Je lepší odborné, nebo všeobecné vzdělání? Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Pixabay

Popisek: Řemeslo, ilustrační foto

Liberecký kraj se rozhodl sloučit Střední průmyslovou školu textilní se Střední průmyslovou školou strojní a elektrotechnickou. Krok je vnímán jako zrušení školy, ačkoliv se hovoří o sloučení. Čistě formálně – zanikne-li IČ školy, zanikne i organizace samotná. Dnes bych se, v návaznosti na uvedené téma, chtěl věnovat výhodám a nevýhodám odborného vzdělání, v porovnání se všeobecným vzděláním.

Napřed se ale musím omluvit za chybu, jíž jsem se dopustil v minulém článku. Upozornil na ni pan Michal Švec, za což mu děkuji. Finsko bylo součástí Švédska pouze do roku 1809. V roce 1917 se vymanilo z područí Ruska. Má paměť není neomylná – budu příště ověřovat i to, „co si pamatuji“. Čtenářům se ještě jednou omlouvám.

S ostatními výhradami k článku o finském školství nesouhlasím

Co se migrantů týče, nikdy jsem nepsal o jejich izolaci. Ale rozhodně potřebují jiný vzdělávací program. Jaký přínos má pro žáka výuka fyziky v jazyce, kterému pořádně rozumí? Sedí, nudí se, moc se nenaučí a v důsledku toho ztratí motivaci a pracovní návyky. Dovedete si představit, jaké to je, sedět každý den několik hodin ve škole a pořádně nechápat, co vám povídají?

Další výtka se týkala „dezinformace“, že ve Finsku zrušili předměty. Předměty byly podle zahraničních vzorů zrušeny dle RVP ZV od roku 2004 i u nás. V ČR nemáme stanovené předměty, ale vzdělávací oblasti, např. oblast Člověk a svět práce, Člověk a společnost atd. Jak tyto oblasti škola naplní, je její věc. Toho učitelé využili a při psaní ŠVP vzdělávací oblasti rozdělili zpět na předměty, jak byli zvyklí.

Jak to funguje v reálu? V ŠVP (školní vzdělávací program, sestavený na základě RVP) je třeba oblast „Člověk  a společnost". Ta se dále dělí na prvouku, vlastivědu, občanskou nauku a dějepis. To je ovšem iniciativa školy. Na jiné škole se tyto předměty mohou jmenovat jinak, případně mohou být spojeny dva předměty dohromady. A nemusí být žádný předmět, škola může pracovat se vzdělávací oblastí jako celkem. Proto věřím, že i ve Finsku se s předměty lze setkat. Ale oficiálně stanovené předměty Finové opravdu nemají. Stejně jako Češi.

Proč jsem pro zachování samostatné SPŠ textilní?

Argumentem pro sloučení SPŠ textilní se Střední průmyslovou školou strojní a elektrotechnickou je malá naplněnost. Dalším důvodem je zastaralá výuka, jak uvedl pan Čeřovský, náměstek pro školství: „Textilnictví i oděvnictví jsou sice v kraji tradiční obory, ale nemůžeme setrvávat v kvalitě výuky minulého století.“ V čem spočívá ona „modernizace“, nám vysvětlil hejtman Martin Půta: „Pan ředitel Jaroslav Semerád pracuje s vizí, že by se všem žákům školy bez ohledu na obor dostalo v prvním ročníku studia stejného vzdělávání.“ 

Opravdu tyto obory mají v odborné rovině něco společného? Jistěže ne. Proč se tedy pánové Půta, Semerád a Čeřovský tak krásně shodli na nutnosti sjednocení a modernizace výuky? Odpověď nalezneme ve Strategii 2030+ na straně 36: „U všech oborů (na středních školách – pozn. autora) bude při revizích RVP zapracován rozvoj digitální gramotnosti a informatického myšlení žáků a také budou začleněna témata udržitelného rozvoje a odpovědného občanství.“ Tak už víme, proč pan Semerád pracuje s vizí… Byl poslušný, poklepou ho po rameni.

Druhým důvodem, proč školu zachovat, je tradice. Tradice, to je důvěra. Opravdu je správné zrušit školu, která v roce 2022 oslavila 170 let od svého založení? Budou zahraniční školy raději spolupracovat s novým lyceem, nebo upřednostní školu, která za svou historii překlenula tři století? Proč je tak ceněný Oxford, nebo Univerzita Karlova? Mají tradici!

Liché je i odůvodnění malým zájmem o studium. V letošním školním roce škola nepochybně naplní své kapacity uchazeči, kteří pro nedostatek míst nemohli být přijati jinam.

Hrozí po sloučení zánik textilní průmyslovky v Liberci? Možné to je

Jsem absolvent SPŠ Slévárenské v Brně, která byla sloučena se SPŠ Strojní. I to byla škola s více než stoletou tradicí. „Strojárna“ vyzobala třešničky a ponechala si pouze obor „Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů“. Technické slévárenství zaniklo. Ale zato tam otevřeli technické lyceum, podobně jako plánují v Liberci. Jaká je hodnota takového „moderního vzdělání“?

Cituji z webu SPŠ a VOŠ Sokolská v Brně: „Technické lyceum je koncipováno jako odborné technické studium s vyšším podílem všeobecného vzdělávání a výrazným zastoupením těch vzdělávacích oblastí, které jsou obsahem i metodami práce významné pro rozvoj technického myšlení. Absolvent technického lycea je připraven k terciárnímu studiu technických oborů; studiem získal vhled do problematiky technických oborů i konkrétní představu o náročnosti terciárního studia i jeho obsahu.“

Takže absolvent získá „vhled do problematiky“ a bude připraven ke studiu na jiné škole. Bude tedy něco umět, nebo jen získá „vhled“? Nebylo by pro žáky lepší rovnou nastoupit na školu, kde se něco naučí? Ve slově „vhled“ je podstata problému všeobecného vzdělávání.

Z odříkávaného chleba největší krajíc

S odborným vzděláním mám osobní zkušenost. Na SPŠ Slévárenskou jsem se dostal náhodou. Patřím ke generaci tzv. Husákových dětí a dostat se na školu byl tehdy obrovský problém – jako dnes. Proto jsem si vybral školu, o níž byl minimální zájem. Do volné kapacity školy byly následně přijaty desítky děvčat, která se chtěla stát zdravotními sestrami nebo knihovnicemi, ale neuspěla. Díky tomu jsme měli ve škole plné třídy a spoustu holek. Bylo nás okolo třiceti.

Podobné to bude i letos. Mnozí žáci nastoupí do oborů, o nichž neuvažovali, a možná ani netušili, že existují. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že platí přísloví: „Z odříkávaného chleba největší krajíc.“ Když se člověk ponoří do studia jakéhokoliv oboru, začne časem objevovat jeho krásy. Slévárenství bavilo většinu holek. V dílnách jsme dělali z písku bábovičky, do nichž jsme lili kov, který jednou nabyl tvar lodního výfuku, jindy třeba šperku.

Pokud by rozhodnutí záleželo na mně nebo na mých rodičích, asi bych slévárenství nestudoval. Ale díky tomu, že mě na tuto školu osud dovedl, rozšířil se můj obzor o oblasti, o nichž bych jinak neměl nejmenší tušení. Proto doporučuji – přijměte nabídku osudu, pokud vám nabídnou jinou školu. Nevíte, co vám přinese.

Je jedno, co vystudujete – pokud v tom najdete zalíbení

Co mi slévárenská průmyslovka dala? Dala mi především strukturované myšlení a uvažování v širokých souvislostech. Slévárenství je poměrně rozsáhlý obor, v němž vše souvisí se vším. Pokud v kovu změním obsah jednoho prvku, změní se i obsah ostatních prvků, jinak řečeno, změním-li jedno, změní se i druhé. To je jeden z nejdůležitějších poznatků, jehož aplikaci postrádám u politiků.

Slévárenství se zabývá mnoha podobory: metalurgií, tedy „mícháním“ kovů do slitin o požadovaných vlastnostech, žáruvzdornými hmotami na výrobu forem, do nichž lijeme kov, tavicími pecemi, navazujícími operacemi, jako je obrábění odlitků atd. V neposlední řadě do něj patří dřevomodelářství. K vyrobení odlitku musíme nejprve vytvořit model, který otiskneme do slévárenského písku, čímž v něm vznikne dutina pro nalití kovu.

Díky takto širokému záběru jsme měli troje dílny – dřevomodelářskou, slévárenskou (s pecí a pískem) a kovoobráběcí. Mohl jsem jako patnáctileté „ucho“ tušit, že jednou budu soustružit, zkoumat pod mikroskopem tvary zrn písků, dělat rozbory jílů, trhat kovové tyče na zkušebním stroji, odlévat bronzové plastiky a vyrábět ze dřeva? Ani náhodou. Toto vše mi osud dal. Děkuji.

Ze studia na SPŠ Slévárenské těžím dodnes. Když jsem se v roce 2011 vrátil ze zahraničí, hledalo technologa pět sléváren! Jednu středu jsem přiletěl a příští středu jsem měl podepsanou smlouvu na práci za dvojnásobek učitelského platu. To je výhoda absolventů zaniklých škol, neroste nám konkurence.

Jaké jsou nedostatky odborného vzdělání?

Co mi průmyslovka nedala? Filozofické myšlení. To jsem získal až na vysoké škole zásluhou studia literatury. Pochopitelně, že k nadhledu mne dovedli mí učitelé. Osobnost učitele je v tomto směru naprosto zásadní a nenahraditelná.

Kvalitní vzdělání dětem nikdy nepředají naprogramované automaty. Podotýkám – kvalitní vzdělání. „Nalejvárnu“ počítač do dětí „nahustí“ lépe než já. Ale budou to holé znalosti. Ne vzdělání.

Skutečné vzdělání je totiž vždy „esencí“ znalostí, zkušeností a nadhledu, který nám umožňuje tyto znalosti kombinovat. Rizikem odborného vzdělání je úzká zaměřenost na obor, kterému se věnujeme. Odborné vzdělání je jako studna. Čím hlubší ponor do oboru (studny), tím menší kus oblohy nad sebou vidíme.

Gymnazista všemu rozumí, ale nic reálně neumí – získal „vhled“

V tom je celý „průšvih“ tzv. všeobecného vzdělání. Ďábel se skrývá v detailu. Uvedu to na slévárenství. Existuje mnoho technologií – například lití do písku. Zde je video:

Jednoduché, že ano? Jakmile však začnete odlévat, zjistíte, že forma musí mít určitou vlhkost, aby písek lepil (v daném videu je proto nahrazena olejem), ale zároveň nesmí být forma vlhká moc, aby vlivem odpařování páry neprskala. Při ohřevu mění objem jak písek, tak kov. Ale my potřebujeme odlitek navrhnout a spočítat tak, aby byl velký, jak potřebujeme. Samostatnou kapitolou je příprava kovu o požadovaném složení a mechanických vlastnostech.

Člověk s „vhledem“ to všechno chápe, ale detaily nepostihne. K tomu, abychom ovládli řemeslo, potřebujeme obrovskou míru praxe. Tu teorií nelze nahradit, ač i teorie je nezbytná.

Typickým následkem uplatňování „vhledu“ místo dovedností je prosazování elektromobility. Člověk s povrchními znalostmi vidí, že elektromobil je bezemisní, ale neuvažuje o souvislostech. Jak elektřinu získáváme? Samozřejmě, bezemisně – spalováním uhlí. Jak ekologická je těžba těžkých kovů do baterií? Jak energeticky náročná je sama výroba těchto vozidel? Jaká je jejich životnost? Víme vůbec, jak budeme tato vozidla likvidovat? Prozatím ne. Ale to se do té doby „nějak“ vymyslí. A co když ne? Člověk s „vhledem“ věří, že se všechno vyřeší zaplacením odborníka, ale některé problémy nemají technické, a tedy ani finanční řešení. Kdyby ano, už dávno máme „perpetuum mobile“.

Elektromobily prosazují právě lidé bez hlubších odborných znalostí. Většina techniků vám řekne, že je to nesmysl. Tedy až na konstruktéry elektromobilů. Ti jsou do svých „dětí“ zamilovaní. Stejní lidé prosazují „všeobecné vzdělání“. Nemají tušení, že každý obor má svá složitá zákoutí. To proto, že do nich nikdy nenahlédli. Opravdu věří, že všechno lze vyřešit příkazy, zákony a dotacemi. Proto tvrdím, že odborné vzdělání má své opodstatnění: „Řemeslo má zlaté dno!"

Vložil: Stanislav Korityák