Známky versus slovní hodnocení: řídí dobře, jen občas „sejme“ babičku. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Pixabay

Popisek: Vysvědčení, ilustrační foto

Jak v minulém školním roce, tak i letos „doporučilo“ MŠMT využívat při hodnocení ukrajinských žáků slovní hodnocení. Přiznávám, že i já – odpůrce slovního hodnocení – musím přiznat, že v dané situaci je to nejčistší způsob, jak žáky z Ukrajiny hodnotit. Tyto děti z vícero důvodů nelze objektivně oznámkovat. Ovšem ve chvíli, kdy tuto větu řeknu, přiznávám, že slovní hodnocení potřebuji proto, že není možné tyto žáky spravedlivě ohodnotit. A zde je klíč k ohodnocení slovního hodnocení. Hodnotit nemohu jen tehdy, pokud nic nenaučím.

První ukrajinští žáci se na našich školách začali objevovat v březnu a dubnu 2022, tedy v době, kdy české děti měly za sebou už dvě třetiny školního roku. V tuto chvíli „naskočily“ děti z Ukrajiny, jež na Ukrajině absolvovaly jiný vzdělávací program, který nenavazuje na to, co se učily české děti.

Proč „nelze“ ukrajinské děti spravedlivě ohodnotit?

Současně malí Ukrajinci neměli žádnou nebo jen minimální znalost českého jazyka. Je tedy jasné, že hodnoceni v podstatě být nemohli. Nebylo z čeho a nebylo jak – učitelé se s nimi nedomluvili. Nic jsme nenaučili, nemůžeme ani nic hodnotit. Pravidlo platí!

Že bude válka, někteří Ukrajinci tušili už v létě 2021

Zde si dovolím krátkou odbočku. To, že bude válka s Ruskem, věděli někteří Ukrajinci už v létě 2021. A někteří se právě tehdy začali připravovat. Potkal jsem ukrajinského žáka, jehož celá rodina se ještě na Ukrajině přihlásila v létě 2021 na lekce češtiny a polštiny. Věděli, že utečou, jen nevěděli kam. Proto se učili oba dva jazyky. Devět měsíců před invazí. Nakonec se dostali k nám a využili češtinu. Zde však nezůstali. Vzhledem k tomu, že oba rodiče byli lékaři (i syn byl vynikající student), počkala celá rodina v ČR (za naše peníze) na vyřízení pracovních víz do Irska a po jejich získání odjeli.

Zajímá vás, odkud Ukrajinci věděli, že bude válka? V létě 2021 to nepřímo řekl sám Zelenskyj. Prohlásil totiž, že má Ukrajina vypracovaný plán, jak získat zpět Krym. Mě napadlo, že se zbláznil, zatímco Ukrajincům, znalým poměrů došlo, že to skončí otevřeným konfliktem. Minimálně tato rodina věděla (nebo předpokládala), že válka přijde. Teď jde o to, zdali měli tak dobré kontakty (ona byla stomatoložka a Ukrajina je země korupce), nebo byli tak předvídaví.

Lze objektivně hodnotit ukrajinské žáky?

Ačkoliv se ukrajinské děti dle názoru MŠMT a neziskových organizací úspěšně integrovaly (stejně úspěšně jako je úspěšná inkluze), zůstává faktem, že velká část z nich není schopna plnohodnotného učení v českém jazyce. Jednoduše proto, že aktivisté a jimi ovládaní úředníci věří sebeklamu, že pouhým umístěním ukrajinských dětí do tříd dojde k jejich integraci.

Co se týče navázaných přátelství a lumpáren, proběhla integrace na výbornou. České děti se mě co chvíli ptají na různá slova, jež mladí Ukrajinci pokřikují a která je těžké slušně vysvětlit. Řekl bych, že v tomto smyslu je transfer obousměrný a nadmíru úspěšný.

Ne tak při výuce. Tam je objektivně jazyková bariéra. Z kurzů, které pro ukrajinské děti pořádá MŠMT spolu se školami a neziskovkami, opravdu nezískají slovní zásobu potřebnou pro výuku fyziky nebo chemie. Dalším problémem je odlišná „startovací čára“. Velká část ukrajinských dětí nemá základy angličtiny i jiných předmětů. Přitom ale nastupují do tříd, které se tento jazyk učí už tři roky.

Hodnotit mohu výsledek, anebo pokrok

Neznalost jazyka je z hlediska hodnocení jen polovina problému. Může nastat situace (a sám jsem ji zažil), že do třídy přijde žák s nulovou znalostí angličtiny a za necelý půlrok se svými reálnými znalostmi dostane na trojku. To je špičkový výkon! Za výkon by si zasloužil jedničku s hvězdičkou, ale objektivní znalosti odpovídají trojce. Mám mu dát za jedna, nebo za tři?

