Anna proletářka zářila, dokud ji neodsunula Brejchová. A pak spáchala neodpustitelný hřích. Tajnosti slavných
28.05.2018
Foto: repro/ČT
Popisek: Marie Tomášová v roce 1969 v televizní inscenaci První láska
Už jako studentka zazářila v Národním a její křehká krása se stala synonymem poctivosti, duchaplnosti a odhodlání. Jenže pak se pustila s manželem do projektu, za který jim vzápětí normalizační soudruzi vystavili účet.
Patřila k největším hvězdám konce padesátých let a její jméno bylo opravdovým pojmem, dokud se na scéně neobjevila Jana Brejchová a neodsunula ji do pozadí. Všichni obdivovali její křehkou krásu, všem ale brala dech i hlubokým a oduševnělým uměleckým projevem. Jenže se koncem šedesátých let, podobně jako celá řada kolegů, i krásná Marie Tomášová ‘provinila‘ v očích nastupující normalizační vládnoucí garnitury, a tak byla široká veřejnost o její umění připravena striktním zákazem. Jediné, co až do roku 1989 směla, byla umělecká recitace.
S Marií Brožovou v roce 1954 v historickém velkofilmu Jan Hus
(foto - repro/archiv ČT)
Chudá, ale vzdělaná
Jedna z předních divadelních hereček se narodila 18. dubna 1929 v Dobrovicích u Mladé Boleslavi, navzdory velmi skromným poměrům, v nichž vyrůstala, se jí ale dostalo velmi kvalitního základu pro budoucí profesi. Oba její rodiče totiž měli velmi úzký vztah k umění, především k literatuře a hudbě, a tak ji vedli ke vzdělání v oblasti kultury. Od útlého dětství se učila hrát na klavír, zpívala, četla českou a ruskou klasickou literaturu a zdokonalovala své recitační umění častým vystupováním na veřejnosti. Přesto nebyla během druhé světové války přijata na gymnázium, takže mohla začít studovat až po osvobození. Po maturitě se přihlásila na DAMU a již během studia dokonce hostovala na jevišti Národního divadla v nestárnoucí hořké komedii Antona Pavloviče Čechova Višňový sad.
Vynikla i na ‘oblasti‘
První angažmá dostala po absolutoriu mimo Prahu, zprvu působila jednu sezónu v Horáckém divadle v Jihlavě, pak další dvě v Krajském oblastním divadle v Plzni. Přesto její zajímavý, lyrický dívčí projev neunikl pražským režisérům, takže se již v roce 1955 stala členkou souboru činohry Národního divadla. Tam se také seznámila s budoucím manželem, o osm let starším uznávaným režisérem Otomarem Krejčou, a na jevišti často spolupracovala s tehdy čerstvou hvězdou naší první scény Janem Třískou. V polovině šedesátých let nastal v její kariéře zlom, poté co Krejča nemohl najít společnou řeč s vedením divadla. Odešel tudíž a založil legendární Divadlo Za branou, kam ho vzápětí následovala i Marie. Z Národního ji ale jen tak pustit nechtěli, a tak si vzala neplacenou dovolenou a ze zaměstnaneckého svazku byla oficiálně propuštěna až v roce 1969. V Divadle Za branou excelovala především pod režijním vedením svého manžela a jejím výkonům dominoval vedle nesporných fyzických předností mimořádně kultivovaný projev.
S Janem Třískou v roce 1967 v kriminálce Čtyři v kruhu
(foto - repro/archiv ČT)
Anna proletářka
Před filmovou kamerou stanula poprvé hned v titulní roli, režisér Karel Steklý si ji v roce 1952 vybral pro postavu hlavní hrdinky do budovatelského dramatu Anna proletářka, natočeného podle stejnojmenné novely Ivana Olbrachta. Tímto románem vstoupil poprvé do české literatury nový typ hrdiny – dělník, který bojuje za uskutečnění socialistických ideálů. Příběh vývoje venkovské služky, která se pod vlivem svého muže dělníka a politických událostí v Praze v roce 1920 mění v uvědomělou proletářskou ženu, toužící po převratu a změně společnosti. Podobné postavy uvědomělých dívek z prostých poměrů ji pak provázely i v dalších filmech padesátých let, ať již šlo o velkoryse pojatou husitskou trilogii Otakara Vávry či o adaptace klasických divadelních her. Zahrála si ale i v několika projektech ze současnosti a až do zákazu stanula před kamerou ve třech desítkách projektů. Postava Lídy Matysové v psychologickém dramatu Taková láska, které natočil režisér Jiří Weiss podle divadelní hry Pavla Kohouta, jí v roce 1959 dokonce vynesla ocenění za nejlepší herečku roku v divácké anketě.
Ze špice na dno
Srpnová okupace v roce 1968 a následné společenské změny obrátily Mariin život úplně naruby. Divadlo Za branou bylo v roce 1972 definitivně zlikvidováno a většina jeho protagonistů, z pohledu tehdejšího režimu provinilců, hledala další uplatnění jen velmi obtížně. Marie dostala administrativní zákaz umělecké činnosti, až do roku 1989 byla zaměstnankyní Supraphonu a své umění mohla představovat publiku jedině v rámci recitačních pásem Lyry Pragensis. Ve filmu se dočkala pouze jediné vedlejší roličky – v roce 1982 si zahrála ředitelku dětského domova v ideologicky tendenčním dramatu režiséra Júlia Matuly Poslední vlak.
Jako teta Ema v roce 1990 v moderní pohádce Čarodějky z předměstí
(foto - repro/archiv)
Návrat měl jepičí život
Události roku 1989 umožnily návrat i Marii. Zatímco filmaři na ni mezitím pozapomněli, takže se dočkala jen několika ‘štěků‘, stěžejní pro ni bylo obnovení někdejšího Divadla Za branou. Její návrat na jeviště v obnoveném představení Višňový sad se stal jednou ze zásadních kulturních událostí počátku devadesátých let. Poté se představila ještě v několika výrazných rolích, jenže i tentokrát měla historie scény jen velmi krátkého trvání. Již v roce 1992 bylo divadlo opět uzavřeno a Marie se definitivně stáhla do ústraní. Objevila se pak už jen sporadicky, naposledy jsme ji mohli vidět v roce 2000 jako babičku v televizní inscenaci režiséra Vladimíra Michálka Jistota.
Vzpomínka jako živá
V roce 2009 převzala Marie Tomášová cenu Thálie za celoživotní mistrovství při příležitosti svých osmdesátin. Loni konečně vyšla i její kniha vzpomínek, nazvaná Věřit napsaným slovům. Rozepsala se v ní o svém dětství na venkově, cestě za divadlem, práci v oblastním divadle i na prknech předních národních scén, spolupráci s režiséry i recitační činnosti v Lyře Pragensis. Knihu doprovázejí unikátní fotografie s mnoha předními umělci dvacátého století, autorčin medailon i kompletní soupis jejích rolí, který zpracovala historička českého divadla Marie Valtrová. A také CD s nahrávkami Marie Tomášové, mimo jiné z představení Noc s Hamletem, Racek, Tři sestry, Romeo a Julie či Hodina lásky.
Vložil: Adina Janovská