Co s klášterem? Proměnili ho v pivovar. Rozhodně zajímavý pokrok. Český poutník
27.10.2019
Foto: Facebook
Popisek: Dříve tudy chodili skromní mniši, teď se v klášteře vaří pivo
FOTOGALERIE Na nedělní putování se vydáme, jak jsme si v minulém díle slíbili, z Mnichova Hradiště do Bakova nad Jizerou. Zavítáme k historickému zámku a klášteru, který je už několik století pivovarem, zastavíme se u léčivé studánky s kaplí a projdeme se unikátním Klokočským lesem. Tak pevné boty na nohy a vyrážíme.
Mnichovo Hradiště opouštíme po červené turistické značce a po mostě přes řeku Jizeru míříme k obci Klášter Hradiště nad Jizerou. První písemné zmínky o obci pochází z poloviny 12. století. Na skalnatém ostrohu nad soutokem potoka Zábrdky s řekou Jizerou byl založen cisterciácký klášter. Předpokládá se, že cisterciácký řád sem uvedl zdejší mocný rod Markvarticů. Jméno převzal po místu, kde se nalézal: Gradis, či Greisch. Od roku 1351 nesl pojmenování Gradis Monachorum – Hradiště Mnichové. Tento název dostalo i městečko vzniklé později v sousedství.
Skromní mniši poctivou pílí k bohatství přišli a pak o něj zase přišli…
Podle historických pramenů žili první mniši skromně. Živili se převážně zemědělskou činností, později také obchodem a řemesly. Jak se klášter rozvíjel po hospodářské stránce začínali od 13. století stavět mohutné raně gotické budovy, a především velký opatský chrám. Z něho se do dnešních dob ovšem zachoval jen zlomek – a to severní portál, který patří k jedinečným vstupním architekturám raně gotického slohu v celé střední Evropě.
Velký majetek mnichů a tyto stavby s chrámem byli zničeny a ztraceny po roce 1420 za husitských válek. Po konci husitskych válek se již mniši nevrátili. Panství bylo rozděleno na mnoho menších. Majitelé se střídali. V první pollovině 16 století patřilo hradišťské panství pánům z Vartmberka. Roku 1556 jej koupil Jiří z Labouně a dal na místě kláštera vystavět renesanční zámek. Okolo roku 1560 byl postaven i laický farní kostel v pozdně gotickém slohu.
Klášter nahrazen pivovarem
Hlavní dominantou obce zůstává do dnešních dnů pivovar. Ten se v Klášteře připomíná od roku 1570. V letech 1833-36 byl postaven nový na místě dnešní sladovny. Velká změna nastala v roce 1852, kdy proběhly razantní zásahy do komplexu zámeckých budov a celý klášterní areál nechali Waldstein-Wartenbergové přizpůsobit potřebám pivovaru. V podzemí vznikly rozsáhlé sklepy.
Bývalé sídlo je trojkřídlý patrový objekt se dvěma věžemi, k němuž přiléhá terasovitá zahrada s hranolovou věží. Největší dominantou pivovaru je historická brána.
Léčivý pramen uzdravuje zejména žaludeční potíže
Klášter Hradiště nad Jizerou opouštíme opět po červené značce a míříme do Klokočského lesa. V jeho úvodu na nás čeká kaple svatého Stapina. Pochází z let 1724-1730 a byla postavena na náklady hraběnky Marie Markéty Valdštejnové. Zpod kaple vyvěrá pramen léčivé vody, pro kterou si jezdí lidé z blízkého i dalekého okolí. „Voda má příjemnou chuť a navíc léčí různé žaludeční problémy,“ říká mi u pramene paní Marie, která si pro vodu jezdí až z Mladé Boleslavi.
Místu se dnes zkráceně říká Klokočka. A Klokočka je také přírodní park v údolí potoka Rokytky. Jméno Klokočka je prý odvozeno od mohutného klokoče, který kdysi rostl nad pramenem.
Od kaple pokračujeme po zmiňované naučné stezce klokočským lesem. Stezka má deset zastavení, na nichž se můžeme seznámit s místní přírodou, vznikem podzemních pramenů, způsoby čerpání a zpracování vody. Na stanovištích jsou pro děti připraveny zábavné úkoly. Po trase jsou rozmístěny dřevěné sochy představující zdejší pohádkové bytosti.
Kostel a kaple na závěr cesty
U úpravny vody ve Velkém Rečkově, naučnou stezku opouštíme a směřujeme přes Novou Ves u Bakova do Bakova nad Jizerou. V Bakově se ještě zastavíme u kostela svatého Bartoloměje. Jako farní kostel je zmiňován již v polovině 14. století. Pozdně gotická stavba za 16. století byla v historii mnohokrát stavebně upravována. Po požáru v roce 1658 byl kostel přestavěn v renesančním slohu. Barokní stavební úpravy proběhly v 18. století. Dále byl upraven i v 19. století a v roce 1919. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka.
Kousek před cílem naší cesty se nedaleko vlakové zastávky nachází kaple svaté Barbory. Hřbitovní kaple byla vystavěná na začátku 16. století. Neorientovaná jednolodní stavba s obdélným segmentově uzavřeným presbytářem, po jehož severní straně přiléhá sakristie. Tady naše dnešní výprava končí. Mějte příjemný a klidný prodloužený víkend a za týden se těším na setkání při dalším putování.

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.
Vložil: René Flášar