Ošklivá nebyla, ale… Proč vdavekchtivá Dora stín slavné sestry nikdy nepřekročila. Tajnosti slavných
27.12.2017
Foto: repro/ČT
Popisek: Dana Hlaváčová v pohádce Tři oříšky pro Popelku
Do pražské kariéry sestra slavné Jany Hlaváčové již před pár lety rázně zabodla vidle a odstěhovala se z Prahy. Života v metropoli, která je snem statisíců turistů z celého světa, prý už měla tak akorát plné zuby. „Chci ještě žít, a ne se udřít,“ prohlásila.
Při natáčení legendární pohádky Tři oříšky pro Popelku jí bylo osmadvacet let a právě byla v šestém měsíci. Očekávala narození jediné dcery Lucie Matouškové, která se brzy ‘nakazila‘ rodinnou tradicí a odmalička chtěla hrát divadlo. To její matka Dana Hlaváčová se zprvu do uměleckého světa příliš nehrnula. Osud ji nakonec nasměroval úplně jinak, celý život strávila na divadelních prknech a má na kontě zhruba osm desítek filmových a televizních rolí. Přesto prožila celou kariéru ve stínu o sedm let starší sestry Jany a její slávu nedokázala nikdy překonat.
Sen ustoupil realitě
Narodila se 20. června 1945 v Suchdole u Prahy do rodiny, v níž se to milovníky lehkých múz přímo hemžilo. Její rodiče byli nadšení ochotníci, takže svou zálibou rychle nakazili i obě dcery. Dana hrála ochotnické divadlo již během studií na gymnáziu. Ve čtrnácti letech poprvé stanula před kamerou úspěšného tvůrčího tandemu Jaroslav Dudek – Jaroslav Dietl v televizní komedii Útěk, v níž si zahrála s Danou Medřickou a Petrem Kostkou. V roce 1963 dostala coby osmnáctiletá první filmovou vedlejší roličku v komedii režiséra Josefa Macha Tři chlapi v chalupě, která navázala na úspěšný televizní seriál. Tím se takzvaně zachytila drápkem, a přestože měla o své budoucnosti původně úplně jinou představu – chtěla studovat matematiku, nakonec se přihlásila ke studiu herectví na pražské DAMU.
Zajímavá studentka
Krátce nato si ji vyhlédl režisér František Filip a nabídl jí postavu Zuzany v historicky prvním českém seriálu Eliška a její rod. Její seriálovou sestru hrála starší Jana a k volbě sourozenecké dvojky prý tenkrát přispěl právě Jaroslav Dietl, který společně s Jiřím Hubačem napsal scénář. V roce 1967 Dana úspěšně absolvovala a o její další životní dráze bylo definitivně rozhodnuto. První stálé angažmá totiž získala již během studií v pražském Divadle E. F. Buriana, na jehož jevišti hrála až do jeho zrušení v roce 1991.
Sestřičky k nerozeznání
Po zániku své domovské scény pak už do stálého angažmá nikdy nenastoupila, účinkovala pouze pohostinsky na různých divadelních scénách a zaměřila se hlavně na pedagogickou činnost v dramatickém oddělení ZUŠ v pražské Libni. Působila také v dabingu, mimo jiné v animovaných filmech, její hlas je ale snadno zaměnitelný se sestřiným. „To už od mládí a také máme podobné oči. Jinak ale nejsme to samé. Ona velká, já malá, ona štíhlá, já taková zakulacená. Máme se ale moc rády,“ dodala před časem v rozhovoru pro blesk.cz.
Životní role
Přestože stín slavnější sestry nikdy nedokázala překročit, k nesmrtelné slávě Daně stačila jedna jediná role – Popelčina zlá nevlastní sestra Dora. Režisér slavné pohádky Tři oříšky pro Popelku Václav Vorlíček prý měl právě s obsazením této postavy dost velké potíže. „Na Hlaváčové mě fascinovalo, že přijala roli, o níž bylo ve scénáři doslova napsáno, že je ošklivá. Takových hereček je málo,“ zavzpomínal v knize Tři oříšky pro Popelku. Dana s tím ale problém neměla, koneckonců si Popelčinu sestru zahrála již o čtyři roky dříve ve stejnojmenné televizní inscenaci, v níž ztvárnila hlavní postavu Eva Hrušková.
Definitivní konec
V roce 2010 dospěla Dana k radikálnímu rozhodnutí. Hereckou kariéru definitivně ukončila, dala výpověď v základní umělecké škole a odstěhovala se k dceři do Mladé Boleslavi. Jakmile to tamní umělecká scéna zjistila, okamžitě dostala nabídku angažmá v boleslavském divadle, rázně ji ale odmítla. „Chci ještě žít, a ne se udřít,“ prohlásila s tím, že jí hlavní město ani trošku nechybí. „Praha už mě tak neuvěřitelně srala, že jsem si řekla: Buď chceš žít, anebo půjdeš pod kytky! A já pod kytičky ještě nechci, tak jsem v Praze zabodla prostě vidle a odstěhovala se.“
Jen jednomu by řekla ano
Navzdory předsevzetí se v roce 2012 přece jen ještě před kameru vrátila, prý nedokázala odolat šarmu režiséra Tomáše Magnuska, který ji ukecal, aby ztvárnila postavu domovnice v třetím pokračování jeho kontroverzní filmové série Bastardi. Loni pak neodolala ani Dušanu Kleinovi a mihla se před kamerou v dalším dílu jeho slavné ‘básnické‘ série Jak básníci čekají na zázrak. Nabídek sice dostává hodně, ale… „Jinak to jsou pěkné hrůzy, co se teď točí. A i když nabídky dostávám, a to poměrně často, odmítám. Vypadá to zpočátku slibně, ale bojím se, co se z toho vyklube,“ povzdychla si. Nyní už prý zbývá pouze jeden jediný režisér, kterému by určitě nedokázala odolat: „Jediný, komu řeknu vždycky ano, je Václav Vorlíček a jeho pohádka.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Adina Janovská