Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Až zničíme školní jídelny, bude možné zbořit ještě školní kotelny. Pojďme hovořit o školství s učitelem

09.12.2022
Až zničíme školní jídelny, bude možné zbořit ještě školní kotelny. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Se svolením Scolarest

Popisek: S tímto pěkným obrázkem natahuje svůj korporátní pařát Scolarest...

Nevím jak vy, ale já mám pocit, že je na Ministerstvu školství a v neziskových organizacích příliš mnoho lidí, kteří nemají nic na práci. Naposledy mě „doběla rozpálil“ článek publikovaný 4. 12. 2022 na Seznam zprávách, pojmenovaný „Konec školních jídelen. Buď zaniknou, nebo se změní na školní restaurace“. Myslel jsem, že v našem školství už není co zničit, ale mýlil jsem se.

Článek začíná ukázkovou manipulací: „Na jedné straně nevzhledná kupa čehosi utopená v legendární UHO – univerzální hnědé omáčce, na té druhé lákavý dýňový karbanátek s bramborovou kaší. To první jídlo by si nedal ani nejotrlejší strávník, zato s druhým obědem ZŠ Volgogradská před pár týdny vyhrála soutěž o nejlepší školní oběd v Ostravě.“

Dotázal jsem se autora, zda ví, ve které jídelně se ono slavné „UHO“ podává. Odpověděl, že ano. Prý se účastnila soutěže, ale nechtěl ji dehonestovat. Je to možné. Ovšem silně pochybuji, že soutěžní jídlo bylo označeno „nevzhledná kupa čehosi utopená v legendárním UHO“. Takže trvám na tom, že se jedná o manipulaci.

Abychom byli objektivní, je na místě se také zeptat, jak vypadal týdenní jídelníček daných jídelen? Snad v jedné nedělali jen ony lákavé „dýňonadrbánky“ a ve druhé jen „UHO“? Co zbytek týdne? Do školních jídelen chodím od dětství a stravuji se v nich i dnes. Ta jídla skutečně bývají pestrá – od buchet přes omáčky a saláty až po pečené kuře. Paradoxně v článku narazíme na informaci, že kvalita jídla ve školních jídelnách je s ohledem na stravovací návyky Čechů v podstatě ideální.

Lze paušálně hodnotit kvalitu školních jídelen?

Obecně nemám rád, když někdo plive na práci jiných. Obzvláště mi vadí, když se o lidi, kteří vytvářejí skutečné hodnoty, otírá někdo, kdo umí akorát žvanit a žije z dotací. Dříve aktivisté z neziskovek plivali na školství jako celek. Nepřítelem č. 1 a ideovým beranidlem byla frontální výuka. Argumentem bylo, že ji tu máme od Marie Terezie. Poslům dobra ale nedošlo, že toto uspořádání má nejen školní třída, ale třeba také divadlo. V divadlech takto „zastarale“ lidé sedí už několik tisíc let a nikomu to nevadí. Naopak – frontální uspořádání od divadel převzala i kina.

Po frontální výuce přišly na řadu útoky na učitele a na metody výuky. Naprosto nechápu ředitele, kteří ze škol nevykopou osoby a organizace, které tvrdí, že jejich podřízení (učitelé) svou práci dělají špatně, aniž by ji dokázaly udělat lépe. To je ubohost a patolízalství – poslouchat rady od někoho, kdo mě uráží, a ještě mu umožňovat prostřednictvím školy cucat dotace.

Že přicházejí útoky na učitele, dovedu pochopit. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že si nějaký ubožák dovolí urážet kuchařky, jež každý pracovní den připravují statisíce jídel pro naše děti za plat, za který by tito aktivisté vařit nešli, ani kdyby to uměli. Průzkumy, o nichž se píše, byly provedeny na 28 jídelnách. A to stačilo k odsouzení všech školních jídelen!

Ve školce jsem házel špenát pod stůl

Že „dýňový karbanátek“ vyhrál, ještě neznamená, že dětem chutnal a ani že byl dobrý. Jako cestovatel mám zkušenost, že od jídla máme určitá čekávání. Pokud se tato očekávání nenaplní, jídlo nám nechutná. Chutnost jídla je silně propojena s očekáváními strávníka. A ta jsou závislá na jeho stravovacích zvyklostech.

