Novoroční přání českému školství. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Pixabay

Popisek: Ať není naděje na lepší školství rozfoukána do ztracena jako lehoučké nažky pampelišky

Rok se s rokem sešel a vcházíme do roku 2025. Nebude to rok ledajaký. Je to rok volební, přičemž žádná z volebních stran si nemůže být jista svým výsledkem. Strany pětikoalice se dokonale zdiskreditovaly samy. ANO vede, ale mnohé z hlasů, které jí přisuzují průzkumy, jsou hlasy protestní. Mají je jen proto, že se voliči bojí, aby jejich hlas nepropadl. Pokud se jinému subjektu povede lidi přesvědčit, že u něj hlasy nepropadnou, spadne ANO pod 30 procent.

Za této situace lze mít jasná přání a požadavky a možná i dosáhnout určité změny. Voliči jsme my. My si platíme politiky, aby nám sloužili. Přesto se někteří z nich chovají tak, jako kdyby oni byli panstvo z jiné země a my jejich poddaní. Je směšné, když dnes premiér slibuje odložení zákazu spalovacích motorů, když v době předsednictví EU on sám jeho schválení považoval za obrovský úspěch. Vidí si do úst? Obdobně tvrzení ODS, že chce „přehodnotit inkluzi“. Co znamená „přehodnotit“? A neměli na to čtyři roky? Jsou hloupí, nebo mají za hloupé nás?

Řekněte „ano“ jako „ano“, nebo „ne“ jako „ne“! Všechno navíc je od ďábla

Před dvaceti lety jsem pracoval v ukrajinské firmě, která se snažila získat licenci ČNB. Ta stále nebyla spokojena s dodanými dokumenty, a na dotazy, co v dokumentech chybí, odpovídala dost neurčitě. Já jsem tuto komunikaci překládal.

Spolumajitel, a zároveň šéf společnosti byl rusky mluvící Ukrajinec, částečně židovského původu. Velice zajímavý člověk. Vzděláním historik, na Ukrajině pracoval jako šéfredaktor. Z Ukrajiny utekl z důvodu všeobjímající korupce a dvojího zdanění – státem a mafií. Co se praktické ekonomiky týče, naučil jsem se od něj víc, než v předmětu ekonomika, z níž jsem složil absolutorium (obdoba maturity).

Ten na jeden z vyhýbavých dopisů odpověděl slovy: Řekněte „ano“ jako „ano“, nebo „ne“ jako „ne“! Všechno navíc je od ďábla. To byla fantastická věta, korespondující s jeho náboženským založením. A pravdivá. Pro úplnost doplňuji, že firma licenci získala.

Co potřebujeme, to jsou jednoznačná slova, jinak dostaneme sliby-nesliby

Předchozí odstavce jsem uvedl zčásti proto, abych se podělil o krásnou myšlenku, ale hlavně jako filozofické zdůvodnění, proč máme od politiků vyžadovat jednoznačné vyjadřování – všechno (okecávání) navíc je od ďábla. To je podstata problému dnešní doby. Vládnou nám zbabělci, kteří mají strach urazit toho či onoho, a tak své sliby formulují tak, aby si v nich každý našel to své.

Ptejme se, jak bude inkluze „přehodnocena“ a co bude jejím konečným výsledkem? Budou se společně s vychovanými dětmi nadále vzdělávat děti s poruchou chování? Jak bude zajištěna bezpečnost ostatních dětí? Opravdu drobná asistentka zpacifikuje agresivního deváťáka? Chtějme po politicích odpovědi na praktické otázky. A nespokojujme se s všeobecnými odpověďmi, odkazy na odborníky atd. Politici žádají o naši důvěru! Nevolali jsme po vládě odborníků?

Typickým příkladem odpovědi-neodpovědi je „přehodnocení inkluze“. Odpůrce inkluze v ní vidí její zrušení, její příznivec odstranění drobných vad na kráse jinak dokonalého konceptu. Jedna odpověď a všichni mohou být spokojeni.

Není to jediný bezobsažný výraz, po kterém bychom měli zpozornět. Jsou to například „moderní metody výuky“. Automatická reakce na tlučhubu, který má naučenou floskuli o moderní výuce, by měla znít: Jaké? Obdobně „příprava na požadavky 21. století“. Jaké jsou tyto požadavky? Je fascinující, když někdo argumentuje přípravou na budoucnost, kterou nezná.

Co tedy přeji do volebního roku 2024 žákům, rodičům a učitelům?

1. Dětem přeji vlídné a vzdělané učitele, učitelům šikovné a vychované děti

Je veřejným tajemstvím, že na školách dnes učí mnoho lidí bez odpovídajícího vzdělání. Někteří „učitelé“ vůbec nejsou učitelé. Přitom z šetření ČŠI jednoznačně vyplývá, že žáci, které učí kvalifikovaní učitelé, dosahují jednoznačně lepších výsledků.

Ke kvalitní výuce však nestačí jen pedagogické vzdělání. K práci učitele patří i nadhled, životní zkušenosti, takt, vlídnost, a je-li toho potřeba – i tvrdé slovo. Výchovu nelze stavět jen na pochvalách.

2. Zrušení inkluze

Inkluze je v lepším případě chybný směr, v horším nebezpečná ideologie. Chtít opravovat inkluzi je stejně nesmyslné, jako opravovat třeba lobotomii. Lobotomie byla špatná, přestože za její „objev“ byla udělena Nobelova cena. Nevěřím, že by si dnes někdo dovolil lobotomii obhajovat. Totéž platí o inkluzi.

Inkluze postiženým dětem upírá právo na odbornou péči, tu jim běžná škola poskytnout nedokáže. Ostatním dětem brání v plném rozvoji, protože učitelé nemají možnost věnovat se plně výuce – věnují se speciálním potřebám jejich spolužáků. Zanedbatelná není ani bezpečnost dětí ve škole. Nezáleží na dobrých úmyslech, podstatný je výsledek. A ten není dobrý.

Nevidím jediný důvod, proč by děti měly trpět slovní a fyzické útoky od inkludovaných spolužáků, a ještě poslouchat řeči o pochopení a toleranci. Žák buď je způsobilý k soužití a výuce na ZŠ, nebo není. Nemám na mysli mentálně zdravé děti s tělesným postižením. Těm skutečně bude k užitku asistentka, která jim pomůže na toaletu atd.

3. Zrušení RVP a zavedení modulárního vzdělávacího systému

V současné době už by měl být schválen upravený Rámcový vzdělávací program, který je charakteristický tím, že neobsahuje konkrétní učivo a nemá ani žádný časový plán, který by určil, kdy a co mají děti umět. Tím je znemožněna kontrola a porovnání kvality výuky na jednotlivých školách. Dětem je tak upíráno ústavně zakotvené právo na rovný přístup ke vzdělání. Dítěti na jedné škole je poskytnuta odlišná kvalita výuky než na jiné škole.

Přeji českým dětem, rodičům a učitelům, aby nastupující politická garnitura koncept RVP ihned po svém nástupu zrušila a nahradila jej jednotným modulárním systémem, který bude mít pevnou část – např. matematika, český jazyk, angličtina atd., a dále volitelné moduly, které si děti budou volit dle svých zájmů a potřeb. Podstatné je, že všechny prvky, společné i modulární, budou mít státem garantovanou kvalitu a obsah, který si rodiče budou moci zkontrolovat. Rodiče mají právo vědět, co se jejich děti učí.

4. Důstojné pracovní podmínky pro učitele

Podle novely z roku 2023 si učitelé už nemohou sami volit výukové metody. Přitom za vzdělávací výsledky odpovídají právě oni. Přeji jim, aby jim svoboda při volbě výukových metod byla v roce 2025 navrácena.

Dále učitelům přeji, aby byli chráněni před slovními a fyzickými útoky žáků a některých rodičů. Útok ve škole je stále útok a měl by být posuzován stejně, jako kdyby se odehrál na ulici. Neměl by se přejít s tím, že žák má nějakou poruchu.

5. Důstojné finanční ohodnocení provozním zaměstnancům škol, školek a jídelen

Tito lidé zajišťují našim dětem teplo, čistotu a dobré obědy. Za svou práci by měli být důstojně odměněni. Přeji jim do roku 2025 odpovídající finanční ohodnocení.

6. Kvalitní obědy z českých jídel a z českých surovin

Přeji dětem do roku 2025, aby se do jejich jídelníčků přestali vměšovat aktivisté z neziskovek, z MŠMT a z Ministerstva zdravotnictví. Přeji jim kvalitní česká jídla z českých surovin, občas obohacená o něco dobrého z mezinárodní kuchyně. Národní kuchyně je součástí naší národní identity a vychází z místně dostupných surovin.

7. Dětem přeji rovný přístup ke všemu, co škola poskytuje

České školství je vysoce diskriminační. Některé děti mají pomůcky zdarma, jiné nikoliv. Některé děti mají zdarma školku, základní uměleckou školu či družinu, za jiné rodiče platí. Některé děti mají zdarma obědy, hory a školu v přírodě, zatímco jiným dětem to režim na základě sociálního původu rodičů odpírá. Sociální důvody? Všechny děti vydělávají stejně.

Je třeba si uvědomit, že i středopříjmové rodiny musí zvažovat, zdali dají dítěti peníze na hory, či nikoliv. Ne že by rodiče nechtěli, ale volí mezi zbytnými a nezbytnými výdaji. Dnes se dostáváme do situace, že na hory jezdí znevýhodněné děti, protože to mají zdarma, zatímco „bohaté“ děti jet nemohou, protože na to rodiče nemají peníze.

Proč nemůže stát toto vše poskytnout všem dětem zdarma? Protože na to nemá? Je zvláštní, že obědy zdarma mají děti i v tak v chudých zemích, jako je Indie nebo Mongolsko. Tyto země na své děti peníze mají? Proč na vlastní děti nemá peníze bohatá Česká republika?

Přeji českým dětem, aby jim Česká republika v roce 2025 poskytovala všechny benefity, poskytované školou, rovným dílem a za stejným podmínek.

8. Přeji českým školám moudrého a silného ministra školství

K tomu, aby se toto vše uskutečnilo, potřebujeme inteligentního a vzdělaného ministra školství, s životními zkušenostmi, který nebude závislý na dobrých radách „odborníků“ z neziskovek. Tento člověk bude muset být i odvážný, aby byl schopen čelit útokům těch, kteří přijdou o korýtka, pravidelně plněná MŠMT. Přeji českému školství silného a moudrého ministra školství!

---

Když jsem začal tento článek psát, obtelefonoval jsem několik přátel z řad pedagogů a zeptal se jich, co by oni popřáli českému školství. Jeden z nich řekl větu, kterou novoroční přání ukončím:

Aby se školství vzpamatovalo dřív, než ho skolí infarkt.

Vložil: Stanislav Korityák