Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Anna proletářka zářila, dokud ji neodsunula Brejchová. A pak spáchala neodpustitelný hřích. Tajnosti slavných

28.05.2018
Anna proletářka zářila, dokud ji neodsunula Brejchová. A pak spáchala neodpustitelný hřích. Tajnosti slavných

Autor: repro/ČT

Popisek: Marie Tomášová v roce 1969 v televizní inscenaci První láska

Už jako studentka zazářila v Národním a její křehká krása se stala synonymem poctivosti, duchaplnosti a odhodlání. Jenže pak se pustila s manželem do projektu, za který jim vzápětí normalizační soudruzi vystavili účet.

Patřila k největším hvězdám konce padesátých let a její jméno bylo opravdovým pojmem, dokud se na scéně neobjevila Jana Brejchová a neodsunula ji do pozadí. Všichni obdivovali její křehkou krásu, všem ale brala dech i hlubokým a oduševnělým uměleckým projevem. Jenže se koncem šedesátých let, podobně jako celá řada kolegů, i krásná Marie Tomášová ‘provinila‘ v očích nastupující normalizační vládnoucí garnitury, a tak byla široká veřejnost o její umění připravena striktním zákazem. Jediné, co až do roku 1989 směla, byla umělecká recitace.

S Marií Brožovou v roce 1954 v historickém velkofilmu Jan Hus

S Marií Brožovou v roce 1954 v historickém velkofilmu Jan Hus
(foto - repro/archiv ČT)

Chudá, ale vzdělaná

Jedna z předních divadelních hereček se narodila 18. dubna 1929 v Dobrovicích u Mladé Boleslavi, navzdory velmi skromným poměrům, v nichž vyrůstala, se jí ale dostalo velmi kvalitního základu pro budoucí profesi. Oba její rodiče totiž měli velmi úzký vztah k umění, především k literatuře a hudbě, a tak ji vedli ke vzdělání v oblasti kultury. Od útlého dětství se učila hrát na klavír, zpívala, četla českou a ruskou klasickou literaturu a zdokonalovala své recitační umění častým vystupováním na veřejnosti. Přesto nebyla během druhé světové války přijata na gymnázium, takže mohla začít studovat až po osvobození. Po maturitě se přihlásila na DAMU a již během studia dokonce hostovala na jevišti Národního divadla v nestárnoucí hořké komedii Antona Pavloviče Čechova Višňový sad.

Vynikla i na ‘oblasti‘

První angažmá dostala po absolutoriu mimo Prahu, zprvu působila jednu sezónu v Horáckém divadle v Jihlavě, pak další dvě v Krajském oblastním divadle v Plzni. Přesto její zajímavý, lyrický dívčí projev neunikl pražským režisérům, takže se již v roce 1955 stala členkou souboru činohry Národního divadla. Tam se také seznámila s budoucím manželem, o osm let starším uznávaným režisérem Otomarem Krejčou, a na jevišti často spolupracovala s tehdy čerstvou hvězdou naší první scény Janem Třískou. V polovině šedesátých let nastal v její kariéře zlom, poté co Krejča nemohl najít společnou řeč s vedením divadla. Odešel tudíž a založil legendární Divadlo Za branou, kam ho vzápětí následovala i Marie. Z Národního ji ale jen tak pustit nechtěli, a tak si vzala neplacenou dovolenou a ze zaměstnaneckého svazku byla oficiálně propuštěna až v roce 1969. V Divadle Za branou excelovala především pod režijním vedením svého manžela a jejím výkonům dominoval vedle nesporných fyzických předností mimořádně kultivovaný projev.

S Janem Třískou v roce 1967 v kriminálce Čtyři v kruhu

S Janem Třískou v roce 1967 v kriminálce Čtyři v kruhu
(foto - repro/archiv ČT)

Anna proletářka

Před filmovou kamerou stanula poprvé hned v titulní roli, režisér Karel Steklý si ji v roce 1952 vybral pro postavu hlavní hrdinky do budovatelského dramatu Anna proletářka, natočeného podle stejnojmenné novely Ivana Olbrachta. Tímto románem vstoupil poprvé do české literatury nový typ hrdiny – dělník, který bojuje za uskutečnění socialistických ideálů. Příběh vývoje venkovské služky, která se pod vlivem svého muže dělníka a politických událostí v Praze v roce 1920 mění v uvědomělou proletářskou ženu, toužící po převratu a změně společnosti. Podobné postavy uvědomělých dívek z prostých poměrů ji pak provázely i v dalších filmech padesátých let, ať již šlo o velkoryse pojatou husitskou trilogii Otakara Vávry či o adaptace klasických divadelních her. Zahrála si ale i v několika projektech ze současnosti a až do zákazu stanula před kamerou ve třech desítkách projektů. Postava Lídy Matysové v psychologickém dramatu Taková láska, které natočil režisér Jiří Weiss podle divadelní hry Pavla Kohouta, jí v roce 1959 dokonce vynesla ocenění za nejlepší herečku roku v divácké anketě.

Ze špice na dno

Srpnová okupace v roce 1968 a následné společenské změny obrátily Mariin život úplně naruby. Divadlo Za branou bylo v roce 1972 definitivně zlikvidováno a většina jeho protagonistů, z pohledu tehdejšího režimu provinilců, hledala další uplatnění jen velmi obtížně. Marie dostala administrativní zákaz umělecké činnosti, až do roku 1989 byla zaměstnankyní Supraphonu a své umění mohla představovat publiku jedině v rámci recitačních pásem Lyry Pragensis. Ve filmu se dočkala pouze jediné vedlejší roličky – v roce 1982 si zahrála ředitelku dětského domova v ideologicky tendenčním dramatu režiséra Júlia Matuly Poslední vlak.

Jako teta Ema v roce 1990 v moderní pohádce Čarodějky z předměstí

Jako teta Ema v roce 1990 v moderní pohádce Čarodějky z předměstí
(foto - repro/archiv)

Návrat měl jepičí život

Události roku 1989 umožnily návrat i Marii. Zatímco filmaři na ni mezitím pozapomněli, takže se dočkala jen několika ‘štěků‘, stěžejní pro ni bylo obnovení někdejšího Divadla Za branou. Její návrat na jeviště v obnoveném představení Višňový sad se stal jednou ze zásadních kulturních událostí počátku devadesátých let. Poté se představila ještě v několika výrazných rolích, jenže i tentokrát měla historie scény jen velmi krátkého trvání. Již v roce 1992 bylo divadlo opět uzavřeno a Marie se definitivně stáhla do ústraní. Objevila se pak už jen sporadicky, naposledy jsme ji mohli vidět v roce 2000 jako babičku v televizní inscenaci režiséra Vladimíra Michálka Jistota.

Vzpomínka jako živá

V roce 2009 převzala Marie Tomášová cenu Thálie za celoživotní mistrovství při příležitosti svých osmdesátin. Loni konečně vyšla i její kniha vzpomínek, nazvaná Věřit napsaným slovům. Rozepsala se v ní o svém dětství na venkově, cestě za divadlem, práci v oblastním divadle i na prknech předních národních scén, spolupráci s režiséry i recitační činnosti v Lyře Pragensis. Knihu doprovázejí unikátní fotografie s mnoha předními umělci dvacátého století, autorčin medailon i kompletní soupis jejích rolí, který zpracovala historička českého divadla Marie Valtrová. A také CD s nahrávkami Marie Tomášové, mimo jiné z představení Noc s Hamletem, Racek, Tři sestry, Romeo a Julie či Hodina lásky.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace