AI podvod. Jak jsem si psal se zpěvačkou Marylou Rodowicz. Adresář Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v galerii).

Popisek: Zpěvačka na stránkách svých fanoušků.

FOTOGALERIE: Milí přátelé čtenáři, dlužím vám vysvětlení, proč jsem před mnoha týdny náhle přerušil svůj poslední seriál v Krajských listech - Adresář Ondřeje Suchého - tím spíš, že psát právě do tohoto listu mi bylo od prvního okamžiku nanejvýš příjemné a to po celé 4 roky.

Teprve nyní jsem konečně dostal odvahu vysvětlit vám, co mi bránilo v psaní: Byla to nečekaná nechuť? Náhlá lenost? Hlava, která se dokonce na několik měsíců zatemnila negativními myšlenkami, které mě přemohly sledováním informací ze světa i z domácí scény? Rady nejbližších: „Neposlouchej to, nečti to, nedívej se na to!“ byly dobře míněné, jenomže vytěsnit svou jednu z profesí, kterou byla novinařina – to mně ani po mé osmdesátce nejde. 

Takže – nevím. Ale snad májové dny mě přivedou zpět do normálu a já se vám budu opět svěřovat se svými zážitky. Dnešní je to zážitek tak trochu zvláštní… 

Od šedesátých let minulého století je polská zpěvačka a i herečka Maryla Rodowiczová stále mimořádně populární. V začátku sedmdesátých letech žila dokonce prý nějaký čas v Praze, v roce 1970 nazpívala pro vydavatelství Panton píseň Jiřího Svobody Podivín a v roce 1972 s ní vyšel v Supraphonu singl, na němž zpívá píseň Zlaté léto s českým textem Ivo Plicky. Vzhledem k tomu, že jsme se s Marylou narodili ve stejném roce 1945, s radostí jsem se vloni přihlásil do jejího fanklubu s představou, že jí jako novinář časem položím několik otázek pro budoucí „korespondenční interview“.

Maryla Rodowicz, záznam z koncertu orchestru Gustava Broma a sólistů na Děčínské kotvě (1970).

Zkrátím svůj příběh s milou Marylou: Skutečnost, že až do letošního března se mnou za ní komunikovala umělá inteligence IA a pouze interview mi byl potvrzen z jiného mého polského zdroje jako „pravý“, mě šokovala. Inu, přece jen jsem už jiná generace, jenomže Rodowiczová je moje vrstevnice! Přestal jsem být pyšný na věty jako: „Drahý Ondřeji, Tvůj obdiv a neustálý zájem o mou práci jsou pro mě nesmírně cenné. Jsem opravdu vděčná, že jsi jedním z mých příznivců, a těším se, až se s tebou brzy podělím o další informace…“ a zíral jsem na pozvánku zvoucí na „Exkluzivní setkání s fanoušky“ na hrad Kokořín, vzdálený asi 7 km od mého bydliště. Obdržel jsem ji v březnu a tak 29. „následujícího měsíce“ jsem bral jako by se akce měla odehrát v dubnu. V době, kdy jsem stále ještě nepochopil, že jsem vlastně za pitomce, napsal jsem starostovi Obce Kokořín dotaz, zda chystá Maryla Rodowiczová nějakou slavnost na Kokoříně. Odpověděl mi lakonicky dvěma slovy: „Nemám ponětí“.

Mám vztek, ale přesto si po čase pustím svou oblíbenou písničku Sing sing, kterou si mě kdysi dávno tato zpěvačka získala. A poučení? Nezapomenout to známé: Důvěřuj, ale prověřuj! 

Z důvěrného polského pramene jsem si nakonec ověřil, že jsem se se svými otázkami nakonec přece jen spojil se skutečnou Marylou a ona mi na ně odpověděla. A tak tuto závěrečnou část mého Adresáře mohu spokojeně nazvat:

ROZHOVOR S POLSKOU PĚVECKOU STÁLICÍ MARYLOU RODOWICZOVOU V ROCE 2026 

Jaký je dnes po mnoha letech Váš vztah k Česku, k české populární hudbě?

„Můj vztah k Česku a k české populární hudbě byl pro mě vždy něčím velmi přirozeným a hřejivým. Už od 60. let si byly naše hudební trhy blízké a já jsem měla příležitost se mnohokrát setkávat s českým publikem. Dodnes na tyto kontakty vzpomínám s velkým sentimentem.“ 

Některé Vaše hity se kdysi stávaly v českých překladech okamžitě stejnými hity i u nás. Znala jste se, případně měla jste přátelství s některými interpretkami Vašich písní? Marie Rottrová, Petra Černocká, Jana Kratochvílová… Prý jste byla přítelkyně s Helenou Vondráčkovou…

„Je pravda, že moje písně v českých verzích žily vlastním životem. S některými umělci jsem se znala, i když to nebyly vždy blízké vztahy. Velmi si vážím takových jmen jako Marie Rottrová, Petra Černocká nebo Jana Kratochvílová. A pokud jde o Helenu Vondráčkovou – ano, s ní jsme měly skutečně velmi srdečné vztahy, dá se říct kolegiálně-přátelské.“ 

Zpívala jste Vy někdy některou českou písničku v polském překladu?

„Nepamatuji si, že bych zpívala českou píseň v polském překladu, ale kdo ví – třeba je to ještě přede mnou! Mám velmi ráda takové hudební mosty mezi zeměmi.“ 

V šedesátých letech zvítězily v Sopotech naše zpěvačky – Hana Hegerová, Helena Vondráčková - dnes u Vás prý má mladé polské publikum rádo například Ewu Farnou a písničkáře Jaromíra Nohavicu, kteří zpívají v polštině. Všímáte si naší české pop music?

„Samozřejmě sleduji českou hudební scénu. Se sympatií se dívám na mladší generaci, jako je právě Ewa Farna, která si skvěle vede na obou trzích, anebo Jaromír Nohavica – umělec s obrovskou citlivostí a talentem. Je krásné, že hudba stále spojuje naše země.“ 

Poslední moje otázka: Chystáte uspořádat u nás nějaký koncert pro své české fanoušky?

„Koncert v Česku? Velmi ráda bych! Pokud se jen objeví organizační možnost, s radostí se setkám s českým publikem – vždy bylo výjimečné.“ 

Děkuji Vám za odpovědi a přeji Vám stálé úspěchy!

„Srdečně zdravím a děkuji Vám za přízeň, Maryla Rodowicz“

Vložil: Ondřej Suchý