Rudolf Jelínek vzpomínal na vojnu. Adresář Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v galerii).

Popisek: Rudolf Jelínek ve filmu Smrt v sedle.

VIDEO, FOTOGALERIE: Když jsem v roce 1991 zval Rudolfa Jelínka do Ostravy, aby si přijel zavzpomínat do televizní Kavárničky dříve narozených, zpočátku se mu moc nechtělo, stačilo však říct, že tam bude také jeho kamarád ze studií Jiří Sehnal, který se po třiceti letech vrátil z emigrace se změněným jménem na Jethro Spencer McIntosh, byl z možnosti setkat se po létech s kamarádem nadšený.

Sehnal-McIntosh navíc hrál v roce 1957 s Jelínkem ve filmu, jehož scénář napsal další kamarád, mladý Miloš Forman. Příběh ze života mladých lidí se jmenoval Štěňata. (Mimochodem – Sehnal a Forman byli velcí kamarádi se spolustudentem Miloslavem Švandrlíkem, na jehož Černé barony Rudolf Jelínek také přivedl v Kavárničce řeč.) 

Rudolf Jelínek vstoupil do světa filmu jako mladý romantik, ale i jako představitel odvážných mladých mužů. Píseň: „Seno a stáj, tak voní náš kraj, i do oblak máš tu blíž, a nad údolím, kde zvedá se dým, dusot koní uslyšíš…“ se stala hitem trempíků a film Smrt v sedle z roku 1958, kde Jelínek v tomto „westernu po česku“ oslňoval v hlavní roli jezdce Tomáše mimo jiné i bravurní jízdou na koni.

Na jednu ze svých nejznámějších rolí vzpomínal Rudolf Jelínek rád i po létech.

Kavárnička dříve narozených byla pořadem, v němž se vzpomínalo také na herecké legendy starší generace. A zde se Rudolf Jelínek rozpovídal o legendárním herci Jaroslavu Vojtovi:

„Jak víte, říkalo se o panu Vojtovi, že zkazí každou anekdotu. Já si to chtěl kdysi ověřit a tak jsem mu cestou na natáčení vykládal historku, kterou jsem o něm slyšel. Říkal jsem si, že zjistím, jestli je to pravda nebo ne. Slyšel jsem totiž o tom, že byl kdysi pan Vojta na rekreaci v Tatrách a že tam byl i pěvec pan Beno Blachut. Jednou při procházce pan Blachut povídá: „Ty, Jaroslave, když tady v té dolině zazpíváš cé, tak se ti v ozvěně vrátí cis. Že nevíš, proč tomu tak je?“ Pan Vojta pochopitelně nevěděl a tak mu pan Blachut říká: „To je jednoduché, koukej, tamhle na kopci je křížek a kde je křížek, tak jde přece všechno o půl tónu výš!“ - „Jé, to je dobrý!“ povídá pan Vojta, „To musím říct ženě!“ A když pak byl na tom místě se svou ženou, říká jí: „Tady když zazpíváš cé, tak se ti ozve cis, a jestlipak víš, čím to je?“ Samozřejmě, že paní také nevěděla. A on se smál: „Ty hloupá, podívej se! Támhle je přece kaplička!“

Tak takhle, jak to teď vykládám vám, jsem to povídal tehdy panu Vojtovi. A on jen zakroutil hlavou a říká mi: „Tak to vidíš, Rudolfe, jak mě pomlouvají! To vůbec není žádná pravda! To nebyla žádná kaplička, to byl pomníček!“ 

Zvláštní kapitolou Jelínkova vyprávění byly pak vzpomínky na vojnu:

„Víte, mnoho těch historek, které Švandrlík přepsal do svých Černých barónů, vzniklo při vojenské přípravě na vojenské katedře divadelní fakulty. Vzpomínám, jak jsme tenkrát do­stali nového náčelníka katedry, který vystoupil s následujícím projevem: „Soudruzi! Když jsem se dozvěděl, že mám dělat náčelníka vojenské katedry na vysokých školách uměleckého směru, trošku mě to znervóznělo, protože jak známo, vy jste bohémové a nemáte pro pořádek smysl! Když jsem si to pak ale rozebral, došel jsem, soudruzi, k tomu, že vy byste měli mít obzvlášť dobrý poměr k vojenské přípravě. Proč. Tady na­příklad vidím - na pravém křídle stojí muzikanti. Soudruzi, vzpomeňte si, jak Rudá armáda zahrála fašistům u Stalingradu! Anebo tady - herci. Uvědomte si, soudruzi, jak se Rudá armáda musela přetvařovat, aby oklamala nepřítele!“ - Jednou nám na vojenském soustředění v Dobré Vodě na Šumavě řekl: „Tady jsme blízko západní hranice, soudruzi! Dejte si pozor, aby nějaký soudruh neutekl! Protože, víte, já vám to řeknu upřímně od srdce, jak si to myslím - takový soudruh, který uteče za hranice, to už ani není soudruh!“

Vojenský šiml v té době řehtal a já jsem si s ním chtěl něja­kým způsobem vyřídit účty. Takže jsem uvítal, když mi reži­sér Brynych nabídl roli poručíka Tonajzra ve filmu Souhvězdí Panny, kde mimochodem hlavní roli sehrál vynikající herec Vladimír Pucholt...“ 

Od poloviny padesátých let minulého století až do roku 2016 hrál Jelínek ve více než 150 filmech, televizních seriálech a inscenacích, a daboval na 60 filmů a televizních seriálů.

Slyším: „… i do oblak máš tu blíž, a nad údolím, kde zvedá se dým, dusot koní uslyšíš…“.

Rudolf Jelínek zemřel 10. srpna v roce 2024, ve věku 89 let.

Vložil: Ondřej Suchý