Jak nám Pavel Bobek postavil vepřín. Adresář Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v galerii).

Popisek: S Pavlem Bobkem začátkem roku 1999 po natáčení zábavného rozhlasového pořadu Nostalgické muzeum zábavy v Šemanovicích u Kokořína.

FOTOGALERIE: Když se řekne Pavel Bobek, vybaví se mi čtyři momenty z mého života: Poprvé jsem ho viděl a slyšel v polovině šedesátých let v pražském Klubu Olympik ve Spálené ulici, kde pánové Šimek a Grossmann četli své povídky a do toho se prolínal big beat. Vedle Pavla Bobka, jeho aristokratického vzhledu a skvělého přednesu písně Oh, boy!, si ještě pamatuji na vzhledově nepříliš výrazného, ale skvěle zpívajícího mladíka ve vojenské uniformě, který se jmenoval Karel Černoch.

Pavel Bobek byl odkojený rock´n´rollem, až teprve později propadl naplno country music.

Na své začátky si Pavel „zavzpomínal“ se svými kolegy Petrem Jandou, Josefem Lauferem, Petrou Janů a Karlem Zichem v roce 1985, v parodické směsi nazvané „Stárnoucí hvězdy rokenrolu“ v televizním pořadu Možná přijde i kouzelník. 

Podruhé jsem se s Pavlem Bobkem setkal v sedmdesátých letech na popud tehdy už emigrantky Yvonne Silové (Přenosilové), do jejíhož hlasu jsem se zamiloval natolik, že jsem ji v dopisech, které jsem jí psal do Německa, prosil, ať mi pomůže dát dohromady všechny její desky nazpívané v cizině. Poslala mi postupně tři své německé singly a o ten anglický, který natočila v šedesátých letech v Londýně, ať prý si řeknu Pavlu Bobkovi, že mu ho kdysi dala. Vyřídil jsem Pavlu Bobkovi Yvonnin vzkaz a on mi její anglický singl následně daroval.

Když jsem se o tom v devadesátých létech Yvonně jednou zmínil, zvolala: „A on ti tu desku jen tak dal?! Ten bídák! A to mi kdysi slíbil, že ji bude chovat jako oko v hlavě!“ 

Potřetí jsem se s Pavlem Bobkem setkal začátkem roku 1999 u nás v Šemanovicích u Kokořína, kde se v bývalém vepříně předělaném na společenské minicentrum Nostalgická myš; ten byl zprovozněn v roce 1995 nejprve pod názvem Nostalgie a později jako Nostalgická myš. (Ke změně názvu došlo po konfliktu s hercem Markem Vašutem, který hrozil soudní žalobou kvůli použití názvu Nostalgie. Pod tímto názvem měl totiž tenkrát krátce vlastní malý podnik v Praze.)

Tam se také pořizovaly veřejné rozhlasové nahrávky pořadu Nostalgické muzeum zábavy.

Ing. arch. Pavel Bobek mě tehdy šokoval: Když si celý objekt venku obešel, vrátil se a prozradil mi, že právě tyto vepříny kdysi projektoval. Teprve nyní jsem si přečetl ve Wikipedii, že: „…V roce 1961 úspěšně dokončil Vysokou školu a získal akademický titul inženýr architekt (Ing. arch.). Dostal umístěnku do Ústí nad Labem. Tam ovšem neodešel a přihlásil se k výstavbě pražského sídliště Petřiny. Když se blížila zima roku 1961, rozhodl stavbyvedoucí Petřin, že je Bobka na stavbu škoda a poslal ho do Sdružení velkovýkrmen (kde se setkal například s Petrem Nárožným)…“ 

Nu a to čtvrté setkání?

To se koná jen v duchu, zato však každý rok. Oba jsme se narodili 16. září, Pavel Bobek ovšem o osm let dřív. Oba jsme se kdysi shodli na tom, že znamení Panny je jedním z nejlepších znamení, už jen proto, že lidé v něm narození bývají hodní a slušní. A to Pavel Bobek byl a já, myslím, jsem na tom podobně. Akorát, že je to v dnešní době těžší, než to bylo v dobách, kdy jsme všichni propadli muzice našeho mládí - rock´n´rollu.

Vložil: Ondřej Suchý