Nejlepší léky rostou na stromech, tvrdí zakladatelka přírodní terapie

ZÁHADY ŽIVOTA, ROZHOVORY NA OKRAJI: Chystáte se na procházku do lesa? Tak ještě chvilku vyčkejte a přečtěte si rozhovor s Monikou Čechovou Golasovskou, který vás může v mnohém inspirovat.

Víte, že dřevokazné houby se u nás sbíraly a používaly na výrobu odvarů ještě koncem středověku? Pak ale znalosti o nich ustoupily do pozadí. Začíná se o nich mluvit až nyní, jen díky stoupající popularitě Tradiční čínské medicíny, která „choroše“ pod jinými jmény užívá už celá tisíciletí. Co tyto houby skrývají pod kloboukem a jak mohou posílit naše zdraví?

Paní Moniko, než se spolu dostaneme dál, ráda bych se dozvěděla i něco o vás. Proč jste se začala věnovat tak intenzivně bylinkám a dalším darům přírody? Měla jste k nim kladný vztah už v dětství?

Pocházím ze Slezska, z rodiny, která s oblibou neustále něco sázela a opečovávala. Zejména moje maminka, ta by se nejraději od jara do podzimu hrabala v hlíně. A vypěstovala si vše, co by pak doma mohla dál zpracovat a dát na talíř. Vzpomínám si na prázdniny, já chtěla trávit svůj volný čas u vody nebo s kamarádkami, ale většinou to bylo jinak. Nejdřív se muselo udělat to, co je důležité doma nebo na poli. Okopávat brambory, sbírat z nich mandelinky, záhonky zbavovat plevelů atd.

Sbírali jsme nejen to, co dala zahrada, ale také jsme měli lesní výpravy na borůvky, maliny, ostružiny a houby. Vše, co se nasbíralo, se přeměnilo v zavařeniny nebo marmelády. A taky se pekly různé buchty. U nás doma bylo všechno pod taktovkou maminky. Z pohledu dnešní doby na nás bývala poměrně dost přísná, a tak není divu, že mě vlastně nic, co souviselo se zahradou, v době dospívání příliš nebavilo. Naopak jsem práci, která vlastně nikdy nekončila, spíš vnímala jako trest.

Tomu rozumím.

Zároveň ale pro mě bylo přirozené spoléhat se na dary přírody, které nám maminka s láskou připravovala pokaždé, když jsme onemocněli. Pili jsme šípkové nebo bylinkové čaje. Horečku jsme sráželi studenými zábaly, při kašli jsme si dávali po lžičkách sirup z cibule a byla to pro nás všechny naprosto běžná věc, v níž jsme vyrůstali. Všechno v naší kuchyni mělo svůj důvod, ale jeho význam jsem začala chápat až později. Například když maminka strouhala jablka na buchtu, nikdy slupky nevyhazovala a dělala z nich výborný jablečný čaj. U nás se nikdy nic zbytečně nevyhazovalo.

Později jste měla vlastní dům, zahradu a dvě malé děti. Také jste se do pěstování vrhla po hlavě?

Popravdě, měla jsem velkou radost, že si mohu svobodně na zahradě sázet a dělat, co chci. A hlavně jak chci. Když jsem byla na mateřské dovolené, byli jsme s prvním manželem poměrně soběstační. Mívali jsme maso z vlastních zdrojů, ovce, králíky, krůty, slepice i kačeny, a z důvodu finanční úspory jsme pěstovali i vlastní zeleninu. No a bylinky byly také už tenkrát důležitou součástí mého života. Svým dětem, když onemocněly, jsem také vždycky připravovala tradiční přírodní medicínu, kterou jsem znala od své maminky.

Znát takové věci se rozhodně hodí.

Myslím, že to z velké části ovlivnila i domácí strava, mé dcery nikdy netrpěly alergiemi a ještě teď, když už jsou dospělé, mají silný kořínek. U mě to bylo horší, před lety jsem velmi vážně onemocněla. Důvodů bylo víc a svým hektickým způsobem života jsem si své zdravotní problémy nejspíš způsobila sama. Mohla za to dlouhodobá psychická i fyzická vyčerpanost. Ani nevím proč, ale měla jsem v sobě pocit, že musím všem dokázat, jak všechno zvládnu, a neposlouchala jsem signály svého těla. A co hůř, sama sebe jsem vždycky mívala až na posledním místě, takže mi nedocházelo, jak důležitý je relax a odpočinek, a hlavně poslouchat své tělo.

Mohu se zeptat, co konkrétního vás sužovalo?

Měla jsem oslabenou imunitu a dodnes nevím jak, mě navštívila Listeria monocytogenes. Je to bakterie způsobující listeriózu, což je vážná bakteriální infekce, která může vést k meningitidě, sepsi a dalším komplikacím. Listerióza u mě způsobila hnisavý bakteriální zápal mozkových blan. Bylo to hodně vážné. Měsíc jsem ležela v nemocnici na poměrně velkých dávkách kortikoidů, a tak i díky nemoci jsem měla čas přehodnotit celý svůj dosavadní život. Nemoc mě zkrátka zastavila.

Víte, ať chcete nebo ne, postupem času vás všechno dožene. Uvědomila jsem si, že lpění a držení se za každou cenu toho, co dávno nefunguje, nedává smysl. Došlo mi, že už nezvládnu zůstávat ve vztahu, který je prázdný, kde si dva nejbližší lidé nemají co říci. Jako by se nám oběma vyčerpal zdroj. Za nějaký čas jsme se s prvním manželem rozešli a věřte, že i když ty zásadní změny hodně bolí a nebylo to lehké, ta změna byla pro mě (a vlastně pro všechny) moc důležitá.

Později jsem se vdala podruhé a přestěhovala se na Kokořínsko. Žijeme u lesa a mám svou bylinkovou dílnu. Založila jsem také Školu tradičního bylinkaření, je mi tady hezky, cítím se moc šťastná a spokojená. A hlavně jsem zdravá!

Ale to jsme trochu předběhly. Co se s vámi dělo po návratu z nemocnice?

Asi rok jsem měla zdravotní omezení. Celkově ta nemoc mívá dlouhodobé následky na imunitu, nervový systém a celkovou regeneraci těla. Kortikoidy totiž zůstávají déle v krevním oběhu, a tak mě čekala ještě rekonvalescence a získání formy, na kterou jsem byla zvyklá. Nesměla jsem se ale namáhat, můj rytmus byl najednou pomalejší. A právě v té době, kdy se celé mé tělo vzpamatovávalo ze všech těch léků, které mi zachránily život, se ke slovu opět dostala maminka. Přinesla mi nasušené listy kopřivy a červenou řepu a doporučila mi, abych si z nich vařila denně čistící čaj.

Cítila jste se lépe?

Bylo to neuvěřitelné, ale když mi zdravotníci později udělali kontrolní rozbor krve, řekli mi, že se uzdravuji mnohem rychleji, než očekávali. Krevní obraz jsem měla výborný. A to mě velmi motivovalo k tomu, abych se sama do hloubky začala zajímat o účinky bylin. Učila jsem se od těch nejlepších bylinkářů, například Jiřího Janči z Ostravy. Byl to velmi vzácný člověk, chodila jsem k němu na přednášky. Dodnes z jeho poznatků vycházím.

V době rekonvalecence vám velice pomohla i tradiční čínská medicína (TCM).

To je pravda. Bylo úžasné, jak mě dokázala postavit na nohy. Fascinovala mě natolik, že jsem ji začala studovat. Nejen v Brně, ale také v čínském Tiencinu, kde jsem absolvovala měsíční stáž na tamější univerzitě. Rozšířily se mi tím obzory a já se zamilovala do medicinálních hub, o jejichž existenci jsem dřív neměla ani tušení.

