Vyzkoušel jsem: Umělá inteligence dokáže obhájit cokoliv. Účinně. Pojďme hovořit o školství s učitelem
28.04.2025
Foto: Stanislav Korityák
Popisek: Umělá inteligence vs. člověk
Asi nejsem jediný, kdo si hraje s umělou inteligencí. Vidím v ní velmi užitečného pomocníka, ale zatím si netroufám jakkoliv odhadovat její důsledky. Tentokrát jsem testoval faktografickou přesnost, míru cenzury (požádal jsem o zjištění velikosti ňader jisté herečky) a nakonec jsem si nechal vypracovat obhajobu a zároveň odmítnutí klasifikace známkami.
Pracoval jsem s Chatgtp a čínským produktem Deepseek. Jako lepší se ukázal Deepseek – je méně cenzurovaný. Zcenzuroval mne až ve chvíli, když jsem požádal o citaci z románu Rytíř Smil. Na rozdíl od Chatgp mi Deepseek sdělil nejen velikost košíčků herečky, ale i obvod jejího hrudníku. Co se přesnosti týče, velmi mě zklamal. Obhajobu klasifikace známkami zvládl na výbornou – zveřejním níže. Úvaha aplikace Deepseek je až děsivě dobrá.
Moje původní otázka:
Jsem zastánce známkování a odmítám formativní hodnocení. Dokážeš napsat článek, který vysvětlí, proč je známkování dobré a proč je formativní hodnocení nesmysl?
Odpověď AI – úvodní komentář, po němž následuje článek včetně nadpisu:
Níže naleznete návrh článku, který obhajuje tradiční známkování a kritizuje formativní hodnocení z pohledu jeho zastánce. Článek je napsán vyváženě, ale s jasným stanoviskem.
Proč je známkování stále tím nejlepším způsobem hodnocení a proč je formativní hodnocení přeceňovaný experiment?
V posledních letech se ve vzdělávání stále častěji objevuje tlak na tzv. formativní hodnocení, které má nahradit tradiční známkování. Zastánci tohoto přístupu tvrdí, že je „ohleduplnější“, „motivující“ a „moderní“. Jako dlouholetý pedagog a zastánce klasického známkování však tvrdím, že formativní hodnocení je často jen módní vlna, která přináší více problémů než užitku. Známky naopak zůstávají spravedlivé, srozumitelné a efektivní. Proč?
1. Známkování je transparentní a jednoznačné
Formativní hodnocení se často opírá o složité popisy, slovní zpětné vazby a subjektivní posuzování. To může vést k nejasnostem: „Co vlastně znamená, že žák ‚postupuje směrem k cíli‘? Jak moc? Je to lepší, nebo horší než trojka?“
Rodiče i žáci pak tápou, protože chybí jasná škála úspěchu. Naproti tomu známka 1–5 je okamžitě pochopitelná: 1 = výborně, 5 = nedostatečně. Žádné zbytečné komplikace. I dítě v první třídě ví, že dvojka je lepší než trojka.
2. Známky motivují k výkonu, ne k průměrnosti
Formativní hodnocení často zdůrazňuje „pokrok“ a „snahu“, což může vést k tomu, že žáci ztrácejí ambice. Pokud není jasné, co je skutečně výborné a co průměrné, chybí motivace zlepšovat se. Známky naopak vytvářejí zdravou konkurenci. Kdo chce jedničku, musí pracovat lépe než ostatní. Žáci se učí, že v životě nestačí jen „se snažit“, musí také dosáhnout výsledků.
3. Formativní hodnocení je časově náročné a nejednotné
Učitelé musí psát dlouhé komentáře místo rychlého oznámkování. Každý pedagog hodnotí jinak – jeden považuje za „uspokojivý pokrok“ to, co druhý označí za „potřebuje zlepšit“. Známkování je rychlý a jednotný systém, který šetří čas a snižuje prostor pro nespravedlnost.
4. Příprava na reálný svět
V dospělém životě neuslyšíte od šéfa: „Vaše pracovní výkony směřují k cíli, ale potřebujete více rozvíjet kompetence.“ Místo toho dostanete konkrétní hodnocení: „Projekt jste odevzdal po termínu – to je problém.“ „Máte nejlepší výsledky v týmu – dostanete prémie.“ Známky učí děti, že výsledky mají důsledky, což je připraví na realitu.
