„Výkonová škola“? Ukázkový příklad jazykové manipulace. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Se svolením enciclopedia.com.pt

Popisek: Vojenská akademie Spojených států amerických ve West Pointu (United States Military Academy)

Už několik let se v mediálním prostoru můžeme setkat s manipulativním souslovím „výkonová škola“. To v nás má evokovat školu, kde se od žáků požaduje „výkon“ na úkor jich samotných. Tím je nám podprahově vnucován pocit, že jsou ve školách děti dehumanizovány a redukovány na úroveň stroje.

Ve skutečnosti žádná výkonová škola v České republice neexistuje. Kdyby se taková čirou náhodou objevila, velice brzy by ji „umravnila“ Česká školní inspekce. Samozřejmě, že školy tohoto typu existují. Jedná se o zahraniční elitní školy, kde si žáci sáhnou na hranici svých fyzických a psychických sil. Jak na takové škole probíhá výuka, píši na konci článku. Ale toto asi bojovníci za „právo být nevzdělaný“ asi na mysli neměli. Pro ně je sprosté především slovo „výkon“ ve smyslu „práce“.

Není výkon jako výkon

Propagandistům z neziskovek se podařilo zaměnit „výkon“ coby fyzikální veličinu za slovo „výkon“, vyjadřující určitou činnost ve smyslu dělat něco = konat. Udělat něco = vykonat. Provedení něčeho = výkon. Máme  lékařský výkon – třeba vytržení zubu. Tím je řečeno, že zub byl vytržen. Nic víc. Ovšem pokud lékař těch zubů vytrhne patnáct za dopoledne, pak už se jedná o výkon ve smyslu zaznamenání hodný čin. To je druhý význam slova „výkon“. Takovýto „výkon“ můžete vidět třeba ve filmu „Být chudý v nejbohatší zemi světa“.

Aby se skutečně jednalo o výkon v tom smyslu, jak nám jej podsouvají aktivisté z neziskovek nebo naše veřejnoprávní televize, muselo by se jednat o množství práce za jednotku času. Tak je definován výkon ve fyzikálním smyslu. ZDE najdete film, kde můžete vidět „výkon“ trhání patnácti zubů za dopoledne, stopáž 35:40.

Výkon ve škole je od slova „vykonat“ = něco udělat

Pokud bychom chtěli skutečně nějakou školu označit za „výkonovou“, pak by na ní muselo docházet k měření množství odvedené práce žáka za jednotku času. K tomu však nedochází. Nebo alespoň já takovou školu neznám. Z toho vyvozuji, že sousloví „výkonová škola“ je lživá manipulace. Nic takového v ČR není.

Spíše bych řekl, že problém je přesně opačný, žáci velice často žádný výkon neodvádějí, a to ani ve fyzikálním smyslu ani v pracovním – něco vykonat, něco udělat. Problém je, že žáci často opravdu nedělají nic, a mají-li něco dělat, ihned je učitel obviněn z jejich „přetěžování“. Mám obavu, že za „výkonovou“ je dnes považována každá škola, kde musí žáci něco dělat (konat) – učit se či vypracovávat domácí úkoly. Přijde vám to normální? Jaký smysl má škola, kde žáci fakticky nemají žádné povinnosti a nemusí překonávat překážky? Kam je taková škola posune? Opravdu vychová silné a sebevědomé jedince? Člověk roste právě překonáváním překážek.

Pokud člověk nepřekonává, nemůže růst. Nebo už snad někdo získal sílu povalováním se? Pokud ano, pak je správné, že školy z dotací kupují relaxační pytle na válení. Právě to je podle mne jeden z důvodů, proč má tolik dětí strach ze života. Podvědomě tuší, že na něj nejsou připraveny. Přesněji – neměly ve škole možnost poměřit své síly a život si ohmatat. Neznají jej, proto mají strach.

Neziskovkáři jsou jako komunisté – říci pro ně znamená totéž, co vykonat

Jak už jsem mnohokrát napsal, měl jsem štěstí na výborné učitele. Jedním z nich byl učitel literatury na vysoké škole, který nám vysvětlil náboženskou podstatu komunismu. Jedním z jeho rysů bylo lhaní si „do vlastní kapsy“. Plány se plnily na 120 procent, ale v obchodech zboží nebylo. Totéž zažíváme dnes. Inkluze fantasticky funguje!

