ČR vydává na žáka 237 000 korun ročně. O školství s učitelem

Foto: Pixabay

Popisek: Peníze - ilustrační foto

To řekl pan Kovanda v rozhovoru na CNN Prima News, věnovaném financím ve školství, soukromému školství, ale také umělé inteligenci.

V pořadu společně s panem Kovandou vystupoval také pan Vratislav Nejedlý, majitel sítě soukromých škol. Zaznamenal jsem také několik velice inspirativních myšlenek, a hlavně poměrně dost čísel, která potvrzují, že ve školství je peněz až až.

Tušili jste, že ČR v přepočtu na jednoho žáka ročně vydá přes 237 000 korun!? To není vůbec málo. Pak je ale otázkou, proč se školám peněz stále nedostává. Hospodaří špatně školy, nebo stát? Nebo je nesmyslně nastavený celý systém?

Psali jsme

Ptejte se Plagy a Babiše – oni vědí. O školství s učitelem

V českém školství je moc lidí

Zveřejněné údaje ukazují, že pan Mikuláš Bek má asi pravdu v tom, že v systému je moc lidí. Kromě učitelů je to především armáda asistentů. Za poslední roky v českých školách přibylo 50 000 lidí. To je víc, než má Armáda České republiky vojáků, téměř dvojnásobek. Kde se tito lidé vzali, je jasné. Inkluze.

Celkový rozpočet ministerstva školství činí 269 miliard korun, což je méně než 3 % HDP. Vláda slibovala, že dá na školství 5 % HDP. Osobně si myslím, že už nyní je ve školství peněz až moc. Proč, to vysvětlím později. Mnohem zajímavější je přepočet výdajů na jednoho žáka:

Výdaje na žáka – normalizovaný průměr v USD za rok:

ČR                                                11 313
Průměr OECD                            11 379
Průměr EU                                 10 967

Ještě zajímavější je ovšem přepočet výdajů na žáka a zaměstnance, kde jsou učitelé, asistenti i správní zaměstnanci. Je to částka, která z peněz vydaných na žáka plyne na mzdové náklady škol:

Výdaje na zaměstnance ve školství – průměr na jednoho žáka v USD za rok:

ČR                                                 6471
Průměr OECD                             8352
Průměr EU                                  8027

Z tabulek vyčteme dvě věci. Za prvé – ČR vydává na žáka více peněz, než je průměr EU (už nyní, bez navýšení na 5 %), ovšem na zaměstnance připadá nižší částka, než je průměr EU. Vysvětlení je prosté – o tyto peníze se dělí víc lidí. Pan Bek tedy má pravdu.

Pokud odečteme podíl peněz na mzdy od celkových výdajů na žáka a převedeme na koruny, tak zjistíme, že na každého žáka zbývá 101 682 korun! Jistě, je nutné zaplatit topení, provoz budov, pomůcky atd. Ale my se i u malé školy o sto dětech bavíme o deseti milionech korun! Tolik snad škola neprotopí. Přitom lidé už jsou zaplacení.

Chci říci, že by se z oné zhruba stovky tisíc korun na žáka, které zbyly po zaplacení zaměstnanců, dalo vyčlenit 10 až 20 tisíc korun ročně na obědy a pomůcky pro děti. Do této částky jsem zahrnul i hory! Je to tak mnoho? Proč jsou školy ochotné zaplatit cokoliv nejrůznějším subdodavatelům kdejakých nesmyslů a na děti peníze nemají?

Psali jsme

Před inkluzí už neutečete. O školství s učitelem

Tandemová výuka ano, ale jen s přidanou hodnotou

Přibývají ovšem i učitelé. Nestačí přece jeden učitel ve třídě, potřebujeme dva. Ano, mám na mysli dělenou výuku (vhodnou u matematiky a cizích jazyků – ta má smysl) a „tandemovou výuku“. Ta často spočívá v tom, že jeden učitel učí a druhý mu kryje záda, tedy brání jej před žáky. Vy to možná berete jako vtip, ale je to tak.

Pro objektivitu musím uvést, že tandemová výuka může být i přínosná. Například v rozhovoru, z něhož čerpám, pan Nejedlý uvedl, že mají ve třídách také dva učitele. Jeden hovoří anglicky, druhý česky, přičemž výuka probíhá v angličtině. To je geniální. Ne každý žák zvládne přijímat výklad přímo v angličtině. Ale s podporou druhého učitele s českým dovysvětlením se k tomu postupně propracuje.

Asi vás to překvapí, ale i já jsem se věnoval inovacím v oblasti tandemové výuky – vymyslel jsem tandemovou výuku ve třech. V rámci výuky ruštiny jsme se dohodli s kolegyní ruštinářkou a s kolegou hudebkářem, který hrál na mnoho hudebních nástrojů, že uspořádáme společnou výuku. 

Podstata spočívala v tom, že by kolega přišel jeden týden hrát na mou hodinu a další týden ke kolegyni – na hodinách ruštiny se hodně zpívalo a účast muzikanta tuto činnost posouvala na naprosto novou úroveň. Pod jeho taktovkou měla hudba říz.

Důležité je, že kolega muzikant dokázal dát výuce něco jiného, než my ruštináři. V tom byl jeho přínos. Dva učitelé se srovnatelnými dovednostmi v jedné místnosti nedávají smysl. Nevzniká totiž žádná přidaná hodnota. Pokud někdo potřebuje druhého učitele na to, aby mu uklidňoval žáky, tak nemá ve škole co dělat.

Psali jsme

Budou dnes schváleny nové pěnězovody ze škol do neziskovek? Pojďme hovořit o školství s učitelem

Kde se koncentruje bohatství, tam se koncentruje vzdělání

Z rozhovoru jsem se dozvěděl několik dalších zajímavých údajů, Třeba že žáci soukromých a církevních škol mají nižší průměrné znalosti, ačkoliv je prý na nich kvalitnější výuka – dle téhož zdroje. Dále že od roku 2015 stoupl počet žáků soukromých škol trojnásobně. Jistě vás bude zajímat i to, že nejvyšší úroveň znalostí je na školách v Praze, nejnižší v Ústeckém kraji. Ne tak kvalita výuky – ta se hodnotí podle využití moderních metod, nikoliv dle výsledků žáků.

Velice mne zaujala věta pana Kovandy: „Kde se koncentruje bohatství, tam se koncentruje vzdělání.“ Pan Kovanda řekl bohatství, ne peníze. To je mnohem širší kategorie, která zahrnuje nejen peníze, ale také schopnost s penězi účelně nakládat.

Peníze jen zesilují naše rozhodnutí, dobrá i špatná. Čím víc peněz dáme do špatného konceptu, tím bude hůř. Peněz je ve školství dost, ale bohatství, především to duchovní, v něm chybí. Kdokoliv tvrdí, že je ve školství málo peněz, je diletant bez fantazie.

Zdroj: YouTube.com (ZDE)

Vložil: Stanislav Korityák