Opravdu dětem ubližuje především rodina? Prý ano. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Pixabay

Popisek: S tátou násilníkem? Ilustrační foto

Alespoň to tvrdí jistá neziskovka, podporující vládní záměr zakázat užívání fyzických prostředků při výchově dětí. O tom, že Ministerstvo spravedlnosti připravuje změnu Občanského zákoníku, která by zakázala užívání fyzických trestů při výchově dětí, se píše už dlouho. Ale většina Čechů stále považuje „jednu výchovnou“ za plně adekvátní výchovný prostředek. Já také.

Proto je nutné uspořádat „údernou akci“, a dovzdělat děti i učitele, aby začali hlásit každý křivý pohled, každé zvýšení hlasu i každý „lepanec“, aniž by se někdo zabýval příčinou, která k výchovnému kroku rodiče vedla. Co na tom, že změna Občanského zákoníku ještě nebyla schválena a oprávněné plácnutí přes zadek je naprosto v souladu s platnou legislativou?

Akce odporuje zákonu, ale to aktivistickým ředitelům evidentně nevadí

Akce, o níž píši, se nazývá „Bubnovačka“. Pořádá ji nezisková organizace Centrum LOCIKA. Spočívá v tom, že děti ve školách tlučou do čehokoliv, co je po ruce, aby bylo slyšet symbolický pláč dětí týraných v rodinách. Následně mají být žáci proškoleni podle materiálů od „odborníků“ z Centra LOCIKA. Letos má tato akce proběhnout 20. 11. 2023 a je do ní přihlášeno na 200 škol. Organizátoři nás nenechávají na pochybách, co je cílem: „Účastí v Bubnovačce dáváte jasně najevo, že násilí do výchovy a do života dětí nepatří.“

Jako rodič, občan i učitel mám k této akci zásadní výhrady:

Pořadatelé „Bubnovačky“ neodlišují násilí na dětech od zákonných výchovných prostředků. Podsouvají dětem i učitelům, že výchovné zásahy rodičů jsou domácím násilím. To je v rozporu s Občanským zákoníkem.

Centrum LOCIKA vytváří v dětech genderové stereotypy a posiluje předsudečnou nenávist k mužům – ve všech čtyřech výukových kartách je jako násilník prezentován muž. Šíření předsudků na základě pohlaví do škol nepatří.

Centrum LOCIKA v očích dětí stigmatizuje otce. Oním „zlým mužem“ je ve všech případech otec. Jedná se o flagrantní porušení Antidiskriminačního zákona.

Autoři akce – tím, že dětem zamlčeli zákonné právo rodičů na použití „přiměřených výchovných prostředků“, a zároveň předsudečně útočí na otce, poškozují soudržnost rodin.

Pracovníci Centra LOCIKA manipulují se statistickými údaji o trestné činnosti. Tu připisují rodinám, aniž by doložili zdroj informací. Se statistickými údaji pracují velmi nestandardně - míchají trestnou činnost (vraždy, znásilnění, sexuální zneužívání), hádky v rodinách a výchovu.

Těmto závadným materiálům, které odporují platné legislativě, některé školy vystavují svěřené děti, aniž by měly souhlas zákonných zástupců dětí. 

Čím se liší násilí od výchovy?

První, s čím se musíme vypořádat, je otázka, co je to násilí. Typickým znakem násilí je snaha někomu ublížit, nebo donutit člověka dělat něco, co odporuje jeho vnitřnímu nastavení. Asi se shodneme na tom, že násilím není to, když přimějeme dítě vyčistit si zuby. Pokud jej ovšem donutíme vyčistit si jazykem boty, násilí to nepochybně bude. To je druhý znak násilí – ponížení člověka a jeho důstojnosti. Oba tyto znaky jsou vlastní fyzickému i psychickému násilí. Přesně v této míře připouští použití síly (a nemusí se jednat o bití) § 884 (2) Občanského zákoníku: „Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.“

A pak tu máme výchovu. Při výchově také dítě nutíme do určitých činností, které dělat nechce – čistit si zuby, uklízet si hračky nebo umývat nádobí. Rozdíl je v tom, že našim cílem není mu ublížit, ale naučit jej samostatnému fungování a schopnosti žít v souladu s ostatními lidmi. I při této činnosti dítě občas plácneme přes zadek, nebo mu něco přikážeme. Základním rozdílem je motiv. Snahou rodičů není dítěti ublížit, ale vést jej ke spořádanému životu a pozvednout jej – fakticky budují jeho hodnotový systém (nezabiješ, nepokradeš…) a vnitřní nastavení, kterému říkáme morálka.

