Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Chcete prémie a zabít čas? Uspořádejte projekt. Pojďme hovořit o školství s učitelem

03.03.2023
Chcete prémie a zabít čas? Uspořádejte projekt. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Se svolením Stanislav Korityák

Popisek: Funkční gramofon sestavený ze špendlíku, papírového kornoutu a lega, ovládaný tabletem.

Tento týden jsem měl v plánu pokračovat v tématu zvyšování věku odchodu do důchodu. Někdo by možná řekl, že toto téma do školské tematiky nepatří, ale to je omyl. Mezi dětmi a penzisty je velmi těsné sepětí. Jsou to dvě strany téže mince. Děti a senioři jsou nedílné součásti téhož ekonomického systému – podobně jako jsou na sobě závislé jednotlivé prvky potravního řetězce. Proto se k tomuto tématu ještě vrátím. Dnes se podělím o dojmy z návštěvy jedné alternativní školy.

Stejně jako mí kolegové, i já jsem dostal pozvání do nedaleké alternativní školy, kde se konala přednáška na téma využití projektů při výuce. Přednášku pořádalo místní „akční centrum“ (nikoliv škola). Zmíněná škola byla vybrána proto, že je její výuka na projektech založena. Že jdu do „jiného světa“ jsem tušil už po prohlédnutí stránek školy. Ale zajímalo mě, jak škola vypadá, kolik má žáků, jak je členěna a jaké využívají výukové metody.

Organizační struktura navštívené školy

Škola není velká – má kapacitu 100 dětí. Aktuálně ji navštěvuje něco přes šedesát žáků. Nedělí se na ročníky, ale na tzv. „trojročí“, v rámci nichž se učí děti podobného věku. Trochu mi to připomínalo výuku na malotřídkách. Tam se také učí několik věkových skupin v jedné třídě. Jen s tím rozdílem, že na malotřídních školách se obvykle učí společně žáci ob jeden rok – v jedné učebně je 1., 3. a pátá třída, zatímco ve druhé učebně je 2. a 4. třída. Zde se třídy takto nedělí. Společně učí děti ve věku 1., 2. a 3. třídy, v další skupině je 4., 5. a 6. ročník a obdobně jsou sloučeni i žáci nejvyšších tří ročníků.

V rámci „trojročí“ se žáci učí to samé. Vzhledem k tomu, že každý může pracovat svým tempem, byl každý žák různě daleko – v rámci učebního plánu. Reálně se tedy mohl učit každý žák individuálně něco jiného, i když měli stejný učební plán. Velká část výuky byla postavena na skupinově pojaté projektové výuce. Výjimku tvoří tzv. „trivium“ (tak tyto tři předměty označil pan ředitel, není totožné s původním významem slova), což je čeština, matematika a angličtina. Tyto tři předměty se u nich stále učí téměř „klasickým způsobem“ s důrazem na znalosti.

„Učebnice pro klid rodičů máme“

Za svou práci žáci nejsou hodnoceni známkami, ale slovně. Také se na škole využívá tzv. „portfoliové hodnocení“, založené na „důkazech o učení“ – k tomu se ještě vrátím. Písemné práce se ve škole píší, ale ne vždy se hodnotí. Žáci je nemusejí ani odevzdávat – dají je učiteli ke kontrole, jen když chtějí. K přijímačkám na střední školu se ve škole pořádá „přípravka“, která – jak jsem pochopil – má obdobně drilovou podobu, jako na kterékoliv jiné škole.

Při výuce se neužívají učebnice, ale pro „klid rodičů“ je tam „někde na poličce“ mají (cituji). Učebny jsou vybaveny rozsáhlými knihovničkami, kam si žáci mohou kdykoliv zajít pro informace. Uspořádání učeben je frontální. Zařízení školy není drahé (lavice ze sedmdesátých let), ale je velmi příjemné a funkční. Osobně by mi takto „lidsky“ zařízená učebna s příruční knihovničkou také vyhovovala. Datový projektor jsem zaznamenal jen jeden (možná jich mají víc), ale pro malou školu je to dostačující. Také jsem zaznamenal útulný „zašívací koutek“ – opět s knihami.

Za výuku se hradí školné ve výši cca 45.000,- Kč ročně. V ceně školného je zahrnuta i školní družina. Ta začíná v 7:30 hod. Rodiče samostatně hradí 2.000,- Kč ročně na různé akce. Ve škole nemají vlastní školní kuchyni – obědy dovážejí a strava se platí zvlášť. 

Způsob myšlení člověka se pozná podle jazyka, jímž hovoří

Vzhledem k tomu, že mi dvacet minut před začátkem akce skončila výuka a učím v jiném městě, přijel jsem s mírným zpožděním. Proto jsem nestihl zahájení, v rámci něhož pět skupin žáků představilo své projekty: školní divadlo, organizaci výletu do Osvětimi, „mechárium“ (akvárium na pěstování mechu) a funkční gramofon, postavený z lega, papírového kornoutu a špendlíku místo jehly. Co dělala pátá skupinka, jsem se už nestihl podívat – kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Ačkoliv jsem přišel pozdě, velice vřele mě uvítal pan ředitel se slovy: „Za chvíli skončí prezentace projektů, snad stihnete alespoň něco NACÍTIT“. Pro mne to byl slovník z jiného světa. Vnímáte, jak se v jazyce, kterým člověk hovoří, projevuje způsob jeho myšlení a vnímání? Okamžitě jsem věděl, že jsme naprosto odlišné „živočišné druhy“. Pan ředitel to zatím netušil – neměl jsem čas se projevit a ani ho to nemohlo napadnout. V dnešním feminizovaném školství si jen málokdo dovolí vyjadřovat se jadrnou sedláckou „antiho*noznajštinou“. To je jazykový styl mezi učiteli neznámý. Zato já znám „dobros*rštinu“ velice dobře – je ve školách všude okolo nás.

Ačkoliv se o jazykových prostředcích pana ředitele vyjadřuji velice nelichotivě, musím zdůraznit, že se mi jako člověk velice líbil. Viděl jsem příjemného mladého muže, zapáleného pro práci, kterou dělá – i když má jiné názory než já. Zato on s postupem času ve mně viděl čím dál, tím většího „hulváta“, který přišel provokovat. Ale ani to nebyla pravda. Já jsem byl jen upřímně zděšený a kladl jsem otázky, které se mezi lidmi určitého smýšlení nedávají.

Projekt – dříve návrh, dnes kyj k šíření pokroku

Slovo projekt pochází z latinského pro-jicio, pro-iectum, což v překladu znamená návrh, rozvrh. Současná čeština pod tímto slovem chápe dva významy:

Zpracovaný záměr, rozvrh nebo plán nějaké budoucí činnosti, nebo jejího výsledku (stavby domu, stroje a podobně). Vytváření takových projektů se nazývá projektování a člověk, který se tvorbou projektu zabývá, je projektant. Typicky – projekt domu a projektová dokumentace. V tomto smyslu bych si dovolil přidat ještě jeden jazykový aspekt, a to ve významu projektor = „promítačka“. Lze říci, že projektant „promítá“ své myšlenky na papír.

Druhým významem je časově ohraničené úsilí, směřující k vytvoření něčeho – prototypu výrobku, myšlenkového konceptu, akce nebo služby. Na realizaci projektu se podílí více lidí, spojených po dobu trvání projektu do tzv. projektového týmu. Každý tým má svého vedoucího, zvaného projektový manažer. Ten společnou práci řídí a určuje, co kdo udělá, v jakém pořadí, jaké práce se budou realizovat souběžně atd. Co je zásadní – u skutečného projektu je určeno CO, do kdy a v jaké KVALITĚ má vzniknout. Ve školství žádná kvalita vyžadována není.

Projekt ve škole – univerzální nálepka pro jakýkoliv nesmysl

Ve školství, v „měkkých vědách“ a v EU obecně ztratilo slovo projekt svůj původní význam. Toto slovo je dnes stejně vyprázdněné jako slova pravda a láska. Pravda se dnes krčí ve zlaté truhle odborníků na pravdu a láska se stala beranidlem k prosazování nezadatelných práv různých zájmových skupin. Viz třeba slogan jisté neziskovky: „Láska je jen jedna.“ To ano. Ovšem je třeba dodat, že manželství je také jenom jedno.

