Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pracující rodiče – dojné krávy českých škol. Pojďme hovořit o školství s učitelem

17.06.2024
Pracující rodiče – dojné krávy českých škol. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Hans Štembera

Popisek: Peníze - ilustrační foto

Blíží se konec školního roku a s ním přichází i řada „doporučení“, co by žákům měli koupit jejich rodiče na příští školní rok, případně kolik korun mají přispět do „třídního fondu“, spravovaného třídním důvěrníkem. Toho si rodiče obvykle na pokyn třídního učitele „sami“ vyberou na první třídní schůzce. Škola si totiž od rodičů nesmí vzít žádné peníze – na veškerou výuku dostává peníze od státu. A to i na pracovní sešity.

Ačkoliv mají české děti dle platné ústavy právo na bezplatné vzdělání, skutečnost tomuto deklarovanému právu zdaleka neodpovídá. Rodiče, o nichž se režim (Fialův i Babišův) domnívá, že jsou dostatečně solventní, jsou dojeni, kde to jen jde. Nikdo se neptá, zda mají dvě zaměstnání a co všechno si rodiče musí odříci. Mají, tak ať platí!

Na co mají rodič a jeho dítě nárok zdarma?

Slovo nárok nemám rád. Žijeme v tzv. nárokové společnosti, kdy se některé hlasité skupiny, podporované neziskovkami (které to dobro také nedělají zadarmo), domáhají nároku téměř na cokoliv, od bezplatné družiny až po bezplatné dámské vložky (říkají tomu menstruační chudoba).

Bylo by fajn, kdyby rodiče dostali alespoň to, na co platí daně a na co mají nárok podle zákona. Ale to by museli nejprve vědět, na co vlastně mají nárok. Škola jim to neřekne. Proto píši tento článek. Vše, o čem píši, vychází ze Školského zákona, z něhož si dovolím ocitovat několik paragrafů:

 

§ 2 (1) Vzdělávání je založeno na zásadách

a) rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo SOCIÁLNÍHO PŮVODU, MAJETKU, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana,

§ 2 d) Vzdělávání je založeno na zásadách bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky.

§ 27 (3) Žákům základních škol a dětem, zařazeným do přípravných tříd (§ 47), jsou bezplatně poskytovány učebnice a učební texty, uvedené v seznamu podle odstavce 1. Žáci prvního ročníku základního vzdělávání a děti, zařazené do přípravných tříd, tyto učebnice a učební texty nevracejí, žáci ostatních ročníků základního vzdělávání jsou povinni učebnice a učební texty vrátit nejpozději do konce příslušného školního roku.

 

Pracovní sešity patří mezi bezplatně poskytované učební materiály

Na školách je zavedená praxe, že škola žákům půjčuje učebnice, zatímco rodiče kupují svým dětem pracovní sešity. Tato praxe je nelegální. Odkazuji jednak na výše uvedený zákon, jednak na odpověď z Ministerstva školství, která tento právní názor potvrzuje.

Škola má povinnost dětem bezplatně poskytovat jak učebnice, tak také pracovní sešity. Na obojí dostává peníze od Ministerstva školství (prostřednictvím krajských úřadů). Jedná se o peníze, označované ONIV (ostatní neinvestiční výdaje). Školám se však nechce tyto peníze dávat dětem. Proč, to vysvětlím později. 

Rodiče dávají škole dar. Tuší to?

Jak jsem napsal, školy si od rodičů peníze na učební pomůcky brát nesmějí. Ale nic jim nebrání založit nějaké SRPŠ, které peníze vybírat může. Škola tak zabije hned dvě mouchy jednou ranou – ušetří peníze a zároveň může vykázat spolupráci s rodiči. Moderně se tomu říká participace. Je zajímavé, že na finanční participaci školy rodiče potřebují, ale na odsouhlasení působení neziskovek ve školách školy rodiče nepotřebují – tam participace není žádoucí.

Z právního hlediska to funguje tak, že rodiče prostřednictvím svého SRPŠ (toto sdružení se může nazývat jakkoliv) škole dávají dar, za nějž škola následně nakoupí pracovní sešity a jiné pomůcky, například výkresy. Ano, rodiče jsou vyzýváni k úhradě daru, aniž by jim škola řekla, že tento dar není povinný. Možná, že třídní důvěrník nepoužije slovo povinný, ale rozhodně nepoužije ani slovo dobrovolný. Prostě se vybírá, tak rodiče plaťte! 

Zeptal jsem se na MŠMT, co se stane, když rodič dar škole nedá a nezaplatí. Odpověď: Nic. Škola je povinna žákovi poskytnout všechny pomůcky, které mají jeho spolužáci. Jen na konci školního roku musí popsaný pracovní sešit škole vrátit.  

Rodiče často přispívají nevědomky i na dobrou věc

Ačkoliv vám paní třídní učitelka řekne, že jsou peníze vybírány na učební pomůcky, velice často jsou v rámci výběru peněz na sešity a pracovní sešity vybírány další peníze, z nichž se přispívá na výjezdy žákovských parlamentů nebo na podporu znevýhodněných spolužáků. Zeptejte se, kolik peněz z vybírané částky jde na přímý nákup učebních pomůcek pro vaše dítě a kolik na jiné výdaje! Zeptejte se na jaké. Možná se budete divit. A uvědomte si, že nic z toho platit nemusíte. Dokonce ani ty učební pomůcky, pokud tedy opravdu nemáte v plánu dát škole dar.

Na špinavou práci má MŠMT neziskovky

Už od roku 2016 poskytuje Ministerstvo školství prostřednictvím neziskovek bezplatné obědy. Říkají tomu krásně Obědy dětem, ale zapomínají dodat, že jen některým dětem. Za loňský rok za tyto bezplatné obědy zaplatilo MŠMT zhruba sto milionů korun. Tyto obědy tajně nabízejí třídní učitelé některým rodičům. Jiným o této možnosti raději neříkají.

Diskriminace na základě sociálního původu a majetku dle § 2 Školského zákona je zřejmá, ale nedopouští se jí škola. Na nerovné zacházení s dětmi má MŠMT neziskovky. Obědy ze státních peněz poskytují vybraným dětem nestátní neziskové organizace. Nestátní společnost se přece může sama rozhodnout, koho podpoří. Škola jen doporučuje, neziskovka přiděluje. Takto je to nenapadnutelné. Kdyby bezplatné obědy přidělovala přímo škola, musela by svá rozhodnutí zdůvodňovat. A to by při nejasně definovaných podmínkách šlo dost těžko. Proto nechalo MŠMT rozhodnutí o přidělení nebo nepřidělení bezplatných obědů na neziskovkách.

Poskytování obědů zdarma má ještě jeden účel, zlepšení mediálního obrazu neziskovek jako užitečných organizací. Podle Strategie spolupráce veřejné správy s nestátními neziskovými organizacemi na léta 2021 až 2030, kterou schválila v roce 2021 Babišova vláda, „je potřeba, aby státní instituce přijaly taková opatření, která by zvyšovala veřejné povědomí o pozitivní roli těchto  organizací a významu jejich činnosti pro širokou veřejnost“ (str. 17). 

Obědy zdarma jsou jedním z těchto opatření. Kdyby obědy zaplatilo přímo MŠMT, nemohly by neziskovky za státní peníze veřejně prezentovat svou šlechetnost.

Proč musí školy ušetřit na dětech?

Jak jsem napsal, sešity, výkresy a pracovní sešity se nakupují z tzv. ONIV – ostatních neinvestičních výdajů. ONIV je možné použít na úhradu sociálního a zdravotního pojištění. Stejně tak z něj lze hradit zaměstnanci prvních 14 dnů pracovní neschopnosti. Uhrazeny mohou být i jiné výdaje, které souvisí s pracovně-právními vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem – cestovné, vzdělávací semináře, školení, pojištění odpovědnosti za škodu, zdravotní prohlídky zaměstnanců. Peníze z ONIV lze využít také na vzdělávání pedagogických pracovníků, a to jak na úhradu seminářů samých, tak třeba cestovného.

Vidíte, kolik je potřebných, kteří potřebují peníze víc, než rodiče žáků? Od letošního roku by peníze na učební pomůcky měly být odděleny, ale nevěřím tomu, že školy ustoupí od zaběhnuté praxe.

Kartu ISIC můžete klidně odmítnout – nepotřebujete ji vy, ale škola

Jakmile nastoupí  vaše dítko do školy, je vysoce pravděpodobné, že vám paní učitelka hned v první třídě předloží jako samozřejmou povinnost koupit si kartu ISIC, coby oficiální doklad školy. Takto je karta prezentována firmou, která karty ISIC prostřednictvím škol distribuuje a školy její reklamu přebírají. Kdyby skutečně byla kartička oficiálním průkazem školy, byla by škola povinna vám ji vydat bezplatně, maximálně za cenu nákladů.

Školy jsou v případě kartiček ISIC velice specifickým dealerem. Dle smlouvy, kterou mám k dispozici, se zavazují vydavateli kartiček ke smluvní pokutě, pokud by někdo z rodičů kartu včas nezaplatil, ale zároveň na této kartě nemohou mít žádný zisk. Přitom karta se dětem prodává za 400 korun, ačkoliv náklady na její výrobu nepřesahují 50 korun. 

Školy karty využívají k evidenci příchodů a odchodů žáků a zaměstnanců. Aby žáci měli kartičky, je primárně potřeba školy – škola chce mít přehled. A ač je karta ISIC rodičům prezentována jako průkaz plný výhod, svým partnerům její vydavatel slibuje něco úplně jiného: „Dlouhodobě pro vás vychováváme nové loajální zákazníky.“ Výhodné je to i pro školu. Cituji z archivované verze webových stránek vydavatele karet ISIC: „Zavedením průkazů nevznikají žádné investice na straně školy.“ Zajímalo by mě, kdo tedy platí terminály pro načítání čipů, když na straně školy nevznikají žádné investice. Ano, jediný, kdo ostrouhá, jsou opět rodiče.

Zdroj: 561/2004 Sb. Školský zákon

 

Stanislav Korityák

QRcode

Vložil: Stanislav Korityák