Dodnes si pamatuji třicet let starý zážitek z Rumunska, kdy mi bylo na návštěvě nabídnuto dobře vypadající jídlo, které ve mně evokovalo guláš. Z mísy uprostřed stolu jsem si naložil plný talíř. Pak jsem zjistil, že maso bylo naloženo v nějakých žaludečních šťávách a evokovalo ve mně zvratky. V okamžiku, když jsem vidličku přiblížil ústům, se mi začal zvedat žaludek. Tak jsem se pomalu nimral v talíři a ve chvílích, když se nikdo nedíval, jsem jídlo nenápadně vracel do mísy.

Obdobnou techniku jedení jsem praktikoval jako dítě ve školce. Bohužel, na stole nebyla mísa, kam bych přebytky vracel, takže jsem špenát musel házet pod stůl na podlahu. Druhý den se vyšetřovalo, kdo tam seděl. Netuším, kdo to byl. Jak vidíte, pan Fulghum má pravdu: „Všechno, co opravdu potřebujeme znát, jsme se naučili v mateřské škole“.

Dnes je zdravý dýňový karbanátek, kdysi byly zdravé cigarety

Kdo a podle čeho určil, že je dýňový karbanátek nejlepší školní oběd? Počítal snad někdo počet nedojedených obědů? Nebo hodnotící komise porovnávala nutriční hodnoty jídel? Nebo jen několik aktivistů prohlásilo, že je jídlo zdravé a bylo rozhodnuto? Co je zdravé často závisí na marketingových záměrech té či oné firmy a na míře pomatenosti aktivistů. Svého času devět z deseti (amerických) lékařů označovalo kouření cigaret za zdravé. A feministky hrdě pochodovaly za práva žen se zapálenými pochodněmi svobody v ústech. Pochopitelně je řeč stále o cigaretách. Tomu se říká „poetická propaganda“. Chcete se podívat, jak to holkám slušelo? Zadejte na YouTube výraz „Propaganda – továrna na souhlas“. Tam je uvidíte.

Když byl za války nedostatek másla, byl zdravý margarín. Dnes jsou zase zdravá bezmasá jídla, protože krávy metan prdí, a prasata smrdí. Zdravé je zkrátka to, co se musí prodat. Všimli jste si, že je ve článku zmínka o společnosti Scolarest? K té se ještě dostaneme. A všimněte si, že skoro vždy figuruje někde v pozadí velká nadnárodní firma a kolem ní radostně křepčí neziskovky. K tomu ještě dojdu.

K dýňovému karbanátku je nejlepší mrkvová brambora

Vím, že se různí pokrokoví aktivisté snaží měnit svět tím, že slovům dávají jiný obsah. Muže dnes můžeme bez ostychu označit za ženu a naopak. Nátlaku na učitele říká Ministerstvo školství „podpora“ a duchovnímu prostitutovi „expert“. Ale opovažte se „podporu“ od „experta“ nepřijmout. Jen aby se jednou nestalo z facky pohlazení a z kopance udání správného směru 2030+.

Nazývejme věci pravými jmény. Karbanátek je karbanátek a brambora je brambora. Pro „cosi z dýně“ nechť si autoři vymyslí vlastní název. Třeba „dýňový nadrbánek“. Je zvláštní, že odborníci, kteří chtějí vylepšovat školní stravování, mají tak málo fantazie, že se nedokáží odpoutat od zastaralých slov, která do slovníku (ani jídelníčku) moderního člověka nepatří.

Podle tradičních českých receptů jsou karbanátky z masa. Myslím, že náhražek jsme si od dosazení demokracie a zrušení potravinářských norem užili dost. Dýňový karbanátek je stejný nesmysl, jako kdybychom klobáse říkali „vepřová okurka“. A – zapomněl jsem na salát a na přílohy. Nehodily by se k tak pokrokovému jídlu místo zastaralé bramborové kaše (snad ne z prášku!?) spíše mrkvové brambory, doplněné o lahodný žaludový kompot s macerovanými cvrčky?

Jakou barvu by měla mít omáčka?

