Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Digitální kolektivizace už má své oběti, 40 procent deváťáků má deprese. Pojďme hovořit o školství s učitelem

11.12.2023
Digitální kolektivizace už má své oběti, 40 procent deváťáků má deprese. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Stanislav Korityák (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Digitální škola, ilustrační fotomontáž

Digitalizace školství je součástí schválené Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Píše se v ní, že se digitální technologie mají stát součástí výuky ve všech předmětech. A když ve všech, tak opravdu ve všech – včetně tělocviku. To není pokus o vtip. To je skutečný požadavek.

Současně má být na digitální úroveň „povýšena“ veškerá komunikace žáka se školou. Že to není úplně nejlepší cesta, mi bylo jasné už při schválení této „strategie“. Vývoj nelze uspíšit silou, všechno musí dozrát. Historie nám říká, že vývoj často dospěl úplně jinam, než současníci plánovali. Naši předkové měli to štěstí, že neexistovaly dotace na dláždění cest do slepých uliček.

Utekly tři roky, a dočkali jsme se prvních plodů „digitálního vzdělávání“. Podle studie, kterou vypracovali vědci z Národního ústavu duševního zdraví, „až 40 procent žáků devátých tříd základní školy vykazuje známky střední, až těžké deprese, a 30 procent z nich vykazuje známky úzkosti“. Ale sčítání ztrát ještě není u konce. Největším překvapením masivního zavádění digitálních technologií do škol je to, že po dvou letech „digitalizace“ děti neumí pracovat už ani v programech, jako je Word nebo Excell, které dříve zvládaly. Jak je to možné? Inu, český vzdělávací zázrak.

Proč děti neumí pracovat ve Wordu a v Excelu? Protože hrají počítačové hry na ČT Edu...

Skutečně, navštivte stránky ČT Edu a podívejte se, jak rozvíjí digitální dovednosti vašich dětí. Najdete tam běžné hry s autíčky, které nemají žádnou didaktickou hodnotu. Samozřejmě, že ne vše je špatně. Na ČT Edu najdete i hry, formující postoje dětí. Mě nejvíc zaujala hra s pitím piv. Je dobře, že Česká televize podporuje národní tradice. Jen lituji, že ta piva byla jen virtuální. Velice pěkný byl také adventní kalendář, z něhož se děti, mimo jiné, dozvěděly, jaké pořady je na ČT čekají. To jste jistě chtěli, že ano, milí rodiče?  Proto všichni platíme daně, televizní poplatky a posíláme děti do školy.

 

pití pivPití piv v hře na ČT edu; foto Česká televize

Tak jsme si pohráli na ČT Edu, ale psát ve Wordu stejně nebudeme. Děti se podle nové koncepce musí učit informatickému myšlení! Historie se opakuje. Dodnes si pamatuji, jak jsme pomocí značek zaznamenávali do diagramů algoritmy. Neříkám, že mi to uškodilo. Schopnost rozfázovat proces využívám dodnes, ačkoliv neprogramuji. Ale my jsme se i při tom kreslení diagramů naučili i pracovat v běžných programech.

Dnes se to dělá moderněji, a navíc na úkor praktických dovedností. Zatímco my jsme ke kreslení vystačili s tužkou a papírem, dnes se užívají různé pomůcky, které mají děti provést předem stanovenou trasou z bodu A do bodu B. Buď na monitoru, nebo pomocí „autíček“ (někdy mají podobu broučků). Těm děti pomocí šipek programují trasu. Je to dost podobné hře na šipkovanou, kterou jsme hráli v dětství.

Po výpočetní technice zkolabuje výuka matematiky a českého jazyka

A proč tedy děti neumí pracovat v běžných programech? No přece proto, že práce s něčím tak banálním není součástí učebních plánů výpočetní techniky. Toť vše. Žádné složitosti v tom nehledejte!

Ale nemějte obavy! Vaše děti o nic nepřijdou. Ihned po tom, co reformátoři zjistili, že děti nic neumí, našli ještě geniálnější řešení! Práci s „obyčejnými programy“, jako je Word, Powerpoint nebo Excell, se žáci naučí v rámci jiných předmětů. Takto nám to bylo vysvětleno na kurzu, pořádaném Národním pedagogickým institutem, který je přímo podřízen Ministerstvu školství.

A ono to tak na školách opravdu probíhá. Učitelé češtiny mají povinnost (pod hrozbou sankce) učit děti v rámci hodin českého jazyka pracovat s Wordem, zatímco učitelé matematiky musí (stejně dobrovolně) v čase, určeném matematice, učit žáky pracovat v Excellu. Nedělám si legraci. Tak to opravdu je. Obdobně byly obohaceny i hudební a výtvarná výchova. A jsou školy, kde do výtvarky natvrdo vložili místo kreslení výpočetku, protože i na počítači se dá kreslit. Třeba ve Wordu. Jasně, že je to stále ten oddychový předmět pro uvolnění a kreativitu!

Pochopitelně nedojde k rozkladu jen těchto předmětů, ale i těch ostatních. Z těch ale děti nebudou skládat přijímací zkoušky. Proto je přehlížím stejně bohorovně jako Ministerstvo školství.

Když máme dělat na počítačích všechno, tak všechno. Kázeň musí být!

Jako vzorný, spořádaný a poslušný digiučitel se snažím digitální technologie využívat ve všech oblastech svého života, seč mohu. Jen do postele svého miláčka brát nesmím. Žena žárlí. Ale to nic nemění na mé lásce k ICT! Správný postoj je přece to nejdůležitější! A nejen postoj je důležitý. I posez. Na notebooku sedím (používám jej místo polštářku pod zadek, abych dosáhl na stůl) a svačím (po sklapnutí se z něj netrousí drobky – zůstanou v klávesnici, a také kousky salámu vydrží dlouho čerstvé). Notebook má v mém životě skutečně široké uplatnění. Já na něm dokonce i bobuji! Věřte nebo ne, ten „elektrošmejd“ nejede vůbec špatně. Můžete se podívat:

 

korityák na notebookuHezké, že? Nevím, jak vy, ale postrádám digitální záchodové prkénko. Asi na něj, hned po oblevě, přestavím své digiboby.

WHO: Od pěti do patnácti let maximálně dvě hodiny u digitálních zařízení denně!

Ani zdravotní otázku MŠMT nemá dořešenou. Už v roce 2021 jsem se oficiálně dotázal, zda má MŠMT k dispozici studii, která by zkoumala vliv digitálních technologií na zdraví žáků. Dostal jsem šestistránkovou odpověď, kde mi všechno dobře vysvětlili, ovšem bez požadované studie. Tyto studie však existují. Jen se zrovna moc nehodí. A nejsou k dispozici jen studie. Také WHO vydala stanovisko, které je naprosto nekompromisní: „Žádná obrazovka pro dítě mladší dvou let, od dvou do pěti let hodinu denně, a od pěti do patnácti let maximálně dvě hodiny denně.“ Je řeč o maximální doporučené dávce modrého záření za den – tj. telefon, počítač i televize dohromady.

Neurolog: Škola dává dětem něco, co funguje jako tvrdá droga… Nikomu to nevadí?

Před poškozováním dětí v žoldu digitálního diktátu varuje i neurolog a neurofyziolog, profesor Martin Jan Stránský: „Je naprosto bez diskuse prokázáno, na základě skutečně věrohodných studií, že k těmto problémům dochází, a to nejen na základě psychologických změn. Tyto změny jsou dokonce podpořeny fyziologicky, to znamená, že můžeme vidět v mozku, že se tam děje něco, co se dít nemá. A zároveň se to děje právě v těch částech mozku, které ručí za funkce, jako je gramotnost, intelektuální schopnost řešit problémy, a tak dále. A to je v přímé souvislosti s počtem hodin, co dítě stráví před obrazovkou. A co je nejzajímavější: Vědci viděli tyto změny, aniž by věděli, který mozek patřil kterému dítěti, a kolik hodin se koukalo do obrazovky. Máme tady něco, co pro děti funguje jako toxická droga. To je fakt, ne názor.“

Digitální kolektivizace už má své „kulaky“

To, že digitální totalita nejvíc postihla děti, je nesporné. Nejprve to byla nucená izolace u monitorů za covidu (ne pro všechny děti, vybrané „znevýhodněné“ děti do škol chodily i tehdy, když to vaše děti měly zakázané), a nyní zase mají přikázané povinné sezení u monitorů.