Asi navrhnete jedničku. Ale nejde jen o známku. Na některých školách se žáci dělí podle pokročilosti v jazyce do skupin. Právě to jsou chvíle, kdy by se hodilo slovní hodnocení. Bohužel jen proto, abych řekl, že výkon byl na 1+ a znalosti na 3. Jinak řečeno, potřebuji slovní hodnocení proto, abych dal dvě známky, a ještě k nim přidal doporučení zařadit žáka do lepší skupiny. Tak jsem to také udělal. Pokud se za půl roku dostal z „nuly“ na trojku, má potenciál v krátké době dohnat i ten zbytek učiva. Uvážíme-li, že se tento hoch učil dva jazyky současně (ještě češtinu), je to obdivuhodné!

Všimli jste si, že i v tomto případě jsem slovní hodnocení potřeboval k vysvětlení, proč žák „neumí“ (ač ze sebe vydal maximum)? Je nutné si ale uvědomit, že se bavíme o nestandardní situaci. V normální třídě, kde děti postupují kontinuálně, žádné slovní hodnocení nepotřebuji. Pokud jej použiji v běžné třídě, tak jen proto, abych zakryl skutečný stav věcí.

Známka není trest, ale informace, kde se zlepšit

Známka bývá často démonizována jako trest, případně původce stresu žáka. Není tomu tak. Známka je poměrně přesná a spravedlivá informace o zvládnutí určité konkrétní látky žákem. Mohou to být třeba vyjmenovaná slova po „G“, nebo násobilka šesti. Případně anglická slovíčka k tématu oblečení. Je jedno, co hodnotíme. Vždy znalost dané látky zhodnotíme v rozmezí od jedné do pěti.

Pokud je téma známky dostatečně konkrétní, dává žákovi i rodičům poměrně přesnou informaci o tom, jak dítě zvládlo tu či onu látku. Já jako učitel se mohu zmýlit – dát místo dvojky trojku, nebo naopak. Jeden stupeň je (dle mého) přirozená míra možné chyby. Tato míra nepřesnosti je dána mým nedokonalým myšlením a nespolehlivými smysly. Při rozhodování jsem odkázán na projevy žáka – do hlavy mu nevidím. Odchylku odpovídající jednomu stupni připouštím, mýlit se je lidské. Ale určitě spolehlivě odliším znalosti na čtyřku od znalostí na dvojku. Takže ano – klasifikace ze své podstaty nemůže být na 100 % spravedlivá. Ale objektivní být může. Je to podobné jako u měření rychlosti nebo testů na alkohol. Každá metoda měření má danou odchylku. Platí to i o „měření“ znalostí.

Slovní hodnocení: „Čte dobře, ale dělá chyby.“

Toto je věta, kterou jsem vyčetl z jednoho konkrétního slovního hodnocení. Přečtěte si ji ještě jednou. Cítíte tu nesmyslnost? Je to stejně hloupé, jako kdybych o pračce napsal: „Pere dobře, ale trhá prádlo.“ Otázka je, kolik těch chyb dělá. Jednu na půl stránky? Nebo pouze dvě chyby ve slově? Třeba carevna Kateřina II. dokázala v ruském slově „ještě“, sestávajícího ze 4 písmen, udělat 5 chyb. A také četla dobře. Slovnímu hodnocení chybí kvantifikace. Právě proto se tak dobře hodí ke kamuflování špatné kvality výuky či jiných problémů. Například s nemožností hodnotit ukrajinské děti. Ale opakuji – je to extrém, který by se neměl stát normou. Ne náhodou MŠMT i neziskovky v čele s tělocvikářem bez praxe tlačily místo na zvyšování kvality výuky na změnu hodnocení.

Oproti tomu známky kvantifikaci i míru kvality umí určit docela přesně. To má výhodu pro rodiče: „Máš trojku z násobilky tří, nauč se jí!“, ale i pro žáka, když chce zlepšit známku. Pokud mě nějaký žák požádá o zlepšení známky na vysvědčení, podívám se, z čeho dostal špatné známky, a pokud látku umí, není problém mu výslednou známku opravit. Třeba i z trojky na jedničku.

Když je to slovní hodnocení tak dobré – budeme ho užívat v autoškole?

Všimli jste si, že se slovní hodnocení užívá hlavně v „měkkých“ oborech, kde nejde o život? Dovedete si představit, že bychom slovně hodnotili třeba žáky v autoškole? Něco ve smyslu: „Řídí dobře, jen občas „sejme“ babičku.“ Nebo: „K vyhodnocení barvy na semaforu potřebuje více času, ale s dopomocí křižovatku úspěšně projede.“

Vložil: Stanislav Korityák