Co se vysmívané barvy omáčky týče (UHO), dovoluji si upozornit, že převážná většina českých omáček má barvu mezi béžovou a hnědou barvou. Konec konců – v tomto „barevném spektru“ se pohybuje třeba i naše „zbožňovaná“ svíčková. Jakou by tedy měla mít omáčka barvu? Modrou? Zelenou? Růžovou? Nebo fialovou? Jasně, že fialovou. Za Fialy jedině fialovou! Univerzální Fialova omáčka – UFO. A s banánovými hvězdičkami okolo modrého talíře. Ať mají radost v Praze i v Bruseli.

Konec jízlivosti. Barva jídla bývá dána skladbou místních potravin a české omáčky mívají základ z jíšky. Proto naše tradiční jídla nebývají třeba ostře žlutá – na rozdíl od Indů nepěstujeme kari.

Je Ministerstvo školství vůdcem změn, nebo jen přívěskem?

Na článku je pozoruhodné, že návrhy na změny stravování neřídí Ministerstvo školství. Je jen „zastoupeno ve dvou pracovních skupinách ke školnímu stravování, které souvisejí s naplňováním projektu Máme to na talíři a není nám to jedno.“ To tvrdí mluvčí MŠMT Aneta Lednová. První skupinu ke kvalitě školního stravování vede rezort zdravotnictví. To jsem ochoten přijmout.

Ovšem druhou pracovní skupinu vede vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. To je ta paní, která svého času působila na Ministerstvu školství a vykonala obrovský kus práce při prosazování zločinu na dětech, zvaném inkluze. Netušil jsem, že je i „kuchta“.

Další neziskovkou, která rozumí vaření lépe než kuchaři a kuchařky, je „Nesehnutí“. Jedná se o partu, která pořádá soutěž „Sexistické prasátečko“. V ní hodnotí „ideovou správnost“ reklam. Svého času se u nich dařilo reklamám pana Bernarda – alespoň dle ocenění. Dnes vedou kampaň nazvanou „Pestré jídelny“. Zde je průsečík zájmů nadnárodních korporací a „dobročinných organizací“.

Cituji: „Nesehnutí podporují změnu legislativy, kterou projekt Máme to na talíři a není nám to jedno plánuje. Souhlasí i s dalšími kroky, jako je standardizace vybavení jídelen, nastavení kritérií pro výběr dodavatele surovin i pravidelné hodnocení jak od strávníků, tak zřizovatele.“ A už jsme doma – přicházejí kšefty.

Co o sobě píše společnost Scolarest?

Scolarest je v článku, o němž píši, zmíněn jen okrajově, ale nepochybuji, že tam není náhodou. Podívejme se mu na zoubek. Co o sobě uvádí na svém webu? „Jsme členem britské společnosti Compass Group PLC, která je největší cateringovou společností na světě.“ Dále se dočteme, že zaměstnávají 2000 kuchařů, provozují 236 restaurací (nikoliv jídelen) a obslouží 43.000 žáků denně. „Našim cílem je nejen kvalitně a bezpečně najezený, ale hlavně spokojený strávník. I proto se nabídka našich služeb podobá spíše restauracím než klasickým školním jídelnám, které si všichni pamatujeme z dětství.“ To je fakt. Tenkrát nás nekrmili zmraženými polotovary. Jistě je nepoužívá ani Scolarest. Myslíte, že pohádky o „bezpečně najedených strávnících“ vypráví Scolarest, a. s. i svým akcionářům? Nebo jim slibuje zisk a dividendy?

Scolarest se všemi silami snaží čtenáře přesvědčit, že jsou něco lepšího, než „obyčejné“ školní jídelny. Já jako rodič, jehož dvě dcery se u této společnosti ve školce stravovaly, jsem s jejich přístupem rozhodně spokojen nebyl. „Restaurace Scolarest“ jídlo dovážela ve várnicích a o nějaké kultuře stolování rozhodně nemohla být řeč. Zato byl problém z nich dostat přeplatky.

Jde o jídlo, nebo o peníze? Možná o privatizaci jídelen

Autor článku píše, že nejsou peníze na platy kuchařek, ani na kvalitní suroviny, ale na budování školských restaurací by peněz mělo být dost. Kdopak ty peníze (laskavě) dodá? Věří snad někdo, že po likvidaci malých jídelen nadnárodními korporacemi budou děti jíst levně a kvalitně? Podělte se s námi o své zkušenosti se školním stravováním. Výsledky hlasování zveřejním opět na začátku příštího článku.

 

QRcode

Vložil: Stanislav Korityák