Měly by být domácí úkoly povinné? Určitě ano. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Ilustrační foto Pixabay

Popisek: Domácí úkol

Asi před měsícem spustila skupina rodičů a učitelů petici, která požaduje, aby domácí úkoly byly dobrovolné. Podle petentů by každý žák měl mít možnost se rozhodnout, zda úkol splní, či nikoliv. Autoři petice NETVRDÍ, že jsou domácí úkoly principiálně špatné. Jen zastávají názor, že by se mělo jednat o soubor námětů a doporučení, z nichž si žáci a jejich rodiče budou moci vybrat. To nezní špatně. Problém je však složitější. Otázka domácích úkolů totiž nemá jen „lidskoprávní“, ale také odbornou rovinu.

První tlaky – ve smyslu, že by učitelé neměli hodnotit domácí úkoly – se objevily cca před deseti lety. Jednalo se o 3 výhrady, které se opakují i v petici:

• Nevíme, jaké podmínky ke splnění úkolu dítě doma má – konkrétně padl argument, že učitel nemůže vědět, zdali má žák doma stůl, na kterém by mohl úkoly vypracovat (!).
• Nevíme, zda žák domácí úkol vypracoval sám, případně do jaké míry potřeboval pomoc – úkol za něj mohl napsat rodič nebo sourozenec.
• Nelze hodnotit úkol, který jsme neviděli, neboť nejsme schopni posoudit míru zvládnutí učiva.

V petici přibyly tři nové argumenty:

• Povinnost plnit domácí úkoly není výslovně stanovena ani v žádné právní normě: „Zadávání a vymáhání povinných domácích úkolů je v rozporu s legislativou.“
• Škola nemá právo zasahovat do volného času žáků a rodičů.
• Povinné domácí úkoly jsou mocenským nástrojem a nepodporují vnitřní motivaci.

Pokusím se vypořádat s výhradami autorů petice a pak vysvětlím, jak se na úkoly dívám já coby pedagog. Nejdříve ale bude dobré vysvětlit, co považuji za domácí úkol a čím se úkol liší od domácí přípravy.

Není úkol jako úkol – co všechno se skrývá pod souslovím „domácí příprava“

Domácí úkoly jsou nedílnou součástí domácí přípravy, přičemž mezi domácí přípravou a domácím úkolem může být velice tenká hranice. Vyplnit cvičení z angličtiny nepochybně domácí úkol je. Stejně tak naučit se zpaměti básničku. Ale co když žáci dostanou za úkol přinést reklamní leták na hodinu výtvarné výchovy? Má to blíž k přinesení penálu (které ještě nikdo za diskriminační neoznačil), nebo k anglickému cvičení?

Formálně se jedná o úkon (ne úkol) na úrovni přinesení penálu. Ale reálně to je úkol. Proč? Protože nošení učebnic je každodenní rutina, zatímco úkoly ukládáme. Rutina je dána – často se jedná o rituál. Úkoly jsou jedinečné – většinou je plníme pouze jednou – bývají konkrétní a neopakují se. Domácí příprava nespočívá jen v domácích úkolech. Část přípravy provádíme fyzicky, část mentálně. Někdy si ani neuvědomujeme, že se chystáme na výuku. Například spánek. Je nezbytnou podmínkou pro úspěšnou práci ve škole. Unavené dítě, které do tří do rána hrálo na počítači, bude ve škole pospávat. Je povinností rodičů zajistit, aby dítě mělo dostatek této základní životní potřeby, nebo je taková povinnost „okrádá“ o lidská práva?

Domácí úkoly se týkají jen žáků, domácí příprava i rodičů

Pokusím se odlišit, co je obecná domácí příprava a co už považujeme za domácí úkol. Přitom je nutné si uvědomit, že úkol je jednou ze součástí domácí přípravy.

Dle mého názoru k domácí přípravě patří kontrola penálu, ořezání tužek a pastelek, vyházení nesnědených svačin, chystání čerstvých svačin, ukládání sešitů a učebnic do aktovky, příprava na písemné práce (dobrovolná, ale nutná), podepisování vypracovaných úkolů, kontrola žákovských knížek (i elektronických) a v neposlední řadě hygiena, psychohygiena a uspokojování základních životních potřeb – zdravá strava, pití, spánek, bezpečí…

Možná se smějete, že se zdržuji takovými samozřejmostmi, ale ne v každé rodině se jedná o samozřejmost. Všimli jste si, že část domácí přípravy zajišťuje rodič a část žák? Přitom se část domácí přípravy postupně přesouvá z rodiče na žáka. Třeba svačiny. Napřed je chystají maminky, ale starší žáci si je připravují sami (doufám). Obdobně podepisování domácích úkolů – i tuto práci za své rodiče časem zastane nejeden šikovný školák.

Jaké mám výhrady k argumentům odpůrců domácích úkolů?

Argument, že učitel nemůže vědět, zda má žák doma stůl, na kterém by mohl úkoly vypracovat, je naprosto odtržený od reality. Neznám rodinu, kde by neměli nějaký stůl – minimálně kuchyňský. I sociálně slabý tatínek si musí někam položit popelník a postavit láhev piva! Ale i kdyby taková rodina byla, existuje u nás velice štědrý sociální systém. Sociálně slabé rodiny dostávají na začátku školního roku hodně vysoké státní příspěvky na školní pomůcky. Mimochodem – nelze získat stůl zdarma ze sběrného dvora? Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Druhý argument, že jsou DÚ diskriminační, je ten, že nevíme, zda žák domácí úkol vypracoval sám. Není jediný důvod, proč by rodič neměl svému dítěti pomoci. I zvířecí rodiče podporují svá mláďata. Proč by to neměli dělat lidé? Nebo bychom se měli opravdu snížit na úroveň rodičů, kteří se o své děti nestarají, aby všechny děti byly stejně zanedbané a měly „rovně zanedbané šance“? Neobstojí ani argument, že rodiče učivu nerozumí. Úkol dostává žák, nikoliv rodič. Pokud žák úkol vypracoval s chybami, nic se neděje – učitel podle chyb pozná, co je třeba docvičit. Proto také úkol dostává. My neprověřujeme znalosti rodičů.

Argument, že nelze hodnotit úkol, který jsme neviděli, neboť nejsme schopni posoudit míru zvládnutí učiva, je správný. Ani to ale nebrání v kriteriálním hodnocení typu „splnil/nesplnil“.  

Zakážeme písemky? I příprava na písemku zasahuje do soukromí dítěte

To, že povinnost plnit domácí úkoly není výslovně jmenována ve Školském zákoně ani v jiné právní normě, ještě neznamená, že tato povinnost neexistuje. Totéž platí o argumentu, že škola ukládáním domácích úkolů zasahuje do volného času žáků a rodičů. Obě tyto povinnosti vyplývají z Občanského zákoníku, který všestrannou péči o dítě rodičům výslovně ukládá.

Obzvlášť dobře je to vidět na příkladech domácí přípravy, které jsem uvedl výše. Rodič musí dítěti zajistit svačinu – dělá to ve svém volném čase a také to není v žádném právním dokumentu výslovně zmíněno. Obdobně – Školský zákon ukládá žákovi i rodičům plnění povinností, aniž je taxativně jmenuje. Ale jsou. Uvedu ještě jeden příklad – předepíše-li lékař dítěti rehabilitační cvičení, tato činnost stojí rodiče a dítě určitý čas. Je nějaký rozdíl mezi léčebným a vzdělávacím postupem? Není. V obou případech se jedná o vědecké postupy, jejichž cílem je dítěti pomoci. Opakování učiva má předcházet zapomínání a ušetří žákovi zbytečnou práci.

Nakonec se „poperu“ s tvrzením, že domácí úkoly jsou mocenským nástrojem a nepodporují vnitřní motivaci žáka. Mocenským nástrojem je samotná POVINNÁ školní docházka, jež už ze své podstaty není vnitřní motivací. Jak by mohla být na vnitřní motivaci založena škola, když je ze zákona povinná? Může být silnější VNĚJŠÍ motivace než hrozba trestního stíhání pro rodiče, kteří své dítě nepošlou do školy?

Proč by měly být domácí úkoly povinné?

Jako pedagog vnímám domácí úkoly především coby účinný nástroj, který předchází zapomínání učiva. Pokusy byly sestaveny tzv. „křivky zapomínání“. Ty zaznamenávají postupný úbytek zapamatovaných informací. Musím zdůraznit, že tato závislost se týče pouze pamětního učení (třeba slovíček) a neplatí u předmětů, v nichž je nezbytné pochopení látky – třeba matematiky. Ale ani tam se nevyhneme pamětnímu osvojování – co třeba učení malé násobilky?

Bylo prokázáno, že nejvíc zapomeneme během první hodiny od výuky – až 4/10 osvojeného učiva. Za dalších 11 hodin znalosti klesnou o 1/10. To znamená, že během prvních dvanácti hodin zapomeneme polovinu toho, co jsme se naučili. V poněkud pozvolnějším tempu naše zapomínání pokračuje ještě další 2 dny. Pak už vědomosti zůstávají přibližně konstantní.

Díky správně nastavenému systému opakování lze v paměti uchovat cca o 50% učiva více, než když si látku nezopakujeme. Děti se tak nemusí učit stále dokola to samé, postupují rychleji a méně se nudí. Takže v konečném důsledku jsou domácí úkoly docela dobrou motivací – zčásti vnější, zčásti vnitřní. Opakovaně jsem zažil, že se domácího úkolu dožadovali sami žáci. Bylo to obvykle v euforii na základě úspěchu. Skutečného úspěchu, kterým nebyla laciná pochvala nebo jednička, ale pocit vítězství, když žák překonal očekávání o sobě samém.

Že jsou pro úspěšnou výuku domácí úkoly nezbytné a proč, jsem v jedné ze svých učebnic vysvětlil přímo žákům. To proto, aby pochopili, že domácí úkol není „zvůle učitele“, ale důležitý vzdělávací prostředek. Takto jsem smysl domácích úkolů dětem vyložil v roce 2017:

Foto autor

Domácí úkoly jsou často jedinou podporou zanedbaných dětí

Domácí úkoly jsou také diagnostický nástroj – vyčtu z nich míru porozumění učivu, ale také se při rozboru chyb, jen tak „mimochodem“, dozvím, v jakých podmínkách dítě pracuje. Domácí úkoly slouží také rodičům – dávají jim přehled o tom, co se dítě ve škole učí a také zda učivu rozumí. Mohou přijít třeba na to, že učitel jejich dítě učí špatně. Ne každý učitel je opravdu učitel a inspekční zprávy opakovaně dokládají, že ve třídách, kde učí vystudovaní učitelé, dosahují žáci výrazně lepších vzdělávacích výsledků než tam, kde učí „zájemci o učitelství“. Třeba cizí jazyk bez znalosti didaktiky dobře učit nejde. Vím, o čem píši – mí žáci na olympiádách porážejí gymnazisty.

Neméně přínosná je možnost individualizace výuky – žák dostane k procvičení přesně to učivo, které si potřebuje zopakovat. Speciálně u zanedbaných dětí je domácí úkol jediným nástrojem, kterým jim učitel může zajistit alespoň tu nejzákladnější domácí přípravu a také podporu. Učitel těmto dětem dává ZDARMA to, za co ambicióznější rodiče jiných dětí platí. Právě tyto děti jsou hlavním argumentem, proč jsem pro zachování POVINNÝCH domácích úkolů.

Nikoho nelze hnát bičem do nebe

Bude-li nějaký aktivistický rodič trvat na právech svých a svého dítěte, měl by mít možnost podepsat něco jako revers v nemocnici, tedy že na vlastní ZODPOVĚDNOST požaduje zprostit své dítě povinnosti plnění domácích úkolů. Otázkou zůstává, zda by měl mít rodič, který odmítl akceptovat stanovený vzdělávací postup, nárok na doučování dítěte. Domnívám se, že ne. Bylo by to stejně, jako kdyby pacient nedodržoval doporučení lékaře a pak se dožadoval speciální péče na odstranění následků svého nezodpovědného rozhodnutí.

Domácí úkoly jako cesta k výchově elit

V předchozím odstavci jsem zdůraznil slovo „zodpovědnost“ a slovo zodpovědnost je silně provázáno se slovem „úkol“. Každý chápe rozdíl mezi úkolovou mzdou a hodinovou mzdou. Úkol je typický tím, že má přesně definováno CO, KDO a do kdy vykoná. Úkol ze své podstaty člověka vede k zodpovědnosti. Možná toto je nejdůležitější význam domácího úkolu – vede k zodpovědnosti a dovednosti řídit svůj vlastní čas. Bez zodpovědnosti nikdy nevychováme skutečné elity. I tuto rovinu smyslu domácích úkolů jsem už před šesti lety v učebnici vysvětlil:

Foto autor

Pokud něco chceme, měli bychom pro to něco udělat

Příjemně mě překvapilo stanovisko MŠMT, prezentované paní Lednovou: „Se vzděláváním je neoddělitelně spojena i domácí příprava, kdy se žák ve volném čase připravuje na zkoušky, zpracovává seminární a jiné práce či domácí úkoly, pokud je škola zadává.“

Řekl bych, že v tomto stručném vyjádření je řečeno naprosto vše. Bylo by dobré, kdybychom Ministerstvu školství poskytli potřebnou podporu a vyvážili misky vah, které jsou nyní vychýlené peticí ve prospěch nepovinných domácích úkolů.

Vložil: Stanislav Korityák