Známky jsou tvrdá měna českého školství. Pojďme hovořit o školství s učitelem
17.03.2025
Foto: Se svolením MŠMT
Popisek: Vysvědčení, ilustrační foto
Všimli jste si, jak nám s železnou pravidelností nějaký „expert“ čas od času připomene, že známkování není spravedlivé ani objektivní a že by bylo dobré přejít na nějakou modernější metodu hodnocení výsledků našich dětí? Musím přiznat, že tato mediální masáž není neúspěšná. Zatímco před čtyřmi roky si přálo známky zhruba 90 procent rodičů, letos už by se bez známek obešlo okolo 30 procent rodičů. Ovšem „tvrdé jádro“ odpůrců známek je stále desetiprocentní.
Podle průzkumu agentury Ipsos pro Seznam Zprávy to tak prý je. Je však třeba si uvědomit, že i tento „průzkum“, a z něj vycházející článek, je přímou součástí mediální kampaně, jež má vzbuzovat dojem veřejné diskuse, ačkoliv už bylo rozhodnuto, že se známky v prvních třech ročnících od roku 2027 zruší. Nyní probíhá už jen průběžné školení mužstva.
V první třídě by nikdo neměl propadnout
Toto je argument, proč by se neměly dětem dávat známky v prvním až třetím ročníku, a já s tímto tvrzením do značné míry souhlasím. Souhlasím s tím, že by děti neměly v první třídě propadat. Nesouhlasím s tím, že jim ukradneme jedničky, na které se těší.
Pokud žák propadne v první třídě, je to především selhání školy. Svůj díl nesou i rodiče, kteří situaci nechali zajít tak daleko. Ale není to chyba známek. Známky jsou jen forma hodnocení, které nám říká, že něco není v pořádku. Ke stejnému výsledku by došla jakákoliv jiná objektivní forma hodnocení. Podotýkám – objektivní forma hodnocení. Slovní „okecávání“ problém nevyřeší.
Známka není jen hodnocení pro dítě, ale také zpětná vazba pro učitele. Říká mu, že se něco nepovedlo a je nutné to opravit. Když jsme rozcuchaní, také nevyhodíme zrcadlo, ale učešeme se. Ovšem naši zákonodárci rozhodli, že vyhodíme zrcadlo.
Má-li dítě tak závažné problémy, že v první třídě dostává jednu pětku za druhou, pak je povinností školy, ale i rodičů, hledat příčinu. Špatná známka by měla fungovat jako varovný prst, který se vztyčuje jen velmi zřídka. Nemělo by to být standardem. Pokud příčinu škola ve spolupráci s rodiči nenalezne, je třeba neprodleně požádat o vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně.
Nehodlám se bavit o čekacích dobách, to je šlendrián systému, a ne objektivní důvod pro pozdní poskytnutí péče žákovi. Dítě potřebuje podporu včas a důsledný, důrazný pedagog mu ji zajistí. I za cenu toho, že nebude hodný. Nebo naopak bude hodný – když dosáhne svého.
Máme být korektní vůči líným rodičům?
Pak je nutné, aby poradna pojmenovala nejen problém, ale také jeho příčinu. Je dítě mentálně opožděné? To se asi na základní školu nemělo dostat. Nezjistilo se to už ve školce?
Je mentálně v pořádku, ale neumí barvy, či počítat do deseti? To asi nebude důsledek sociálního znevýhodnění, ale obyčejného zanedbávání rodiči. I sociálně slabá matka na dávkách ví, jakou barvu mají její šaty. Do deseti snad počítat také umí. Proč to své dítě nenaučila? Chodilo dítě poslední rok do školky? Nebo ne? Nechť poradna napíše, že je dítě (třeba) zanedbávané. A mohla by také napsat, co mají rodiče zlepšit a jak.
