Na pracovní sešity školy peníze dostávají. Ale dojí rodiče. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Pixabay

Popisek: Pracovní sešit - ilustrační foto

Je zavedenou praxí, že škola žákům zdarma půjčuje učebnice, zatímco pracovní sešity kupují rodiče. Málokterý rodič ovšem tuší, že školy peníze na nákup pracovních sešitů a jiných pomůcek dostávají od státu v rámci tzv. normativu na žáka. Přesto školy žádají rodiče, aby svým dětem koupili pracovní sešity. A nejen ty. Znám školu, kde ředitel nechal rodiče zaplatit i drahou učebnici. Jak to tedy je?

V Školském zákonu (i v Ústavě ČR) se píše, že je vzdělání v ČR bezplatné. Ovšem pouze základní a střední. Že to není tak úplně pravda, vědí dobře všichni rodiče, kteří v září mají výdaje v řádu tisíců korun. Na bezplatné vysokoškolské vzdělání v naší demokratické zemi podle zákona nárok není. Bohužel. Naštěstí z dob socialismu koncept bezplatného vysokého školství stále přetrvává. I když se VŠ snaží studenty obírat formou různých poplatků.

MŠMT: pracovní sešity má platit škola, ne rodiče

O tom, že by školy měly dle Školského zákona poskytovat žákům bezplatně jak schválené učebnice, tak i pracovní sešity, které k nim patří, jsem věděl. Přesto mi vrtalo hlavou, jak je možné, že se jedná o tak rozšířený jev, a přitom se nikdo neozve. Že by existovala nějaká právní klička? Proto jsem se na základě Zákona o veřejném přístupu k informacím oficiálně zeptal Ministerstva školství. To mou domněnku potvrdilo. Žáci nejenže mají nárok na bezplatné učební materiály, ale školy na tyto materiály, jejichž úhradu žádají po rodičích, dostávají peníze. Zde je oficiální odpověď z MŠMT:

Školy od rodičů vybírat peníze nesmí. Zákaz obcházejí přes rodičovská sdružení!

Jak napsal pan ředitel odboru, existují dvě cesty, jak přenést zákonnou povinnost škol platit pracovní sešity ze školy na rodiče. Ve skutečnosti jsou tyto cesty tři:

1. Škola dá rodičům seznam pracovních sešitů, které budou žáci potřebovat. Rodiče koupí pracovní sešity svým dětem sami. Udělají to dobrovolně, protože nevědí, že nic kupovat nemusí. Škola je nepravdivě či neúplně informovala (že by dezinformace?).

2. Rodiče peníze škole pošlou na účet jako účelový dar, a z těchto „darovaných“ peněz pracovní sešity nakoupí škola. Tušili jste, milí rodiče, že jste velkorysým donorem školy, kterou navštěvuje vaše dítě? Ano, ano. Jste stejní filantropové, jako pánové Pánek, Gates či Soros. Jen na rozdíl od těchto pánů a jiných charitativních exhibicionistů o své dobrotě nevydáváte tiskové zprávy. Skutečně ušlechtilý člověk pomáhá nezištně a v tichosti. Neexhibuje před objektivy kamer a fotoaparátů. Budovat si image na neštěstí jiných je nejhorší forma parazitismu. V tomto případě škola rodiče žádá o dar, ale neříká jim, že se jedná o dar. Opět úhradu rodičům škola předkládá jako povinnost. Nebo vás snad někdy škola požádala o účelový dar?

3. Třetí cestou, jak obejít zákon, je založit při škole rodičovské sdružení. A to může rodiče dojit v míře vrchovaté. Mnohá z těchto sdružení to opravdu umí. Vybírají nějakou souhrnnou částku, z níž se hradí věci, kterým by se rodič nestačil divit. Pokud by se zeptal…

Rodič, který se neptá, je obírán ze všech stran

Kdybyste se zeptali, tak byste se třeba dozvěděli, že z oné souhrnné částky, která „se vybírá“ (sama, nikdo za to nemůže), platíte sešity svých dětí, pracovní sešity, pomůcky na výtvarnou výchovu nebo přispíváte na třídní fond. Budiž, tyto věci chápu a jsem na ně ochoten přispět.

Ale tušili jste, že se z těchto peněz podporují i žákovské parlamenty?! Ano, pokud se neptáte, sponzorujete pěstování politického uvědomění žactva. Také se tyto peníze využívají na podporu sociálně znevýhodněných žáků. Těm jste také chtěli přispět, že ano?

Kde by peníze chyběly, pokud by školy žákům koupily pracovní sešity?

I to jsem ověřoval na Ministerstvu školství. Školy dostávají peníze na tzv. neinvestiční výdaje, označované NIV. Z nich se platí mzdy, zdravotní a sociální pojištění zaměstnanců, dohody o provedení práce, FKSP (z toho se platí třeba příspěvky na obědy, divadla, rekreace zaměstnanců atd.) a tzv. ONIV. A zde se dostáváme k jádru problému.

Zkratka ONIV označuje „ostatní neinvestiční výdaje“. Z nich mají školy hradit pracovní sešity a učebnice. Ovšem nejen ty. Ze stejného balíku peněz školy hradí zaměstnancům také první tři dny nemocenské (než po třech dnech začne nemocenskou vyplácet Správa sociálního zabezpečení), kurzy DVPP – další vzdělávání pedagogických pracovníků, cestovní náhrady zaměstnanců, dopravu dětí na plavání, autobus na školu v přírodě atd.

Zeptal jsem se, co by se stalo, kdyby škole v ONIV nezbyly peníze na zaplacení prvních tří dnů nemocenské svých zaměstnanců. To je výdaj mandatorního typu, který zaměstnavatel prostě zaplatit musí, ber kde ber. Odpověď? Peníze by šly z nadtarifních složek, tedy z odměn. Nejde to přímo, ale přes Krajský úřad. Už víte, proč platíte pracovní sešity?

Hlupák s penězi je nebezpečnější než hlupák bez peněz

Každý finanční poradce (a každý třetí holič) vám řekne, že peníze nejsou dobré ani špatné, jen zesilují či zeslabují naše vzorce chování. Pokud s nimi nakládáte rozumně, bohatnete. Nejste-li finančně gramotní, akcelerujete rychlost svého pádu – čím víc máte peněz, tím hůř dopadnete. To je krásně vidět ve filmu Dědictví aneb Kuvahošigutntág s Bolkem Polívkou.

Přesně toto je situace našeho školství, řízeného diletanty a ideology. Nemohu říci, že by na MŠMT nebyli schopní lidé. Jsou. Při korespondenci s MŠMT jsem narazil na nejednoho profesionála, který rozumí své práci. Ale tito lidé nemají šanci odolávat ideologické mašinérii, tlačené EU a politickými neziskovkami.

Mám obavu, že zažíváme epidemii diletantismu, počínaje „kafráním“ do školství každým, kdo chce dětem vnutit svou agendu, přes kurzy pro učitele, pořádané „odborníky“ z neziskovek (kteří často nikdy neučili) a působením „učitelů“ bez vzdělání na školách konče. Čím více se do tohoto systému nasype peněz, tím více bude vzdělávání upadat. Přesně tak, jako upadal Bohuš v podání Bolka Polívky. Není na čase postarat se, aby peníze místo spřátelených firem a neziskovek dostávaly prostřednictvím úhrady pomůcek, obědů, výletů atd. naše děti?

Platit pomůcky dětem by možná byl nejsnazší způsob, jak zastavit rozvrat školství

Co by se stalo, kdybychom trvali na úhradě pracovních sešitů svým dětem? Já myslím, že nic špatného. Především pomůžeme dětem a jejich rodičům. Zároveň omezíme tok peněz, které školy vyhazují za hlouposti. Co dá škola žákům, nemůže dát za „projekt“.

Opravdu učitelé potřebují navštěvovat kurzy o inkluzi od lidí, kteří nikdy neučili? Učitelé mají povinnost se vzdělávat, ale zákon neurčuje kde ani jak. Nepostačí samostudium? Vážně je třeba na úkor dětí „škudlit“ peníze, aby zbyly prostředky na ocenění aktivních a aktivistických učitelů, kteří místo učení pořádají projekty? Mně stačí, když budu placen za to, co umím a co ode mne rodiče očekávají – že jejich dítě něco naučím.

Rodiče by asi nebyli rádi, kdyby věděli, že školy místo výuky v rámci z projektu jisté neziskovky poštvávají děti proti rodičům. Žáci místo výuky tlučou vařečkami do hrnců, aby „bylo slyšet pláč týraných dětí“. Poté absolvují povídání o násilí na dětech, jako kdyby se jednalo o něco, co se v českých rodinách děje dnes a denně. Úchylka se povyšuje na normu. Rodiče dají dětem snídani, zabalí jim svačinku, připraví kastrůlek s vařečkou a vůbec netuší, že se dítě bude ve škole aktivizovat proti domácí „tyranii“. Bude vám vadit, že na odměnu pro učitele, který uspořádal něčeho takového, nezbudou peníze?

Když musíme platit, tak „pracáky“ vlastně nepotřebujeme…

Mohlo by se stát, že někteří ředitelé prohlásí, že pracovní sešity k výuce nejsou potřeba a učitelům zakážou je používat. Už dnes takové školy máme. Tam se pracovní sešity nelegálně kopírují, nebo stahují z internetu „pracovní listy“ různé kvality. Kromě porušování autorských práv je problémem také omezený počet kopií, které má učitel k dispozici. Jejich množství se objemově pracovním sešitům nevyrovná. Já třeba mám 2000 kopií na školní rok. Hodně, že ano. Učím ale zhruba 300 žáků. To je 6,5 stránky na žáka pro všechny předměty, které vyučuji. Na celý rok! Na písemky to možná stačí, ale na řádné procvičení učiva ani omylem.

Jiní ředitelé zase budou chtít pracovní sešity nahradit tablety. I zde je několik úskalí. Počínaje zdravím žáků a konče ochranou osobních údajů. Třeba v USA pediatrická asociace doporučuje, aby děti netrávily u monitorů a displejů více než čtyři hodiny denně. Do toho jsou započítány i telefony a televize. U většiny dětí je norma naplněna už doma, bez dopomoci školy. Jsou české děti odolnější proti modrému záření? A co digitální demence? Ta nikoho netrápí? Přitom už dnes neurologové bijí na poplach. Děti prokazatelně hloupnou. Ale pusťme to do nich, ať splníme plán!

A pak tu máme GDPR. Docela by mě zajímalo, jak ředitel odpoví rodiči na otázku, jak sebrané informace o jeho dítěti uchovává a zpracovává ta či ona on-line aplikace. Firmy, poskytující „bezplatné“ aplikace, z vytěžování dat uživatelů žijí. Uživatelé (žáci) jsou zbožím. Pochybuji, že ředitele nadnárodní firmy podpoří, až jim poteče do bot.

Jsou děti pro školy na prvním, nebo na posledním místě?

Chápu, že tímto článkem naštvu mnoho kolegů a ředitelů. Uvědomuji si, že prostředky, které mají ředitelé k dispozici, jsou omezené. Ale všechno je o prioritách. Peníze jsou nejpřesnějším vyjádřením toho, jakou čemu přikládáme důležitost.

Je jeden balík peněz. Ředitel určí, čemu nebo komu dá přednost. Zaplatí škola nejprve dětem? Nebo se napřed zaplatí neziskovkám, firmám a dětem se raději nedá nic, protože by to mohlo ohrozit odměny pro aktivní učitele? To, že školy platí přednostně firmám a dobro*erům, o něčem vypovídá. Stejně jako lhaní rodičům.

Učitelé se opravdu mohou vzdělávat sami. Schopnost sebevzdělávání je přiměřený požadavek na vysokoškoláka. A různé „stmelovací akce“ také zvládnou uspořádat sami učitelé. Proč by školy měly za takové akce platit neziskovkám? Věřím, že se tito dobří lidé dobré vůle žákům věnují zdarma, ve svém volnu, z čisté lásky k dětem. Nebo svou lásku dětem poskytují jen za peníze? Placená láska má jiné označení. Specificky označujeme i její poskytovatele.

Vážně jsou děti v našem školství na posledním místě? Priorita plateb je jednoznačná.

Zdroje: korespondence s MŠMT, Školský zákon, ČSÚ

Vložil: Stanislav Korityák