Říkali jsme jí Bardotka. Adresář Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v galerii).

Popisek: Byla obdivuhodná - jak ve své zářivé filmové kariéře, tak i jako velká celoživotní bojovnice za práva zvířat, poté, co předčasně svou filmovou kariéru opustila. Snímek, stejně jako ostatní v galerii, zaslala Nadace Brigitte Bardot

28. prosince 2025 zemřela francouzská herečka a filmová legenda Brigitte Bardotová ve věku 91 let. „Nadace Brigitte Bardotové oznamuje s obrovským smutkem úmrtí své zakladatelky a předsedkyně, paní Brigitte Bardotové,“ stojí v prohlášení, která citují francouzská média. Odešla jedna z posledních legend zlaté doby francouzské kinematografie.

Říkali jsme jí Bardotka a oba ji milovali. Tedy můj bratr a já. Mně se pak v pozdějších letech podařilo večeřet v Paříži v jedné restauraci, kam zrovna přišla se svými přáteli. Že si dnes už nepamatuji, co jsem to tehdy jedl, je pochopitelné. Byl jsem Brigittou jako uhranutý. Uplynula další léta a najednou jsem měl od ní v ruce dopis. A tak se dnes, krátce po smutné zprávě, která nás rozesmutněla, opět po čase dostávám k zajímavému tématu, o němž nepíši poprvé - Brigitte Bardotová a dopisy.

V roce 1971 zazněl ze scény divadla Semafor ve hře Ten pes je váš „otevřený dopis“ adresovaný krásné BB: „Milá Brigitto, nejprve přijměte srdečný pozdrav a milou vzpomínku. Co stále děláte? Často na Vás s manželkou vzpomínáme a já se Vás vždycky zastávám…“ Publikum se náramně bavilo a posledním smíchem cenilo i větu, jíž se pisatel, Jiří Suchý, s adresátkou loučil: „Líbám vás na oba zuby!“ (Dnešní publikum by už sotva reagovalo podobně.)

Mám teď před sebou texty ještě dalších dvou dopisů, tentokrát však vážně míněných a psaných kdysi samotnou Brigittou. Z Francie mířily do Čech. První z nich měla údajně napsat v době, kdy stála ještě na prahu své filmové kariéry, druhý pochází z doby, kdy už si pisatelka nepřála, aby ji okolní svět vnímal jinak, než v souvislosti s činností její nadace „Fondation Brigitte Bardot“ a s jejími osobními aktivitami ochránkyně zvířat.

Adresátem prvního dopisu byl chlapec jménem Ivan Jandl, první český držitel zlaté sošky Oscara, prestižní ceny Americké filmové akademie. (Režisér Fred Zinnemann ho obsadil do hlavní dětské role protiválečného filmu Poznamenaní, který měl premiéru v roce 1948. Pozn.aut.)

Začínající herečka mu prý v první polovině padesátých let napsala:

„Milý Ivane, abych se Ti představila: Jak možná víš, mám za sebou již první úspěšnou filmovou roli. Velmi se mi líbil film, za který jsi nedávno dostal Oscara. Napsali mi z EuropeFilmu, že mám s Tebou hrát ve filmu z Afriky o dvou sourozencích, trosečnících. Velmi se těším na spolupráci s tak výborným hercem, jako jsi Ty. Doufám, že se co nejdříve setkáme v Paříži. Viděls už někdy moře? Zdraví Tě Tvá Brigitte Bardot.“

Odpověď, kterou jí tehdy Ivan napsal, zněla: „Milá Brigitto, zatím jsem o Tobě nic neslyšel. Doufám, že se k nám nějaký Tvůj film dostane a že třeba spolu film, o kterém píší, natočíme. Moře jsem už viděl v Norsku. Zdraví Tě Tvůj Ivan Jandl.“

Zmíněný film spolu nikdy nenatočili. Dopisy Bardotové a Ivana Jandla byly od doby, kdy je poprvé v celém znění otiskl v roce 1968 týdeník Student, nesčíslněkrát v souvislosti s hvězdou francouzského filmu citovány. Také já jsem je citoval, naposled v roce 2005 v článku v Mladé frontě DNES. Poté, co článek vyšel, mi ale přišel zajímavý email od novináře a místopředsedy České unie karikaturistů Ivana Hanouska. Je velmi kuriozní:

