, k absolutní anarchii, a tedy nejtvrdší formě totality mezi dětmi, nepochybně dojdeme. Stane se tak pod prapory lidských práv, inkluze, oficiální pravdy a všeobjímající lásky. Miluj i toho, kdo ti ubližuje!
Myslíte, že se mýlím?
Zdroje: novinky.cz (ZDE, ZDE a ZDE)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák