Sociální pedagog? Stačil by dlouhý bič a malý dvůr pro některé rodiče. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Ilustrační foto Pixabay

Popisek: Nepotřebujeme sociální pedagogy. Potřebujeme bič na rodiče, kteří zanedbávají své děti.

Ačkoliv profesi, zvanou sociální pedagog, český právní řád nezná, neziskové organizace společně s některými médii pracují na tom, aby tato pozice na školách vznikla a stát ji začal platit z veřejných peněz. Otázkou je, zda tuto neexistující pozici potřebujeme, a pokud ano, kdo by měl být klientem onoho tajemného „sociálního pedagoga“. Rodiče, nebo dítě?

Článek z 23. 10. 2024, nazvaný Tisíce dětí v Česku nedokončí ani základku, který neexistující pozici sociálního pedagoga propaguje, začíná slovy: „Jejich rodiče školu nemají, děti v tom pokračují.“ Touto větou je řečena celá podstata i příčina problému. Problém se totiž netýká dětí, ale rodičů, kteří své děti s podporou státu a neziskovek zanedbávají.

Pro některé děti povinná školní docházka neplatí?

Udivuje mne, že autorku článku ani neziskové organizace, kterým paní redaktorka dělala píár, nenapadlo, že máme uzákoněnou povinnou školní docházku, a že tedy není vůbec podstatné, jakou důležitost rodiče vzdělávání přikládají. Pokud si rodiče dítě pořídili, je jejich povinností posílat ho do školy a zajistit mu vhodné podmínky, aby se mohlo učit a připravovat na výuku.

Už jen kvůli takovýmto rodičům by měly být povinné domácí úkoly – pomohou dětem z nepodnětného prostředí. Pokud podněty nedává rodina, měla by je dávat alespoň škola. Úkoly nemusí být vypracované správně a rodiče je nemusí za děti psát, ale měli by zajistit, že je dítě splní. Případné chyby jsou informací, z nichž učitel vyčte, co dítě nepochopilo a co potřebuje dovysvětlit.

Odmítám se bavit o tom, že domácí úkoly ubírají mamince čas na sociální sítě či na kouření a tatínkovi na pití nebo na hernu. Rodič má napřed povinnosti, a teprve potom jakákoliv práva. Rodič, který se nestará o vlastní děti, má sedět v base, obdobně jako neplatiči výživného. Ano, za nechození do školy stejně jako za pravidelné neplnění domácích úkolů by rodiče měli sedět v kriminále, obzvlášť pokud nechodí do práce. Domácí úkoly by mohly být cestou, jak do výuky alespoň trochu zapojit problémové rodiče. V některých případech, zvlášť u dlouhodobě nepracujících rodičů, by byly ještě lepší veřejně prospěšné práce.

Vznikne-li pozice sociálního pedagoga, co bude dělat?

Připusťme, že se neziskové lobby povede protlačit sociálního pedagoga do české legislativy. Jaké bude mít sociální pedagog kompetence a pravomoci? A to jak vůči žákovi, tak vůči rodině. Protože podstata problému dětí ze znevýhodněného prostředí spočívá právě v onom prostředí, které je znevýhodňuje, tedy v té rodině, která je často zanedbává.

Neziskové organizace, o nichž se píše v článku (z nichž jedna si hraje na výzkumnou agenturu), si sociálního pedagoga představují jako pohůnka, soudě dle činností, které by z jejich pohledu měl vykonávat: „Sociální pedagog volá rodičům ze školy a zjišťuje důvody absence (nemá náhodou rodič povinnost absenci hlásit?), řeší za učitele papírování pro OSPOD, poradnu atd. (to dnes dělá výchovný poradce) a pomáhá učitelům s žáky s rizikovým chováním (jak?).“

Je na uvedených činnostech něco pedagogického? Není. Obdobnou představu má i paní ředitelka ZŠ v obci Bečov, která je v článku předkládána jako příklad dobré praxe: „Hlavním úkolem sociální pedagožky je mapovat žáky, ohrožené školním neúspěchem. Nesmí se stát, že je konec pololetí a zjistíme, že má někdo pětku (není toto starost rodičů?). Mapuje se to na pravidelných poradách. Při problému následuje konzultace s rodiči, podpora formou doučování nebo podpora v rámci školního klubu.“

Jaké by sociální pedagog měl mít kompetence?

Jistě jste postřehli, že sociální pedagog nemá dle výše uvedených představ žádnou jasně danou pracovní náplň. Pedagog to není. Je to sociální pracovník? To také ne. Pan Zeman z jisté neziskovky se ptá, kdo běhá mezi školou a rodinou? Sám sobě odpovídá, že nikdo. Má být opravdu sociální pedagog tím, kdo běhá mezi školou a rodinou!? Má běhat mezi školou a každou rodinou, nebo jen mezi školou a problémovou rodinou? Má být tím, kdo problémové rodině slouží, nebo dostane pravomoci tuto rodinu úkolovat a plnění úkolů vyžadovat, kontrolovat a vymáhat?

Vím, že si pohrávám s velmi nebezpečnou myšlenou, ale berte ji jen jako myšlenku – sociální pedagogy nepotřebuji. Pouze hledám podmínky, které umožní dotlačit rodiny, které zanedbávají své děti, k plnění svých povinností.

Co by takto restriktivně pojatý sociální pedagog mohl od znevýhodněných rodin požadovat? To, že dítě bude chodit do školy, bude čisté, bude mít připravený penál a aktovku, bude mít připravenou svačinu a bude nasnídané. Dohlédl by na plnění domácích úkolů stejně jako na vodění (malých) dětí do školy a ze školy. Měl by mít pravomoc pozvat rodiče na výuku, pokud se dítě neumí chovat, aby na ně osobně dohlédli. Pro rodiče bude velmi nepříjemné chodit hlídat své dítě. Jsem si jist, že po dvou až třech společných sezeních se rodiče postarají, že už žádné další takové sezení neproběhne. Už jen tím donutíme ono „znevýhodněné prostředí“ k jisté formě řádu a k nápravě.

Základní školu každoročně nedokončí tisíce dětí...

O kolika dětech je řeč? V článku se píše, že v loňském školním roce podle statistik ministerstva školství ukončilo předčasně základní školu téměř 700 sedmáků a přes tři tisíce osmáků, a nedosáhli tak ani na základní vzdělání. Nejčastěji se jedná o sociálně slabé rodiny, které nechápou význam vzdělávání a své děti k němu nevedou. Tím se jejich neúspěšnost propisuje na další generaci. Konec citace.

Zde si dovolím jednu faktickou poznámku. Žádný z těchto žáků neukončil povinnou školní docházku předčasně. Všechny tyto děti strávily na základní škole povinných devět let. Není tedy pravda, že školní docházku ukončily předčasně. Skutečnost je daleko horší. Mnozí z těchto žáků nezískali ani znalosti, odpovídající úrovni sedmého ročníku, jak se uvádí v článku. Jednoduše proto, že žák smí propadnout maximálně dvakrát.

Přitom je třeba si uvědomit, že se jedná jen o špičku ledovce. Dětí, kterým škola nic nepředala, ať už pro jejich nezájem o výuku, dlouhodobou absenci či toxické prostředí v rodině atd., je mnohem víc. Dokud stát nevyvine dostačující tlak na rodiče, kteří se o své děti nestarají, nic se nezmění. Nepotřebujeme sociální pedagogy. Potřebujeme bič na rodiče, kteří zanedbávají své děti.

Zdroj: Zuzana Hronová: Tisíce dětí v Česku nedokončí ani základku. Na sociální pedagogy nejsou peníze

Vložil: Stanislav Korityák