„…narazil jsem na Tvůj článek o Brigitte Bardotové. Myslím, že bys jako historik veselých umění mohl znát i docela veselou historku o těch dopisech mezi BB a Ivanem Jandlem. Jak jsi je citoval, tak oba ty dopisy jsem napsal já. Když jsme s jistým JZK sepisovali (1968/9) článek o Jandlovi „Oskar v Libni“ (byl to náš kámoš z Divadélka v suterénu) a on nám v hospodě řekl o tom dopisu (nikdy jsme ho na vlastní oči neviděli, neb prý byl s řadou dalších v nějakém balíku ve sklepě, možná už dokonce ve sběru) tak jsme si ho - v mladistvém nadšení - celý znovu vymysleli. Ptali jsme se Ivana, co na to Bardotce odepsal a on řekl, že si už nepamatuje, ale že něco jako, že už moře dávno viděl; prostě to byl malej kluk, taky ho ty dopisy od holek nezajímaly. Tak prý nějak to bylo. On nám pak ty „své-naše“ dopisy a článek autorizoval a smál se, jak jsme to hezky sepsali. Já ten článek ze Studenta a z Junáka asi ještě dvakrát či třikrát publikoval jinde, nevím, z kterého jsi to převzal, ale nejsi sám, i jiní tak léta činí. Za komoušů jsem to bral jako službu Ivanu Jandlovi, který se všelijak protloukal, neb z něho (jako ze všech úspěšných dětských herců) byl ošklivý malý chlapík s velkou lysou hlavou a skvělým hlasem, který využíval jako hlasatel fotbalových utkání v Holešovicích na Lokomotivě (pro pár desítek diváků). Až zase jednou budeš psát nějaká odhalení, tak toto mé „přiznání“ klidně můžeš zahrnout do příkladů, jak se různé věci a dokumenty tradují a jen málokdy se přijde na to, kde to kdo vzal...“

Takhle to tedy bylo s citovaným prvním dopisem BB, vlastně jeho dodatečnou „rekonstrukcí“.

Druhý, už autentický dopis, adresovala Brigitte Bardotová, jako už slavná ochránkyně zvířat v prosinci roku 1994 Nadaci přátel zvířat v Šemanovicích u Kokořína:

„Milí přátelé, ráda bych Vám vyjádřila svou nejvřelejší podporu v práci, kterou děláte v České republice pro ochranu zvířat. Zejména Vám blahopřeji k významnému rozhodnutí předávat mladým poselství lásky a respektu. Jsem si jistá, že díky Vám a vlastnímu zdravému rozumu budou příští generace zachovávat a chránit naše společné dědictví, jehož jsou zvířata součástí, lépe než my. Věřím z celého srdce, že Vaše nadace pomůže sjednotit všechny lidi dobré vůle a že si nakonec lidé na celém světě uvědomí svou odpovědnost ke zvířatům. Přeji všem členům Nadace přátel zvířat mnoho odvahy a úspěchů. S upřímným pozdravem a vší podporou. Brigitte Bardot.“

Nadace přátel zvířat v Šemanovicích u Kokořína, kterou jsme založili s přáteli v roce 1995, pořádala sbírky na útulky pro psy a kočky, organizovala benefiční koncerty, z nichž výtěžek putoval vždy na konto Ligy na ochranu zvířat ČR, a sbírala podpisy pod petice vydávané Fondem Brigitte Bardotové. Novela zákona o nadacích díky našim pánům poslancům nakonec ještě v průběhu devadesátých let existenci této malé - díky BB však „slavné“ - kokořínské nadace ukončila. Půl milionu korun zmrazených na bankovním kontě si tehdy nemohla dovolit žádná z malých nadací. A tak mi z té krásné doby zůstaly už jen památky – dopis, fax a štos časopisů Nadace BB, které nám ještě nějaký čas přicházely z Paříže…

Film, v němž jsme mohli Bardotovou zaregistrovat poprvé, se jmenoval Velké manévry a v československých kinech byl uveden v červenci roku 1957. Diváci ji však nebrali na vědomí, protože všichni byli tehdy zvědaví pouze na představitele hlavní role - Gérarda Philipa. Teprve v roce 1963 jsme si mohli v našich kinech poprvé vychutnat všechny přirozené půvaby v té době již proslulé hvězdy v komedii Babeta jde do války.

V roce 1971 Bardotová prohlásila: „Bude mi letos už sedmatřicet, ale cítím se na o moc míň. A to je dobře. Myslím si, že každý věk má své přednosti. Ani dneska ještě nedokážu všechno docenit, jak se patří, protože jsem na to stále moc mladá. Film - to je můj život! Ráda bych po sobě zanechala aspoň padesát filmů…“ Počítáme-li i filmy, v nichž se objevila na plátně třeba jen na pár desítek vteřin, spletla se Brigitte nakonec o dva filmy - její filmografie čítá 48 titulů. Dva roky poté, co prohlašovala, že film je její život, tedy v roce 1973, stála před filmovou kamerou naposled…

Hvězda známá svými milostnými avantýrami, pokusem o sebevraždu i rivalstvím s některými kolegyněmi, začala žít od svých 38 let jen vlastním zájmem o zvířata. Vystupovala všude na jejich ochranu, zúčastňovala se protestních akcí na různých místech světa, psala burcující články do časopisu vydávaného jejím fondem: „Prožíváme období velmi nepřátelské vůči přírodě, obtížné a destabilizující, kdy zvířata platí vysokou daň lidstvu, které se jeví ještě šílenější než ubohé krávy vděčící za svou chorobu lidské chamtivosti a hlouposti. Zvířata nejen doplácejí na naši neodpovědnost, ale jsou i terčem pomsty. Jsou podřezávána, čtvrcena, masakrována, bereme jim život, kůži, tuk, kožešinu, maso, kosti i sperma. Je to podlé! Zamysleme se nad tím a jednejme. Nejsme přece ovce. Chudáci ovce!“

O ještě jiném pohledu Brigitty na svět říká pak leccos také zpráva z novin z 24. ledna 1997: „Brigitte Bardotová byla včera soudem v Paříži zproštěna obvinění z rasové nenávisti. Kritizovala muslimy jako zabijáky ovcí a odsuzovala jejich přistěhovalectví do Francie.“ Ovšem ne každý protest, za který stála často před soudem, vyhrála. Žalující ji připravili o nemalé finanční částky.

Mohl bych psát ještě o mnohém jiném, například kdy BB psala protestní dopis presidentovi Václavu Havlovi, aby zakročil proti nebezpečném příkopu na Velké pardubické, anebo jak se připravila Česká televize o možnost natočit o Bardotové téměř zadarmo cenný dokument. Ale o tom někdy jindy a třeba jinde.

Končím citací úryvku z prohlášení „Merci, Brigitte!“ které zveřejnila na svých webových stránkách stránce hereččina Nadace:

„…Jako skutečná průkopnice se ve 39 letech vzdala záře reflektorů a světa zábavy, aby svou slávu a neochvějné odhodlání věnovala zvířatům a těm nejzranitelnějším, jako jsou starší lidé.

V roce 1977 cestovala k arktickým ledovým krám, aby pomohla mláďatům tuleňů, což byl symbolický akt jejího boje za ochranu zranitelných druhů.

Pod jejím vedením se Nadace Brigitte Bardot, založená v roce 1986, stala významným hráčem v oblasti ochrany zvířat ve Francii a po celém světě. O čtyřicet let později Nadace Brigitte Bardot zachránila ve své „Arše BB“ přes 12 000 zvířat, působí v 70 zemích, spravuje 4 útulky, zaměstnává 300 lidí a má stovky dobrovolníků a 40 000 dárců.

Častým lobbováním u politiků za prosazování legislativy, zajišťováním odsouzení týrajících zvířat, každodenními záchrannými akcemi a zvyšováním povědomí široké veřejnosti se Nadace stala globálním lídrem, jehož další existenci zajistila Brigitte Bardot.

Nadace Brigitte Bardot si přeje uctít památku výjimečné ženy, která obětovala vše pro svět, který by byl ke zvířatům respektovější. Její odkaz žije dál prostřednictvím akcí a kampaní, ve kterých Nadace pokračuje se stejnou vášní a neochvějnou oddaností svým ideálům.

Vyjadřujeme upřímnou soustrast její rodině, blízkým, obci Saint-Tropez a jejím obyvatelům a všem, kteří sdílejí tuto věc.

Nadace bude i nadále, více než kdy jindy, podporovat dílo Brigitte Bardot!“

Vložil: Ondřej Suchý