„Zachraň se, kdo můžeš!“ – přišel nový projekt

Vzhledem k tomu, že moc dobře vím, jak ubohé aktivity pod rouškou projektů na některých školách probíhají (doufám, že jen některých), považuji slovo „projekt“ za sprosté. Tuto větu myslím smrtelně vážně – bez jakékoliv nadsázky. Jakmile tento výraz z někoho „vypadne“, okamžitě zpozorním, abych zjistil, zda je dotyčný aktivní blbec, nebo jen oběť aktivního blbce. Na této škole byly projekty žáků pěkné a smysluplné, a z některých jsem byl opravdu nadšený.

To nic nemění na tom, že slovo „projekt“ bude mít ještě dlouho podobnou pachuť, jakou měla za socialismu slova „plán“ nebo „pětiletka“ – to byly projekty své doby. Všichni tenkrát nadšeně přikyvovali a mysleli si své. Ani dnes to není jinak. Když se ve škole řekne „nový projekt“, nejeden učitel se v duchu drží za hlavu v hrůzném očekávání, jaká další pitomost mu na ni zase spadne.

„Vy opravdu těmto nesmyslům věříte?!“

Že jsme s panem ředitelem dva extrémy stojící na opačných křídlech učitelského spektra, bylo jasné. Mně okamžitě, panu řediteli velice brzy. Zatímco já považuji záměry MŠMT s jeho Strategií vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ za zločinecký projekt, který povede k likvidaci školství, pan ředitel v této strategii vidí cestu k lepším zítřkům.

V plné „nahotě“ se tento názorový rozpor ukázal ve chvíli, když jsme se po přednášce dostali ke složkám s portfolii žáků, o nichž pan ředitel prohlásil, že se jedná o „důkazy o učení“ (jako „důkazy o učení“ si hodnocení žáků představují autoři Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+). Když jsem to viděl, s upřímným zděšením jsem se zeptal: „Vy opravdu těm nesmyslům opravdu věříte?“ Mou reakcí byl zděšen i pan ředitel. Bylo to nezáměrné a vzájemné.

Proč jsem byl zděšen já? Protože portfolio – hromádka papírů – vůbec nevypovídá o tom, co umím. To, že mám v portfoliu anglicky popsanou rodinnou fotografii, neznamená, že se anglicky domluvím. „Důkazy“ o učení jsou schopny postihnout, že jsem se něco učil, nebo že jsem něco dělal. Ale v žádném případě se z nich nedozvím, co jsem se naučil, zda to umím dobře, a už vůbec ne, zda to dokážu prakticky použít v životě.

Proč byl zděšen pan ředitel? Předpokládám, že proto, že není zvyklý na tvrdá, jednoznačná vyjádření. Vede školu, kam se chodí učitelé z jiných škol učit, jak učit „moderně“. Podobně jako jsme přišli my. Představa pana ředitele o výjimečnosti jeho školy šla tak daleko, že jejich žáci měli, v rámci jednoho z navržených projektů, připravit výuku pro žáky ostatních škol v tomto městě. Naštěstí děti byly soudnější než pan ředitel, a tak se nikdo k výuce dětí na okolních „základkách“ nepřihlásil. A teď si představte, že si nějaký „neotesanec“ zeptá, zdali pan ředitel těmto nesmyslům opravdu věří!

Dva extrémy, které se měly potkat

Jsem přesvědčen, že v lidském životě se nic neděje náhodou. Nikdy by mě nenapadlo, že by těm „blábolům“ mohl někdo opravdu věřit. Vždy jsem byl přesvědčen, že takové hlouposti lze dělat za vyšší prémie u učitelů, případně v rámci dotační prostituce v rámci neziskovek. Stejně tak pan ředitel považoval všechny ty „velké myšlenky“ za pokrok a cestu k lepšímu školství.

Když jsem se vracel autem domů, napadlo mě, že v kostele bych si větu „Vy těm nesmyslům opravdu věříte?“ vyslovit nedovolil. Tam se bavíme o otázkách víry. V tu chvíli mi došlo, že naše rozpory nespočívají v odborné rovině. Je to otázka víry. Byť víry pedagogické.

 

QRcode

Vložil: Stanislav Korityák