Horší než kriminál, zařízení pro uprchlíky připomíná spíš koncentrák. I když jsme proti uprchlické invazi, zjištění ombudsmanky jsou pro každého slušného člověka alarmující

Foto: Senátor Jiří Vosecký

Popisek: Bělá Jezová zvenčí

FOTOGALERIE Ombudsmanka Anna Šabatová svolala 13. října mimořádnou tiskovou konferenci k situaci v zařízení pro uprchlíky Bělá-Jezová. Situace dětí a rodin s dětmi v zařízení Bělá-Jezová je podle ní natolik vážná, že dochází k porušování Evropské úmluvy o lidských právech a Úmluvy o právech dítěte. Děti zde žijí v objektivně horších podmínkách, než mají čeští vězni. Přečtěte si její zprávu, kterou o situaci napsala, je to smutné a pro Českou republiku ostudné čtení.

Mluvíme o bývalém vojenském zařízení, ve kterém v mnoha ohledech panují horší podmínky než v českých věznicích. Ve věznicích jsou umístěni lidé, kteří spáchali zločin a byli za to pravomocně odsouzeni. V Bělé jsou umístění lidé, které nikdo neodsoudil a žádný trest jim nebyl uložen. Že tímto zařízením prošly stovky dětí odporuje naší představě o České republice coby civilizované zemi.

Podmínky zajištěných cizinců jsem povinna kontrolovat dle zákona o veřejném ochránci práv. Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová jsem poprvé navštívila v říjnu roku 2014. Zpráva o této návštěvě byla zveřejněna 18. února 2015. V té době zde bylo umístěno pět dětí. Již v této zprávě jsem konstatovala, že jsou podmínky pro pobyt dětí nepřijatelné a policii jsem doporučila, aby je sem neumisťovala.

Druhá návštěva se uskutečnila 31. srpna 2015. Nacházelo se zde 147 dětí. Zatím poslední návštěva se konala 3. října a dětí zde bylo 100.

Vzhledem ke skutečnosti, že má být zařízení Bělá-Jezová do budoucna primárně vyhrazeno rodinám s dětmi, považuji za nutné veřejnost informovat o podmínkách, jaké zde panují. Zjištěné skutečnosti se netýkají všech zadržených osob. Jedná se o souhrn případů, které jsem s kolegy v zařízení zaznamenala.

Hlavní zjištění

Rodiče jsou poníženi před svými dětmi. Jsou do zařízení přepravováni v poutech. Jsou zavření za čtyřmetrovým plotem s ostnatým drátem. Nedokážou dětem vysvětlit důvody této situace.

Pro děti se jim nedostává ošacení a obuvi. Místo teplé obuvi pro ně mají jen plastové sandály, tzv. crocsy.

Děti jsou vyděšené z všudypřítomné uniformované bezpečností služby a z policistů.

Z nedostatku jiných aktivit si děti za ostnatým drátem hrají na policisty a vězně. Další jejich „hrou” je snaha prokopat si tunel pod plotem ven.

Malé dětské hřiště je dětem dostupné jen v omezeném časovém rozsahu. Některým z nich vůbec. Hřištěm se zde má na mysli jedna skluzavka a jedna prolézačka.

V areálu se nachází herna pro děti, kam se však všechny děti z kapacitních důvodů nedostaly. Část dětí neměla žádný přístup k volnočasovým aktivitám.

Matrace jsou často neomyvatelné a ve stavu, který odporuje základním hygienickým standardům. Okna jsou zamřížovaná a bez závěsů. Každý večer cizince z postelí vytáhne policie, někdy v helmách a kuklách, za účelem přepočítání.

Pokud děti spí, musí je rodiče vzbudit a postavit na nohy.

Některé matky ztratily kontakt se svým dítětem, které je s jiným členem rodiny v Německu; vypotřebovaly telefonní kartu na dva telefonáty a dále nemohou nic dělat. Až budou propuštěny, neví, kam jet dítě hledat.  

Umístění cizinci nejsou dostatečně informováni o své situaci. Nechápou, proč jsou umístěni v zařízení, které považují za vězení. Neví, proč jim byly odebrány mobilní telefony, hodinky, tkaničky, pásky, peníze apod.

Zásadním problémem je jazyková bariéra v komunikaci mezi cizinci a lékaři v zařízení, která přináší řadu nedorozumění a vzájemnou nedůvěru. Lékaři obtížně stanovují diagnózu, povaha zamýšleného výkonu se „vysvětluje“ posunky.

Nedostatek informovanosti je způsoben také absencí právní pomoci. Cizinci ubytovaní v tělocvičně a buňkách nevěděli o nabídce bezplatné právní pomoci. Na tu však mají všichni zadržení ze zákona právo.

V českém vězení má každý nárok na vycházky, teplé jídlo, židli, skříň a přímý přístup k toaletě. I to je víc než dostanou k dispozici mnozí cizinci zadržení v Bělé-Jezové.

Čtyřčlenná rodina, která je v zařízení umístěna po dobu 30 dní, je povinna za tento pobyt uhradit celkem 29 040 Kč.

Nedokážu posoudit, jaká traumata si odsud do budoucna odnesou a jaké to bude mít následky na jejich další život. Vím zcela určitě, že to vše podstupují zcela zbytečně.

Extrémní zranitelnost dětí a negativní dopad zajištění na jejich psychiku a zdravotní stav potvrzuje i řada odborných studií. Dle zvláštního zpravodaje OSN pro práva migrantů jsou děti vystavené detenci často traumatizovány a nedokážou pochopit, proč jsou „trestány“, když nespáchaly žádný zločin.

Evropský soud pro lidská práva shledává porušení Úmluvy o právech dítěte a čl. 3 Evr. úmluvy, pokud zařízení vykazuje tyto znaky: zařízení je obýváno především dospělými; zařízení je pod viditelným dohledem policie; zařízení nedokáže dětem nabídnout vyžití, které by je zabavilo.  

Bělá-Jezová všechny tři body naplňuje. Asi by bylo možné akceptovat provizorní podmínky v uprchlickém táboře pro tisíce lidí na okraji válečné zóny. Takové podmínky však není možné přijmout uprostřed střední Evropy. Věřím, že je v silách naší země poskytnout těm pár stům lidí podmínky odpovídající standardu 21. století. A nezpůsobovat jejich dětem traumata, jaká bychom nikdy nechtěli způsobit těm našim.

Ti lidé nic neprovedli. Nebyli nikým odsouzeni. Přesto je necháváme trpět. Zbytečně.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová