Jsou bezdětní černými pasažéry důchodového systému? Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Stanislav Korityák

Popisek: Černí pasažéři

Za minulý článek jsem od některých čtenářů a čtenářek dostal pěknou „držkovou“. Pod článkem je cca 40 komentářů, z nichž drtivá většina je kritická v tom smyslu, že je každého věc, zda si pořídí děti, či nikoliv. Mým největším proviněním byl nápad zdanit bezdětné. Kdybych jen poukázal na podfinancované školství, asi bych takovou čočku nedostal. Ale je nutné si uvědomit, že peníze, které chce stát někomu dát, musí také někomu vzít. Tak jsem se snažil pomáhat...

Ačkoliv jsem měl na dnešek připravené jiné téma, vyjádřím se ke komentářům od čtenářů. Toto téma je velmi závažné. Nestojí za ním nic menšho, než bytí a nebytí naší civilizace. Mnozí lidé totiž netuší, jak funguje náš důchodový systém. Druhou věcí je školství, v němž se z jedné strany nehorázně plýtvá, a z druhé strany peníze chybí. Začnu důchodovým systémem, pak se přesunu k právu nemít děti a nakonec se vrátíme do školy.

Jak funguje průběžný důchodový systém?

Někteří z čtenářů jsou přesvědčeni, že když platí daně, zdravotní a a sociální pojištění, není důvod, proč by měli přispívat na výchovu cizích dětí. To je nepochopení, jak funguje průběžný důchodový systém. Lidé si myslí, že přispívají do nějakého fondu, z něhož jim jednou bude vyplácena penze. Tak to není! Ze sociálního pojištění se vyplácejí penze současným důchodcům. Na důchod současných plátců se neodkládá ani koruna!

Takto důchodový systém popisuje Wikipedie: „Základem českých důchodů je průběžný příspěvkový systém. Lidé v něm „nespoří“ na vlastní penzi, ale z jejich odvodů jsou vypláceny penze lidem, kteří mají na důchod nárok v současnosti. Důchodový účet je oddělen od zbytku státního rozpočtu, ze kterého jsou ovšem dorovnávány případné schodky.“

K tomu, aby průběžný důchodový systém fungoval je nutné, aby každý plátce daně platil odvody na výplatu důchodů současných penzistů a zároveň živil budoucí plátce důchodů, tj. děti, z jejichž odvodů stát bude jednou vyplácet penze nám.

Pokud budeme jen platit zdravotní + sociální pojištění a daně, tak nebude mít kdo vydělávat na nás. Samotným placením se na stáří nezajistíme. Bez dětí to nejde! Kdo bude chodit okolo naší postele? Nenarozené děti?

Je průběžný důchodový systém lepší, než tzv. důchodové pilíře?

Nepochybně ano.  „Důchové pilíře“ jsou totiž fondy a jako takové podléhají inflaci. Také je tu riziko ztráty – ne vždy budou peníze zhodnoceny s výnosem. Kromě toho – jsou to peníze a stát má peníze rád. Nikdy nevíme, jak s nimi vláda naloží. Už jednou polistopadová vláda využila peníze z důchodového účtu na zalepení státního rozpočtu.

Průběžný systém má také tu výhodu, že odolává inflaci. Důchody totiž budou vypláceny z reálné mzdy v době, kdy budou vypláceny. Budou tedy více odpovídat reálným mzdám, než peníze z fondů, které na aktuální mzdy navázány nejsou. Toto má průběžný systém společné s investicemi do nemovitostí – i nájmy se mění podle toho, jak se mění celková cenová hladina. V tomto smyslu považuji za lepší investovat do nemovitostí, než do nějakých pochybných fondů.

Máme právo rozhodnout se, že nebudeme mít děti?

Nepochybně toto právo máme. Velice podrobně se tomuto tématu ve svém článku „Děti mít nebudu! Jak si své rozhodnutí obhájit před společností“ věnuje Anežka Špátová. Přitom si dobře uvědomuje, že dětí ubývá a že být rodičem znamená lecčeho se vzdát: „mladým ženám není lhostejná jejich kariéra, tíží je finanční situace, osud planety i skutečnost, že realitou českých matek je nedostatek školek a nevyhovující pracovní možnosti“.

Přesto nám paní Špátová vysvětluje, že: „Bezdětnost je v České Republice na vzestupu. Je na čase přestat to emocionálně hodnotit a přijmout to jako fakt. A pokud zvolíme život bez dětí, měli bychom své rozhodnutí umět obhájit – především sami před sebou.“

Souhlasím, že každý z nás má právo se rozhodnout, zda mít či nemít děti. Zároveň bychom však všichni měli nést důsledky svého rozhodnutí, k nimž patří nejen osamělost ve stáří, ale také neexistence plátců důchodů. Kdyby totiž své „právo“ nemít děti využili všichni, neexistovali by v době našeho stáří žádní plátci, kteří by nás živili.

Paní Špátová by si měla uvědomit, že má právo nemít děti, ale v tom případě by se měla připravit také na právo zemřít hlady, osamělá, a ve vlastních výkalech. Pokud by se totiž takto sobecky zachovaly všechny ženy (my, muži, jsme v tomto procesu jen pomocný personál), nepomohla by paní Špátové ani úspěšná kariéra, ani vydělané peníze, protože by neexistoval nikdo, kdo by o ni za úplatu pečoval. Možná by to prospělo planetě…

Vysokoškolský diplom je nejlepší antikoncepce

To je, bohužel, pravda. Přitom mít diplom neznamená ani být chytrý, ani vzdělaný. Pokud systém ženy přesvědčí, že jim mateřství hyzdí tělo, omezuje osobní růst, upírá kariéru a… že je jich vlastně na rození dětí škoda, ženy se skutečně začnou věnovat „něčemu důležitému“. 

Není podstatné, zda je toto vzdělání skutečné vzdělání (může to být ideologie) či nikoliv. Máme totiž inflaci vysokoškolských diplomů, které nejsou kryty žádnou skutečnou odborností. Čím se lišil Marxismus-Leninismus od současného Greenismu-Genderismu? Podstatné je, že žena získá pocit vlastní důležitosti, který překryje přirozené ženské city. Čím je osoba s nekrytým vysokoškolským diplomem hloupější, tím snáz ji přesvědčíme o její výjimečnosti. Skutečně vzdělané ženy mají děti – třeba ekonomka Markéta Šichtařová jich má sedm. O mužích to platí obdobně, ale tam nejsou následky tak fatální – my nerodíme.

Proč bychom měli být solidární s těmi, kdo nebyli solidární s námi?

Lidé, kteří mě znají, vědí, že zastávám názor, že bezdětní lidé by si měli spořit na stáří do nějakého fondu, protože se průběžného důchodového systému fakticky neúčastní – nevychovávají budoucí plátce. Není tedy důvod, aby pobírali důchod od dětí, na jejichž existenci nemají žádnou zásluhu. Jedna moje bývalá studentka (které se můj názor dotknul) se mě při slově „zásluha“ zeptala, zdali by neměla existovat nějaká solidarita. Na to jsem jí odpověděl, že není důvod být solidární s těmi, kteří nebyli solidární s námi (rodiči).

Debata pokračovala dál, a studentka (dnes čtyřicetiletá žena, která učí na univerzitě), se mě zeptala, zdali by se z „povinnosti“ mít děti dalo „vyplatit“. Právě tehdy mi došlo, že to nejde, protože peníze nestačí. K fungování průběžného systému jsou nezbytní také lidé. I v tomto případě platí otřepané pořekadlo: „Peníze budou, my nebudem“.

Při současné míře porodnosti je důchodový systém pyramidová hra

Když jsem psal o nápadu zavést vyšší zdanění pro bezdětné, měl jsem na mysli nejen příjem pro rodiny s dětmi, ale také motivaci mít děti. Mít děti musí být výhodné. A naopak nemít děti by mělo být drahé – alespoň finančně. Jedině tak se zvedne porodnost. A tu potřebujeme. Není možné, aby na jednoho pracujícího připadalo deset bezdětných důchodců.

Podotýkám, že je nutné mít vlastní děti. Řešením není to, že si jako Němci dovezeme z Keni čtvrt miliónu „kvalifikovaných migrantů“. Doktorů a inženýrů už si Němci přivezli dost. Řešením není ani to, že lidsky vyrabujeme Ukrajinu. Tito lidé se během jedné až dvou generací přizpůsobí naší ekonomické realitě, a s vědomím, že mít děti je náročné, budou raději vydělané peníze investovat do sebe.

Proč by vzdělávání nemělo být poskytováno všem dětem za rovných podmínek?

Někteří diskutující mne obviňují z levičáctví. To je nesmysl. Jen trvám na rovném přístupu k dětem. Diskriminaci dětí na základě majetku a sociálního původu výslovně zakazuje § 2 Školského zákona. Kromě toho, všechny děti vydělávají stejně – do patnácti let si nesmějí vydělat nic. Nebo zase budeme zase děti kádrovat jako v padesátých letech za komunistů?

Kdyby na mně záleželo, zrušil bych veškeré dotace a sociální dávky, vyjma zdravotně postižených. Maminky pečující o děti by dostávaly státní plat – péče o děti skutečně není žádná dovolená. Nezaměstnaní by zase dostali státem dotovanou práci s odměnou ve výši minimální mzdy (tak jako tak je platíme). Práce člověka kultivuje, zatímco nicnedělání vede k rozkladu těla i duše. Naši „sociálně znevýhodnění“ jsou toho dokladem – chybí jim vůle, pracovní návyky a v důsledku štědrých sociálních dávek i důvod pracovat, neboli motivace.

Teprve lidem, kteří pracují, bych dorovnával příjem tak, aby žili důstojně. Třeba kompletně bezplatným školstvím – podobně, jako to mají ve Finsku, kde mají děti zdarma nejen učebnice a školní obědy, ale i dopravu do školy.

Slevy na dani, přídavky na děti a jiné pohádky…

Někteří z komentujících napsali, že rodiče dostávají porodné, mateřský příspěvek, slevu na dani atd. Ne všechno je tak docela pravda. Začnu přídavky na děti. Ty většina rodičů nepobírá. Jedná se o sociální dávku, kterou pobírají rodiny, jejichž čistý měsíční příjem nepřesahuje 3,4 násobek životního minima. Zda na něj máte nárok si můžete spočítat na on-line kalkulačce ZDE.

Dále tu máme slevu na dani na děti. Toto jsou údaje za rok 2023:

Sleva na první dítě                                             15 204 Kč ročně      1267 Kč měsíčně

Sleva na druhé dítě                                           22 320 Kč ročně      1860 Kč měsíčně

Sleva na dani na třetí a každé další dítě        27 840 Kč ročně      2320 Kč měsíčně

Uplatní-li rodič slevu na dani na tři děti, ušetří měsíčně 5.447,- Kč. Krása! Ale pak tu máme slevu na poplatníka, kterým může být jak rodič, tak bezdětný plátce daně. Věřte nebo ne, ale bezdětný dostává sám na sebe větší slevu na dani, než činí sleva na děti. Opět údaj za rok 2023:

Sleva na poplatníka                                          30 840 Kč ročně      2570 Kč měsíčně

Zcela jednoznačně vidíme, že Česká republika raději podporuje dospělé než děti. Dále tu máme peněžitou pomoc v mateřství, zvanou „mateřská“. Na tu mají nárok jen ty ženy, které před porodem pracovaly a zaměstnavatel za ně odváděl nemocenské pojištěním v délce minimálně 270 dnů za poslední dva roky. Žena si tedy na svou „mateřskou“ musela vydělat. 

Ani žena, která tyto podmínky nesplní, nezůstane zcela bez podpory. V takovém případě má ihned po narození dítěte nárok na rodičovský příspěvek, který činí 300 000 korun a lze ho rozložit mezi 6 měsíců až 4 roky.

Ani porodné rodiče nedostávají automaticky. Na jednorázové porodné ve výši 13 000 Kč mají nárok jen rodiče, jejichž celkový měsíční příjmem nepřesahuje 2,7 životního minima.

Jak moc se bezdětní podílejí na financování „cizích“ dětí?

V diskusi mnozí psali, že bezdětní děti z rodin financují prostřednictvím daní, z nichž se staví školy, školky, nemocnice… Ano, je to pravda. Ovšem na těchto výdajích se podílejí i rodiče. Rodiče se také podílejí na stavbě silnic, domovů důchodců, botanických zahrad, muzeí a mnoha jiných věcí, z nichž mnohé neslouží dětem.

Jak je to tedy s podílem bezdětných na zaopatření dětí z rodin? Podle knihy Ivo Patty nazvané „Ekonomům to myslí černobíle“ se bezdětní prostřednictvím odvodů a daní podílejí na uspokojování potřeb dětí zhruba z jedné třetiny. Jak jsem psal minule, náklady na výchovu dětí rychle rostou. Zatímco v roce 2018 stála výchova dítěte od narození do osmnácti let 1 600 000 Kč, v roce 2022 už se jednalo o částku 1 800 000 Kč. To znamená, že bezdětný na dítě přispívá částkou cca 600 000 Kč, zatímco rodiče zaplatí 1. 200 000 Kč.

Takže stále je tu poměrně velká disproporce. K ní je třeba přičíst přerušení kariéry, fyzickou obsluhu dětí, vynaložený čas a v neposlední řadě „nervy“. Stále trvám na tom, že si rodiče zaslouží úctu a podporu (včetně hmotné). I v Desateru se praví: „Cti otce svého a matku svou!“

Zdroje: měšec.cz, Ivo Patta: kniha Ekonomům to myslí černobíle, Vojtěch Bauer: Německo přijme čtvrt milionu migrantů z Keni, Anežka Špátová: Děti mít nebudu! Jak si své rozhodnutí obhájit před společností

Vložil: Stanislav Korityák