Minulý týden vyšel na serveru Seznamzprávy článek, nazvaný Pražská katastrofa. Děti v české metropoli nemá kdo učit. V něm pan Mačí společně s bývalým svazákem Bekem a několika řediteli brečí nad nedostatkem kvalifikovaných učitelů na českých školách. Všichni shodně tvrdí, že příčina spočívá v nízkých platech učitelů. Já si to nemyslím.
Příčiny, proč kvalifikovaní učitelé nepracují ve školách, jsou jinde. A nemyslím si to jen já. Stačí si přečíst komentáře pod článkem. Školství je v rozkladu a skuteční profesionálové se na tomto procesu nechtějí podílet. To byl důvod, proč jsem i já kývl na jistou nabídku. Ano, už ani milovický učitel ve škole nepracuje! Peníze důvodem nebyly.
Vzhledem k tomu, že v článku byly jako hlavní problém označeny nízké platy učitelů, začnu od peněz. I když čeští učitelé mají nižší platy, než učitelé v Německu nebo v Číně (to není vtip), neberou málo. Ne z hlediska kupní síly, ale v porovnání s ostatními profesemi. Žijeme v nějaké ekonomické realitě, od níž se nemůžeme odtrhnout. I když jsme učitelé.
Učitelské platy stále ještě oscilují okolo průměrné mzdy, na kterou nedosáhne 70 procent obyvatel. To není špatné. Že učitelům klesly reálné příjmy? Ty klesly všem! Všichni také v důsledku Fialovy inflace příšli o zhruba 30 procent úspor (kdo nějaké měl). To se ale týká všech, nejen učitelů.
V článku pana Mačího se objevila jedna drobná dezinformace, a to že učitelka na gymnáziu bere 32 500 korun hrubého. Je to pravda jen zčásti, učitelé nedostávají holý tabulkový plat. Kolik tabulkově berou se můžete podívat zde:
Kvalifikovaný učitel je ve 12. platové třídě a při praxi do dvou let dostává tabulkových 32 820 korun měsíčně. Je třeba si ale uvědomit, že se jedná o začátečníka, který si hledá svou cestu. Vím, že ho to stojí obrovské úsilí, zvládnout děti není snadné, ale učitel (na rozdíl od kopáče) není placen za vynaloženou energii, nýbrž za výsledky. Oproti tomu zkušený učitel zvládá děti s lehkostí a celkem bez námahy dosahuje velmi dobrých výsledků. K tomuto mistrovství se začátečník musí propracovat jako v kterémkoliv jiném oboru.
Ale zpět k platu paní učitelky na gymnáziu. Tabulkový plat je 32 820 korun. K němu je třeba přičíst osobní ohodnocení. Kromě toho v roce 2024 dostávají učitelé plošně přidáno 1500 korun měsíčně. Dále učitelé dostávají odměny za projekty. O jejich kvalitě a smyslu mám pochybnosti, avšak peníze, které za jejich realizaci učitelé dostávají, jsou nepochybné, MŠMT posílá školám na ocenění aktivismu (oficiálně kvalitu výuky) milionové částky (milion klidně na jednu školu). Je-li paní učitelka třídní, celkem snado přesáhne 38 000 korun hrubého.
Skutečný důvod odchodu kvalifikovaných učitelů ze školství? Znechucení…
První důvod jsem již uvedl, profesionál se nebude podílet na rozkladu školství. Tento důvod je někde v pozadí, mnozí z pedagogů si jej ani neuvědomují, ale je.
Z těch identifikovatelných důvodů, proč učitelé ztrácejí chuť učit, je inkluze a vše, co s ní souvisí. Pojmu-li to takto široce, pak si troufám tvrdit, že inkluze je hlavní důvod odchodu pedagogů, jejichž místa zaujímají neučitelé.
Problém inkluze nespočívá jen v tom, že máme ve třídě třetinu dětí s papírem na „něco“, přičemž každému oficiálně poskytujeme individuální výuku, ačkoliv to není možné a je to lež. Není to možné časově, na každé dítě máme z hodiny maximálně dvě minuty. V důsledku toho, že máme za úkol dávat všechno všem, nedáváme nikomu nic. Nikdo z žáků nedostává to, co potřebuje, ani slabé děti ani průměrné a ani ty nadané. Inkluze fakticky brání smysluplné práci.
To není vše. Učitelé také absolvují povinné kurzy, kde jim osoba z neziskovky, která sama na základní škole nikdy neučila, vysvětluje, jak s těmito „speciálními dětmi“ pracovat. Někdy celé školení spočívá v tom, jak ostatním dětem vysvětlit, proč Pepíček nemusí dělat to, co ostatní. Dovedete si představit ten pocit zmaru, když toto posloucháte šestnáct hodin? Lektorka nemá co vám předat, a proto se v kroužku hodinu představujete s lidmi, které znáte?! Dává vám to smysl?
Ideologizace a politizace školství
Škola bývala vzdělávací institucí a tou by měla zůstat. Neměla by být ani politickou přípravkou ani místem pro předávání ideologií. A je úplně jedno, jakých ideologií. Ideologie genderu, LGBT+, speciálních pohlavních identit, Green Dealu atd. do škol nepatří.
Jedná se opravdu o ideologie, tj. uzavřené myšlenkové smyčky, které potvrzují samy sebe. Uvedu příklad – obnovitelné zdroje. Dětem je řečeno, co je správně (solární panely, větrníky,...), ale bez fyzikálních, chemických a biologických souvislostí. Děti papouškují, co je špatně, ale nevědí proč. Dnešní děti, bojující s CO2, netuší, že největším producentem tohoto plynu je sama příroda.
Pomíjím, že dětem ve škole jen málokdo řekne o negativech toho, co je prosazováno, třeba fakt, že polovina „čisté energie“ do elektromobilů pochází z uhlí.
Škola se stala v podstatě sektou, která poskytuje selectivní informace. Navíc sektou, která narušuje mezigenerační vazby v rodině. V rámci projektu Bubnovačka se děti například dozvědí, že i hádka mezi rodiči je formou násilí na dětech… Přitom v každé rodině s rovnocennými partnery zákonitě dochází k výměně názorů.
Zavádění digitálních technologií si nezadá s kolektivizací
K dobrým pracovním podmínkám učitelů nepřispěla ani násilná digitalizace škoní výuky. Výpočetní technika se učí povinně už od prvního stupně, ale učí se jako tzv. informatické myšlení. Děti vytvářejí algoritmy a logické řady, takže se fakticky připravují na programování, ale vůbec se neučí pracovat v běžných aplikacích. Výsledkem je, že ani na druhém stupni neumí zformátovat text ve Wordu nebo udělat tabulku v Excelu.
Aby se tento „problém“ vyřešil, dostaly školy za úkol zavést do všech předmětů používání výpočetní techniky bez ohledu na to, zda učitel k výuce svého předmětu počítač potřebuje. A tak se v hodinách českého jazyka učí pracovat s Wordem, v matematice s Excelem atd. To znamená, že poté co děti v důsledku intenzivní výuky „výpočetky“ neumějí pracovat na počítači, rozkládá „zpackaná digitalizace“ i ostatní předměty. Školy jsou v totálním rozkladu, bez ohledu na to, že je tento stav vykreslován jako pokrok. Za těchto podmínek profesionál odchází ze scény a před třídu přichází nekvalifikovaná osoba...
Kvalifikovaný učitel má lepší výsledky, než člověk bez pedagogického vzdělání
Je to přesně rok, co byla na návrh MŠMT schválena novela zákona o pedagogických pracovnících, která postavila lidi bez vzdělání na roveň plnohodnotně vzdělaných pedagogů. Zatímco před novelizací musel dát ředitel přednost kvalifikovanému učiteli před nekvalifikovaným, dnes může upřednostnit člověka bez vzdělání. V důsledku toho roste počet lidí bez kvalifikace, kteří učí na českých školách. Tito lidé jsou zákonem chráněni, aby je nemohl připravit o místo vystudovaný učitel!
Přitom šetření ČŠI z roku 2018 prokázalo, že skuteční učitelé dosahují lepších vzdělávacích výsledků, než lidé z ulice. Píše se to i v článku pana Mačího: „Je přitom prokázané, že třída, kterou učí nekvalifikovaný pedagog, dosahuje horších výsledků.“ Jistě vás napadne otázka, proč ředitelé tyto lidi zaměstnávají.
Předně – tito lidé jsou levní, mají nižší tabulkové platy. Šetří tedy škole peníze. Dále jsou poslušní. Jak by ne, když jsou na řediteli plně závislí (on rozhoduje o jejich způsobilosti učit). „Výhoda“ je i to, že oboru nerozumí a berou za bernou minci cokoliv, co jim ředitel řekne. Zatímco profesionál pošle ředitele s nesmyslnými úkoly „do háje“ (a vysvětlí mu, proč je jeho požadavek nereálný), nekvalifikovaný člověk začne bez reptání plnit zadání. Na to, aby věc posoudil, postrádá zkušenosti, a na to, aby řekl „ne“, nemá dostatečně pevnou odbornou pozici.
Stateční ředitelé ještě nevymřeli – režim přitvrzuje
Pochopitelně ani ředitelé nejsou hloupí a vědí, že mnohé požadavky Ministerstva školství mají ideologický základ a poškozují děti. Mají však strach z České školní inspekce, která plnění instrukcí MŠMT vymáhá. Bez ohledu na to, že školy dostaly právní subjektivitu a jsou „svobodné“, je dnes školství fakticky řízeno dekretovým způsobem.
Ředitelé dostávají z MŠMT přibližně čtyři zprávy s instrukcemi měsíčně! Součástí instrukce někdy bývá i informace, že splnění bude kontrolovat ČŠI. A protože ředitelé chtějí „přežít“, snaží se vyhovět. V tom jim brání (někteří) učitelé, kteří řeknou zcela natvrdo, co si o tom či onom záměru myslí, a buď to odmítnou dělat, nebo zadání ignorují či obcházejí. Proto je pro ředitele bezpečnější mít nevzdělané, ale poslušné podřízené.
Možná jste zaznamenali, že v současné době prochází schvalováním novela Školského zákona, podle které by mohla neposlušné ředitele odvolávat přímo školní inspekce. Doposud tak mohl učinit pouze zřizovatel, obvykle na návrh ČŠI. Někteří zřizovatelé však své ředitele podrželi a neodvolali je. Ačkoliv je to špatná zpráva, šrouby nesvobody ve školství se utahují, vyčteme mezi řádky, že stále jsou ředitelé, kteří diktátu MŠMT a jejího honicího psa ČŠI vzdorují. Kdyby tomu tak nebylo, nemuseli by aktivisté z MŠMT novelizovat zákon.
Žáci – nejrozumnější lidé ve škole
Asi tomu nebudete věřit, ale je to tak. Minimálně na škole, kde jsem působil, pocházela většina žáků ze slušných rodin a nemusel jsem řešit žádné extrémní situace. Dobrá komunikace byla i s rodiči. Se žáky byla navíc i legrace. Posledních pět let jsem chodil s odporem na školení a na porady, ale těšil jsem se na výuku. Práce s dětmi byla jediné, co mi ve škole dávalo smysl. Snaha uchovat normální svět pro další generace českých dětí je důvod, proč po nocích píši tento blog. A budu psát dál – vím, proč to dělám.
Zdroj: Josef Mačí: Pražská katastrofa. Děti v české metropoli nemá kdo učit
