Jak se dělá dobrá škola aneb Inkluzivní pohádka České televize. Pojďme hovořit o školství s učitelem
15.10.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Montessori sekce základní školy Na Beránku v pražských Modřanech
Od září začala Česká televize vysílat seriál, nazvaný Jak se dělá dobrá škola. Už samotný název je zavádějící. Pod pojmem dobrá škola si každý představí něco jiného. Někdo za dobrou školu považuje takovou, kde se žáci něco naučí, jiný takovou, kde se toho děti sice moc nenaučí, ale mají jiné výhody. Nedostávají známky, učí se, jen když chtějí, nemají zvonění, mají tandemovu výuku (v jedné třídě učí dva učitelé současně) nebo „dělají projekty“. Seriál ČT se věnuje spíše školám druhého typu, které jsou „in“, „jdou s dobou“ a poslušně se mění ze vzdělávací instituce na instituci socializační.
Zhlédl jsem všechny doposud odvysílané díly a nemohu říci, že by se mi seriál nelíbil, má velice pěkné kompoziční a grafické zpracování. Také jej vnímám jako sondu do myšlení ředitelů a učitelů, kteří propadli inkluzivní ideologii. Inkluze totiž není koncept odborný, ale ideologický. „Vědci“ této ideologii jen poskytují odborné krytí, podobně jako kdysi „zkoumali“ vědecký komunismus. Dnes už nikdo nepochybuje, že se o vědu nejednalo. A splaskne i tato bublina.
V neposlední řadě se jedná o dokument, dokládající prorůstání neziskovek do škol a do České televize. V tomto smyslu dokument dokumentuje sebe sama, je dokladem konkrétního případu infiltrace neziskovky do škol a do ČT.
Co se mi na seriálu líbí? Koncept a grafické zpracování
Nejvíc oceňuji jednoduchou a přehlednou grafiku, o které nelze říci nic jiného, než že je špičková. Bohužel jméno výtvarníka jsem v tiráži seriálu nenašel. A nenašel jsem v titulcích ani jména autorů hudebního podbarvení, které každý jednotlivý díl oživuje. Jedním dílem seriálu nás provází hudba Ludwiga van Beethovena, jiným třeba píseň Michaela Jacksona. Ovšem to, že je použitá hudba dílem těchto pánů, se z titulků nedozvíme. Zato je v tiráži čtyřikrát větším písmem, než ostatní text, uveden název jisté „neziskovky“. V čem spočíval přínos této organizace pro film, uvedeno není.
Ale vraťme se k chválení, píši o pozitivech. Líbí se mi výrazné členění a logicky uspořádaná struktura jednotlivých dílů, podpořená výše uvedenou grafikou. Přiznávám, že v podobném duchu koncipuji své knihy. Mám rád funkční, jednoduchá, logicky uspořádaná a přehledná díla. Je jedno, zda se jedná o film, učebnici nebo architekturu. Rukopis zkušeného scenáristy je v hodnoceném seriálu nepřehlédnutelný.
Nakonec musím ocenit i vhodně nastavenou délku dokumentu. Ta u všech dílů činí necelou půlhodinku. Divák má čas se do díla „ponořit“, ale nemá šanci začít se nudit. Myslím, že každý zkušený autor směřuje k jednoduchosti. A to pan Feřtek je. Slovy A. P. Čechova: „Stručnost je sestra talentu.“
Co se mi na seriálu nelíbí? Manipulativní propagandistická sdělení
Na začátku každého dílu nás autoři informují, že: „Mění se svět, mění se školy. Všechny – ať chcete nebo ne. Pojďme se podívat, jak to v praxi vypadá, co si o tom budete myslet, a jestli budete spokojeni. Protože brzo se to bude týkat i vás.“ Sdělení je jasné. Ať si o prosazovaných změnách ve školství myslíte cokoliv, musíte se jim podřídit. Nepřipomíná vám to něco? Ani komunisté se neptali, co si o „diktatuře dobra“ lidé myslí a zda o vnucované dobro mají zájem.
Autoři se diváky (rodiče) snaží přesvědčit, že inkluze prospívá dětem. Má zkušenost je opačná. Znám minimálně dva případy, kdy došlo v důsledku inkluze k týrání dítěte. Ne ze strany spolužáků, učitelů či rodičů, ale ze strany systému, který dítěti nedovolil přestoupit na speciální školu, proti vůli dětí i rodičů. Takové věci se však v seriálu neobjevují. Tam je vše krásné. Otázky, týkající se celkového snížení kvality výuky, v seriálu také nezazněly. Že šesťáci počítají na prstech? Koho to zajímá? Stejně tak se v seriálu neobjevily otázky, týkající se bezpečnosti. Zamlčené otázky bývají důležitější než to, co bylo vyřčeno. Ukazují, kde systém tlačí bota. Zato se můžeme dozvědět, že zrušení známkování bylo nejlepším rozhodnutím paní ředitelky.
Kdykoliv to jde, ukazují nám autoři práci s tablety, s interaktivními tabulemi, s programovatelnými včelami (plastová vozítka v podobě včel, která jezdí po zemi dle algoritmu) a s jinými pomůckami. Školy v seriálu fungují především jako socializační zařízení. Na navštívených školách mají pro děti připraveno mnoho kroužků, především dramatických a hudebních. Není řečeno, kdo ty kroužky platí. Opravdu je platí rodiče dětí z vyloučené lokality? Anebo za některé děti rodiče platí a jiní rodiče platit nemusí. Druhá varianta je správná. O tom, zda budete škole něco platit, rozhoduje váš ředitel, nikdo jiný.
Přehlídka toho, co škola žáky nenaučila
Také by mne zajímalo, kde se děti naučily hrát na hudební nástroje. Vážně se ve škole naučily hrát na kataru, či na klávesy? Nebo se ředitelé „chvástají“ tím, co se jejich žáci naučili jinde? Snad nám nelžou filmaři? Neprezentují náhodou výsledky zájmové činnosti dětí jako výsledky školní práce? Takováto vystoupení by se často dala označit slovy: „Přehlídka všeho, co škola žáky nenaučila.“ Netvrdím, že to tak bylo v těchto konkrétních případech, ale obvykle to tak bývá. Neznám ZŠ, kde by se děti naučily hrát na hudební nástroj v rámci výuky.
Nejvíc mi však vadí manipulativní vyjádření, která mají v rodičích (a učitelích) vyvolat pocit, že klasické školy jsou místem, nepřátelským k dětem: „Děti potřebují školu beze strachu, rodiče garanci kvalitního vzdělávání.“ Mohu uvést i jiný ideologický slogan: „Spravedlivě neznamená všem stejně.“ V dílu s tímto označením si pan ředitel posteskl, že museli dát podporu i jiným dětem, než jen Romům, protože „Češi už jsou takoví“. Ti nepřející Češi! Obhajoba diskriminace jakýchkoliv dětí je principiálně nepřijatelná. Děti jsou si rovny. Tečka! To si pan ředitel opravdu neuvědomuje, že se jedná o diskriminaci na základě majetku a sociálního původu? Co je špatného na tom, že dostanou všechny děti stejně?! Byl bych rád, kdyby mi na tuto otázku někdo odpověděl.
Ale teď vážně. Co je to dobrá škola?
Jak ČT došla k závěru, že dobré jsou právě ty školy, které jí doporučila nezisková organizace, jejíž oficiální hlavní činností je PR v oblasti vzdělávání? Jen připomínám, že PR (public relations) je poněkud kultivovanější nástupkyně propagandy, viz kniha Jozefa Ftorka „Manipulace a propaganda“ od nakladatelství Grada. Zjišťovala ČT, co „edukační úderníci“ na školách, kde včera znamená zítra, žáky naučili? Ověřovali jejich vzdělávací výsledky třeba u ČŠI? Nebo jim někdo řekl, že toto je dobrá škola a basta!? Kdo je ten vševědoucí Bůh? A ptali se autoři dokumentu, kolik po této pokrokové výuce zaplatí rodiče za přípravu dětí k přijímacím zkouškám? V seriálu tato informace chybí.
Autor námětu a scenárista Tomáš Feřtek definuje „dobrou školu“ takto: „Je to taková škola, která reaguje na proměnu světa, takže, byť v různé míře, inovuje metody, jakými se děti učí. Důležité pro nás bylo, že jsou v ní spokojení učitelé, děti i rodiče. Protože pozitivní atmosféra ve škole zásadně rozhoduje o výsledcích vzdělávání.“
Postřehli jste, že pana Feřtka vůbec nezajímají vzdělávací výsledky žáků? Ani účinnost výukových metod, ačkoliv Školský zákon účinnost výukových metod výslovně požaduje. Panu Feřtkovi stačí, že škola „inovuje“. Nějak. Jak, to není podstatné. ČT tato ideologická posedlost „moderními metodami“ bez zkoumání kvality také nevadí?!
Zavádějící je také tvrzení, že jsou spokojeni učitelé, rodiče i děti. Opravdu všichni? Ověřoval někdo míru rodičovské a učitelské spokojenosti? Co myslíte, že by se stalo, kdyby učitel na kameru řekl, že jejich ředitel prosazuje nesmysly? Mají-li všichni stejný názor, znamená to, že odpůrci mlčí, nebo už byli vyštípáni. Není normální, aby si ve zdravém kolektivu všichni mysleli totéž. Pokud ano, je cosi shnilého v systému školském. Pravda, Shakespeare to napsal trochu jinak.
Ještě hloupější je tvrzení, že „pozitivní atmosféra ve škole zásadně rozhoduje o výsledcích vzdělávání“. Je to stejný nesmysl, jako kdyby nám pan Feřtek tvrdil, že když se na sebe budeme v nemocnici usmívat, všichni budou zdraví. Tak to není. Lidé by se k sobě měli chovat slušně, ale slušností nelze nahradit odborné znalosti. Kdyby to byla pravda, tak nepotřebujeme kardiochirurgy a může nás operovat kdejaký usměvavý „jeliman“ z neziskovky. Stačí přece pozitivní atmosféra!
Škola je tím, co z ní udělá filmař
Autoři seriálu nám předkládají školy, které zvládají inkluzi, které se obejdou bez známek a kde všichni dosahují svého úspěchu. Občas sice připustí nějaké dílčí potíže (za komunistů se tomu říkávalo „přechodné problémy“), ale obecně se snaží diváka přesvědčit, že jde inkluzivní školství správným směrem.
Troufám si tvrdit, že filmař dokáže udělat z libovolné školy cokoliv. Peklo i ráj. Je jen na něm, čeho chce dosáhnout. Krásný záběr se dá natočit na libovolné škole. Třeba i na té, kde „sociálně znevýhodněné děti“ hlídala ochranka. Stačí vzpomenout, jak idylické „dokumenty“ natočila německá propaganda v Terezíně, jsou dostupné na YouTube ZDE. Realita je tím, čím ji učiní filmař. A platí to i o škole.
Jak by měla vypadat dobrá škola?
Osobně se domnívám, že by „dobrá škola“ měla být lidská k dětem i zaměstnancům. Náročná z hlediska výuky, vykazovat prokazatelné výsledky v exaktních oborech, apolitická, čistě odborná, uzavřená chránit děti před vlivem zájmových skupin a nekompromisní k nevychovaným dětem, protože ostatní žáci mají právo na osobní bezpečnost.
K tomu potřebujeme kvalitně zpracovaný vzdělávací program, který bude obsahovat vše, co je zásadní z hlediska budoucnosti dětí, ale také z hlediska rozvoje jejich pracovních návyků.
Nedílnou součástí kvalitní školy jsou vzdělaní učitelé, kteří potřebné znalosti a dovednosti dokážou dětem předat. Učitel musí mít znalosti jak odborné, tak didaktické. Úspěch každého podniku vždy stojí na kvalitě lidí, kteří jej realizují, od pana ředitele až po paní uklízečku. Nebo od pana uklízeče, až po paní ředitelku?
Zdroj: Česká televize, Jozef Ftorek: Manipulace a propaganda

Vložil: Stanislav Korityák