Korespondence s vnukem Járy Cimrmana. Adresář Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v galerii).

Popisek: Járu Cimrmana na této fotografii identifikoval Jiří Šebánek (+77), český scenárista a „otec zakladatel“ Divadla Járy Cimrmana, jehož jméno „vymyslel“ podle česky psaného příjmení chomutovského hokejisty Cimrmana. O Cimrmanovi je známo, že na konci života pobýval v Šemanovicích u Kokořína (na tamním hřbitově byl před lety objeven jeho „neznámý hrob“), a nedaleko odtud, v Želízích, zase v létech 1918, 1919 a 1923 pobýval ve Stüdlově penzionu spisovatel Franz Kafka. Oba velikáni se spřátelili a Jára vyrobil pro Franze, pro sebe a pro inženýra Kaufmana tříkolové vozíky, na kterých – jak napsal Šebánek ve své knize Za Cimrmanem až do hrobu – „drandili z okolních svahů“.

FOTOGALERIE: Začalo to, už když jsem byl žáčkem základní školy. Tenkrát jsem si začal dopisovat se zajímavými lidmi a dostávat od nich první pohlednice a dopisy. Bylo to v dobách, kdy pošta u nás ještě fungovala, kdy se kromě dopisů a pohlednic posílaly také telegramy, a kdy žádného ani ve snu nenapadlo, že se jednou korespondence povede elektronickou cestou.

Mé někdejší papírové adresáře nahradil ten, který mám dnes uložený v počítači, a frekvence dopisování s lidmi z celého světa se mnohonásobně rozšířila a zrychlila. A tak se dnes probírám nejen korespondencí v podobě dopisů, korespondenčních lístků a pohlednic, ale stovkami e-mailů od lidí, kteří mi napsali mnoho zajímavého, o co se s vámi chci ve svém novém seriálu v Krajských listech podělit. Mnohé jsem v průběhu desítek let tu a tam zveřejnil, ale nikdy jsem si nedělal v té korespondenci pořádek. Až nyní, kdy vás chci s lidmi ze svých adresářů prostřednictvím komentované korespondence seznamovat. Slibuji si od toho, že ve vás vzbudím zvědavost a nebudu vás svými korespondenčnímu „poklady“ v budoucnu nudit. 

O pisateli dopisu, který zde dnes zveřejňuji jako první, dodnes nikdo nic neví. Nevěděl o něm ani již výše zmíněný cimrmanolog Jiří Šebánek, a to je co říct!

Vesnice Bližší Lhota je část města Horní Planá v okrese Český Krumlov. Existuje v ní 104 adres. A právě z jedné z nich (číslo 10) mi byl do redakce Svobodného slova poslán 7. prosince 1987 následující záhadný dopis. (Opisuji jeho zkrácené znění, s omluvou za „slova chvály“, cílené na mne a mého bratra.):

„Vážený pane Suchý, čtu již mnoho let Svobodné slovo. Kvítko je velmi hezké, také velmi rád sleduji Vámi připravované pořady ‚Kavárnička dříve narozených‘..

V posledním Kvítku z 28. 11. byl článek o Járovi Cimrmanovi.

Proč o tom píši? Byl to můj dědeček. Skutečně ve Frymburku žil, jak Vám může potvrdit i bratranec A.Cimrman, tajemník Místního nár. výboru v Černé v Pošumaví. Moji rodiče (bohužel již nežijící) často na dědu vzpomínali. Byl to všeuměl, něco jako Vy neb Váš bratr Jiří Suchý. Nějakou pozůstalost po dědovi zachovává můj starší bratr Ota, budete-li mít zájem, dám Vám adresu.

Jedno z dědových hesel mám pověšené nad dveřmi (kde kdysi visíval křížek.) Mně se moc líbí. Zní:

„Co můžeš odložit na zítřek, odlož na zítřek!“

Taky se jím poctivě řídím. A ještě jedna moudrost, kterou děda vymyslel – nebo někde sehnal:

„Každý si nosí štěstí sám – ve svém srdci“.

To jsou hluboce pravdivá slova.

Mám také jednu knihu, kterou děda napsal. Napsal jich mnoho, ale to víte, to už je let a tak se nedochovaly. Ta co mám má název ‚Jak síct louku‘, vydal ji nakladatel J. Svátek v Č. Budějovicích, knihkupec. Podle písma před 1. světovou válkou.

Těší mne Vaše oznámení, že o dědovi mají vycházet další knihy. Už se těším. Mám ‚Cimrman v říši hudby.‘ A dle slov matky (snachy J. Cimrmana) on hrál opravdu na všechny hudební nástroje. Jediný na světě. Sice bídně a nedalo se to poslouchat, ale hrál.

O tom mám krásný doklad – časopis Ilustrovaný svět z roku 1902, na str.219 je děda vyfocen a na straně 225 je článek. Budete-li mít zájem, napíši Vám více.

Jinak v Horní Plané ještě žije jedna stará dáma (mezi námi – ježibaba) (skoro?) p. Tománková. No je jí už hodně přes 80 a ta dědu dobře pamatuje. Bydlí na náměstí, za pomníkem Adalberta Stifttera. Kdyby jste něco chtěl víc vědět, klidně se na mne obraťte. Zůstávám stále s úctou veškerou a s pozdravem:

Jaroslav Cimrman – Bližší Lhota č. 10 – p .Horní Planá“ 

Tak, a teď ať mi někdo poví, jestli by přes veškeré pochybnosti přece jen na adresu pana Jaroslava Cimrmana do Bližší Lhoty nenapsal? Samozřejmě, že jsem mu napsal (ve fotopříloze uvidíte důkaz), jenomže vnuk Járy Cimrmana se neozval. Můj dopis se vrátil s poznámkou poštovního doručovatele „zpět, adresát neznámý.“

Od té doby, během uplynulých bezmála čtyřicet let, jsem nejednou pana Cimrmana-vnuka (resp. toho, kdo se za něj tehdy vydával), vyzýval, aby odhalil svoji identitu. Marně. Tak si dnes říkám – že by snad tentokrát?

Vložil: Ondřej Suchý