Rodič má právo na ochranu dítěte před LGBT ideologií. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Pixabay

Popisek: Pohlaví, ilustrační foto

Ve středu 23. 10. 2024 vyšel na portálu Novinky článek s názvem „Dítě nelze vyjmout z výuky o LGBT jen kvůli nesouhlasu rodičů“. Autor článku Petr Svorník se s tímto závěrem, který dal rovnou do nadpisu, odvolává na „odborný názor“ ministerstva školství. Ale je to opravdu tak? Myslím si, že ne. Tedy alespoň v to doufám.

Česká republika je vázána několika mezinárodními dohodami, které chrání výlučná práva rodičů vůči vlastním dětem. Školský zákon stanoví jako svůj princip respekt ke kulturní a náboženské identitě každého a také klade podmínku, že školní vzdělávací programy musí stát na vědeckých základech.

Na čem se zakládá „odborný názor“ Ministerstva školství?

Mluvčí MŠMT Tereza Fojtová klade LGBT vzdělávání na roveň náboženských a světonázorových otázek, když argumentuje rozhodnutím soudu: „Ze školského zákona i z názoru Nejvyššího správního soudu vyplývá, že filozofických či náboženských i světonázorových hodnot se ve větší či menší míře dotýká celá řada vyučovaných témat, není proto možné čistě z tohoto důvodu zcela vylučovat žáka z obsahu vzdělání.“

Použitím této argumentace paní Fojtová nepřímo připouští, že se nejedná o téma, založené na vědeckém poznání, ale na určité filozofii nebo ideologii, kterou klidně můžeme nazvat LGBT náboženstvím. O náboženstvích a ideologiích se ve školách samozřejmě učí a je to dobře. Děti se musí naučit odlišovat náboženství, založené na víře, a ideologie, založené na přesvědčení, od vědeckých poznatků, založených na důkazech (věda bez důkazů není věda).

Jak děti učit o ideologii?

Řeknu-li to velice měkce, mělo by se o ideologií a náboženských představách a jiných světonázorových systémech učit jako o názoru nebo přesvědčení určitých skupin lidí, kteří na toto své přesvědčení mají právo, avšak ti ostatní nemají povinnost se s tímto jejich názorem či přesvědčení ztotožnit. Pokud by byla LGBT agenda poctivě zařazena mezi ideologie a tak i dětem prezentována, bylo by vše v pořádku. Pro úplnost – výukou náboženství (což je také forma světonázoru, jak uvedla paní Fojtová) se zabývá §15 Školského zákona. Výuka náboženství je podle tohoto paragrafu dobrovolná.

Tak to ale u LGBT ideologie není. Je prezentována jako forma zdravovědy. Přitom už samotný název „LGBTQ+“ (má i delší varianty) není lékařský ani vědecký termín. Věda (třeba sociologie) se o něm baví jako o zkoumaném jevu, nikoliv jako o vědeckém názoru. Jak by také mohla? Podívejme se, co jednotlivá písmena znamenají.

L – lesby, G – gay, v obou případech homosexualita. Ta je vědecky prokázaná, a to až na neurologické úrovni, můžeme se tedy bavit o vědecky doložené skutečnosti. B – bisexuálové. Je možné, že se někomu líbí muži i ženy? Asi ano, ale je otázkou, zdali stejně. Nemůže se jednat jen o jistou formu zvědavosti? Docela by mě zajímalo, jak by dopadlo sexuologické vyšetření, kdy jsou posuzovaným osobám předkládány explicitní sexuální obrázky. Opravdu by bisexuál reagoval na nahaté obrázky mužů i žen stejně? Předkládám, že ne, podobně jako bilingvní dítě vždy umí jeden ze dvou rodných jazyků o něco lépe. Bisexualita  vědecky doložená není. Dovolím si ocitovat Petra Weisse a Radima Uzla:

Petr Weiss: „Domnívám se, že bisexualita neexistuje. Určitě ale existuje bisexuální chování. Homosexuální orientace je totiž pro mnoho jedinců natolik nepřijatelná, že se celoživotně pokoušejí o adaptaci na většinovou sexualitu. Většina mužů i žen, kteří mají sexuální styky s příslušníky obou pohlaví, jsou dle mých zkušeností právě ego-dystonní homosexuálové, tedy lidé, kteří nepřijímají svou homosexuální orientaci a pokoušejí se ji změnit.“

Radim Uzel: „Bisexualita je mýtus. Občasné lovení ve vodách pohlaví, které není vlastní mé přirozenosti, je způsobeno buď tlakem situace, nerozhodností, nebo zvídavým experimentováním. Bisexuálové jsou většinou homosexuálové, kteří se ještě nesmířili se svou orientací a často podléhají tlakům svého okolí.“

Zazněla slova vědců a my se posuneme dál. K písmenu T – transgender. Toto slovo už nemá pevný význam ani mezi aktivisty, natož na poli vědy. Jedná se o lidi, kteří sami sebe označují za osoby v jiném těle, ale také o osoby, které se necítí být ani mužem ani ženou, jsou takzvaně nebinární. Zde si dovoluji upozornit, že máme mužské a ženské chromozomy, o nebinárních chromozomech věda mlčí.

Poslední písmenko Q označuje queer, což v překladu znamená „divný“. Mají se pod něj schovat všechny ostatní identity, vymykající se normálu. A ačkoliv existují Gender studies či Queer studies, tak vzhledem k tomu, že se nejedná o lékařské obory, můžeme je směle zařadit vedle marxismu-leninismu a vědeckého komunismu. I to byly ideologie, prezentované jako věda.

Vzdělávání – propagace – propaganda – ideologie – indoktrinace…

Paní Fojtová z MŠMT napsala, že nelze dítě vyjmout z některého oboru vzdělávání. S tím lze souhlasit. Vzdělávání je založeno na vědecky doložených faktech, to přímo vyplývá z § 4 (2) a) Školského zákona: „Rámcové vzdělávací programy musí odpovídat nejnovějším poznatkům vědních disciplín, jejichž základy a praktické využití má vzdělávání zprostředkovat.“ Splňuje tuto podmínku LGBT vzdělávání? Nepochybně ne.

Kromě toho by vzdělávání mělo být objektivní a vyvážené. Nic není jen dobré nebo špatné. To znamená, že pokud se má o LGBT problematice učit na školách, měla by být součástí informace pro děti i negativa jevu. Kupříkladu konkrétně u LGBT bych očekával zařazení rozhovoru s Danielem Blackem, který byl zmrzačen na základě chybné diagnózy sexuoložky.

Tento hoch se nejprve nechal přeoperovat na ženu, pak když zjistil, že to není „ono“, nechal se změnit zpět na muže. O genitálie definitivně přišel. A ačkoliv se sexuoložka odvolává na to, že si změnu mladý muž přál, měla by za tento šlendrián být trestně stíhána pro ublížení na zdraví z nedbalosti – diagnóza spočívá na její zodpovědnosti. Není podstatné, co jí pacient říká. Podstatné je, jakou ona stanoví diagnózu.

Je-li něco automaticky dobré, jedná se o propagandu

Tak jsou, bohužel, koncipovány „výukové materiály“, které pro školy vytvářejí v neziskovkách, jež nejsou odbornými, ale zájmovými sdruženími. Už jen toto je důvod, proč rodiče mají právo odmítnout výuku LGBT tematiky – nejedná se o materiály, sestavené na vědeckých základech.

Je to v podstatě indoktrinace dětí, založená na lenosti a neznalosti učitelů, kteří rádi použijí materiály, které za ně někdo „předžvýká“. Podotýkám, že většina těchto materiálů nemá doložku MŠMT, protože tyto jednostranné materiály nemají při své jednostrannosti šanci ji získat. Rodiče mají možnost ptát se, kdo a podle čeho děti učí, a také na doložku MŠMT. O zařazení učebních materiálů bez doložky rozhoduje ředitel. Má na to ředitel školy odpovídající kvalifikaci?

Příručka Aliance pro rodinu o právech rodičů ve školství

Nedávno vydala Aliance pro rodinu (AliPro) příručku, v níž rodiče seznamuje s mezinárodními smlouvami, jejichž signatářem je Česká republika a které chrání práva rodičů i jejich dětí ve vztahu ke škole. Jmenuje se „Práva rodičů ve školství, chránící děti“. Je volně ke stažení. Dovoluji si drobnou citaci:

Čl. 2 Prvního dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod: „Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání. Při výkonu jakýchkoli funkcí v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, bude respektovat právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a filozofickým přesvědčením.“

Myslím, že bylo řečeno vše. Nebo se mýlím?

Zdroje: novinky.cz, 561/2004 Sb. Školský zákon, Wikipedia, Aliance pro rodinu

Vložil: Stanislav Korityák