Tyrani, před kterými je potřeba dítě chránit, jsou prý máma a táta. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Stanislav Korityák

Popisek: Oslavy LGBT

Před dvěma týdny jsem začal psát o knize Nevratné poškození, která se zabývá přeoperováváním dětí na opačné pohlaví. Kniha se zabývá především sociálním aspektem problému, do něhož spadají internet, sociální sítě, neziskovky a také škola.

Dnes bych se rád věnoval systému LGBTQ vzdělávání na amerických školách, které je spíše než vzděláváním špičkově provedenou indoktrinací. Na amerických školách mají preventivní programy, jež mají zabránit, aby se rodiče, kteří nesouhlasí se změnou pohlaví svého dítěte, o tomto procesu „předčasně“ nedozvěděli.

Co víme o dětech, které se identifikují jako „trans“?

Autorka knihy cituje výsledky průzkumu doktorky Littmanové, jež provedla dotazníkové šetření mezi 256 rodiči dětí, které se identifikovaly jako trans, a došla k následujícím zjištěním:

Jakou roli hrají v šíření genderových ideologií v USA školy?

Obrovskou. Řekl bych, že s nástupem nových ideologií se škola stává pro děti druhým nejnebezpečnějším místem, hned po sociálních sítích. Čím více bude školních psychologů, tím bude nebezpečnější. Byznys je byznys a farmaceutický průmysl se umí o své odborníky postarat.

U nás, tj. V ČR, se tato „péče“ zatím vztahuje jen na léky, ale pokrok nezastavíš. Dodnes slyším výchovnou poradkyni, když na poradách informovala o řešení výchovných problémů žáků slovem „medikován“. Toto slovo jsem slýchal až příliš často. Osobně si nemyslím, že je dobré temperament dětí tlumit léky. Možná problém nespočívá v dítěti, ale ve škole. Dítě biologicky nebylo stavěno k sezení ve třídě a k zákazu běhání o přestávkách.

Dokonce jsou školy, kde děti mají zakázáno chodit o přestávkách ze tříd. Sám jsem na jedné takové škole, kde děti o malých přestávkách musely zůstávat ve třídě, učil. Ale zpět do USA.

V roce 2019 bylo v Kalifornii zavedeno pravidlo, které umožnilo žákům od dvanácti let výše odcházet ze školy, aby jim mohly být bez vědomí a souhlasu rodičů podávány hormony pro opačné pohlaví. Aby toho nebylo málo, navrhl Podvýbor pro občanská práva a vzdělávání vybudovat školní kliniky zdravotní péče, které by mládeži poskytovaly důvěrný přístup k široké škále služeb tělesného, duševního a behaviorálního zdraví.

Kalifornie se může pochlubit nejrozsáhlejší výukou o pohlavní identitě a sexuální orientaci, která je ze zákona povinná pro všechny žáky od mateřské školy po maturanty a výslovně brání rodičům děti z těchto hodin odhlásit. Proč? Je to prý prevence diskriminace a šikany.

Přitom škála služeb, jakou studentům nabízí kalifornské veřejné školy, je opravdu ohromující: tři jídla denně, batohy plné oblečení, bezplatný lékař a zubař v areálu školy. Jsou školy, které žákům poskytují i prádelnu.

Materiály o genderu do škol dodávají neziskovky – stejně jako u nás

Už v mateřských školách se po celých Spojených státech děti učí, že biologické pohlaví a gender jsou dvě odlišné věci. Vztah mezi genderem a pohlavím je dětem přiblížen jako perníkový panáček a genderový jednorožec. Chtěli byste být v dětství panáčkem, nebo jednorožcem?

Učitelky mateřských škol dostaly k dispozici knihu „Kdo jsi? Dětský průvodce genderovou identitou“, ze které mají dětem předčítat. Píše se v ní mimo jiné toto: „Jsi tím, kým tvrdíš, že jsi, protože ty to víš nejlépe.“

Takto to pokračuje až po maturitu. Stejně jako kdysi žáci uměli vyjmenovat hlavní města států, dnes se děti stejným způsobem biflují genderové názvosloví. Proč? Prý proto, aby si mohly samy vybrat své místo na genderovém spektru. Kromě toho se v některých amerických státech učí dějiny LGBTQ. To by se po Plagovo-Bekově úpravě rámcového vzdělávacího programu mělo učit i u nás – zatím na dobrovolné bázi. Svazák Bek totiž opravdu jen plní noty, které mu nalinkoval Plaga. Jako muzikolog se připravenými notami řídí dokonale.

Materiály pro výuku do škol dodávají neziskovky, mezi nimiž je i organizace GLSEN, dříve označovaná „Nezávislá komunita gay a lesbických učitelů a učitelek“. Členové těchto organizací jsou běžně zváni do škol, aby přednášeli o sexuální orientaci a o genderu. Učitelům poskytují školení a videa. Dokonce vedou oblíbený kroužek Sdružení gayů a heterosexuálů (GSA).

Na druhém stupni základních škol, tedy od 11 let výše, se žáci učí podle knihy Positive Prevention Plus. Na jejím základě učitelé instruují žáky, aby si představili, že jsou jiného pohlaví. Nebo aby se vžili do pocitů člověka, který si není jistý svým pohlavím. Učitelé žákům předloží celou plejádu pohlavních identit a žáci si z nich vybírají. Pokud se žáci nezapojí, má na ně učitel „zatlačit“. O těchto aktivitách škola není povinna informovat rodiče a nedoporučuje se to ani dětem. Učitel páté třídy to vysvětlil takto: „Dítě půjde domů, to je někam, kde to pro ně bude hodně nejisté, kde bude spousta dezinformací, hněvu, kde to prostě pro dítě nebude bezpečné.“

Psali jsme

Že mě při vyšetření čeká „osahávačka“, jsem věděl... Pojďme hovořit o školství s učitelem

Střední škola je celoroční gender pride

Na střední škole gender prostupuje celou výuku. Celoroční průvody hrdosti (pride) začínají v říjnu „Dnem Coming-Outu“, „Mezinárodním dnem zájmen“ a „Měsícem dějin LGBTQ“.

Listopad přináší „Týden povědomí o transgenderu“ (na jedné české škole jsem zažil den Romů a týden inkluze), který vrcholí „Památným transgender dnem“, který je vzpomínkou na všechny, kteří kvůli své identitě zemřeli. Jak vidět, i transgender už má své padlé.

Březen je „Měsíc vnímání transgenderu“. Duben přispívá „Dnem ticha /Dnem činů“, jejichž prostřednictvím se šíří povědomí o obtěžování a šikaně LGBTQ studentů. Květen  nabízí „Den Harveyho Milka“ – bojovníka za práva homosexuálů a červen je samozřejmě Měsícem hrdosti – třicet dnů, věnovaných oslavě genderových identit. Kam se hrabe komunistická propaganda. Ta si vystačila s prvním májem, Aurorou, lampiónovým průvodem a vítězným únorem, přičemž se jednalo o dny! Dovedete si představit Týden Vítězného února? Ale týden inkluze už máme. Překonali jsme komunisty. Vance měl v Mnichově pravdu.

Školy mají zpracované plány, jak předejít prozrazení genderové identity žáka rodičům

Jsou školy (v USA), které dle vnitřních směrnic nesmějí rodiče informovat o změně genderové identity jejich dítěte, ačkoliv jeho „nové“ jméno mají zanesené ve školní matrice. Národní asociace pro vzdělávání (NEA) uvádí: Pro transgenderové studenty, které rodina nepodporuje, je soukromí a diskrétnost naprosto zásadní. V takových situacích může i bezděčné vyzrazení vyvolat doma pro studenta potenciálně nebezpečnou situaci. Proto je nutné mít vypracovaný plán, který pomůže vyhnout se chybám a přešlapům.“

NEA doporučuje školám mít „Plán genderové podpory“, který  vytvořila aktivistická skupina Gender Spectrum. Tento formulář se výslovně ptá: „Jsou opatrovníci žáka (všimněte si, ne rodiče) informováni o jeho změně pohlaví a podporují ji? Ano./Ne.“ Další otázka zní: Pokud ne, jaké okolnosti je třeba zohlednit při realizaci tohoto plánu?“

Rodiče o změně pohlaví svého dítěte nejsou informováni na základě Zákona o právu rodin na vzdělávání a soukromí (FERPA). Jak vysvětlil učitel pátých ročníků: „Rodiče nemohou vždy dostat to, co chtějí. (…) Jejich rodičovská práva skončila ve chvíli, kdy se dítě zapsalo na veřejnou školu.“ Měl bych tady skončit? Ještě ne.

Dítě je potřeba chránit před rodiči – to jsou ti tyrani!

Zde ocituji autorku knihy v plném rozsahu a bez úprav. Lépe bych se vyjádřit nedokázal:

„A v tu chvíli mi došlo, v čem je celá ta otázka „bezpečnosti studentů“. Proč musí školy prohlašovat, že jsou pro LGBTQ studenty „bezpečnou zónou“. Proč mají zvláštní formuláře, ve kterých zaznamenávají nová jména a zájmena studentů, identifikujících se jako transgender, a které si nechávají pro sebe. Proč musí být tak ostražití, aby se vyhnuli šikaně proti LGBTQ studentům. Proč školy obětují takové množství hodin celoročním oslavám nevšedních sexuálních orientací a genderových identit.

Důvodem je přesvědčení o tom, co se děje ve školském systému, a které genderoví aktivisté a jejich přisluhovači považují za naprosto zřejmé: Šikana se bude kolem transgenderových studentů točit věčně. Kdokoliv jim nepotvrdí jejich identitu, trápí je. Jsou krutí, když odmítají používat jejich nová jména, a někdy dokonce zcela zavrhnou jejich identitu.

Tito tyrani musí být každou novou LGBTQ směrnicí a mnoha zanícenými pokyny poraženi. Jsou to barbaři, číhající za branami školy, jejichž útoky se učitelé tolik snaží odrážet. Blaho dětí – tak, jak je definují aktivisté – jim na srdci neleží. Tito útočníci, kteří o teorii genderu nebo queer nevědí zhola nic, jen vlezle narušují výuku a školní řád.

Dokonce se za svou vlastní neznalost ani nestydí. Ve skutečnosti by se na ně vůbec neměl brát ohled, ale zaostalé americké zákony jejich vměšování bohužel umožňují.“

Tito tyrani si říkají „máma a táta“.

Zdroj: Abigail Shrier: Nevratné poškození

Vložil: Stanislav Korityák