Jak špatně pochopený americký psycholog, pan Bloom, ruinuje naše školství... Pojďme hovořit o školství s učitelem
27.05.2024
Foto: Se svolením University of Chicago Photographic Archive, apf 09293
Popisek: Americký psycholog Benjamin Bloom, který vytvořil koncepci mastery learning, založenou na individuálním přístupu a postupném zvládání učiva
Jinak řečeno, Národní pedagogický institut (dále NPI) pracuje s Bloomovou taxonomií stejně dogmaticky, jako komunisté s Marxovými spisy... Málokdo tuší, že kořeny dnešní revize Rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP) sahají až do roku 1956, kdy americký psycholog ruského původu Benjamin Bloom sestavil tzv. Bloomovu taxonomii. Původně tato taxonomie vznikla pro potřeby hodnocení testových otázek. Pan Bloom totiž tvrdil, že ne vždy testy hodnotí to, co deklarují. To ostatně platí dodnes. Postupně se taxonomie stala také nástrojem pro klasifikaci učiva a tvorbu kurikulárních (vzdělávacích) dokumentů.
Pan Bloom rozčlenil míru znalostí a dovedností do jednotlivých kroků, od nulové až po profesionální úroveň. Přitom výslovně napsal, že pokud žák nedosáhl nižší úrovně, jen těžko dosáhne vyšší. Pak ale proběhla revize Bloomovy taxonomie a od té doby už tato zásada neplatí. Žák prý může některé úrovně přeskočit. Dle mého názoru měl pravdu pan Bloom.
Co je to Bloomova taxonomie?
Bloomova taxonomie je teorie o cílech vzdělávání. Vymezuje strukturu cílů vzdělávání a jejich vztah k různým úrovním myšlení. Nutí nás odpovědět si na tři otázky:
1. CO je natolik důležité, aby se tomu žáci měli povinně učit?
2. JAK zorganizovat výuku, aby se to, CO JE DŮLEŽITÉ, dokázali žáci naučit?
3. JAK hodnotit, aby bylo hodnoceno to, co je opravdu důležité?
Bloomova taxonomie je hodnotná především tím, že konkretizuje cíle vzdělávání (definuje specifické a měřitelné cíle). Až do revize v roce 1999 se dělila na tři okruhy:
1. Kognitivní (myšlenkový) okruh
2. Afektivní (emoční) okruh
3. Senzomotorický okruh
Kognitivní (myšlenkový, rozumový) okruh
Kognitivní okruh je nejobsáhlejší a popisuje jednotlivé úrovně poznání. Myšlenkové (kognitivní) operace jsou řazeny podle zvyšující se náročnosti. Postoupení na vyšší úroveň je podmíněno zvládnutím úrovní předchozích:
1. Znalost – zahrnuje zapamatování představ, učiva nebo jevů
2. Pochopení – představuje pochopení podstaty problému – porozumění, jak jev funguje
3. Aplikace – použití osvojené informace k řešení konkrétního problému
4. Analýza – rozbor učiva na jeho základní části a odhalení vztahů mezi jeho částmi; spočívá v pochopení, jak jsou tyto části navzájem uspořádané
5. Syntéza – skládání jednotlivých částí tak, aby tvořily celek; zde je začátek tvůrčí činnosti
6. Hodnocení – porovnáváme, nakolik se výsledek shoduje s původním záměrem
Afektivní okruh
Afektivní okruh se zaměřuje na emoční, pocitové a subjektivní poznávání. Afektivní cíle se fakticky vztahují k postojům a hodnotám žáků. Osobně se domnívám, že do této oblasti by škola neměla zasahovat, protože je odtud jen krůček k indoktrinaci a propagandě, které závisí na tom, kdo je právě u moci. Hodnotové ukotvení by měla dítěti dávat rodina. Nezbytnou součástí rozvoje afektivního okruhu je interakce s vrstevníky.