Násilná (násilí je i psychické) digitalizace však postihuje i učitele. Možná někomu bude připadat slovo „totalita“ přehnané, ale lepší označení pro metody, užívané k prosazování „digitálního vzdělávání“ na českých školách, nenacházím. Nátlak na učitele je silný. Předpokládám, že ředitelé jsou pod ještě větším tlakem než my. Jinak si nedokážu vysvětlit, co se děje. Učitelé jsou nuceni zapisovat do tabulek a on-line kalendářů, že skutečně použili tablety či notebooky, aby si zasloužili pohyblivou složku svého platu, která je určena jen těm pokrokovým. Pod obdobným tichým nátlakem probíhá i „dobrovolná“ účast na školeních.

Kde nepomohl cukr, tam nastupuje bič. Učitelům, kteří se nepodvolili, je otevřeně vyhrožováno vyhozením ze školy. Není jich mnoho, ale jsou tací. Jak vidíte, i digitální kolektivizace má své zaprodance a kulaky. Co to píš…? Totalita… Příliš silné slovo na naši svobodnou zemi.

Snad bych mohl použít trochu jemnější výraz „šikana“. Ano, cítím se šikanován. Schválně jsem spočítal všechny e-maily z listopadu 2023, které se týkaly digitálních technologií. Bylo jich 25! Věřte nebo ne, ale opravdu se cítím jako štvané zvíře. Kdyby mi tento počet zpráv posílala soukromá osoba, byl by to nepochybně stalking. Ale protože mi je zasílá „střední článek podpory“, je to podpora. Na MŠMT a NPI nejspíš necítí rozdíl podporou a vlezlostí. A nevyžádaná podpora je vlezlost.

Jak se z nadnárodních korporací stali nejlepší kámoši Ministerstva školství

Když už toto všechno víme, asi těžko budeme chápat, proč MŠMT s takovou razancí tlačí ICT do škol. Odpověď nalezneme opět ve Strategii vzdělávací politiky ČR 2030+: „Technologie mají být nástrojem rozvoje nových metod a forem vzdělávání i hodnocení. Budeme usilovat o zvýšení kvality výuky prostřednictvím technologií a o skutečnou integraci digitálních technologií do komunikace se žáky.“ (str. 32)

A pročpak jsou tyto technologie pro české děti tak důležité? No přece protože se na tvorbě „vzdělávací strategie 2030+“ podílela tzv. Digikoalice, která sdružuje firmy Google, Microsoft, Acer, Bakaláři, Edookit, Gender studies (i tam rozumí ICT), IBM, Oracle, nadace O2, T-mobile, nadace Vodafone, Škoda auto, Alza (také Alzák ví lépe než vy, co potřebuje vaše dítě), Czechinvest, E-on, Hospodářská komora a jiní.

K nim se přidala spousta malých zvířátek, která těm velkým dělají „digitální křoví“. Některá „malá zvířátka“ působí v tomto uskupení až bizarně, třeba Klub českých turistů. Co má tato parta společného s Googlem a se vzděláváním? Dle mého nic. Asi dětem malují turistické značky, aby cestou do digitálního ráje nezabloudily. Dohromady se jedná o zhruba 250 organizací, kterým jde o blaho našich dětí. Docela pěkná Digizoo, že ano? Pardon – Digikoalice.

Zdroje: Novinky – článek z 10. 10. 2023, Zpráva o digitálních závislostech v České republice 2023, komunikace autora s MŠMT, Kurz NP: Rozvoj digitálních kompetencí v cizím jazyce

 

Stanislav Korityák

QRcode

Vložil: Stanislav Korityák