Příliš mnoho peněz aneb Virtuální krmelec MŠMT. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Se svolením Stanislav Korityák

Popisek: Ministerstvo školství se stává krmelcem pro firmy i neziskovky, ilustrační foto

Když jsem přemýšlel, co popřát našemu vzdělávacímu systému do roku 2023, došlo mi, že největším problémem českého školství je nadbytek peněz. Nemám na mysli peníze, které školy vydávají na platy zaměstnanců a na provoz škol, jako je voda nebo topení. Jde o peníze, na něž jsou přisáti „vykukové“, kteří pochopili, že aktivistické Ministerstvo školství je ideální „obchodní partner“ – platí a moc se neptá. A tito „partneři“ škodí a škodí, protože peníze tečou a tečou. Přeji českému školství, ať v roce 2023 nadbytečné peníze dotečou!

Nebudu tvrdit, že peníze nejsou potřeba. To platí v domácnosti, v ekonomice i ve školství. Peníze jsou krví ekonomiky a dávají věci do pohybu. Bez mezd nejsou nákupy, bez nákupů není odbyt a bez odbytu zase nejsou peníze na mzdy. To samozřejmě platí za předpokladu, že jsou peníze v ruku dobrého hospodáře. V rukou hlupáka mohu být peníze nástrojem sebedestrukce. Typickým příkladem je ožrala, který se uchlastá k smrti. Kdyby neměl za co, neuchlastal by se. Je třeba si uvědomit, že peníze samy o sobě nejsou dobré ani špatné, jen zesilují vzorce našeho chování. A naše chování k penězům je přímo úměrné k tomu, jak jsme k nim přišli.

O penězích platí to samé, co o ohni – dobrý sluha, ale zlý pán. Nezáleží totiž na penězích, ale na tom, kdo je má v ruce. Chytrému dopomohou k prosperitě, zatímco hlupáka přivedou do záhuby tím, že mu splní jeho hloupá přání. Proto bychom měli dobře vážit, co si přejeme, mohlo by se nám to splnit! Vzpomeňme na film „Ku*va, hoši…“ s Bolkem Polívkou. Případy lidí, kteří vyhráli v loterii a za pár let skončili na ulici, jsou dostatečně známy. Myslím, že v jejich případě platí bezezbytku pořekadlo: „Lehce nabyl, lehce pozbyl.“ Jinak řečeno, peníze utrácíme s takovou mírou lehkosti, s jakou jsme k nim přišli. A obráceně, s penězi nakládáme s takovou obezřetností, s jakým úsilím jsme je získali.

Ministerstvo školství krmelcem pro firmy i neziskovky

Kolik úsilí stálo získávání peněz na veřejně prospěšné projekty ministra školství a úředníky tohoto resortu? Žádné. Tito lidé peníze jednoduše dostávají ze státního rozpočtu. Peníze chodí bez ohledu na to, kdo tam sedí a jak s nimi hospodaří. A podle toho s nimi úředníci nakládají – velmi rozhazovačně. Ministerstvo školství se stává krmelcem pro každého, kdo umí pokrokovým způsobem prezentovat své zboží nebo službu, či chce konat dobro (za cizí peníze). Toto pochopily jak neziskovky, tak firmy.

A tak se dnes o své místo u krmelce Ministerstva školství hlásí dodavatelé počítačů, interaktivních tabulí, brýlí pro virtuální realitu, výrobci prolézaček a zahradních altánů, mlékaři, zelináři, ovocnáři, dodavatelé zdravých svačinek i lektoři kurzů, kteří sice nikdy neučili, ale to přece vůbec nevadí! Že se v školství dá přijít k pěkným penězům, pochopil už i herní průmysl.

Moderní metody výuky – svatý grál Ministerstva školství

Není čemu se divit, že se naše země stala zemí vyvolenou. Česká vláda v Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ schválila podporu moderních metod výuky, ale neuvedla, které výukové metody má na mysli. Jaké metody by to měly být, zřejmě netušili ani ti, kteří tuto strategii psali. Věděli však, že musí být moderní. Proto MŠMT zbožně vítá každého, kdo s něčím moderním přijde.

A tak se odborníci z firem i neziskovek ucházejí o přízeň ředitelů škol se stejnou oddaností, s jakou na dvůr císaře Rudolfa druhého přicházeli světa znalí mužové, hledající elixír mládí a kámen mudrců. Rozdíl je jen v tom, že soudobí alchymisté místo kamene mudrců slibují ony tolik žádané moderní výukové metody, přičemž implementace spočívá v koupi jejich produktu.

Viděl jsem plamennou prezentaci moderní výukové pomůcky, s níž neuměla pracovat ani osoba, která ji předváděla. Když učitelé, po vlně chvalozpěvů, chtěli vidět praktickou ukázku (byli na ten zázrak opravdu zvědaví), ukázalo se, že prezentující s tou věcí neumí pracovat, ačkoliv předtím hovořila o snadném a intuitivním ovládání. Ukázka skončila konstatováním, že je třeba tuto věc dát žákům, aby ji prozkoumali, a následně se to prý od nich naučí i učitelé.

Doložení účinnosti MŠMT nepožaduje

Bohužel, nikdo z nositelů pokroku nedeklaruje účinnost svých výukových metod, tedy že se děti s jejich pomocí naučí víc, než prostřednictvím doposud užívaných výukových postupů. A Ministerstvo školství to po nikom ani nepožaduje. Naopak, aby bylo možné zavést moderní metody výuky, přikázalo snížit objem učiva.

Myslíte si, že by ve Škodovce snížili objem výroby jen proto, aby mohli zavést nějaký moderní výrobní postup? Asi těžko. Inovace slouží k zvyšování produktivity práce. Ne tak ve školství s jeho komunistickým přístupem – každému podle jeho (speciálních) potřeb. Tam si rádi připlatí za to, že naučí polovinu. Kde jinde než ve školství je myslitelné, aby se ředitel prodejci smluvně zavázal k placení pokuty za opoždění platby při distribuci produktu, na němž má škola nulový zisk? A přesto takové smlouvy existují.

Pokud se o peníze nepostaráte sami, udělá to za vás někdo jiný

Přesně to se v současné době děje na Ministerstvu školství. Pokud se ministerstvo opravdu rozhodlo, že bude vzdělávací systém modernizovat, mělo prostřednictvím Národního pedagogického institutu samo provádět zavádění a také testování moderních výukových metod. Ale ono místo toho spoléhá na subjekty zvenčí, které se do škol tlačí horem, spodem.

Mezi finančními poradci se říká, že pokud se o své peníze nedokážeme postarat sami, udělá to za nás někdo jiný. A je to pravda. Ve chvíli, kdy MŠMT pustilo otěže vzdělávacího systému a decentralizovalo školství, okamžitě se vyrojily firmy a neziskovky, které za veřejný peníz rády pomohou. Tu s inkluzí, tu s řízením školy, tu s GDPR, tu se vzděláváním učitelů, tu s dovozem obědů, tu s ovocem do škol, tu s doučováním nepřizpůsobivých. Ale nikdy to nedělají zdarma.

Kdyby v krmelci Ministerstva školství nebyly tyto volné peníze, tak by se mu všechny tyto subjekty obloukem vyhnuly a byl by klid. Ale peníze jsou. Moc peněz! A tak se pomocníci šikují okolo českého vzdělávacího systému jako supi kolem mršiny, kterou naše školství opravdu začíná být.

Pisátko na tabuli za 2300 korun? Žádný problém!

Ano, tolik stojí jedno interaktivní pero k chytré tabuli. A školy nemají problém to zaplatit. Vynásobte to počtem učeben x 2 (u každé tabule jsou dvě), případně počtem učitelů. Na některých školách jsou pisátka přidělována do tříd, jinde učitelům. Nebudu vás napínat, na průměrně velké škole o pěti stech žácích to dělá přes sto tisíc korun jen za pisátka. K tomu připočtěte samotnou interaktivní tabuli s počítačem a projektorem, dohromady je to dalších zhruba 100 000 korun na jedinou učebnu.

Do pisátek potřebujeme ekologické tužkové baterky a do projektorů lampy. Tušíte, jaký má taková standardní lampa příkon? 250 W! Takže stowattové žárovky jsou kvůli ekologii zakázané, ale v našich ekoškolách svítí každý pracovní den zhruba pět hodin okolo dvaceti tabulí (škola s dvaceti učebnami). To dělá spotřebu 25 000 Wh za jediný pracovní den na ne příliš velké škole. A k čemu? Aby učitelé mohli psát! Škoda, že neumím spočítat, kolik psaním na tabuli vyprodukuji emisí.

Obdobná je situace u kurzů dalšího vzdělávání učitelů, za které školy platí desítky tisíc korun (za jeden). Přestože se v souhrnu jedná o milióny korun, plynoucí do neziskovek (nejen), Ministerstvo školství nekontroluje reálnou hodnotu odvedené práce.

Chudoba nejlepší ochranou před prospěcháři

Když jsem cestoval v roce 2010 po Transsibiřské magistrále, jela se mnou v kupé asi třicetiletá žena z Kazachstánu. Vracela se ze Švédska, kde jí nebyl přiznán politický azyl. Postupně jsme se dostali k otázce, proč požádala o ochranu zrovna ve Švédsku, a ne třeba v České republice. Ukázala mi mapku Evropské unie, kde byly označeny ty správné evropské země. Jistě tušíte, že naše země mezi těmi vyvolenými zeměmi naštěstí nebyla. Pro migranty jsme byli příliš chudí, všichni hledali svobodu v bohatších zemích EU.

Obdobná situace nastala v roce 2015, když se Němci neúspěšně pokusili přerozdělit lidi, které si pozvali, mezi země EU. Ani tenkrát k nám migranti moc nechtěli. Naštěstí.

Obecně platí, že chudoba je nejspolehlivější způsob, jak poznat lidi okolo sebe. Je-li člověk hodně bohatý, nemůže si být nikdy jist, zdali se lidé usmívají na něj, nebo na jeho peníze. Tím se liší od bezdomovce. Ten ví naprosto přesně, kdo je jeho skutečný přítel.

Přeji českému školství do roku 2023 co nejméně peněz, aby se očistilo!
A Ministerstvo školství prodáme i s jeho virtuálním krmelcem Elonu Muskovi!

Vložil: Stanislav Korityák