Bohémova smrt. Nostalgická kavárnička

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v galerii)

Popisek: Z proměn Artura Longena: komik, mim, dramatický herec...

FOTOGALERIE: Je škoda, že jsem neměl možnost hledat všechna místa Longenových přechodných pobytů ve světě. Kdo ví, jaké zážitky bych si přivezl třeba z Terstu, Lublaně, Mnichova, Vídně... V Berlíně jsem sice byl, ale místo, kde bývala Wilde Bühne na Unter den Linden už vypadá dnes úplně jinak. Wilde Bühne byla slavná berlínská scéna a Longen byl jedním z jejích spoluzakladatelů. Spolupracoval tu dokonce i se slavnou hvězdou němého filmu, Dánkou Astou Nielsenovou! (Ve filmu Aféra plukovníka Redla, ve kterém hrál hlavní roli, mu měla být zase partnerkou v roli ruské vyzvědačky jiná světoznámá filmová diva - Pola Negri. Z jednání nakonec k naší škodě sešlo, Pola Negri měla vysoké nároky; požadovala honorář 500 000 Kč!)

Longenovy kroky vedly do různých koutů Evropy. Na mnohá místa přijel jako mladý, neznámý malíř a pilně tam kreslil a maloval. Na některých místech se objevil jako herec, případně režisér (dokonce i jako artista), v divadlech, kabaretech i v cirkuse. Často dělal všechno najednou.

Všechny díly Nostalgické kavárničky najdete ZDE.

Dnes už vím, že pokud se v budoucnu na některá z těchto míst dostanu, nenechám si ujít příležitost vydat se tam po adresách, na které Longena život zavál. Postojím před tím či oním domem, chvíli popřemýšlím a pak se ho pokusím prohlédnout i zevnitř, abych se mohl nadýchat pachu domovních chodeb a schodiště; ten totiž přetrvává věky…

Když Emil Artur Longen zemřel, působila zpráva o jeho smrti stejně neuvěřitelně jako ta, která proletěla tiskem o třináct let dřív, když zemřel jeho kamarád Jaroslav Hašek. Marie Longenová s dceruškou Jiřinkou byly zahrnuty kondolencemi. Jednu z nich jsem si při své návštěvě v Košířích přepsal s tím, že dopíšu-li tuto knížku, která by měla být jednou z mála splátek umělci v minulosti tak často opomíjenému, ocituji ji na jejím úplném konci. Jedná se o neznámý, dosud nikde neuveřejněný dopis, který je cenným dokladem o přátelství „zuřivého reportéra“ Egona Ervína Kische k Longenovi. Budiž tu důstojnou tečkou za celým tím pátráním po neznámých (anebo málo známých) skutečnostech ze života posledního bohéma Emila Artura Longena, i ze života některých lidí dalších, kteří žili a tvořili v jeho blízkosti.

V záhlaví dopisu je uvedeno místo s datem, odkud byl dopis odeslán: „Gand, Belgie 27/IV. 1936“ a jeho obsah zní:

„Longen byl mým starým přítelem, znali jsme se třicet let, stýkali jsme se v Praze, v Paříži a v Berlíně, a měli jsme umluveno, že se brzy setkáme i v Moskvě. Celou dobu našeho přátelství jsem ho obdivoval pro jeho ryze uměleckou povahu a všestrannou uměleckou schopnost, vždy jsem v něm viděl jednoho z těch mála lidí v Evropě, kteří jsou opravdu Evropané. Zpráva o jeho náhlé smrti se mne hrozně dotkla - nedovedu tomu ani uvěřiti.

Buďte ujištěna, milá paní Longenová, že památka na zesnulého ve mně nikdy neuhasne.

Pozdravte Vaší malou holčičku, dceru mého nezapomenutelného přítele Longena!

S hlubokou úctou Váš Egon Ervín Kisch.“ 

Sauerova kniha Emil Artur Longen a Xena, koupená tenkrát v zimě pár minut před zavírací dobou v antikvariátě za deset korun, poputuje nyní ke knihvazači. Stokrát prolistovaná a pročtená, s tužkou podtrhanými pasážemi a s poznámkami na okrajích stránek. Koupil jsem si ji tehdy jako čtení do tramvaje. Nic víc. Dnes mi celý náš společný příběh připomíná známou pohádkovou zápletku - nečekanou proměny v krásnou princeznu. Byly to báječné chvíle, které mě po přečtení téhle knihy čekaly. Za to si zasloužil tu nejlepší koženou vazbu a důstojné místo v knihovně.

Vložil: Ondřej Suchý