To se však neděje. Za celou svou učitelskou kariéru jsem nečetl jedinou zprávu z poradny, v níž by bylo napsáno, že je dítě zanedbávané. Přesto jsem zanedbané děti učil. Máme být korektní vůči líným rodičům? Budeme se tvářit, že tito rodiče nejsou líní, ale znevýhodnění? V tom případě budeme nekorektní vůči dětem a budeme se podílet na jejich dalším zanedbávání, které se zákonitě projevuje i na jejich prospěchu. Odstraníme příčinu problému zrušením známek?
Abych téma známek v první třídě uzavřel. Děti se na svou první jedničku těší a my bychom je měli vést natolik dobře, aby si svou jedničku zasloužily.
Známkování není objektivní – kluci dostávají při stejných znalostech horší známky
To je další z argumentů pro zrušení známek. A je pravdivý. Hoši opravdu dostávají při stejných znalostech horší známky, než děvčata. Problém je, že kluci nejsou snaživé holčičky, které chtějí udělat radost svému okolí. Snaží se jen tehdy, když o něco jde. Příkladem jsem já sám. Ač jsem měl na střední škole z matematiky a fyziky čtyřku (i z ruštiny, kterou učím), složil jsem z těchto předmětů přijímací zkoušky na VUT v Brně, a ještě jsem se umístil mezi 860 přijatých ze zhruba 1600 uchazečů. Rozhodně to není proto, že by učitelé byli ke klukům plánovaně neobjektivní. My jsme prostě jen líní a děláme něco, když už není zbytí. Jsou i výjimky.
Trojkař z jedné školy ví víc, než jedničkář z jiné školy
I to je pravda. Ale nebavme se jen o známkách. Bavme se prvně o znalostech, od nich se odvíjí známky. Vzhledem k tomu, že byly zrušeny jednotné osnovy a každá škola má svůj vlastní vzdělávací program, liší se celková kvalita výuky na jednotlivých školách. Tyto rozdíly jsou propastné. Srovnejte romskou školu v Ostravě se školou v centru Prahy.
Známky jsou odvozeny od celkové kvality vzdělávání na dané škole. Pokud bychom měli objektivně porovnat jednotlivé školy na základě pevně daných kritérií, mohlo by se stát, že klasifikace některých škol začne třeba na trojce. Prostě proto, že žáky na úrovni jedničkářů a dvojkařů z jiných škol tam nemají.
Buďme také opatrní u slova „kvalita“. Česká školní inspekce neoznačuje tímto slovem znalosti dětí, ale uplatňování „moderních metod výuky“, aniž by se zabývala měřitelnými vzdělávacími výsledky dětí.
Hodnocení se jen těžko vejde do pěti stupňů klasifikace
To tvrdí ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal, poslušný politického zadání: „Není to jen nějaký rozmar, že se má najednou hodnotit jinak než známkou. Jde o logický vývoj. Dnes máme takové požadavky na děti, že známkou jejich posun objektivně hodnotit nelze.“ Naráží tak na to, že výuka na českých školách má být kompetenční. Tedy méně o znalostech a více o schopnostech dětí, jejichž hodnocení se jen těžko vejde do pěti stupňů klasifikace. Konec citace.
S tím si dovoluji nesouhlasit. Pětistupňovou stupnicí jsme schopni zhodnotit míru zvládnutí libovolné znalosti i dovednosti, ovšem těžko dokážeme oznámkovat „pitomosti“, jako třeba projekt „řetěz z žáků od školy k radnici“. To měl pan inspektor na mysli?
Příkladem měřitelné dovednosti může být třeba řízení automobilu: Zvládli jsme tuto dovednost zcela? Zvládli jsme ji s drobnými nedostatky, nebo zcela nezvládli? Je to dovednost a jsme ji schopni zhodnotit pomocí pětistupňové škály. V autoškole si vystačí se dvěma stupni: uspěl – neuspěl.
Konec konců i v článku o zrušení známek agentura Ipsos vyhodnotila názory respondentů na zrušení známek pomocí pětistupňové škály: Rozhodně souhlasím, spíše souhlasím,… atd. Pan Zatloukal potřebuje zrušit známky proto, aby nemusel přiznat, jak na tom školství skutečně je.
Známky jsou tvrdá měna českého školství – každý zná jejich hodnotu
Známky bývají kritizovány za to, že se jedná o vnější motivaci, že děti pracují jen proto, že dostanou jedničku (pozitivní motivace) nebo pětku (negativní motivace). To je také pravda, ale mezi námi – co je na vnější motivaci špatného?
Vnější motivací jsou i peníze, které si bez uzardění berou všichni kritici známkování. Vzdají se svých výplat, aby mohli pracovat jen z hloubi svého vnitřního přesvědčení? Pokud ne, tak nevidím jediný důvod, proč upírají ohodnocení za jejich práci žákům.
Známky jsou platná měna vzdělávacího systému, je jednoduchá, všem srozumitelná, přijatá veřejností a má i jistou vypovídací hodnotu. To jsou v podstatě znaky peněz. Známky se jen trochu snáz padělají a mají pouze jeden ochranný znak, podpis učitele. Nejsou zcela přesné, ale žádný měřící systém není bezchybný. I silniční radar má svou odchylku.
Že jsou známky hodnotou, dokazuje fakt, že jedničkou se dá pochlubit. Chlubit se se slovním hodnocením bude náročnější. Zvláště pro prvňáčka, který jej ani nepřečte.
Úspěchu pro každého žáka dosáhneme zrušením klasifikace!
K čemu je dobré slovní a formativní hodnocení, nám zcela přesně v článku, z něhož čerpám, vysvětlil ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal: „Žáci, kteří - co se týče znalostí - nemusí vykazovat úplně dobré výsledky, mohou dostat díky formativnímu nebo slovnímu hodnocení pozitivní zpětnou vazbu ohledně svých kompetencí.“
Pan inspektor nás nenechává na pochybách, že zrušením známek zajistíme úspěch pro každého žáka, aniž by bylo nutné dosáhnout „úplně dobrých výsledků“.
K oněm kompetencím – kompetence je vyšší forma dovednosti a je nadřazená znalostem. Jedná se o komplexní soubor znalostí, praktických dovedností a návyků (pracovní rutina). Zobrazil bych to jako tříboký jehlan, jehož základem jsou znalosti – dovednosti – návyky a na vrcholu je výsledná kompetence, která se bez znalostí neobejde a můžeme ji ověřit POUZE vyřešením praktického úkolu.
Za komunistů byli učitelé statečnější
Ministerstvo školství se pokusilo poprvé zrušit v prvních třídách klasifikaci už v roce 1988, ovšem bez úspěchu. Zanedbali mediální masáž, kterou nám nyní názorně předvádí Seznam Zprávy a jiná média, hledající své pevné místo mezi půlkami režimu. Učitelé tehdy změnu nepřijali a za podpory rodičů děti známkovali dál, třeba formou razítek, o nichž všichni věděli své.
Mohli si to dovolit. Byli to plnohodnotně vystudovaní, sebevědomí profesionálové, kteří věděli, co dělají. To nebyli lidé bez vzdělání, zákonem povýšení na učitele, kterých jsou dnes plné školy. Ač vám budou ředitelé na přímou otázku tvrdit, že jejich „pedagogové“ splňují kvalifikační předpoklady, tak vězte, že mnozí nevystudovali pedagogickou fakultu.
Mimoto tehdy nikdo učitele nekorumpoval příslibem 130 procent průměrné mzdy, pokud budou „kvalitně učit“, tj. plnit politickou agendu ze Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, kterou v roce 2020 schválili Plaga s Babišem a Fialova garnitura v tom pokračuje. Reálnou kvalitu výuky dnes nikdo neověřuje. Mimochodem – právě v této Plagově strategii je naplánováno nahrazení známek tzv. formativním hodnocením. Tato strategie je ideologie podobná Green Dealu, jen zaměřená na vzdělávání. Že by Plagův Stupid Deal?
Zdroj: seznam.cz - Dvě třetiny Čechů chtějí zachovat ve školách známky místo slovního hodnoceni
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák