Kvalita výuky angličtiny na českých školách je katastrofální. Pojďme hovořit o školství s učitelem
03.03.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Výuka angličtiny - ilustrační foto
Vím, že svým textem naštvu nejednoho kolegu a nejednu kolegyni, ale přesto jej publikuji, protože trvám na správnosti závěru, uvedeného v nadpisu. Kvalita výuky angličtiny – a cizích jazyků obecně – opravdu katastrofální je. Ne proto, že by mí kolegové svou práci zanedbávali. Důvodem je absence psychologie osvojování jazyka na vysokých školách.
Z tohoto důvodu je nesmyslné rozhodnutí ministra školství Mikuláše Beka, učit angličtinu povinně od první třídy. Hodin angličtiny mají žáci dost. Problém nespočívá v nedostatku hodin, ale v kvalitě výuky. Kvalitu nelze dohnat kvantitou. Zásadní je kvalita – a ta je bídná.
Bilingvní dítě vychováme, pokud s ním budeme mluvit jen v cizím jazyce
Pan ministr vychází ze skutečnosti, že malé děti se velice rychle učí cizí jazyky. To je pravda, mám osobní zkušenost s jedním úspěšným a jedním neúspěšným pokusem vychovat v české rodině bilingvní (dvoujazyčné) dítě. Úspěchu dosáhneme jen v případě, že s dítětem mluví alespoň jeden člen rodiny, VÝHRADNĚ v cizím jazyce. Třeba dědeček, žijící ve společné domácnosti. Postačí i víkendy u prarodičů nebo u tety v zahraničí, ale musí být pravidelné a dítě nesmí mít možnost dorozumět se jinak, než v cizím jazyce.
Zvýraznil jsem slovo výhradně. To je naprosto zásadní. Pokud dítě zjistí, že se s dědou či tetou domluví i česky, konverzace postupně přejde k hovoru v češtině a cizím jazykem se bude mluvit jen tehdy, když si děda vzpomene, že se má vnuk učit cizí jazyk. Hovor v cizím jazyce nebude automatickou součástí jeho života a tím výuka skončí – vlastní zkušenost.
Ideální je, pokud cizím jazykem, kromě dítěte, hovoří alespoň dva lidé v rodině. Díky tomu dítě uslyší ucelené dialogy – otázky a odpovědi, případně reakce na ně. To jsou podmínky, kterých ve škole nelze dosáhnout. Proto je premisa pana ministra mylná.
Jak úspěšně naučit děti cizí jazyky ve škole?
K tomu, aby si děti osvojily cizí jazyk, musí se do jazyka „ponořit“. Nesmí si povídat o jazyce, musí jej používat. To je zásadní problém výuky cizích jazyků na českých školách. Důvody jsou dva. Jednak ne všichni učitelé umí jazyk natolik, aby v něm dokázali vést výuku, jednak nemají dostatečné metodické (didaktické) znalosti. Pokud se děti na prvním stupni základní školy naučí anglicky říci třeba názvy barev, číslic a zvířátek, tak je budou možná umět pojmenovat, ale nedokážou slova použít ve větě.
K tomu, aby děti uměly mluvit, potřebují, aby jazyk slyšely ve větách. Buď formou povelů, například: Podej mi červenou pastelku!, nebo prostřednictvím jednoduchých básniček a písniček. Nejlepší jsou pohybové hry s říkankou, typu Rybičky, rybičky, rybáři jedou! Právě v těchto hrách, říkankách, písničkách a povelech je fixována gramatika. Dítě jejich prostřednictvím dostává do povědomí gramatické struktury, tedy to, jak se slovo váže na jiná slova.
Na vysokých školách se neučí psychologie osvojování jazyka
V obou případech platí, že dítě nemusí mluvit ani vymýšlet věty. To je velmi důležité – užívá jen naposlouchané konstrukce. Díky tomu nemá strach mluvit – nemusí. Pokud chce mluvit, nedělá chyby – užívá jen věty, které si zapamatovalo, nikdo jej nenutí vymýšlet nové věty. Zda dítě pochopilo, pozná učitel podle toho, že povel vykonalo správně.
Ale k tomu, aby tento způsob práce fungoval, potřebujeme učitele, kteří umí slušně anglicky, rozumí psychologii osvojování cizího jazyka a také znají dostatek říkanek, básniček a pohybových her. Jenže my takové učitele nemáme. Psychologie osvojování jazyka se na vysokých školách neučí.
Napřed poslech a hovor, teprve potom čtení a psaní
Učení jazyka (i mateřského) má přesně daná vývojová stadia, podobně jako vývoj chůze od plazení a sezení až po chůzi okolo stolu a běhání. Všimněte si, že dítě nejprve slyší, že mu rodiče něco říkají, reaguje neverbálně – smíchem, máváním rukama, potom začne mluvit, a teprve když mluví v podstatě bezchybně, začíná se ve škole učit číst, a pak psát. Uvědomujete si, že pětileté dítě mluví gramaticky správně, ačkoliv se gramatiku oficiálně nikdy neučilo?
Učení jazyka má psychologicky blíž k jízdě na kole než k vědomostním předmětům
Stejný problém je i na druhém stupni základní školy. Tam se také děti učí izolovaně slovíčka a gramatiku. Podle těchto gramatických pravidel pak mají skládat věty. V tu chvíli však žák musí myslet na dvě věci současně. Na to, co chce říci, a zároveň, jak správně poskládat větu, což nejde. Je to stejný nesmysl, jako kdyby měl zároveň mluvit a počítat.