Jak násilí definuje Centrum LOCIKA? V podstatě nijak – uvádí příklady, v nichž fakticky popisuje rodinné hádky (což není klasické násilí). Dále argumentuje trestnými činy, spáchanými na dětech. O existenci zákonných výchovných prostředků se aktivisté nezmiňují. Jen říkají, že „násilí“ do výchovy nepatří. Ale výchova není násilí. Takové tvrzení je demagogické a odporuje zákonu.

Jak protlačit svou agendu do škol? Nejprve je nutné přesvědčit učitele a ředitele

Nejlepším spojencem propagandistů a demagogů je lenost některých pedagogů, kteří rádi převezmou jakékoliv „výukové materiály“, které jim někdo podstrčí. Přitom se může jednat o prachsprostou propagandu označenou jako „preventivní program“.

Tam, kde nepomohou „předžvýkané edukační materiály“, je nutné zacílit na emoce. Takto akci „bubnovačka“ prezentovali aktivisté v e-mailu pro pedagogy: „Za posledních 8 let v důsledku násilí v rodině zemřelo 44 dětí, 799 jich mělo trvalé zdravotní následky, přes 15 tisíc potřebovalo péči psychologa a 3229 dětí skončilo z důvodu násilí v rodině v ústavní péči. Jde o jasný signál toho, v jak závažné situaci se nacházíme, a také, jak moc je Bubnovačka potřebná. Pojďme společně opět ukázat, že nám osud dětí není lhostejný!“

Opravdu je rodina nebezpečnější místo než škola nebo třeba Centrum LOCIKA?

Zdroj dat, z nichž aktivisté čerpali, chybí. Doložena není ani informace, že „domácím násilím je v České republice ohroženo 14% dětí, tj. 2-3 děti ve třídě“. Když už jsme u tříd – bylo by dobré porovnat počet násilných činů, jimž jsou děti vystaveny ve škole, a to zvláště ze strany spolužáků. I toto je násilí a dochází k němu vlivem nedostatečných kompetencí pedagogů. Vážně je rodina nebezpečnější než škola? Nejsem si jist.

Ať už je řeč o vraždách nebo sexuálním zneužívání dětí, bavíme se o trestných činech, což je jednání naprosto jiné, než jedna výchovná v rodině nebo hádka rodičů.

Zůstaňme chvíli u statistiky. Aktivisté uvádějí, že za posledních 8 let zemřelo v důsledku násilí v rodinách 44 dětí. Příčinu úmrtí neuvádějí – bylo dítě zavražděno? Spáchalo v důsledku neutěšené situace v rodině sebevraždu? Zemřelo na zanedbání péče? Zemřelo hlady?

Z marginálního jevu se dělá jev masový – podobně jako u „transgender tematiky“

Dáme-li tato „bombastická data“ do souvislosti s celkovou kriminalitou, naskytne se nám zcela jiný obrázek. Dle údajů Policie ČR bylo od roku 2014 do roku 2022 (8 let) v ČR spácháno 1081 vražd. V tomto kontextu už toto číslo tak ohromující není. Přitom nevíme, jak tyto děti zemřely. Jedná se o naprosto zjevnou, a hlavně nepodloženou, manipulaci s čísly.

Pojďme však dále. V ČR bylo za oněch 8 let spácháno 1081 vražd. Kolik znáte osobně příbuzných či známých lidí, kteří byli zavražděni? Já nikoho. Předpokládám, že na tom budete podobně. Počet dětí, které měly zemřít v důsledku domácího násilí je výrazně nižší – cca 5% uvedeného čísla, tj. asi 5 dětí za rok. Ale aktivisté z LOCIKY tato čísla tlačí do škol, jako kdyby v českých rodinách bylo zabíjení dětí na denním pořádku. 

Zabít dítě je hrozné, ale masový jev to není. V mnoha případech se jednalo o hromadné činy. Například paní na Břeclavsku zabila 3 děti. Paní u Poličky zabila 4 děti současně. Jedná se o jev výjimečný, avšak mediálně přitažlivý. Je smutné, že dámy z Centra LOCIKA se neštítí tyto excesy zneužívat k manipulaci učitelů.

Malá lež, velká lež, statistika…

A pak je otázka hledání příčin, proč k zabití dítěte došlo. Bylo násilí příčinou zabití, nebo jen průvodním jevem jiného problému? Nemohlo se jednat o následek duševní poruchy? Nesmíme zapomínat ani na tzv. „laktační psychózu“. Mnohé z dětí zabily matky těsně po narození. Co bylo příčinou spáchání trestného činu, je v soudním spisu. Mají dámy z Lociky soudní spisy k dispozici, že tak sebevědomě argumentují statistikou?

„Alarmující čísla“ Centra LOCIKA silně připomínají oficiální statistiku za Covidu. Zpočátku vláda prezentovala každé úmrtí pacienta, který měl Covid, jako úmrtí na Covid. Dělo se tak i v případech, kdy dotyčný zemřel třeba při autonehodě. Měl covid? Měl! Zemřel tedy na Covid! Teprve po kritice ze strany „dezinformátorů“, vláda změnila formulaci na: „úmrtí s Covidem“.

Jsou případy, kdy k vraždě dětí dohnal matku strach z odebrání dětí – z nevyžádané pomoci

To byl případ paní z Pardubicka. Matka v Širokém Dole zabila své 4 děti (dle vlastní výpovědi) ze strachu, že jí pro neutěšené rodinné poměry děti odebere sociálka. Přitom podle výpovědí sousedů na děti byla hodná, vzorně o ně pečovala, ale tížila ji sociální situace a ve zkratu zareagovala tak, jak zareagovala. Bála se, že jí úřady děti vezmou. Je třeba mít na paměti, že i přílišná péče státu může být kontraproduktivní. Rodiče občas chybují, ale v drtivé většině případů nechtějí dětem ublížit.

Chtějí se aktivisté podílet na výchově dětí? Ať se podílejí i na jejich výživě!

Aktivisté z neziskovek dokola zdůrazňují jeden aspekt rodičovství – výchovné plácnutí. Ale opomíjejí, že rodiče, stejně jako učitelé, mají vůči dětem řadu povinností. Aby je mohli naplnit, potřebují adekvátní výchovné prostředky. I policisté a městští strážníci mají k dispozici celou řadu donucovacích prostředků – obuškem počínaje, a vytlačováním vozidlem konče.

Jakých výsledků budou policisté dosahovat, pokud jim Ministerstvo spravedlnosti tato oprávnění odebere? Asi podobně, jako to dnes mají v Německu.  A tak to dopadne i s výchovou. Už dnes se slabost učitelů projevuje na nevychovanosti některých dětí ve školách, což má za následek ohrožení bezpečnosti ostatních dětí.

Naprosto nechápu, kde aktivisté berou tu drzost dávat dětem bez souhlasu jejich rodičů dobré rady. Člověk, který dítěti nedal ani suchou kůrku chleba, mu nemá právo cokoliv vykládat.

Když už chtějí dámy z Centra LOCIKA dětem tak vehementně pomáhat s výchovou, nechtěly by se podílet i na jejich výživě? Dle údajů ČSÚ činí náklady na výchovu dítěte od narození do plnoletosti přibližně 1.600.000,- Kč. Za den to dělá 240,- Kč. Rád se o tyto náklady s dobrými vílami z Centra LOCIKA podělím. Za odměnu jsem pro ně složil poetický veršík, v němž je slovo „bubny“ citoslovcem. Asi jako „paci-paci“.

Bubny, bubny, bubny – slétají se drbny!

Zdroje: Statistika Policie ČR, Český statistický ústav, informační materiály Centra LOCIKA

Vložil: Stanislav Korityák