Senzomotorický okruh
Dovednosti v senzomotorickém okruhu popisují schopnost fyzicky manipulovat s nástroji. To je přesně to, o čem jsem psal v jednom ze svých předchozích textů – je nezbytné vytvořit spoj hlava-ruka. Jen při výrobě dětí se obejdeme bez rukou a upřímně, není tam nezbytná ani ta hlava. Vždy je však nutné věnovat se praxi. Praxi nelze nahradit větší dávkou teorie.
Je evidentní, že byl Benjamin Bloom univerzitní profesor a s propojením hlavy a ruky neměl osobní zkušenost, jako třeba chirurgové či stomatologové. To bude pravděpodobně důvod, proč nikdy nevytvořil podkategorie pro dovednosti v senzomotorickém okruhu.
Je však obdivuhodné, že i bez této zkušenosti věděl, že tato kategorie existuje a že je důležitá. Pravděpodobně se setkával s inteligentními lidmi, pracujícími rukama, jako jsou výtvarníci, řemeslníci, lékaři či technici. Jistě si uvědomoval, že tito manuální intelektuálové mají něco, co čistým intelektuálům chybí.
Revidovaná Bloomova taxonomie
V roce 1999 byla Bloomova taxonomie revidována. Úpravy ve svém článku velice pěkně popsala paní Dagmar Hudecová ZDE. Při revizi byly původní tři okruhy (kognitivní, afektivní, senzomotorický) nahrazeny tabulkou o dvou dimenzích: znalostní a kognitivní. Bohužel, autoři se při úpravách dopustili dvou zásadních chyb:
1. Zcela vypadl senzomotorický okruh. Ano, je to ten, který lze rozvíjet pouze vlastní fyzickou činností. Bloomovým pohrobkům a současně hrobníkům Bloomovy taxonomie tento rozměr lidského poznání zcela unikl. Zároveň neměli dostatek pokory a prozíravosti na to, aby uznali, že může existovat něco, co přesahuje intelektuální rozhled univerzitního intelektuála.
To je jeden z důvodů, proč se skutečné inovace rodí mimo univerzity. Steve Jobs, Bill Gates ani Mark Zuckerberg nedokončili vysokou školu. Zato měli potřebu si všechno ohmatat vlastníma rukama. Teprve ve chvíli, kdy s věcmi něco děláme, přicházejí inspirativní nápady. Ducha a hmotu nelze oddělit. I Bůh ke stvoření Evy potřeboval hmotu – Adamovo žebro.
2. Autoři úprav tvrdí, že není nutný postup od nejjednoduššího k nejsložitějšímu, jako příklad uvádějí: „Žák může hodnotit, aniž by aplikoval.“ S tím nemohu souhlasit. Odporuje to základním pedagogickým zásadám i zdravému rozumu. Žák možná může hodnotit, ale jeho hodnocení bude zákonitě chybné. Vychází z neúplného pohledu na komplexní problém. To je jedna z příčin, proč studentské volby dopadají jinak, než ty skutečné. Neziskovkami vytelátkovaní studentíci postrádají část zkušeností, nezbytných ke komplexnímu hodnocení.
Právě proto by volební právo měli mít lidé až po odpracování dvou let. Klidně od šestnácti, pokud pracují. Člověk, kterého živí ostatní (společnost, rodiče), není dospělý. Mimoto kdo nepřispěl do celkového balíku peněz, o nichž se ve volbách také hlasuje, nemá právo rozhodovat o jejich přerozdělování.
|
Upravená verze Bloomovy taxonomie:
Revidovaná Bloomova taxonomie rozlišuje na svislé ose čtyři typy poznání:
|
V třídní knize musí být sloveso v činné podobě
Předpokládám, že se většina učitelů již setkala s požadavkem činného vyjádření toho, co dělali při výuce. Zatímco dříve se do třídní knihy psalo, co jsme na hodině dělali, dnes musí zápis obsahovat nějaké činné sloveso, např.: „žák čte s porozuměním“ atd.
Ideální je, když zápis obsahuje také slovo žák (máme pedagogiku, zaměřenou na žáka), ale činné sloveso je nezbytné – podle zákona padajícího h…, které se do škol valí z nadnárodních organizací (EU, OECD, OSN, UNICEF) přes soukolí MŠMT, NPI až po ČŠI, drába, který na důsledné užívání činného slovesa dohlíží.
Jsou školy, jejichž ředitelé mají k činnému slovesu takovou úctu, že nutí učitele do třídních knih kopírovat očekávané výstupy ze školního vzdělávacího programu. Co kdyby bylo něco špatně? To není vtip. Takové školy opravdu jsou.
Bloomův-Korityákův panelák edukačních cílů
Ještě jednou se vrátím k tvrzení vědců (neskuteční troubové), kteří došli k závěru, že při výuce není nutný postup od jednoduššího ke složitějšímu.
Bloomova taxonomie bývá někdy zobrazována jako soustředné kruhy, dělené na segmenty, jindy jako květina (ZDE). Možná právě toto zobrazení svádí k představě, že nezáleží na pořadí jednotlivých úrovní myšlenkového procesu, což není pravda. Posloupnost je přesně dána. Asi by bylo lepší Bloomovu taxonomii znázorňovat obdobně jako Maslowovu pyramidu potřeb, čímž by bylo na první pohled jasné, že nižší patra tvoří základ pro výstavbu vyšších pater.
Protože pyramidu již obsadil pan Maslow, zarezervoval jsem pro pana Blooma panelák. Takto by mohl vypadat Bloomův-Korityákův panelák edukačních cílů:
Chci-li dosáhnout cíle, musím jej přesně definovat
Věřte nebo ne, ale i za požadavek činného slovesa může pan Bloom! Ten ve své taxonomii skutečně napsal, že správný výběr slov určuje, zda bude výsledek testování odpovídat zadání. O nezbytnosti přesného stanovení cíle se běžně dočteme v manažerských příručkách.
Je rozdíl, jestli si do diáře napíši „obchod“, nebo „potraviny – koupit chleba, sýr, 5 rohlíků“. V obou případech do obchodu dojdeme, ale jen ve druhém případě máme jistotu, že na nic nezapomeneme. Já si činnosti v diáři seskupuji podle místa, kde je mohu vyřídit: město, e-mail, telefon, PC, internet. Když mám v ruce telefon, vyřídím všechny telefonáty. Když jsem ve městě, vyřídím pochůzky po úřadech a nákupy.
Čin se projevuje na úrovni jazyka, ale slovo nenahradí čin
Představa, že se zvýší kvalita výuky, pokud učitele donutíme psát do třídní knihy činné sloveso, je zcestná. Slovo, zapsané v třídní knize, nemá nejmenší vliv na kvalitu výukového procesu. To, že do TK napíši „žák čte s porozuměním“, vůbec neznamená, že na dané hodině žák (všichni žáci?) četl s porozuměním. O jakém porozumění můžeme hovořit u učitele, který činně zapisuje, ale netuší, že tak činí na základě Bloomovy taxonomie?
Činy se projevují na úrovni jazyka, ale nefunguje to naopak. Slovo nikdy nenahradí čin. Ani za komunistů kecy o plnění plánu na 120 procent nenaplnily zbožím obchody. Bloomovi následovníci včetně Národního pedagogického institutu (NPI) zacházejí s Bloomovou taxonomií stejně hloupě a dogmaticky, jako komunisté s Marxovými spisy.
Tím nijak nezpochybňuji nutnost přesného popisu úkolu. Je to dovednost, kterou využijeme v každodenním životě. Tento článek jsem psal v pohostinství. I tam jsem na toaletě našel přesný popis zadání – a úkol jsem úspěšně splnil:
Zdroje: List formátu A4 na toaletě v restauraci, Revize Bloomovy taxonomie edukačních cílů (The Revision of Bloom‘s Taxonomy of Educational Objectives)pixabay
Vložil: Stanislav Korityák