Lesní houby jsem sice vášnivě sbírala, stejně jako většina Čechů, ale neměla jsem tušení, že ty nejvzácnější, co se zdravotních účinků týče, rostou na stromech. V posledních staletích jim nevěnovali žádnou větší pozornost ani naši předci, jak ostatně vím i ze své rodiny. Vzpomínám, že když jsem se jako malá maminky zeptala, co je to za houbu, která roste támhle na stromě, odpověděla nijak nezaujatě: „To je choroš, ten se nesbírá.“ A šly jsme dál. Teprve až v Číně, na univerzitní klinice, jsem si uvědomila, kolik vzácných látek v sobě medicinální houby skrývají. Jak umí pomoci našemu tělu a také psychice. Díky tomu se mi otevřely dosud zavřené dveře a já začala objevovat fascinující svět léčivých hub.

Jaké konkrétní houby máte na mysli?

Třeba reishi, cordyceps, coriolus, shiitake, maitake, nebo chaga a mnohé další. Zkrátka asijské houby, které východní lidová medicína z dobrých důvodů používá už tisíce let. Dají se poměrně snadno sehnat i u nás z dovozu. A to je právě to, co mi nevyhovuje. Nedává mi smysl kupovat poměrně drahé přírodní produkty, o nichž nevím vůbec nic. Kdo je trhal, jak je skladoval a tak dále. A tak jsem začala pátrat po tom, jestli nějaké medicinální houby nerostou i u nás a byla jsem překvapená, kolik jich i v našich českých lesích můžeme najít.

Roste u nás třeba jidášovo ucho nebo outkovka pestrá přezdívaná tráva říše nebes, kterou milovali i čínští císaři. Nasbíráte i lesklokorku ploskou nebo hlívu ústřičnou. Skvělý je také březovník obecný, chaga, penízovka sametonohá, ohňovec obecný, troudnatec kopitový či pásovaný, klanolístka obecná. Tohle všechno jsou dřevokazné houby, které se používají i v tradiční čínské medicíně a člověku se určitě vyplatí je znát a užívat. Jejich výhodou narozdíl od mnoha bylin je, že nemívají tak časté kontraindikace vůči lékům, které užíváme. Samozřejmě za předpokladu, že se nepřekračuje dávkování. Ale já nejsem doktor, proto doporučuji při dlouhodobém užívání léků vše konzultovat s vaším lékařem.

Dalo vám velkou námahu je v lesích najít?

To ani ne, podle jejich latinských názvů si je člověk dokáže na internetu poměrně snadno nastudovat a zjistit, na jakých druzích stromů a pařezech se vyplatí je hledat. Potíž jsem měla s jinou věcí – před 20 lety nebylo příliš publikací, které by člověku prozrazovaly, jak mají tyto houby zpracovávat. Klasickou smaženici z nich neuděláte, je to úplně jiná liga – tyto houby se obecně značí jako nejedlé. A tak jsem z medicinálních dřevokazných hub začala dělat tinktury. Nakládala jsem je do alkoholu stejně jako bylinky a pátrala po dalších, třeba ještě lepších způsobech zpracování.

A našla jste nějaké?

Ano. Důležité je říci, že medicinální houby obsahují beta-glukany a triterpenoidy, což jsou dvě hlavní skupiny bioaktivních látek, které přispívají k jejich léčivým účinkům. Každá z těchto skupin působí odlišně a má specifické účinky na organismus. Dohledala jsem si zahraniční odborné studie, které se tím zabývaly. Dozvěděla jsem se z nich, že medicinální houby mají prokazatelně vysoký obsah velice cenných látek, konkrétně betaglukanů a triterpenoidů.

K čemu jsou dobré?

Betaglukany jsou unikátní přírodní polysacharidy, které velice příznivě ovlivňují bílé krvinky, chrání buňky před patogeny a významně posilují imunitu. Výzkumy medicinálních hub poukazují i na to, že mají velký přínos v onkologii, využívají se při léčbě nádorů. A to není ani zdaleka všechno. Pomáhají při boji s únavou, stresem, depresemi, při problémech s cholesterolem a vysokým krevním tlakem. Dalšími příjemnými benefity, které člověk získá při častém užívání medicinálních hub, jsou podpora mozkové činnosti a zlepšení paměti. Snižují také riziko vzniku chronických onemocnění. Některé studie uvádějí, že dokonce zlepšují i sportovní výkony.

Ale jak se tyto látky dají z hub získat?

Dočetla jsem se, že betaglukany se z dřevokazných hub uvolňují ve vodě, triterpenoidy, bioaktivní látky, zase v alkoholu. Každá z těchto skupin působí odlišně a má specifické účinky na organismus. Pomalu jsem tak z vědeckých studií získávala indicie, které mě učily, jak medicinální houby extrahovat tak, abych z nich získala pro své tělo co největší množství léčivých látek. Ze začátku to bylo formou pokusů a určitě jsem nejprve dělala i chyby, ale to je naprosto normální.

Co byste mi tedy doporučila, kdybych se letos chtěla pustit do sběru?

Základem všeho je mít stoprocentní jistotu, že jste našla tu správnou bylinu nebo houbu. Pokud si říkáte, že to bude možná ona, nechte ji raději v lese. Zaměřte se jen na několik bylin nebo medicinálních hub, které chcete sbírat, a naučte se rozpoznávat jejich unikátní poznávací znaky.

Možností, jak můžete mediciální houby zpracovat, je celá řada. Například se dají vyrábět tinktury. Jednoduše tak, že houby očistíte a  nakrájíte na co nejmenší kousky. Já to dělám tak, že sklenici naplním syrovými houbami tak z třetiny a zaliji až k víčku co nejsilnější pálenkou, kterou seženu. Čím silnější pálenka, tím může být kratší extrakce. Houby luhujte alespoň dva měsíce, ale klidně déle. Nejlepší způsob, jak získat všechny drahocenné látky z dřevokazných hub, který jsem zatím objevila, je dvojitá extrakce a vaření pod tlakem.

Co přesně to znamená?

Jak už jsem naznačila, vědci zjistili, že velice důležitá extrakce těchto hub je nejen v alkoholu, ale i ve vodě. Postup není složitý. Nejprve dáte do papiňáku (tlakového hrnce) čerstvě nakrájené houby, které zalijete vodou, tak, aby byly ponořeny. Jde o to, že většina medicinálních hub má tvrdou buněčnou strukturu, což je způsobeno přítomností chitinu. Chitin je podobný polysacharid jako v exoskeletech hmyzu a má velice tvrdou a pevnou strukturu.

Vaření pod tlakem je skvělý způsob, jak můžete strukturu houby narušit a dlouhým varem ve vodě z ní získat betaglukany. Vařte je asi 40 minut, pak houby přeceďte, ale vodu z nich nevymačkávejte. Jsou jí krásně nasáklé. Následně je zalijte co možná nejsilnější pálenkou tak, aby v ní byly celé ponořené. Macerujte je alespoň tři týdny. Pak houby naložené v alkoholu rozmixujte na kaši a přeceďte.

Jde o to, že dřevokazné houby se nedají rozmixovat zasyrova, dokonce ani v případě, že je nasušíte nebo povaříte jen málo. Hodně mých kamarádek si na nich oddělalo mixér. Postup, který zahrnuje 40minutové vaření v papiňáku a několikatýdenní maceraci v alkoholu, vám bude pro mixování bez problémů fungovat.

Rozumím, výslednou houbovou kaši přecedím. Co s ní udělám dál?

Houbovou hmotu rozetřete na plechu na pečicím papíru do tenčí vrstvy. Já pak zapnu troubu na horký vzduch a pomalu, asi při teplotě do 50 °C suším. My ale máme doma i krbová kamna, kde topíme dřevem, takže plech dávám i do blízkosti kamen. Houbová hmota se tak zbaví přebytečné tekutiny a krásně uschne.

Vysušená houbová hmota vypadá, jako byste si vyrobili přírodní papír. To, co jste právě vyrobili, je jedinečné. Obsahuje jak betaglukany (získané vodním výluhem), tak triterpenoidy (získané macerací v alkoholu). Svůj houbový papír pak roztrháte na malé kousíčky, dáte je do skleničky, zavíčkujete a používáte podle potřeby.

Můžete je i naložit kdykoliv do alkoholu a máte tinkturu s dvojitou extrakcí, nebo naložit do oleje a udělat si mazání, vyrobit krémy či mastičky. Ty mají totiž protizánětlivé, hojivé a antioxidační účinky. Houbový papír lze nadrtit a přidávat i do jídel ve formě prášku. Já jej občas rozemelu v mlýnku, a pro potřebu své rodiny vyrábím prášky s obsahem medicinálních hub. Stačí mít plničku a kapsle – to vše se dá dnes sehnat. Tyto a mnohé další postupy učím lidi na svých workshopech.

Jakými dalšími způsoby je možné medicinální houby zpracovávat?

Skvělá je i fermentace (kvašení) hub, zejména když víte, jak na to a nebojíte se experimentovat. Zfermentovaný březovník obecný nám, jak uvádějí některé studie, pomáhá zhubnout, protože odbourává tukové buňky. Pokud se necítíme na fermentaci, využijme jiné způsoby zpracování. Dřevokazné houby můžeme i sušit, ale s tím bývá problém, protože houby je třeba chránit proti plísním, či parazitům. Já to v případě, že nestíhám vyrábět houbový papír, dělám tak, že houby nakrájím, nasuším a na nějakou dobu uložím do mrazáku.

Neznehodnotíme tím léčivé látky?

Spíše naopak. Mráz rozruší tvrdou strukturu houby a později z ní lépe získáváme betaglukany. Ale jak už jsem řekla, i když houby nasušíte, je nejlepší jim dříve nebo později dát potřebnou péči, aby prošly dvojitou extrakcí. Papiňák a alkohol, to je to nejlepší, co s nimi můžete udělat. Pokud houbu najdete, ale nemáte zrovna čas ji důkladně zpracovat, naložte ji do alkoholu a udělejte z ní alespoň tinkturu, dokud je ještě čerstvá. Tím nikdy nic nezkazíte.

Užívejte ji po kapkách kdykoliv budete cítit, že potřebujete posílit imunitu. A nejen to, třeba reishi čili lesklokorka ploská jsou adaptogen, který má silné antibakteriální účinky a co víc, dokáže vám zlepšit náladu. Zkrátka, stojím si za tím, že medicinální houby, přestože se o nich moc nemluví, se v našich lesích vyplatí sbírat. Umí vám změnit život a podpořit zdraví tak, jak se vám o tom ani nesnilo.

V jakém slova smyslu?

Jsem velmi otevřený člověk a tak vám to řeknu popravdě. Medicinální houby užívám velmi často. Staly se běžnou součástí mé domácí lékárničky. Letos mi bude 52 let, podle tabulek bych měla už dávno být ženou v přechodu a trpět celou řadou obtíží s tím spojených. Jenže já stále menstruuji a žádné změny nepociťuji. Cítím se velice dobře, psychicky i fyzicky a věřím, že je to do velké míry ovlivněné právě houbami. A také bylinkami, samozřejmě. Myslím, že když se stanou běžnou součástí vašeho života (a třeba si občas dáte hlívu ústřičnou do polévky nebo si uděláte houbový čaj), vyplatí se vám to.

Houbový čaj? O tom slyším poprvé.

Houbové čaje jsou skvělé. Porozhlédněte se třeba po březovníku obecném, který roste velice hojně na břízách. Dá se jednoduše identifikovat a je vážně skvělý na zažívání, podporuje zdravý střevní mikrobiom. Existují i studie, že březovník pomáhá při prevenci rakoviny žaludku a dokonce podporuje hubnutí. Jedinou nevýhodou je, že dřevokazné houby nebývají v čajích chuťově moc dobré, ale i to se dá řešit. Přidejte podle vaší chuti třeba med, citron, datlový sirup či mátu. Určitě neuděláte chybu, když tuto houbu přidáte do nějakého vašeho oblíbeného bylinkového čaje. Já osobně si často dělám čaje i z outkovky. Na hořkou chuť houbových čajů se ale dá zvyknout, nemusíte je nutně doslazovat.

Jak dlouho se vaří houbový čaj?

To je velice důležitá otázka. Když děláte bylinný čaj, určitě víte, že nesmíte použít vařící vodu. Bylinky luhujte tak 8-10 minut v 80, maximálně 90 stupních. Pouze kořeny a některé plody bylin se vaří na více než 100 °C. Houby ale mají buněčnou strukturu mnohem tvrdší a pevnější než byliny, takže budete potřebovat delší dobu a vyšší teplotu.

Je libo houbový čaj? Snadné řešení. Houby nakrájejte na malé kousky a vařte je ve vodě 30-40 minut. Stojí to za ochutnání. Já nejraději piji čaj z outkovky pestré, o níž je mimochodem známo, že podporuje hormonální systém. U žen je skvělá právě i v období tzv. přechodu.

V čem ještě je jedinečná?

V outkovce bylo zjištěno, že obsahuje nejvíce betaglukanů a díky nim nás chrání svými imunomodulačními i protinádorovými účinky. Existují studie, které naznačují, že může pomoci v boji proti lidskému papilomaviru (HPV), který je hlavní příčinou rakoviny děložního čípku. Co se mě týče, občas si dělám i čaje z troudnatce pásovaného, lesklokorky, březovníku nebo jidášova ucha. Nesmíme zapomínat, že stejně jako u bylinek, i druhy hub je třeba prostřídávat. Když je budete užívat pravidelně, po dobu mnoha týdnů, tělo si na ně zvykne a nebudou už tak užitečné jako na začátku. Dělejte si přestávky, případně dary přírody po dvou týdnech užívání prostřídávejte. V pestrosti je ta největší síla.

Vraťme se na chvíli ještě k houbovému papíru. Jaké medicinální houby byste doporučila takto zpracovávat a proč?

Je to skvělý způsob zpracování těch nejtužších hub, které v kuchyni připravit ani jinak nejdou. Úžasné je, že se dají sbírat i v zimě. Od účastnic svých kurzů vím, že si rády medicinální houby přidávají do jogurtů a do smoothies. Chtějí je mít pořád po ruce a užívat je i z preventivních důvodů, protože všechny bez výjimky podporují imunitu.

Ale zpět k vaší otázce. Houbový papír si udělejte z lesklokorky plosklé (české sestřičky čínské reischi), troudnatce pásovaného, nebo outkovky pestré, ta je podle mého názoru zatím vědecky nejprostudovanější houbou. Zvyšuje imunitu, povzbuzuje organismus a zastavuje rakovinové bujení. Podle vědců, kteří důkladně zkoumali obsah betaglukanů v medicinálních houbách, se outkovka pestrá umístila na prvním místě. Doporučuje se i ženám, které podstupují onkologickou léčbu rakoviny prsu či děložního čípku. Já svým klientkám ale vždycky radím, aby její možné použití raději konzultovaly se svým onkologem.

To je rozumné. 

Jsou totiž i studie, které medicinální houby doporučují zařazovat do jídelníčku až v době rekonvalescence, nikoliv v době, kdy člověk podstupuje chemoterapii a ozařování. Jiné výzkumy zase hovoří o tom, že jsou naopak v této době prospěšné. Nejsem lékař, proto bych to spíš nechala na odbornících. Já vím jen to, že lesklokorka a outkovka jsou vědecky nejvíce probádané houby a podle studií zpomalují růst nádoru a podporují apoptózu (buněčnou smrt rakovinných buněk). Osvědčily se i při nádorech prostaty, žaludku, tlustého střeva a plic.

Zmínila jste troudnatec pásovaný. K čemu je dobrý?

V českých lesích najdete více druhů troudnatců, ale tím nejznámějším je právě ten pásovaný. Roste na stromech porostlý bokem plodnice, která od černé středové barvy prochází v pruzích v odstínech hnědo oranžových. Hovoří se o širokém spektru jeho účinků. Obsahuje mnoho bioaktivních látek, které mu dodávají antimikrobiální, protizánětlivé, antioxidační a adaptogenní vlastnosti. A jeho silné protizánětlivé účinky pomáhají i zevně, právě odvary z troudnatce jsou skvělé na pokožku.

Pokud máte čerstvé jizvy po operacích, bércové vředy, atopické ekzémy, akné, lupénku atd., přidávejte si odvary z troudnatce do koupele. Houba zároveň zmírňuje svědění, zarudnutí a podráždění kůže. Jen je třeba počítat s tím, že pokud odvar z troudnatce následně nenaředíte větším množstvím vody, může být vaše pokožka na krátkou dobu mírně naoranžovělá. Já si tímto odvarem natírala pouze jizvu a malinko to bylo vidět.

Takže když si udělám koupel z troudnatce, třeba kvůli ekzémům, musím počítat s tím, že budu celá oranžová?

Určitě ne, pokud si do vany nalijete nejen odvar, ale i klasické množství vody. Záleží na tom, jakou sílu luhování zvolíte. Je to stejné jako s dubovou kůrou. Když si uděláte kvůli hemoroidům sedací koupel, také vás, pokud se budete máčet hodně často a intenzivně, může trochu obarvit do hněda.

Zůstaňme ještě chvíli u praxe. Přestavuji si, že si už teď o víkendu zajdu do lesa pro nějakou medicinální houbu. Beru si klasicky, jako správný houbař, nůž a košíček. Otázka zní: Neublížím stromům?

To je moc pěkná otázka. Já do lesa s nožem zásadně nechodím, protože všechny medicinální houby se dají (pravda, občas velmi urputně) ze stromů odlomit silou. Účastníci mých kurzů nikdy neviděli, abychom šli někdy společně sbírat houby s nožem, sekyrkou nebo pilkou. Nikdy. (Jedinou výjimkou je čaga, ta se opravdu holýma rukama nedá odlomit). Medicinální houby najdeme na tlejících stromech, pařezech a spadaných větvích. Lesu, ani stromu tím neuškodíme, pokud dodržíme základní pravidlo. A tím je, nemít velké oči.

Když najdu dřevokazné houby, třeba outkovky, které pod sebou rostou jako poličky ve větším množství, tak minimálně jednu třetinu množství nechávám na stromě. Nikdy neobírám celý strom, dokonce ani v případě, že najdu hlívu ústřičnou, která se extrémně snadno zpracovává v kuchyni a je velice chutná. Zkrátka, sbírejte vždy jen tolik, kolik potřebujete, abyste nemuseli ani jedinou houbu vyhodit. A zároveň dejte lesu šanci, aby mu zůstalo množství, které sám potřebuje.

Tomu rozumím, dává to smysl.

Takže pokud jdete lesem a uvidíte na stromě krásnou medicinální houbu, nevrhejte se na ni hned, dobře si rozmyslete své časové možnosti. Byla by jí škoda, kdyby později skončila v koši. Bylinky mohou do druhého dne odpočívat, aby z nich vylezli broučci, ale u hub je to jinak. Vyžadují rychlou akci. Ať už si uděláte čaj, odvar, tinkuru, nebo se pustíte do dvojité extrakce, neoddalujte to. Co nejdříve je po návratu domů zpracujte, je jedno jak. Záleží na vašich možnostech.

Hraje v rámci obsahu léčivých látek nějakou roli velikost hub? Pokud mám na výběr, mám brát ty menší, nebo větší?

Pohledová diagnostika je vždycky důležitá. Ještě, než začnete houbu odlamovat silou, prozkoumejte ji ze všech úhlů. Nejen klobouček, ale i plodnici zespodu. Že je houba zdravá, poznáte tak, že voní a nemá žádná »podezřelá« zabarvení ani plísně. Předpokládám, že když jste se vydali na sběr konkrétního druhu houby, už jste si o ní zjistili všechno, co bylo třeba a nehrozí, že se spletete. To už jsme si řekli.

Přirozená barva zespodu plodnice je světlá, smetanová nebo máslová, či světle béžová. Záleží na druhu houby, ale v žádném případě by neměla být zespoda černá nebo hnědá. Musí být na pohled zdravá. Dívejte se proto po mladších kusech, jejichž okraje jsou měkčí. Uvnitř občas můžete najít i červíky. V takovém případě houbu pečlivě vykrájejte a použijte jen její hezkou část.

V jakém období se dřevokazné medicinální houby sbírají?

Některé po celý rok, dokonce v zimě, když se v lese brodíme sněhovými závějemi. Troudnatec pásovaný, outlovka pestrá, lesklokorka ploská - říkám jim Svatá trojice, protože je sbírám nejčastěji. Naučte se jejich poznávací znaky a vaše houbaření získá úplně novou úroveň.

Jaké další houby, když je v lese najdete, vždycky seberete, pokud máte čas je zpracovat?

Určitě jidášovo ucho (bolcovitka bezová). Je to úžasná houba, která se dá snadno poznat a má všestranné využití i při vaření. Skvěle se hodí do čínské a asijské kuchyně. Můžete si z ní dělat i čaj, odvar nebo tinkturu. Bolcovitka vypadá jako ušní boltec, má dokonce i chrupavčitou konzistenci. Roste převážně na živých i odumřelých větvích černého bezu a je jich všude opravdu hodně. Třeba i u nás na Kokořínsku je jich opravdu mnoho, stačí se jen dívat. Roste celoročně, ale právě teď na jaře, když roztají sněhy a v lesích je větší vlhkost, ji bez problémů najdou i úplní začátečníci. Jidášovo ucho ale nikdy nesbírejte, pokud je porostlé mechem či řasou a má jakékoliv známky degradace.

Patří jidášovo ucho také mezi medicinální houby, které uznává i Tradiční čínská medicína?

Samozřejmě, o tom nepochybujte! Bolcovitka bezová obsahuje vysoké množství důležitých minerálů včetně železa, takže je skvělou volbou pro lidi, kteří trpí chudokrevností. Kromě toho člověku, který ji užívá častěji, pomáhá předcházet chronickým nemocem. Je skvělým pomocníkem i při boji s infekcemi, protože významně podporuje imunitu. Také snižuje hladinu cholesterolu v krvi a riziko vzniku infarktu nebo jiných kardiovaskulárních onemocnění. O jidášově uchu je známo, že obsahuje velké množství minerálů, takže lidem pomáhá navracet krásu, zlepšuje kvalitu vlasů, nehtů i pleti.

Z bolcovitky si také můžete vyrobit omlazující krém, ale pozor, u velmi citlivých osob může způsobovat alergii. Návod je jednoduchý. Než bolcovitku utrhnete ze stromu, promněte ji mezi prsty, vlhkost přeneste na hřbet ruky a vyčkejte, jak na ni vaše tělo zareaguje. Pokud cítíte jakékoliv stahování, jidášovo ucho nepoužívejte. Většině lidí ale houbička bude dělat na dotek dobře. Zejména teď, na jaře, je skvělou volbou pro jarní očistu i zlepšení psychického stavu.  

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

Monika Čechová Golasovská, Záhady života, Rozhovory na okraji, Houby, HP,