Jak Američané v Plzni osvobozovali Němce a jak to pojímá náš dějepis. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Martin Koller

Popisek: Oslavy osvobození v Plzni

Nejsem historik, jen učitel, ale vím, že historie není černobílá. Bohužel to, co je za jednoho režimu černé, se po převratu mění v bílé a naopak. Mezi socialistickou a současnou interpretací historie je obdobný vztah, jako mezi pozitivem a negativem ve fotografii. Stejně jako dříve, i dnes veřejnoprávní média podléhají propagandě, její dceři „public relations“ (vztahy s veřejností) a také jejich vnučce, které se říká „strategická komunikace“.

Veřejnoprávní média společně s mainstreamem se dnes chovají jako za komunistů. Něco upozaďují, jiná fakta (často neúplná) omílají kolem dokola, takže odchovanci současného školství opravdu mohou mít pocit, že nás osvobodili Američané. Nepomůže tomu ani Plagův ideologický Dějepis+, jehož cílem je (cituji): „Cílem dějepisného vzdělávání je vysvětlit jim ‚pravidla hry‘ při zacházení s historií mimo školu.“ Redaktoři ČRo si tato pravidla osvojili velmi dobře.

Každá lež potřebuje ke své existenci alespoň špetku pravdy

Protože jsem televizor vyhodil před více než dvaceti lety, poslouchám už jen v autě Český rozhlas. Ne, že bych mu věřil. Poslouchám jej, abych měl představu o současné propagandě. Když už je na mne těch lží, polopravd a nepodložených tvrzení moc, vložím do přehrávače CD.

Člověk musí dbát o své duševní zdraví. Doporučuji přečíst si román Válka pokračuje od Jiřího Muchy (syn Alfonse Muchy), v němž autor popisuje způsob, jak se pilot, ukrývající se na půdě domu před Němci, učí „trávit“ propagandu. Ale zpět k tématu.

Do obou měst vstoupily osvobozenecké armády až po povstání občanů. V Plzni k žádným vážnějším bojům nedošlo, v Praze ano. Následně do obou měst vstoupily armády spojenců. Do Prahy dorazila Rudá armáda, do Plzně americká. Není podstatné, kolik ve kterém z těchto měst bylo obětí, každého lidského života je škoda, ale v obou případech jich v porovnání s ostatními operacemi nebylo mnoho.

Podstatné je, jak s touto skutečností zacházejí veřejnoprávní média. V Plzni je velmi úspěšně povstání zamlčováno a je místo něj zdůrazňována role americké armády. Přitom Američané Plzeň nemuseli osvobozovat, o jejich příjezd požádali Němci! Úřady, rozhlas stejně jako většina města byly po dohodě s německým velením v rukách Čechů. Střílelo jen několik fanatiků. Drtivá většina německých vojsk čekala v kasárnách na příchod Američanů. A byli z kasáren s trochou nadsázky opravdu vysvobozeni.

Naopak v Praze je dnes oslavováno Pražské povstání a je zcela opomíjena role Rudé armády. V Praze na rozdíl od Plzně probíhaly na barikádách tvrdé boje, které by povstalci bez pomoci ROA (Vlasovci), která měla těžkou techniku, a také bez snahy Němců nedostat se do rukou Sovětů, nepochybně prohráli. Ve středních Čechách totiž stále byla půlmilionová, dobře vyzbrojená Schörnerova armáda. Bylo by směšné věřit, že tato síla utekla před několika tisíci špatně vyzbrojených civilistů z Prahy, podpořených jednotkami ROA. Němci neměli problém pražské povstání rozdrtit. Chyběl jim však čas. A také důvod – chtěli se vzdát Američanům. Moc dobře věděli, jakých zvěrstev se v SSSR dopustili.

V socialistických učebnicích byly...

Dnes je módní tvrdit, že komunisté popírali a zatajovali fakta o osvobození Zépadních Čech americkou armádou. Sám jsem se učil z učebnice, kde bylo území, osvobozené Američany, vyznačeno zelenou barvou. Jako dítě jsem byl trochu překvapen, ale učitel mi informaci na přímý dotaz potvrdil, ačkoliv to nijak dále nerozebíral. Kdybych se nezeptal, zůstalo by to bez povšimnutí.

Informace o účasti amerických vojáků na osvobození Československa byly i ve starších učebnicích dějepisu ze šedesátých let, stejně jako já si je můžete prohlédnout v Pedagogické knihovně J. A. Komenského v Praze. Konkrétně v učebnici ze šedesátých let jsem našel informace nejen o Američanech na našem území, ale plné dvě stránky kniha věnovala československým legionářům v Rusku!

A aby toho nebylo málo, v jedné z knih, vydaných za socialismu, jsem se dočetl i o jednotkách Vlasovců, kteří přispěchali Pražanům na pomoc z jihu. Pravda je, že jim říkali „stateční hradinové“ (o ROA tam nebylo ani slovo) a doplnění detailů nechali na propagandou zmasírované fantazii čtenáře, kterého v podstatě ani nemohlo napadnout, že by to mohl být někdo jiný než Sověti. O nikom jiném se v médiích nehovořilo.

Obdobně jako dnes drtivá většina pořadů veřejnoprávních médíí opěvuje americkou armádu. Když v Českém rozhlase 30. 3. ve 13:03 hovořili o osvobození Ostravy, z úst redaktora vůbec nezazněla informace, kým byla Ostrava osvobozena. Rudou armádu naše veřejnoprávní médium vynechalo. Plzeň osvobodili Američané, ale zbytek republiky „spojenci“. To je současná obdoba „statečných hrdinů“.

Jak to tedy bylo s osvobozováním Plzně?

Pod vlivem událostí v Praze, kde obyvatelé již 4. května večer začali strhávat německé nápisy, došlo následujícího dne 5. května v Plzni v ranních hodinách k živelným lidovým akcím, které přerostly v povstání. Lidé pochodovali hlavními ulicemi a strhávali nebo zamalovávali německé nápisy. Z ochozu divadla k nim promluvil herec Štěpán Zemánek. Do toho se začínala ozývat střelba na náměstí a v Nerudově ulici. Padly první oběti z řad povstalých vlastenců. Na Klatovské třídě rozehnal ozbrojený německý oddíl z tamního velitelství průvod demonstrantů. I zde došlo ke střelbě.

Za nejdůležitější považovali Plzeňané obsazení radnice. Moc v Plzni převzal Revoluční národní výbor, který současně požádal svrženého starostu, aby velitelství německé armády nařídilo stažení nacistických vojsk z ulic města. Potom promluvil k občanům města z okna radnice Eduard Laštovka, který prohlásil převzetí moci ve městě. Tímto aktem převzal RNV v Plzni odpovědnost za další vývoj ve městě i za průběh povstání.

Mezitím oddíl povstalců obsadil plzeňský radiový vysílač. Internoval německou obsluhu, které se však předtím podařilo poškodit část zařízení. Přesto jej Ing. Mancl a F. Mlnařík s pomocí radioamatérů urychleně uvedli do provozu. Díky nim v sobotu 5. května ve 12:35 hodin slyšeli občané města a celého kraje na vlně  359 m z úst představitele RNV tato památná slova:

„Občané českoslovenští! U vědomí historické chvíle, kterou právě prožíváme, zdravím vás srdečně a tisknu všem v duchu ruku. Jménem národního výboru přejímáme do správy město Plzeň. Žádáme vás, abyste zachovali naprostý klid, důstojnost, hodnou tohoto okamžiku, abyste zůstali ve svých příbytcích a čekali na další informace národního výboru. Volám město Plzeň, černou, rudou Plzeň, voláme vás! Přebíráme jménem Revolučního národního výboru veškerou pravomoc města Plzně a žádáme důrazně, abyste všechny naše rozkazy plně pochopili a plnili. Všichni zůstaňte na svých pracovních místech. Jděte všichni po své práci. Nikdo nechoďte do ulic, připravujte uvítání spojeneckým armádám. Usnadněte nám naši práci! Zachovejte životy, nechoďte do ulic, zůstaňte na svých místech."

Povstalcům se podařilo obsazení hlavních plzeňských závodů. Němečtí úředníci a udavači byli zajištěni a předáni městské policii. Škodovka se tak dostala hned 5. května do rukou zaměstnanců. Ze Škodovky vyjely na pomoc povstalcům tři tanky s československými vlajkami. Jeden z nich však byl bez ochranné kopule. To se stalo osudným pro jeho osádku. V Nerudově ulici zahájili po ní fašisté palbu z oken bývalé německé obchodní akademie. Padli  škodováci Josef Holub a Rudolf Rejthar; třetí člen osádky Josef Vonášek podlehl brzy nato těžkému zranění.

Do povstání se zapojila i městská policie, která byla od počátku povstání jedinou větší vojensky organizovanou a ozbrojenou plzeňskou silou. Sbor obsadil všechny policejní strážnice a s podporou ozbrojených občanů zajistil některé úřady a veřejné budovy. V květnových dnech vystupovala většina příslušníků policejního sboru po boku povstalců a stala se ozbrojenou oporou revolučních národních výborů.

Díky nadšení lidu Plzně a Plzeňska byla již 5. května osvobozena všechna větší města v kraji a ve většině z nich byly ustaveny Revoluční národní výbory. Mezi těmito místy byly Plzeň, Rokycany, Zbiroh, Kralovice, Plasy, Blovice, Přeštice, Dobřany, Klatovy, Sušice, Kdyně, Domažlice a Nepomuk.

O příjezd Američanů do Plzně požádali Němci

Po celou dobu povstání hrozilo střetnutí s oddíly wehrmachtu, které se přesouvaly na západ do amerického zajetí. Za této situace povstalci přistoupili k vyjednávání s německým velitelem plzeňské posádky generálem von Majewskym. Sdělil jim, že vojska internoval do kasáren a nezahájí boj, pokud nebude vyprovokován.

V noci na 6. května americký velitel vyzval telefonicky německé velitelství ke kapitulaci. Generál von Majewsky odpověděl, že špatně slyší a aby američtí parlamentáři přijeli do Plzně.

Jako první přijeli 6. května v 8:15 hodin na plzeňské náměstí Republiky příslušníci 16. pancéřové divize a brzy nato i jednotky 23. a 38. pluku 2. pěší divize. Její součástí byl 17. střelecký prapor osmi stovek belgických dobrovolníků. Starosta Plzně uvítal velitele 2. pěší divize generála Robertsona chlebem a solí.

Hned v ranních hodinách zajali Američané bez odporu na 3000 německých vojáků. Setkali se jen s ojedinělou zákeřnou střelbou zfanatizovaných nacistů (např. z věže bartolomějského kostela na náměstí Republiky). V téže době podepisoval generál von Majewsky kapitulační listinu. Krátce nato se zastřelil.

Chování Američanů k Čechům nebylo vždy úplně přátelské

Velkého uvítání se dostalo dne 7. května 150 příslušníkům naší západní brigády. Příští den byli tito vojáci přesunuti do Kyšic. Naši vojáci požadovali, aby jim Američané umožnili jet na pomoc krvácející Praze. Ale svolení se nedočkali.

Američtí vojáci byli po svém příchodu do Plzně nadšeně vítáni našimi občany, kteří v nich viděli své osvoboditele, představitele spojenecké armády. Velitelství amerických jednotek však způsobilo Plzni a západním Čechám nemálo nesnází a těžkostí. Od počátku zasahovalo do vnitřních záležitostí našeho státu. O tom svědčilo úsilí o zřízení vojenských správ v některých místech kraje. Plzeňský rozhlas např. vyhlásil hned první den 6. května před 15. hodinou nařízení amerického velitele, v němž se mj. přikazovalo: „Odevzdejte ihned zbraně, výbušniny – i policie a vojsko – fotoaparáty a vysílací stanice na revírech policie. Telefonní i telegrafní styk je uzavřen. Vydávání novin bylo zastaveno."

Velitel amerických jednotek přikázal svým vojákům, aby odzbrojili naše občany, kteří povstali se zbraní v ruce proti nacistickým okupantům. Přes prosby pražského rozhlasu, který volal naléhavě o pomoc, zakázalo americké velitelství stovkám českých vlastenců odjet na pomoc bojující Praze. Jen na Chodském náměstí v Plzni se shromáždilo na dva tisíce dobrovolníků. Pro množící se projevy negativního postoje velení americké armády k samostatnosti občanů vznikaly stále častěji hluboké rozpory.

Nesmíme zapomínat, že příslušníci americké armády v Čechách kradli. A to ve velkém. Lup si odváželi nákladními vozy, přičemž v policejních hlášeních jsou zaznamenány i poznávací značky těchto vozidel. Ze státního hřebčince v Hostouni bylo z osvobozeného území ukradeno a převezeno přímo na přímý rozkaz generála Pattona okolo pěti stovek hřebců. Chovatele koní osvoboditelé přesvědčili hlavněmi zbraní.

Ne náhodou generálmajor Ernest Harmon 24. listopadu v projevu na rozloučenou v Plzni řekl: „Vojáci se nechovali vždy tak, jak by bylo záhodno očekávat. (…) Doufáme, že se na naše chyby a omyly časem zapomene.“

Zdroje: Josef Vít: Pár slov k osvobození Plzně (Britské listy), Říkali mu Ike (knižní životopis prezidenta Eisenhowera), Pedagogická knihovna J. A. Komenského v Praze

Vložil: Stanislav Korityák