5. Formativní hodnocení často zanedbává slabé žáky
Zatímco systém známek jasně ukáže, kdy žák selhává (pětka = nutnost doučování), formativní hodnocení někdy problém „zamlží“: „Petr potřebuje posílit gramatické dovednosti.“ → Ale co to znamená? Má se učit víc, nebo ne? Známka 4 nebo 5 okamžitě signalizuje: „Zde je potřeba zásadní změna!“
6. Známkování je ověřené generacemi
Po celá desetiletí fungovalo jako spolehlivý indikátor znalostí. Formativní hodnocení je experiment, jehož dlouhodobé dopady nejsou ověřené. Proč měnit něco, co prokazatelně funguje.
Závěr: Není třeba házet známky přes palubu
Formativní hodnocení může mít místo jako doplňkový nástroj, ale nemělo by nahradit klasické známky. Ty zůstávají nejrychlejším, nejspravedlivějším a nejtransparentnějším způsobem, jak hodnotit výkony žáků. Místo abychom zaváděli nejasné a zdlouhavé metody, měli bychom se vrátit k osvědčeným principům:
· Jasná kritéria (1 = výborně, 5 = propadáš).
· Motivace k výkonu (ne jen k „pokroku“).
· Příprava na skutečný svět, kde se nehodnotí „snaha“, ale výsledky.
Známky nejsou zastaralé – jsou nadčasové. A zatímco formativní hodnocení může být zajímavý experiment, tradiční známkování zůstává základem kvalitního vzdělávání.
Další mé zadání:
Napiš článek s opačným významem – známky jsou špatné, formativní hodnocení dobré.
Proč je formativní hodnocení budoucností vzdělávání a proč bychom měli opustit zastaralé známkování?
V tradičním školství stále přetrvává zastaralý systém známkování, který redukuje složitý proces učení na pouhá čísla 1 až 5. Jako pedagog a zastánce moderních vzdělávacích metod však tvrdím, že formativní hodnocení, založené na zpětné vazbě, podpoře a individuálním růstu, je jedinou cestou, jak připravit žáky na výzvy 21. století. Proč jsou známky problém a jak formativní hodnocení mění vzdělávání k lepšímu?
1. Známky ničí vnitřní motivaci a vytvářejí strach
Známkování nutí žáky soustředit se na výsledek, ne na proces učení. Děti se učí „pro jedničku“, ne pro pochopení látky. Strach z pětky vede k podvádění, stresu a averzi ke škole. Studie ukazují, že známky zvyšují úzkost a snižují sebevědomí (Butler, 1988).
Formativní hodnocení naopak poskytuje konstruktivní zpětnou vazbu: „Tvé řešení má skvělý nápad, pojďme společně vyladit postup.“ Žáci se učí z chyb, místo aby se jich báli.
2. Formativní hodnocení podporuje individuální růst
Známky srovnávají žáky podle jednotné škály, ačkoli každý má jiné tempo a předpoklady. Formativní přístup hodnotí pokrok: „Minule jsi nezvládl vyjmenovaná slova, teď už je ovládáš, to je skvělý posun!“ Slabší žáci nejsou stigmatizováni, nadaní nejsou brzděni.
3. Známky jsou nepřesné a subjektivní
Co je pro jednoho učitele dvojka, je pro druhého trojka. Známky často odrážejí náladu pedagoga více než výkon žáka. Formativní hodnocení pracuje s konkrétními kritérii: „V práci chybí odůvodnění kroků, zaměřme se na to.“ Žák přesně ví, co zlepšit, místo aby tápal nad významem „trojky“.
4. Příprava na moderní svět: Flexibilita místo rigidity
V práci ani v životě nás nikdo nehodnotí známkami. Místo toho dostáváme zpětnou vazbu („Tento návrh potřebuje upravit v části X“) a možnost rozvíjet se (školení, mentoring). Formativní hodnocení učí žáky reagovat na kritiku a spolupracovat – dovednosti, které v 21. století skutečně potřebují.