Učení cizího jazyka má z psychologického hlediska blíž k jízdě na kole, nebo ke hře na hudební nástroj. Jazyk je návyk a funguje na podvědomé úrovni. Muzikant nepřemýšlí, co dělá jeho ruka na hmatníku. Ruka hraje sama. Ani řidič se nedívá na řadicí páku, sleduje cestu. Stejně tak při hovoru nepřemýšlíme, jak poskládat větu. Myslíme jen na to, co chceme říci. Slova se nám vybavují automaticky. Jazyk je návyk, ne znalost. Bohužel, většina učitelů si to neuvědomuje. Proto se tak málo dětí naučí ve škole cizí jazyk. Ovládat jazyk a umět jej předat jsou dvě různé disciplíny.
K ovládnutí jazyka potřebujeme modelové věty
Z uvedených důvodů není dobré učit se gramatiku podle gramatických pravidel. Je lepší použít tzv. modelové věty, které gramatický jev obsahují. Jsou to vlastně fráze. Ale nemohou to být jakékoliv fráze. Musí být prakticky využitelné, uspořádané párově, aby tvořily dialog, a nesmí jich být mnoho, aby bylo reálné si je zapamatovat. Ideální je, aby učebnice obsahovala pravidlo i modelovou větu. Pravidlu budou žáci rozumět a modelová věta jim umožní gramatický jev použít. Tím se dostáváme k dalšímu problému, kterým jsou zahraniční učebnice.
Zahraniční učebnice jsou univerzální pro celý svět – a to je špatně
K tomu musíme připočítat nekvalitní učebnice. Netvrdím, že všechny. Příkladem didakticky špičkově zpracované učebnice je Happy Street. Ale třeba Project, který se užívá na druhém stupni, je katastrofální kniha. Nemá vypsaná slovíčka ani fráze k naučení. Obsahuje jen přehled slovíček v referenční části na konci učebnice, v němž není odděleno důležité od nedůležitého, takže žáci nevědí, co z toho se mají naučit.
Ke slovíčkům v Projectu chybí nahrávky s výslovností – výslovnost je řešena znaky mezinárodní transkripce, kterým děti nerozumí. Mimoto přepis výslovnosti není nikdy tak přesný jako nahrávka a není vhodný ani pro dyslektiky. Tento přístup vůbec nerespektuje psychologické potřeby dětí. Děti jsou uzpůsobeny k nápodobě slyšeného, ne k luštění výslovnosti z textu, psaného speciálními znaky. K vnímání zvuků máme sluch, nikoliv zrak.
Jako učitel vím, že žáci potřebují ozvučit a přeložit každý text. Ne každé dítě má rodiče, kteří umí anglicky natolik, aby dítěti mohli pomoci. Project obsahuje jen 33 nahrávek na CD. To jsou v průměru tři nahrávky na měsíc výuky, což je žalostně málo. Pro srovnání – moje učebnice ruštiny obsahuje 230 nahrávek, které si mohou žáci přehrát načtením QR-kódu na svém telefonu.
Drtivou většinu dětí učí angličtinu lidé bez odborného vzdělání
To platí především o výuce angličtiny na prvním stupni. Část z nich nemá vysokou školu vůbec a jiní zase vystudovali jiné obory, třeba přírodopis nebo tělocvik, a mají nulové znalosti z didaktiky cizího jazyka. Tito lidé možná umí jazyk (možná), ale nemají tušení, jak co efektivněji tento jazyk předat dětem.
Pro výuku cizích jazyků je didaktika naprosto zásadní. Didaktika systematizuje učivo, vybírá z něj to nejdůležitější, a následně jej dělí do zvládnutelných celků. Jak jsem již vysvětlil výše, jazyk není znalost, ale spíše dovednost či návyk. Těžko to podrobně rozepisovat v článku pro širokou veřejnost, ale v případě, že by na nějaké škole měli zájem, velice rád poskytnu přednášku o psychologii osvojování jazyka – mám na to akreditaci. To není laciná reklama, ale snaha pomoci těm, kdo o to stojí, živím se něčím zcela jiným. Vím, že se tyto věci na vysokých školách neučí a já sám jsem se k těmto informacím dostal náhodou, díky své vedoucí diplomové práce.
Jak si představuji kvalitní výuku cizích jazyků?
K tomu, aby se české děti naučily dobře anglicky, je nutné zefektivnit kvalitu výuky. Není potřeba přidávat další zbytečné hodiny, jak chce pan Bek. Stačí dobře využít ty stávající.
Potřebujeme propracované učebnice, kombinující papírové knihy s multimédii. Dovedete si představit učebnici angličtiny, propojenou s aplikací jako Duolingo? Já ano. Byla by to bomba. Začal bych právě vytvořením učebnicové řady angličtiny s pokyny ke cvičením v češtině, aby jim všichni rozuměli, s rozsáhlým pracovním sešitem na samostatnou práci, s multimediální podporou, která zajistí dobrou výslovnost, a s podrobnou metodickou příručkou, díky které se děti anglicky naučí i s učitelem bez odborného vzdělání.
Zdroje: MŠMT
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák