Franz Kafka. Tichý návštěvník kabaretů a kaváren. Nostalgická kavárnička

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v galerii)

Popisek: Franz Kafka: Longenův tichý divák…

FOTOGALERIE: Od první zmínky o tom, že Franz Kafka býval návštěvníkem pražského Montmartru a patrně i Longenovým pozorovatelem, jsem zatoužil po objevu konkrétnějších důkazů.

Má každodenní cesta Maiselovou ulicí, kde zpovzdálí rozpoznávám přečnívající pamětní desku s tváří spisovatele Franze Kafky, mně takřka denně připomínala tento úkol. (Když jsem se v roce 1982 ženil, bydleli jsme na Starém Městě v sousedství Židovské synagogy za rohem Maiselovy ulice, na jejímž opačném rohu byla na domě, kde kdysi Kafka bydlel, jeho busta. Připadalo mi tehdy, že mu byla moje novomanželka podobná, a tak jsme si cestou ze Staroměstské radnice šli pod Kafku nechat udělat ještě jednu „svatební“ fotografii.) 

Pro začátek mi postačila známá kniha Maxe Broda. Je v ní citován kus Brodova románu Stefan Rott, ve kterém je popsána činnost pražského Klubu mladých, kde se objevovali i básníci a spisovatelé Gellner, Toman, Šrámek, Stanislav Neumann, Mareš, Hašek: „V jiné skupině Čechů u stolu ve velkém lokále seděl další německý host, velice štíhlý, velice mladistvě vyhlížející, ačkoliv mu už jistě bylo přes třicet. Celý večer slovo nepromluvil, jen se pozorně díval velkýma šedýma lesknoucíma se očima, které podivně kontrastovaly s hnědou tváří pod hustými, jako uhel černými vlasy. Byl to básník Franz Kafka. Často klidně asistoval v tomhle kroužku. Kácha ho měl rád a říkal mu ,kliďas‘...“ 

V knize o Kafkovi popisuje Brod chvíle, které s tímto tajuplným literátem prožíval: „Vláčel jsem ho často na koncerty, ale brzy jsem toho nechal, protože jeho dojmy z nich byly ryze vizuální. ,Hudba, kterou poslouchám, mě přirozeně obepíná jakousi zdí,‘ píše v deníku o jednom Brahmsově koncertu, ,a jediný pro mě trvalý hudební účinek je ten, že jsem v tomto obklíčení jiný než na svobodě.‘ Následují popisy zpěvaček, obecenstva, kněží v jedné lóži, o hudbě ani zmínka. - O to přístupnější byl Franz činohrám, recitacím. Kolik večerů jsme strávili společně v divadlech, v kabaretech, dále i ve vinárnách s hezkými děvčaty. Totiž také názor, že Kafka byl cosi jako mnich na poušti a anachoreta, je úplně nesprávný.“ 

Nemějte mi za zlé, že tu cestu po Longenových stopách beru zeširoka, ale popisuji všechno přesně tak, jak jsem to objevoval. V pasáži citované knihy Maxe Broda mě zaujaly dva momenty; jednak to, že byl Kafka přístupnější divadelním a kabaretním produkcím než například vážným koncertům (kde by si ho člověk asi lépe dovedl představit), že trávil rád rovněž chvíle „ve vinárnách s hezkými děvčaty“, a jednak také zmínka o jeho Denících, které - žel - u nás nikdy celé přeložené nevyšly. (V češtině vyšly ve třech svazcích teprve až v letech 1998-1999, pozn.aut.)

Mimochodem, zvýšený zájem o Franze Kafku v Čechách způsobil, že po roce 1990 začal být o něj enormní zájem. Začaly se prodávat suvenýry v podobě šátků, hrníčků, skleniček, malovaných obrázků a také nových knížek. Pro mě byla nejvíc pozoruhodná kniha Hanse Zischlera „S Kafkou do kina“, kterou v roce 2004 vydalo nakladatelství Prostor. Tady je úryvek z její záložky: „Franz Kafka sice nebyl nadšeným návštěvníkem kina, ale o kinematograf a filmy se zajímal jak v Praze, tak i během cest do Mnichova, Paříže či Milána. Snímky, které zhlédl, v něm zanechaly silný dojem, který se odráží v jeho korespondenci i v deníkových zápiscích. Také Max Brod se porůznu zmiňuje o Kafkově zálibě v některých filmech, z dnešního hlediska značně pochybných, jako například Bílá otrokyně, Otroci zlata nebo Ten druhý.“ 

Přítelem Franze Kafky se kdysi stal i náš spisovatel, básník a novinář, patřící do Haškovy, Longenovy či Sauerovy družiny (vyberte si), Michal Mareš. Také jeho svědectví, otištěné po osvobození, v roce 1946, je zajímavé. Mareš zažil Kafku, podobně jako Brod, v Klubu mladých a viděl jej takto: „Sedával obvykle sám, nikdo ho neznal, tichý, pozorný a vážně zamyšlený posluchač, před sebou sklenici piva, které se sotva dotkl.“ Ano, tak bychom si asi Kafku představovali i my. Ale Kafka se dovedl na svět dívat také s úsměvem… „Kafkův úsměv,“ píše na jiném místě Mareš, „to byl úsměv z úsměvů nejkrásnějších, člověka něžného, i když z jeho temného zraku jasně bylo čísti; jsem člověk velmi vážný, ale trošku šibalství také patří k životním kladům.“

V době, kdy byl v Praze Montmartre, byl na Starém Městě ještě kabaret Na Balkáně. Prý to bylo jakési konkurenční středisko umělců. „Od pradávna se zde říkalo U Sochůrků a byl to velký zahradní hostinec proti kostelu sv. Jakuba, kde pod stromy i vojenská hudba hrávala. (...) Na verandě, případně v sále této hospody (podle počasí) scházela se většinou bohéma se svými mecenáši z řad již známých literátů, malířů, hudebníků, sochařů, ale také splendidních obchodních zástupců anebo pánů šéfů. Vstupné se zde neplatilo. Zato se zde však po přednesu vydražovaly rukopisy mladých básníků anebo karikatury mládenců z akademie, načež se často značný výtěžek kolektivně propil.“

Když se Mareš s Kafkou spřátelil, přivedl ho právě sem, do tohoto prostředí: „Stali jsme se pak více než dobrými známými, a tak jsem uvedl Franze i do kabaretu Balkán k tatíčkovi Karlu Flašnerovi do Templové uličky...“

A tady začíná být Marešova vzpomínka pro mě nejzajímavější. „O kabaretu Balkán možno říci, že to byla vlastně scéna, na níž pak mnohý, dnes velmi známý i slavný básník a spisovatel debutoval. Dvojicí kumpánů byl zde Kafka zvlášť okouzlen. Byli to Jaroslav Hašek a Z. M. Kuděj. Ale i tehdejší slavnou kabaretní hvězdou Lídou Pírkovou byl zaujat, stejně jako mladým tenkrát divochem Arturem Longenem. Kafka spatřil zde také Karla Tomana, Fráňu Šrámka, Y. H. Brunnera, Františka Gellnera a mnoho jiných, dnes již víceméně zapomenutých. On se také účastnil oné slavné volební schůze Jaroslava Haška na Olšany svolané Politickou stranou v mezích zákona a mírného pokroku na téma: Volby, politická situace, darwinismus, prostituce a bulharský král Ferdinand Koburk.“

Z tohoto svědectví jsem měl velkou radost. Znásobil mi ji pak svým nostalgickým článkem Egonek Kischů tančí tango ještě další pamětník, F. R. Kraus, který si též vyšel do Řetězové ulice zavzpomínat si na chvíle, strávené kdysi v „Montíku“. Také F. R. Kraus si v této ztichlé ulici povzdechl; jeho povzdech však musel být oproti mému mnohem, mnohem smutnější - vždyť on to všechno na vlastní kůži tenkrát zažil, on Longena i Kafku na vlastní oči viděl!

„ ...naprosté ticho v ,Montíku‘, ticho v Staré Praze. Jako by nikdy nebyl ,Montík' existoval, jako by nikdy zde nebyl tvořil Hans Regina von Nack dohromady s E. A. Longenem u jednoho jediného stolku vzadu u kamen, jako by nikdy zde nebyl napsal Franz Kafka svoji báseň o Kamenném mostě...“

Vzhledem k tomu, že - pokud vím - nebyla tato báseň česky knižně publikována, neodpustím si ji zde (v překladu Petra Kovaříka), ocitovat:

Kdybych se na konci svého zvědavého pátrání po vztazích mezi Kafkou a Longenem nedopídil něčeho konkrétního, asi bych všechny předchozí „stopy“ zaznamenal jen v jedné - dvou větách. Kafka s Longenem byli opravdu lidé, kteří si spolu neměli mnoho co říci. Přesto však tento později celým světem uznávaný spisovatel Longena nepřehlédl. Naopak - všímal si toho, co Longen dělá. Udělal si o tom do svých Deníků i poznámku. Škoda jen, že tenkrát nebyl zrovna svědkem něčeho, co dělal Longen s opravdovým nadšením; byl by jeho zápis ještě zajímavější. Kafka se totiž objevil večer 29. září roku 1911 v kabaretu Lucerna. Longenovo účinkování v Lucerně bylo pouze výdělečnou činností. (V té době už rok chodil s Xenou a vedlo se jim špatně.) V Kopřivách, což by tehdejší „list satirický“, si však za to dělali z Longena legraci. Na jednom obrázku sedí u kavárenského stolku dva muži a pod nimi je text:

- To jsme se už neviděli aspoň deset let. Od té doby co jsme vyšli z malířské akademie. Co jsi celý ten čas dělal?

- Byl jsem v Mnichově, v Paříži, prolezl jsem celou Itálii, poznal jsem všecky staré i nové mistry, prostudoval jsem romantism, primitivism, naturalism, impressionism, expressionism a neoprimitivism, denaturalism...

- A co budeš dělat teď?  

- Teď? Budu vystupovat v kabaretu Lucerna.  

Longen o svém skutečném vztahu ke kabaretu Lucerna píše v románě Herečka, (v němž vystupuje jako herec Alfréd Hauten): „Hauten připravoval si také program pro sólové výstupy v kabaretu, což obyčejně provázel křikem, že musí smolit takové blbosti, poněvadž ředitel chce, aby bavil buržousty v kabaretu nemastnou neslanou omáčkou, kterou by obecenstvo při dobrém pití a jídle lehce strávilo. Stěžoval si: ,Ředitel mi vždycky dobré věci zakázal, jako by v nich čuchal čertovo kopýtko. Ničeho se nesmím dotknout, abych nikde nenarazil. O umění se nedá vůbec s podnikateli hovořit. Čím větší pitomost nebo sentimentalita, tím jsou spokojenější.‘“

V románě Herečka přejmenoval Longen kabaret Lucerna na kabaret Světlo. V knize Longen a Xena pak vkládá František Sauer Longenovi do úst tyto věty: „Chodili tam jen zazobanci. Kabaret majetníkovi vynášel, ale honoráře hercům byly pod psa."

S kritickým pohledem na program kabaretu Lucerna jsou si Longen s Franzem Kafkou zajedno. Kafka o jednotlivých číslech, která 29. 9. 1911 viděl, píše například takto: „Zpěvák Vašata. Tak špatný, že se člověk ztrácí v jeho pohledu. Ale protože je silný, udržuje jakžtakž pozornost publika, jistě pouze mému vědomí známou zvířecí silou. Grunbaum působí údajně jen pomyslnou zoufalostí své existence.“ Zajímavý je Kafkův záznam o Longenově výkonu: „Longen (malíř Pittermann), mimické vtipy. Výkon, který je prováděn bez chuti, ale přesto bez ní nemůže být, jelikož by nemohl být předváděn každý večer, zvláště pak, pokud byl tvořen bez zaujetí, vždyť nevzniklo žádné schéma, které by uspořilo časté nasazení celého člověka. Hezký, klaunský skok do prázdna postranní kulisy. Celé to připomíná vystoupení privátní společnosti, kde se namáhavému, nevýznamnému výkonu zvlášť tleská z potřeby veselí a s ohledem na mínus výkonu plusem potlesku dosáhnout něčeho uceleného.“

Z tohoto textu lze soudit, že Kafka Longena znal už dřív; svědčí o tom poznámka v závorce - malíř Pittermann. Longenův pseudonym totiž vznikl původně jen pro potřebu kabaretu. Z podobných důvodů se rozhodl pro svůj pseudonym i Eduard Schmidt, kterého dnes už nikdo nezná pod jiným jménem než Eduard Bass. Sotva by asi konferenciér ohlašoval Longena i jako malíře Pittermanna!

Franz Kafka tedy věděl, kdo Longen je. Konečně i jeho soukromá kritika v Denících je shovívavá.

Věřím tomu, že Kafka znal Longena - Pittermanna z lepší umělecké stránky.

(Když jsem se začátkem nového století přestěhoval na Kokořínsko, hned jsem si všiml, že s tímto krajem se také pojí jméno Franz Kafka. Na přelomu 19. a 20. století tu vyrostla řada penzionů a mezi Liběchovem a Želízy vzniklo sanatorium. Pamětní deska na bývalém penzionu Stűdl v Želízích (se skvělým Kafkovým portrétem od výtvarníka Václava Teichmanna), připomíná pobyty spisovatele Franze Kafky - na prázdninách zde byl coby student práv v roce 1902 a po první světové válce se sem pak několikrát vrátil kvůli léčbě tuberkulózy, naposled v roce 1923… Pamětní desku jsme zde odkrývali s jejím výtvarníkem v roce 1999 za účasti vrchního zemského rabína Karola Sidona. Bohužel – fotografie se tenkrát jaksi zrovna moc nepovedly.

Důvod? Mikulášská třída je dnes módní Pařížská třída a na pohlednici vpravo je vidět část domu, do něhož vede druhý vchod z dnešní Široké ulice. Nostalgicky jsem se na něj už párkrát byl podívat – naše rodina Suchých v něm bydlela od roku 1957 přes půl století. - Jinak lze říci, že opravdu pár desítek kroků odsud bydlíval - dávno tomu - nejen Franz Kafka, ale také Egon Ervín Kisch…). 

Vložil: Ondřej Suchý