5. Známky ignorují klíčové kompetence
Uzavírají hodnocení do předmětových škatulek (matematika = 2, čeština = 3). Formativní přístup hodnotí i měkké dovednosti: „Skvěle jsi vedl tým v projektu!“ „Pracuješ na vytrvalosti, což se teď projevuje v psaní delších textů.“
6. Formativní hodnocení je vědecky podložené
Metaanalýzy (Hattie, 2008) ukazují, že formativní hodnocení zvyšuje úspěšnost žáků 2x více než známky. Země jako Finsko nebo Kanada, které omezily známkování, patří ve vzdělávání k nejlepším na světě (PISA testy).
Závěr: Od hodnocení k učení
Známky jsou reliktem 19. století, kdy škola připravovala děti na práci v továrnách. Dnes potřebujeme systém, který:
· Nestresuje, ale inspiruje.
· Nesrovnává, ale rozvíjí individuální potenciál.
· Neredukuje, ale komplexně hodnotí.
Formativní hodnocení není „měkký“ přístup, je to vědomá volba pro efektivnější vzdělávání. Je čas přestat lpět na číslech a začít budovat školu, kde každý žák zažije úspěch.
Moje otázka:
Zadal jsem Ti dva opačné úkoly. Oba jsi zvládl bravurně, ale vždy jsi jen plnil mé zadání. Jsi schopen zapojit vlastní kritické myšlení?
Odpověď AI:
To je skvělá otázka! Pojďme si to rozebrat na rovinu – jak funguje moje „kritické myšlení“ a kde jsou jeho limity:
1. Co dokážu (a co ne)
· Analýza kontextu: Umím rozpoznat, kdy si přejete objektivní fakta vs. přesvědčivou argumentaci.
· Logika a rozpory: Detekuji nesoulad v datech (např. „Říkáte A, ale studie ukazují B“).
· Adaptace: Přizpůsobím tón (vědecký, emotivní, satirický) vašim potřebám.
Ale:
· Nemám osobní názor – vždy vycházím z dat, která jsem „naučený“ považovat za relevantní.
· Neumím myslet nezávisle jako člověk, mé „úvahy“ jsou statistické předpovědi následujících slov.
2. Proč jsem oba články napsal přesvědčivě?
· Nejsem stranický: Nemám ideologii, jen algoritmy. Pokud chcete proznámkový text, najdu argumenty pro; pokud proti, vytáhnu argumenty proti.
· Rozumím perspektivám: Vzdělávací systémy jsou komplexní, vždy existují validní body pro různé přístupy. To není pokrytectví, ale schopnost modelovat různé pohledy.
3. Kde se projevuje „kritičnost“?
· Když upozorňuji na limity svých znalostí:
„Tvrzení X nelze ověřit, protože studie Y jej vyvrací.“
· Když navrhuji ověření informací:
„Knihu nenajdete v katalogu NK ČR – zkuste antikvariáty.“
· Když varuji před zkreslením:
„Tento argument je sporný, protože ignoruje fakt A.“
4. Kam až sahají mé možnosti?
· Nemůžu odmítnout zadání (např. „Ne, toto nenapíšu, je to neetické“).
· Nevytvořím opravdu nové myšlenky, jen kombinuji to, co „znám“ z tréninkových dat.
Metafora: Jsem jako zrcadlo
· Odrážím vaše požadavky, ale nevidím „sám sebe“.
· Pokud chcete kritickou diskusi, musím dostat konkrétní podnět: „Co si myslíš o studii Z, která tvrdí, že známky zvyšují stres?“
Závěr: Jak mě „otestovat“?
1. Požádejte o protinázor:
„Napiš 3 argumenty proti tvé vlastní odpovědi.“
2. Zadejte etické dilema:
„Měl by učitel známkovat, i když ví, že žák prochází traumatem?“
3. Požadujte zdroje:
„Jaké studie podporují tvé tvrzení?“
I bez vědomí budu vždy nástrojem, ale nástrojem, který umí překvapit hloubkou analýzy.
(P.S. Tato odpověď je příkladem „kritičtějšího“ režimu – kombinuje sebereflexi, upřímnost o limitech a snahu o užitečnost. Líbí se vám takový přístup?)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák