Setkání s legendou. 11 let po její smrti. Adresář Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v galerii).

Popisek: Naposled jsme se setkali v Drážďanech v restauraci DRESDEN 1900…

FOTOGALERIE: Stalo se to v létě loňského roku. Udělali jsme si se švagrovou a vnukem výlet po německých městech Radebeul (do muzea Karla Maye), Míšně (do muzea porcelánu) a končili jsme v Drážďanech, nikoliv kvůli slavné obrazárně, ale z prozaičtějších důvodů – dát si tam pořádný oběd v jedné z mnoha zahradních restaurací.

Na rozlehlém náměstí bylo restaurací na výběr – mě, jako nostalgika, zaujala jedna se sympatickým názvem DRESDEN 1900. Byl tam volný stolek a tak, když jsme si objednali jídlo, šli jsme se s vnukem Ondřejem podívat dovnitř restaurace. A tam nás čekalo překvapení! Všechny stěny, okolo nichž byly všechny stolky obsazené hosty, byly plné různých autogramů. A uprostřed sálu šok – původní vagón drážďanské tramvaje!

Mě ovšem mnohem víc než tramvaj zaujala na stěně velká fotografie Udo Jürgense a jeho rozmáchlý podpis. Ondřej si povšiml, jak v zamyšlení stojím právě u tohoto podpisu. „Ty jsi toho pána znal?“ zeptal se mě pětadvacetiletý vnouček. „Ano, byl to slavný zpěvák a byli jsme tak trochu přátelé,“ odpověděl jsem.

Ondřej zmizel, aby se po chvíli vrátil se silným fixem. „Kdes to vzal?“ podivil jsem se. „Šel jsem do kuchyně, kde jsem řekl personálu: Můj děda, novinář, byl přítelem Udo Jürgense! Mohl by se u něj na zeď podepsat? Ale samozřejmě, řekla mi jedna servírka a hned mi přiběhla s tlustým fixem. Tak tady ho máš, dědečku.“

Zahřálo mě to u srdce a vyhlédl jsem si nenápadné místo u jména Udo.

Tak jsem se setkal naposled v životě s Udo Jürgensem… 

Kdo byl Udo Jürgens

Rakousko-švýcarský zpěvák, skladatel, textař a klavírista Udo Jürgens se hvězdou první velikosti stal hitem Marci, Charie poté, co vyhrál v roce 1965 Velkou cenu Eurovize. V německy mluvících zemích byl slavný už od konce padesátých let, jenomže němčina nikdy nebyla jazykem, s nímž se vítězilo ve světových hitparádách. Ovšem když tento vysoký, štíhlý zpěvák s francouzskou fyziognomií, usedl ke klavíru a spustil procítěně první slova písně: Merci, Cherie, merci…, bylo pokračování v němčině dál už bezvýznamné.  Publikum (jistěže především dámské) viselo zpěvákovi na rtech. Merci, Cherie, merci… A Udo vyhrál na celé čáře.

Když jsem s panem Jürgensem dělal začátkem roku 1967 první interview, nenapadlo mne - bohužel - položit mu otázku na jeho vztah k Francii. Tehdy jsem se možná mohl dozvědět leccos zajímavého - například jaký vztah měl se svým slavným strýcem, kterým byl Jean Arp, známější pod jménem Hans Arp. Byl to německo-francouzský sochař, malíř, ilustrátor a básník, člen legendárního uměleckého směru zvaného dadaismus. Arpova matka byla Francouzka, Udo byl jeho synovec, který podobně jako on, dožil svůj život ve Švýcarsku.

Udo Jürgens, abych byl přesný, vyhrál Grand Prix Eurovision de la Chanson Européenne v Lucembursku 5. března 1966, kdy jeho slavný strýc zrovna umíral 7. června v Basileji.

Jürgens si oblíbil Československo, jeho největším přítelem byl Karel Gott. Kdysi mi o něm sám řekl: „Nejlépe znám Karla Gotta, jsme přátelé a já věřím, že má před sebou světovou popularitu. Znám se také s Waldemarem Matuškou, ale myslím si, že mezinárodně takové vyhlídky jako Gott nemá. Pro Gotta se chystám také napsat písničku a věřím, že většina písní na západoněmeckých deskách bude jednou ode mne.“ A skutečně - v roce 1968 reprezentoval Karel Gott Rakousko na mezinárodní soutěži Eurovision Song Contest s písní Tausend Fenster, kterou pro něj složil Udo. Soutěž se konala v Londýně a jako český komentátor byl na ni vyslán i Miroslav Horníček, známý i jako horlivý fotograf. A tak když zahlédl Gotta na ulici Carnaby Street, zmáčkl spoušť a snímek pak poslal mým prostřednictvím dětským čtenářům do tehdejšího týdeníku Sedmička. 

Moje první setkání s Udo Jürgensem

S Udo Jürgensem jsem se setkal poprvé před jeho koncertem v pražské Lucerně, který měl 6. března 1967, shodou okolností den poté, co zde vystoupil legendární Gilbert Bécaud. Když jsem mu o tom řekl, potěšilo ho to a hned dodal: „S Gilbertem Bécaudem jsme spolu zatím napsali jednu písničku, on hudbu a já text, ale věřím, že spolu budeme spolupracovat i nadále.“

V Československu vystupoval Jürgens mnohokrát: Zpíval nejen v Praze, ale třeba i v Pardubicích, v Bratislavě vystoupil na festivalu Zlatý klíč a Zlatá lyra, několik svých písniček tenkrát nazpíval do televizního seriálu Píseň pro Rudolfa III., byl hostem v populárním Televarieté a v Supraphonu mu písní nejen v jeho, ale v podání našich zpěváků, vyšla na deskách také řada. 

Psal se rok 2014, do Štědrého večera zbývaly tři dny. Tehdy svět populární hudby zastihla smutná zpráva:

21. prosince se při nedělní procházce ve švýcarském Gottliebenu u Bodamského jezera zhroutil na chodníku zpěvák Udo Jürgens. I přes snahu lékařů po převozu do nemocnice zemřel na selhání srdce. 

Karel Gott se ochotně rozpovídal a na svého kamaráda zavzpomínal:

„Udo všechny své koncerty velice prožíval. Hrozně mu dělalo dobře, že při nich dámy v publiku omdlévaly. Schválně se na konci koncertu vracel v županu jako ze sprchy a ještě přidával, zatímco dámy byly pochopitelně zvědavé, jestli pod tím županem něco má. To byly jeho triky. Někdy jsem se musel smát, třeba tomu, že v šatně pil vždycky heřmánkový čaj (vypil ho i tři litry). Pít zrovna heřmánkový čaj je blbost, po něm se člověk přece potí, jenomže to on právě chtěl, aby fanynky ještě víc viděly, jak se jim rozdává. Vystupoval přes padesát let ve velkých, narvaných sálech a kromě několika tradicionálů zpíval jen své písně, ke kterým si skládal hudbu i texty. V tom byl neuvěřitelný! 

A kdy jsem se s ním setkal naposled? Ještě nedávno, v německé televizi, kde jsme si v programu při nějaké příležitosti řekli pár vět; v minulosti jsem se s ním v televizi setkával častokrát.

Vracím se zpět do restaurace DRESDEN 1900. Bylo mi tam krásně i podivně: Když Udo zemřel, bylo mu 80 let, tolik, kolik jsem měl v roce 2025 zrovna slavit - 16.září jsem měl na krku právě těch osmdesát křížků…

Vložil: Ondřej Suchý