Karel Effa, herec nepřehlédnutelný. Adresář Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v galerii).

Popisek: Karel Effa s Waldemarem Matuškou ve filmu režiséra Oldřicha Lipského Limonádový Joe (1964)

FOTOGALERIE: Karel Effa, filmový a divadelní herec, měl na divadelních prknech možnost hrát po boku Vlasty Buriana, Oldřicha Nového, Jana Wericha a mnoha dalších legendárních herců. Seznámili jsme se v roce 1987, kdy mu vyšla knížka vzpomínek Ve znamení náhody. Tehdy byl také hostem ostravské televizní Kavárničky dříve narozených.

Po odvysílání si posteskl, že byl kamerami zabírán pouze v polodetailech, ale hned k tomu dodal: „Mně to ovšem nevadí, protože mi osud nasadil na krk takovou hlavu, že je výrazná i za tmy v tunelu. Jsem nad to povznesen a spíše se snažím ve výrazu couvat, protože při mém exteriéru je méně více.“

Karel Effa prožil v životě mnoho kuriózních okamžiků: Zazpíval si při kytaře ve společnosti Fidela Castra, zahrál si jednoho z církevních hodnostářů ve slavném Formanově filmu Amadeus, nazpíval řadu písniček, z nichž nejznámější se začátkem šedesátých let stala semaforská Pět strun - na prknech Semaforu se však osobně ocitl až o pětadvacet let později ve skupině Josefa Dvořáka.

Jednou také zastupoval nesmrtelného Fanfána Tulipána, slavného francouzského herce Gérarda Philipa. Jak? Stalo se to v březnu roku 1955 kdy Philipe hostoval se souborem Théatre National Populaire v Praze, Brně a Bratislavě. O jeho návštěvě Československa se tradovalo mnoho historek - o utrhaných všech knoflíkách z jeho svrchníku, o pištění stovek děvčat vartujících před Karlínským divadlem. A právě v Karlíně se Gérard Philip před fanynkami tenkrát „zachránil“ tím, že v posledním okamžiku vystrčil místo sebe před divadlo Karla Effu. Lepší něco nežli nic, řekly si zklamané fanynky, a tak se pak namísto Philipa podepisoval celou hodinu Effa.

Karel Effa (známý i ze všech nejslavnějších českých filmových pohádek, počínaje Pyšnou princeznou až po Šíleně smutnou princeznu), vzpomínal nejradši na svou životní roli Karla Koníčka ve filmu Florenc 13,30:

„Pana Koníčka si vyzkoušelo celkem sedm herců, až se nakonec rozhodlo, že ho budu hrát já. Pak se ovšem začaly hledat Koníčkovy partnerky – ve filmu byly čtyři a na jejich role dělalo zkoušky celkem dvanáct hereček. Od rána do večera se třicetkrát sjížděl jeden a ten samý záběr: Koníček sedí, dívka se na něj vrhne a vášnivě jej líbá! Řeknu vám – o těch polibcích se mi pak zdálo ještě celý týden!“

Poznal jsem pana Effu, jako milého a nesmírně citlivého člověka. Naposled jsme se potkali na zahradě u vily Vlasty Buriana, kde se v roce 1991 konala velká oslava 100. výročí krále komiků. Bylo to už ale setkání neveselé; stěžoval si mi na potíže s dechem a na to, že mu otékají nohy. Po čase mi Ljuba Hermanová dala pohlednici, kterou jí Karel Effa psal z interny nemocnice v Bruntále: „Kromě astma mně našli trombózu. Naštěstí se to utrhlo do plic, jinak byl konec českého Belmonda.“ Ta pohlednice s typicky effovským humorem napsanou adresou „Miláček národa Ljuba Hermanová, okres Piaf, Národní třída, Praha 1“, má razítko 21. 4. 93. Bohužel - 11.června toho roku ‚český Belmondo‘ nakonec přece jen odešel do nenávratna. Za život hrál ve 106 filmech a jak se později psalo v tisku: „Jako lidový komik, patřící v padesátých a šedesátých letech k nejpopulárnějším českým umělcům, uspořádal na 6000 zájezdových vystoupení“.

K fotografii, která je v záhlaví dnešního Adresáře, se váže historka, kterou mi vyprávěl představitel hlavní role ve filmu Limonádový Joe, Karel Fiala:

„Zajímavé, že lidi mají rádi, když je někdo mučen, nebo když se někomu děje nějaké příkoří. V Limonádovým Joe byla scéna, kde jsem byl uvázán u kůlu a trpěl jsem. A ta měla krásnou historii. Režisér si ji vymyslel tak, aby si všichni tři lumpové, to znamená Matuška, Hlinomaz a Effa, mohli se mnou dělat opravdu co chtěli. Tak mě přivázali k tomu kůlu a už to šlo ráz na ráz; ve svém stetsonu jsem měl asi dvacet lahviček kečupu, vybrali si na mě borůvkovou marmeládu, hodil se ovšem i vyjetý olej, prostě tím vším mě častovali a vyřizovali si se mnou své účty. Pokud si pamatujete, na konci scény pak seděli všichni tři na obrubě studny a Květa Fialová říká: „Chlapci, uděláme si památeční snímeček!" Režisér Oldřich Lipský, který celou tu partu dobře znal, věděl, že Karlíček Effa nesmírně dbá o své zdravíčko a je velmi choulostivý. A tak dal tento pokyn: „Prosím vás, první do studny spadne pan Hlinomaz, na něj pak Matuška a poslední tam spadne pan Effa!" Samozřejmě, že to dopadlo úplně jinak. Když došlo k natáčení a Květa Fialová vystřelila z koltu ukrytého ve fotoaparátu, Hlinomaz, který to chtěl zahrát co nejlépe, srazil toho Effu jako prvního. Effa spadl, za ním hned letěl Hlinomaz, a teprve poslední Waldemar Matuška. Režisér okamžitě zavelel: „Stop!“ a my všichni jen čekali, co se bude dál dít. Usměvavý Matuška vylezl jako první. Asi dvacet chlapů vytáhlo ven Hlinomaze. A jako poslední se vyškrábal Karlík Effů. Jeho nosánek, který má trochu profil doleva, byl najednou doprava, z pravé dírky mu trošičku tekla krev, takže když vylezl z té studny ven, začal ihned hledat nějakou oběť - kdo to způsobil, který lump! Najednou uviděl Jiřího Brdečku s Oldřichem Lipským. Vztekle k nim přišel, nenávistně se na ně podíval a pravil: „Vy nejste režiséři! Vy jste amatéři!“

Vložil: Ondřej Suchý