Právě pan docent nám vysvětlil, že v náboženském myšlení komunistů znamenalo něco říci totéž, co něco vykonat. Oni opravdu věřili, že to, co bylo řečeno, bylo i vykonáno. Stejně tak dnes neomarxisté z neziskovek opěvují inkluzi, i když je to holý nesmysl. Jak komunisté, tak dnešní neomarxisté pěstují kulturu slova. Jak jedni, tak druzí věří, že když o něčem budou kolem dokola „žvanit“, stane se to pravdou. Jak se říká: Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Postmoderní pravdou možná – každý má svou pravdu. Ale určitě ne skutečností.

Skutečně výkonová škola? Třeba West Point v USA...

Tuto školu  popisuje ve svých pamětech bývalý americký prezident Dwight Eisenhower: Uchazeč o přijetí musí mít ukončenou střední školu a musí se vejít do věkového rozmezí od 17 do 22 let. Tvrdá výchova na akademii ve West Pointu  má u nováčků, přezdívaných „plebes“, zbořit všechny dosavadní hodnoty a pocity. Je jim současně vtloukáno do hlavy, že patří k elitě amerického národa. Učí se poslouchat a rozkazovat.

Přestože se na tuto školu mohli dostat jen uchazeči z velmi dobře situovaných rodin, byli kadeti vychováváni velice skromně. Žáci měli zakázaný jakýkoliv příjem financí zvenčí.

Aby toho nebylo málo, měli zakázané i prázdniny, tak jak je známe my. Místo nich studenti dostávali kratší dovolené podobně jako vojáci. Dwight Eisenhower se domů poprvé podíval po dvou letech studia!

Vzdělávací systém této elitní školy byl přesným opakem inkluze. Aby slabší žáci nebrzdili své nadanější nebo pilnější kolegy, byli kadeti v rámci jednotlivých sekcí rozděleni podle úspěšnosti. Přitom na znalosti byl kladen neobyčejný důraz. Věda byla povýšena na moc. Právě zaměřením na fakta se tato škola zásadně lišila od ostatních amerických univerzit. West Point měl velice vysokou úroveň v exaktních vědách a technických oborech.

Proces vzdělávání na West Pointu byl směsicí dřiny a inspirace. Kadeti byli zbaveni svobody, ale zároveň se jim dostávalo odpovědnosti. Byli povzbuzováni k tvořivosti a současně trestáni za prohřešky proti pravidlům. Jsou to protiklady, dokud si člověk neuvědomí, že cílem West Pointu bylo produkovat vůdce.

Kromě zátěže vojenského výcviku, pochodového drilu a  atletických disciplín nesli kadeti zátěž studia běžných vysokoškolských předmětů, přičemž největší důraz byl kladen na technické obory a na matematiku. Spánek byl považován za luxus. Asi se budete se divit, ale přetěžování kadetů bylo záměrné.

Jeho cílem bylo naučit kadety odolávat stresu. Měli také získat schopnost stanovit si pořadí úkolů podle důležitosti a ty méně důležité třeba vynechat. Tlak kadety naučil také „zákopovému kamarádství“. Školu nebylo možné absolvovat bez spolupráce s ostatními. Neoficiální kadetské heslo znělo: „Spolupracuj a vystuduj“. Ale myslím, že se nejednalo o kolektivní formu práce, známou z českých škol, kdy jeden pracuje a ostatní se vezou.

„Výkonová škola“ škola vytváří elitu. Koho vyprodukuje „inkluzivní škola“?

A koho nám tato necitlivá škola dala? Nejednoho amerického astronauta: Frank Borman – účastník letu Apollo 8 kolem Měsíce. Edwin Aldrin s Apollo 11 přistál na Měsíci. Edward White – první Američan, který vystoupil do kosmického prostoru. West Point absolvovali i jiní astronauti, Michael Collins, Davis Scott a Alfred Worden. Je  náhoda, že tolik astronautů pochází ze stejné školy? Myslím, že ne.

Ale škola nám nedala jen astronauty. West Point absolvoval i nám dobře známý generál George Patton. Ten akademii označil za „svaté místo“.

Chceme, aby naše děti létaly ke hvězdám, nebo se bezpečně „držely při zemi“?

Vložil: Stanislav Korityák